Třetí pozice🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-13.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Logické úrovně a percepční pozice
Druh	pojem
Anglicky	Third position
Jiné názvy	pozice pozorovatele, pozice nezúčastněného
Obecnější heslo	Percepční pozice
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Třetí pozice je v neurolingvistickém programování označení pro pohled nezúčastněného pozorovatele. Člověk se na situaci dívá zvenčí, vidí sebe i druhého jako dvě postavy ve vztahu a sleduje, co se mezi nimi děje, aniž by byl citově zapojen tak jako v první nebo druhé pozici. V řeči se tato pozice obvykle projevuje třetí osobou: „on říká“, „ona odpovídá“, „ti dva se točí v kruhu“. V trojici percepčních pozic, kterou popsali John Grinder a Judith DeLozierová, má třetí pozice úlohu zdroje informací o vztahu jako celku, tedy o vzorcích, které z pozice účastníka nejsou vidět (Grinder a DeLozier 1987). Literatura systemického NLP ji spojuje s disociovaným vnímáním, kdy člověk sám sebe vidí jako postavu, a odlišuje ji od pojmu meta-pozice, kterým se v části literatury označuje obecný odstup od vlastního prožívání (Dilts a DeLozier 2000). Pro kompendium je třetí pozice důležitá dvojím způsobem. Odstup je skutečně užitečný, protože dovoluje rozpoznat opakující se vzorce a vlastní podíl na nich. Zároveň je nárok na „pohled zvenku“ jedním z nejčastějších prostředků, jimiž si jedna strana sporu přivlastňuje autoritu rozhodčího.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že účastník vztahu nevidí to, co vidí pozorovatel, má v teorii komunikace pevné místo. Watzlawick a spolupracovníci popsali, jak každý z účastníků interakce člení její průběh jinak: jeden se stahuje, protože druhý naléhá, druhý naléhá, protože se první stahuje, a každý vidí jen svou reakci na podnět druhého. Kruhový vzorec je patrný teprve zvenčí (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Gregory Bateson, z jehož myšlení NLP čerpalo, zdůrazňoval, že porozumění systému vyžaduje sledovat vztahy mezi jeho částmi, ne jen části samotné (Bateson 1972). V kognitivní terapii popsal Aaron Beck schopnost odstoupit od vlastních myšlenek a posuzovat je jako hypotézy, ne jako fakta, a nazval ji odstupem (Beck 1976). Grinder a DeLozierová tyto inspirace převedli do pracovního rozlišení pozic, ve kterém třetí pozice doplňuje první a druhou a nenahrazuje je (Grinder a DeLozier 1987). Výzkum úsudku dospěl k příbuznému závěru jinou cestou: vnější pohled, který srovnává vlastní situaci s podobnými případy, často opravuje chyby pohledu zevnitř (Kahneman 2011). Obecný pojem katalog popisuje v hesle percepční pozice.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má třetí pozice tři znaky. Prvním je odstup: pozorovatel stojí mimo vztah, který popisuje, a jeho tělesné prožívání je oslabené. Druhým je zorné pole: z této pozice jsou vidět obě strany a sled jejich reakcí, tedy vzorec, nikoli jen jednotlivý podnět. Třetím je jazyk třetí osoby, který odděluje popis od prožitku. NLP z toho vyvozuje, že třetí pozice je vhodná k porozumění opakujícím se konfliktům a k hledání nových možností, ale že sama vede k chladnému a vzdálenému úsudku, pokud se člověk nevrací do první pozice (Dilts a DeLozier 2000). Odstup tedy má hodnotu jen jako jedna ze tří perspektiv.

Pro obranné čtení je podstatné rozlišit pozorovatelskou perspektivu od pozorovatelského postavení. Perspektiva je dočasný myšlenkový krok, který může udělat kterýkoli účastník. Postavení je skutečná nezúčastněnost, kterou účastník sporu mít nemůže. Manipulace obě věci zaměňuje: kdo je součástí konfliktu, prohlásí svůj pohled za „nezaujatý pohled zvenku“, a pohled druhého za zaujatý. Druhé zneužití se týká odstupu samotného. Od člověka, kterému bylo ublíženo, se požaduje, aby se na věc díval „s nadhledem“, „bez emocí“ nebo „jako na film“, a jeho citová reakce se pokládá za důkaz zkreslení. Tím se z odstupu stává podmínka, bez níž není jeho stížnost slyšena. Literatura o traumatu popisuje, jak snadno se svědectví poškozeného zpochybní a jak okolí na něj tlačí, aby to, co se stalo, nechal za sebou (Herman 1992). Kompendium příbuzný mechanismus popisuje v technice internalizace falešné vyváženosti, kde se nadhled mění v povinnost dávat oběma stranám stejnou váhu bez ohledu na fakta. Krajní podobu, kdy se odstup od vlastního těla a prožitku stává trvalým, rozebírá technika tělesná disociace.

