Reframing a rámce🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Rodina Reframing a rámce sdružuje vzorce, které nepracují s fakty, ale s rámcem, ve kterém se fakta chápou. Rámcem se tu rozumí souvislost, která určuje, co událost znamená, podle jakého měřítka se posuzuje a jaké jednání z ní plyne. Rodina má dvě části. První tvoří vlastní přerámování: obecný vzorec reframingu, jeho dvě základní varianty, kontextový reframing a významový reframing, a terapeutický šestikrokový reframing, který přerámování spojuje s prací s „částmi“ osobnosti (Bandler a Grinder 1982). Druhou část tvoří konverzační rámce, tedy ustálené způsoby, jimiž se rozhovor usměrňuje dřív, než začne, nebo v jeho průběhu: rámec souhlasu, rámec „jako by“, rámec výsledku, rámec ekologie a rámec zpětného shrnutí, k nimž se řadí i rámce kontrastu, relevance, důkazu a otevřený rámec a postupy rámování před sdělením a po něm (O'Connor a Seymour 1990). Rodinu uzavírají vzorce, které rámec ruší nebo převracejí, například rozrámcování a přerámování selhání na zpětnou vazbu. Společné je všem vzorcům jedno: mění, jak člověk situaci vidí, aniž by se situace sama změnila.

Původ🔗

Pojem rámce nepochází z NLP. Gregory Bateson ho zavedl do teorie komunikace na příkladu hry: každé sdělení nese i metasdělení o tom, jak se má chápat, a tentýž čin znamená v rámci hry něco jiného než v rámci boje (Bateson 1972). Watzlawick, Beavin a Jackson na tuto myšlenku navázali rozlišením obsahové a vztahové roviny komunikace a popisem toho, jak účastníci sporu různě „interpunkčně“ člení tutéž posloupnost událostí, a proto se každý z nich vidí jako ten, kdo jen reaguje (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). V knize o změně pak Watzlawick, Weakland a Fisch popsali přerámování jako nástroj změny druhého řádu, tedy změny rámce samotného, a ne jen jednání uvnitř něj (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Zakladatelé NLP z této tradice čerpali přímo i prostřednictvím terapeutů, které modelovali, a v knize o reframingu ji přetavili do souboru vzorců, které lze předvádět na seminářích (Bandler a Grinder 1982). Konverzační rámce se pak objevily v učebnicích NLP jako praktické nástroje pro jednání, prodej a řízení (O'Connor a Seymour 1990) a jazykové vzorce Sleight of Mouth rozvinuly přerámování přesvědčení do podrobné typologie (Dilts 1999).

Rámec a rámování ve výzkumu🔗

Na rozdíl od většiny témat NLP má myšlenka, že na rámci záleží, silnou oporu v empirickém výzkumu, i když ten vznikl nezávisle na NLP. Tversky a Kahneman ukázali, že lidé volí odlišně mezi logicky totožnými možnostmi podle toho, zda jsou popsány jako zisk, nebo jako ztráta, a že preference se tak mohou obrátit, aniž by se změnilo cokoli na samotných možnostech (Tversky a Kahneman 1981). Kahneman později zařadil tento efekt do širšího obrazu rychlého, intuitivního myšlení, které pracuje s tím, co má právě před sebou, a jen zřídka se ptá, jak by situace vypadala v jiném popisu (Kahneman 2011). Kognitivní lingvistika doplnila, že běžné pojmy jsou strukturovány metaforami, které některé stránky zkušenosti zvýrazňují a jiné skrývají (Lakoff a Johnson 1980). Výzkum paměti ukázal, že i drobná změna slova v otázce může změnit, co si svědek o události vybaví (Loftus a Palmer 1974). Pro čtenáře kompendia z toho plyne rozlišení, které prochází celou rodinou: obecná teze o síle rámce je dobře doložena, kdežto konkrétní techniky NLP, které se o ni opírají, ověřeny nebyly. Síla rámce je přitom stejná, ať ho používá terapeut, prodejce, nebo člověk, který chce druhého ovládat.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Vzorce této rodiny se v kompendiu popisují tak, aby je pozorovatel rozpoznal, nikoli provedl. Pro rozpoznání se osvědčuje několik otázek, které platí pro všechny vzorce rodiny. Čeho se nový rámec týká: prožitku posluchače, nebo jednání mluvčího? Kdo z něj těží? Co z původní situace zmizelo: dopad na člověka, odpovědnost aktéra, nebo možnost odmítnout? Může posluchač rámec odmítnout, aniž by byl potrestán, zahanben nebo „přerámován“ znovu? A uplatňuje se rámec souměrně, tedy i na mluvčího a jeho skupinu? Legitimní přerámování se obvykle týká prožitku toho, komu je nabídnuto, přichází jako hypotéza a neomlouvá škodu. Manipulativní přerámování se týká jednání mluvčího, přichází jako jediný správný výklad a jeho výsledkem je, že škoda přestane být škodou. U konverzačních rámců je klíčové sledovat, co rámec z rozhovoru vyloučí: rámec výsledku může vyloučit otázku po odpovědnosti, rámec ekologie náklady setrvání, rámec souhlasu samotnou námitku a zpětné shrnutí to, co mluvčí skutečně řekl. V uzavřených skupinách a ve vztazích kontroly se tyto posuny skládají do vzorce, který Lifton popsal jako nadřazení doktríny osobě: zkušenost, která s výkladem skupiny nesouhlasí, se vykládá jako chyba jednotlivce (Lifton 1961). Kompendium tento vzorec v širším měřítku popisuje u strategické reinterpretace a v blízkých vztazích u manipulativního reframingu. Pro klinickou práci je důležité, že jednotlivé přerámování ještě není manipulací; varovným signálem je teprve opakování, při němž výklady soustavně vyznívají ve prospěch téže osoby (Stark 2007).

Terapeutické a vlivové užití🔗

Vzorce rodiny se v praxi objevují ve třech prostředích, která se liší mírou ochrany posluchače. V psychoterapii a poradenství je přerámování součástí širší péče, posluchač je klientem, který může nový výklad odmítnout, a terapeut je vázán etickými pravidly; podobná práce s výkladem událostí je zde běžná i mimo NLP (Ellis 1962). V koučinku, firemním vzdělávání a seminářích osobního rozvoje se tytéž vzorce používají bez klinického rámce a často bez informovaného souhlasu, a rozhovor slouží zároveň prodeji dalších kurzů. Ve vlivové komunikaci, tedy v prodeji, politické řeči a reklamě, se rámce používají otevřeně k usměrnění rozhodnutí posluchače, který o tom zpravidla neví. Kompendium proto u každého vzorce rodiny rozlišuje legitimní a manipulativní užití podle toho, komu nový rámec slouží a zda ho posluchač může bez následků odmítnout, a nikoli podle prostředí, v němž se objevuje (Cialdini 2009).

Stav důkazů🔗

Stav důkazů je v této rodině rozdvojený. Obecné mechanismy, o které se vzorce opírají, jsou doloženy dobře: efekt rámování v rozhodování (Tversky a Kahneman 1981), vliv formulace na paměť (Loftus a Palmer 1974) a přínos přehodnocování výkladu událostí v kognitivních terapiích jako součásti celých léčebných programů (Beck 1976). Samotné techniky NLP však kontrolovaným výzkumem prakticky ověřeny nebyly. Hodnocení NLP pro Národní radu pro výzkum USA nenašlo pro jeho hlavní tvrzení empirickou oporu (Druckman a Swets 1988), Witkowski ve své analýze databáze výzkumu konstatuje, že naprostá většina studií tvrzení NLP nepodporuje (Witkowski 2010), a systematický přehled účinků NLP na zdraví dospěl k závěru, že kvalitních dokladů je nedostatek (Sturt a kol. 2012). Kritický přehled pro oblast koučinku dodává, že popularita technik předběhla jejich ověření (Passmore a Rowson 2019). Rozumný závěr pro čtenáře zní: rámec působí, a proto je třeba ho umět rozpoznat; že konkrétní postupy NLP působí lépe než obecné terapeutické přehodnocení nebo dobře vedený rozhovor, doloženo není.