Detekční znaky🔗

Přivlastnění třetí pozice se pozná podle toho, že mluvčí o sobě prohlašuje nezaujatost, ačkoli je jednou ze stran: „řeknu ti, jak to vypadá zvenku“, „objektivně vzato“, „každý nezaujatý člověk by viděl, že…“. Z této údajné nezaujatosti následuje verdikt, který vyznívá ve prospěch mluvčího. Popis vztahu zvenku se nezabývá sledem reakcí obou stran, ale chováním jen jedné z nich. Požadavek odstupu se pozná podle toho, že je kladen jen na jednu stranu, zpravidla na tu, která si stěžuje, a že citová reakce se označuje za nepřiměřenou dřív, než se posoudilo, co se stalo. Varovným znakem v pomáhajících profesích je, když je klient s čerstvou zkušeností zneužívání veden k tomu, aby situaci nahlížel „s nadhledem“, místo aby byla nejprve uznána jeho zkušenost. U člověka, na kterého se požadavek odstupu dlouhodobě uplatňuje, se objevuje odcizení od vlastních pocitů, popis vlastních zážitků v neosobní podobě, oploštělé prožívání a nejistota, zda je vlastní reakce „oprávněná“. Herman popisuje, že odpojení od prožitku může být v ohrožení ochranné, ale při dlouhodobém trvání se stává součástí poškození, které traumatizovaný člověk nese (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití třetí pozice je v supervizi, terapii a mediaci běžné. Supervize staví na tom, že pracovník se s pomocí supervizora dívá na vlastní práci zvenčí a rozpoznává vzorce, do kterých se s klientem dostává; kompendium o tom pojednává v oddílu supervizní rámce. V párové a rodinné terapii pomáhá pohled zvenčí rozpoznat kruhové vzorce, ve kterých každá strana reaguje na druhou a nikdo nezačal (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). V kognitivní terapii dovoluje odstup posoudit automatickou myšlenku jako hypotézu (Beck 1976). Legitimní užití má tyto rysy: odstup je dočasný a dobrovolný, týká se všech zúčastněných stejně, popisuje vzorec obou stran a vrací člověka do vlastní pozice s rozšířeným porozuměním. Manipulativní užití tyto rysy obrací. Odstup se vyžaduje jen od jedné strany. Pohled „zvenku“ si přisvojuje účastník a vynáší z něj verdikt. Nadhled se staví nad fakta a z citové reakce se dělá argument proti tomu, kdo ji prožívá. V institucích se tento posun objevuje, když se stížnost na ponižování vyřizuje výzvou, aby si stěžující „nebral věci osobně“. Tosey a Mathison upozorňují, že modely NLP mají velkou rétorickou přesvědčivost, a proto záleží na tom, kdo a k čemu je v konkrétní situaci používá (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Pro obecnou myšlenku, že odstup od vlastní situace může zlepšit úsudek, existuje opora mimo NLP. Výzkum rozhodování popisuje, jak vnější pohled opravuje přehnaný optimismus pohledu zevnitř (Kahneman 2011), a kognitivní terapie pracuje s odstupem od automatických myšlenek jako se základní dovedností (Beck 1976). Tento výzkum ale nepochází z NLP a netestuje jeho specifická tvrzení. Tvrzení NLP o třetí pozici, například že fyzické přemístění do místa pozorovatele spolehlivě navozuje odstup a že střídání pozic v určitém pořadí vede k trvalým změnám ve vztazích, nebyla kontrolovaně ověřena. Kritické přehledy NLP uvádějí, že většina jeho tvrzení nemá oporu v kvalitním výzkumu a že kontrolovaných studií je málo (Witkowski 2010). Přehled zaměřený na koučink, kde se práce s pozicemi používá často, konstatuje nedostatek kvalitních studií a doporučuje opatrnost (Passmore a Rowson 2019). K tomu je třeba dodat kritickou poznámku z klinické literatury: odstup od prožitku není vždy přínosem, protože u lidí s traumatickou zkušeností může navazovat na disociaci, která je spíše součástí potíží než řešením (Herman 1992). Třetí pozici je proto rozumné chápat jako dočasný nástroj úvahy, ne jako stav, který má být trvalý nebo vyžadovaný.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je rozlišovat perspektivu a postavení. Kdo tvrdí, že vidí situaci zvenku, je stále účastníkem a jeho pohled je jedním z pohledů, ne rozhodčím výrokem. Je legitimní na to upozornit a navrhnout skutečně nezúčastněnou osobu, tedy někoho mimo vztah nebo instituci, nebo se vrátit ke konkrétnímu popisu toho, kdo co řekl a udělal. Druhou obranou je odmítnout odstup jako podmínku slyšení: citová reakce na křivdu je součástí informace o tom, co se stalo, a stížnost se nemá posuzovat podle toho, jak klidně je podána. Třetí obranou je trvat na symetrii: pokud má jedna strana nahlížet situaci s nadhledem, platí to i pro druhou. Pro lidi, kteří se naučili popisovat vlastní život jakoby zvenčí a odpojili se od vlastních pocitů, je zotavení spojeno s návratem do první pozice, tedy s obnovou kontaktu s tělesným prožíváním, s emocemi a s potřebami, obvykle v bezpečném terapeutickém vztahu. Herman zdůrazňuje, že integrace odštěpeného prožitku do vlastního příběhu je součástí zotavení po traumatu (Herman 1992). Odstup pak může znovu sloužit tomu, k čemu je užitečný: jako krátký krok stranou, po kterém se člověk vrací k sobě.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Grinder, J., & DeLozier, J. (1987). Turtles All the Way Down: Prerequisites to Personal Genius. Scotts Valley: Grinder & Associates.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Logické úrovně a percepční pozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Percepční pozice – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Percepční pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Perceptual positions (concept))
• Meta-pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Meta-position)
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Meta-zrcadlo – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Meta-mirror)
• První pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, First position)
• Druhá pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Second position)
• Čtvrtá pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Fourth position)
• Trojí popis – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Triple description)

V kompendiu

• EA-2.5.5 Internalizace falešné vyváženosti (bothsidesism) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.4 Tělesná disociace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.6 Supervizní rámce v klinické praxi EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Druhá pozice – předchozí heslo rodiny
• Čtvrtá pozice – další heslo rodiny