Obrana🔗

Obrana proti manipulativnímu užití rámců stojí na několika principech, které se opakují u všech vzorců rodiny. Prvním je oddělení vrstvy faktů od vrstvy výkladu: kdo si zaznamená, co se stalo a jak to na něj působilo, má oporu, kterou pozdější přerámování nepřepíše. Druhým je udržování vnějšího referenčního rámce, tedy kontaktu s lidmi mimo vztah, skupinu nebo organizaci, kteří mohou potvrdit, co je přiměřené. Třetím je předchozí znalost vzorců. Výzkum očkování proti přesvědčování ukazuje, že lidé upozornění na argumentační strategii předem jí odolávají lépe (McGuire 1964), a novější práce tento přístup rozvíjejí pro rozpoznávání manipulativních technik obecně (van der Linden 2023). Čtvrtým je čas: většina rámců těží z tempa rozhovoru a s odstupem se rozdíl mezi uznáním a odpovědí, mezi hypotézou a závazkem nebo mezi věrným a zkreslujícím shrnutím ukáže zřetelněji. U lidí, kteří byli manipulativnímu přerámování vystaveni dlouhodobě, se v klinické praxi nepracuje dalším přerámováním, ale obnovou důvěry ve vlastní vnímání a znovupojmenováním událostí vlastními slovy v bezpečném vztahu (Herman 1992). Pro odborníky, kteří vzorce této rodiny používají, platí jednoduché pravidlo: nový rámec je návrh, který musí obstát před fakty i před souhlasem toho, koho se týká.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
NLP-08.01	Reframing	Reframing	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-08.02	Kontextový reframing	Context reframing	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.03	Významový reframing	Content (meaning) reframing	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-08.04	Šestikrokový reframing	Six-step reframing	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-08.05	Rámec souhlasu	Agreement frame	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.06	Rámec „jako by“	As-if frame	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.07	Rámec výsledku	Outcome frame	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.08	Rámec ekologie	Ecology frame	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.09	Rámec zpětného shrnutí	Backtrack frame	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.10	Kontrastní rámec	Contrast frame	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.11	Výzva k relevanci	Relevancy challenge	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.12	Otevřený rámec	Open frame	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.13	Rámec důkazu	Evidence frame	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.14	Předrámcování	Pre-framing	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-08.15	Dodatečné rámcování	Post-framing	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-08.16	Rozrámcování	De-framing	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-08.17	Přerámování selhání na zpětnou vazbu	Failure into feedback	vzorec	terapeutické i vlivové	střední

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Reframing a rámce"]
  click F "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/_index.md"
  n1["Reframing"]
  n2["Kontextový reframing"]
  n3["Významový reframing"]
  n4["Šestikrokový reframing"]
  n5["Rámec souhlasu"]
  n6["Rámec „jako by“"]
  n7["Rámec výsledku"]
  n8["Rámec ekologie"]
  n9["Rámec zpětného shrnutí"]
  n10["Kontrastní rámec"]
  n11["Výzva k relevanci"]
  n12["Otevřený rámec"]
  n13["Rámec důkazu"]
  n14["Předrámcování"]
  n15["Dodatečné rámcování"]
  n16["Rozrámcování"]
  n17["Přerámování selhání na zpětnou vazbu"]
  F --> n1
  n1 --> n2
  n1 --> n3
  n1 --> n4
  F --> n5
  F --> n6
  F --> n7
  F --> n8
  F --> n9
  F --> n10
  n7 --> n11
  F --> n12
  n7 --> n13
  F --> n14
  F --> n15
  F --> n16
  n3 --> n17
  click n1 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/reframing.md"
  click n2 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/kontextovy-reframing.md"
  click n3 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/obsahovy-reframing.md"
  click n4 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/sestikrokovy-reframing.md"
  click n5 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/ramec-souhlasu.md"
  click n6 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/ramec-jako-by.md"
  click n7 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/ramec-vysledku.md"
  click n8 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/ramec-ekologie.md"
  click n9 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/ramec-zpetneho-shrnuti.md"
  click n10 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/kontrastni-ramec.md"
  click n11 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/vyzva-k-relevanci.md"
  click n12 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/otevreny-ramec.md"
  click n13 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/ramec-dukazu.md"
  click n14 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/predramcovani.md"
  click n15 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/dodatecne-ramcovani.md"
  click n16 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/deframing.md"
  click n17 "@/kompendium/nlp-vzorce/reframing/selhani-jako-zpetna-vazba-vzorec.md"

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

• NLP vzorce – celý katalog a jeho rodiny
• Sleight of Mouth – předchozí rodina katalogu
• Kotvení – další rodina katalogu