Každé chování má pozitivní záměr🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	Every behaviour has a positive intention
Jiné názvy	pozitivní záměr
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad „každé chování má pozitivní záměr“ tvrdí, že i chování, které je škodlivé nebo nepochopitelné, slouží z hlediska člověka nějakému účelu, který je pro něj hodnotný: ochraně, úlevě, bezpečí, uznání nebo spojení s druhými. Chování a záměr se tím oddělují. Chování lze kritizovat a měnit, záměr se uznává a hledá se pro něj jiná, méně škodlivá cesta. Na tomto oddělení stojí několik terapeutických postupů NLP, především přerámování, ve kterém se problémové chování chápe jako projev „části“ člověka s dobrým úmyslem, jíž se nabízejí nové možnosti (Bandler a Grinder 1982). V textech NLP se předpoklad obvykle formuluje jako užitečné pracovní přesvědčení, ne jako tvrzení o tom, jak to s lidskými motivy skutečně je (O'Connor a Seymour 1990). Pro kompendium patří k předpokladům s vysokým rizikem zneužití, protože jeho přenesení z terapeutické místnosti do vztahů s nerovnou mocí vede k omlouvání chování, které má jasný účel kontroly.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že symptom nebo nežádoucí chování plní pro člověka nějakou funkci, je v psychoterapii starší než NLP. Rodinná terapie a strategická terapie pracovaly s tím, že symptom má v systému vztahů svůj smysl, a Erickson, jak jeho postupy popsal Haley, často přijímal klientovo chování jako výchozí bod a využíval ho, místo aby proti němu bojoval (Haley 1973). Satirová zdůrazňovala, že za obrannými komunikačními postoji, jako je usmiřování nebo obviňování, stojí ohrožené sebepojetí, a ne zlá vůle (Satir 1972). NLP tyto vlivy převedlo do obecného předpokladu a postavilo na něm techniky práce s částmi. V přerámování ve šesti krocích se oddělí záměr části od chování, jímž se záměr dosud naplňoval, a hledají se alternativy (Bandler a Grinder 1982); kompendium tento postup popisuje strukturálně na stránce o šestikrokovém přerámování. Pozdější práce rozvinuly myšlenku dál a vedou záměry jednotlivých částí přes řetěz stále obecnějších přání až k takzvaným jádrovým stavům, jako je klid nebo pocit bytí (Andreas a Andreas 1994).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o tři kroky interpretace, které se v rozhovoru často odehrají mlčky. Za prvé se chování odpojí od svého účinku na druhé a posuzuje se jen z perspektivy toho, kdo jedná. Za druhé se mu přisoudí účel, který je z této perspektivy hodnotný. Za třetí se hledá jiné chování, které by stejný účel naplnilo s menšími škodami (Bandler a Grinder 1982). V terapii, kde klient sám zkoumá vlastní chování, má tento postup jasnou logiku: snižuje stud a dává klientovi důvod ke změně, aniž by se musel zříct potřeby, kterou chování plnilo. Úplně jinak působí, když se uplatní na chování jiné osoby, zejména osoby, která má nad mluvčím nebo nad posluchačem moc. Pak první krok znamená, že dopad na oběť přestává být měřítkem, a druhý krok znamená, že škodlivému chování se připisuje dobrý úmysl, aniž by k tomu existoval doklad.

Pozorovatel by proto měl sledovat, na čí chování se princip uplatňuje a kdo nese náklady výkladu. Pokud klient hledá pozitivní záměr vlastního chování, náklady nese on a změna je v jeho rukou. Pokud oběť hledá pozitivní záměr chování toho, kdo jí ubližuje, náklady nese oběť a změna, o kterou jde, je změna jejího postoje k ubližování. Stark ukázal, že kontrolující chování v blízkých vztazích je cílené: jeho záměrem je omezit svobodu a nezávislost partnera, a výklad, který v něm hledá lásku nebo starost, tento záměr zakrývá (Stark 2007). Souvislosti popisuje stránka o Starkově rámci coercive control.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití se pozná podle toho, že se pozitivní záměr hledá pro chování silnější strany a jeho uznání se požaduje od slabší strany. Typickým znakem je věta, ve které se škodlivé chování popíše jako projev lásky, starosti, výchovy nebo duchovního vedení („dělá to pro tvé dobro“). Dalším znakem je, že požadavek hledat dobrý záměr přichází místo otázky po dopadu: oběť se má zabývat tím, co ten druhý „vlastně potřebuje“, a ne tím, co se jí děje. Ve skupinách s vysokou mírou kontroly se tímto způsobem vykládají tresty, ponižování nebo izolace: vedoucí „zkouší“ člena, „pomáhá mu překonat ego“ nebo „chrání ho před světem“. Lifton popsal, jak se v uzavřených systémech i manipulace vydává za vyšší smysl, který člen nemá zpochybňovat (Lifton 1961).

U člověka, na kterého je takový výklad uplatňován, se objevuje oslabení vlastního úsudku o tom, co je přijatelné, sklon omlouvat druhého dříve, než si dovolí cítit zranění, a odpovědnost za „pochopení“ ubližujícího, která roste s každým dalším incidentem. Herman popisuje, jak vztahy založené na nadvládě postupně přesouvají pozornost oběti od vlastních potřeb k potřebám a náladám pachatele (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití se týká vlastního chování člověka a nesnižuje odpovědnost. Adiktolog, který s pacientem hledá, jakou potřebu pití plní, a pak s ním hledá jiné cesty, jak tuto potřebu naplnit, užívá princip k tomu, aby pacient nemusel změnu prožívat jako ztrátu. Motivační rozhovor pracuje s podobným porozuměním ambivalenci: chování, které člověk chce změnit, má své důvody a jejich uznání otevírá prostor pro změnu (Miller a Rollnick 2013). I v legitimním užití však platí, že uznání záměru není uznání chování a že škoda zůstává škodou.

Manipulativní užití se rozpoznává podle tří otázek. Uplatňuje se princip na chování toho, kdo mluví, nebo na chování někoho, kdo má nad posluchačem moc? Vede výklad k tomu, že se posluchač smíří s ubližováním, nebo k tomu, že ten, kdo jedná, převezme odpovědnost? A existuje vůbec doklad o tom dobrém záměru, nebo je jen domyšlen, protože to předpoklad vyžaduje? Pokud se dobrý záměr přisuzuje bez dokladu a na úkor toho, kdo nese škody, princip slouží k manipulativnímu přerámování v blízkých vztazích, ne k terapii, protože zakrývá cílenost kontrolujícího chování (Stark 2007).

Stav důkazů🔗

Předpoklad je normativní pracovní přesvědčení a jako obecné tvrzení o motivaci je nevyvratitelný: jakémukoli chování lze ex post přisoudit nějaký „pozitivní“ účel, a tvrzení proto nic nezakazuje. Tosey a Mathison upozorňují, že předpoklady NLP se nepředkládají jako ověřené pravdy, ale jako užitečné postoje, a že jejich hodnota se má posuzovat podle důsledků (Tosey a Mathison 2009). Pro techniky, které na předpokladu stojí, chybí kvalitní kontrolované studie; systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek dokladů, které by jejich používání podpořily (Sturt a kol. 2012), a Witkowski dochází k obdobnému závěru pro výzkum NLP obecně (Witkowski 2010). Ze strany výzkumu násilí v blízkých vztazích přitom existují dobře doložené popisy cíleného kontrolujícího chování, jehož účelem je nadvláda, ne dobro partnera (Stark 2007). Obecné tvrzení, že „každé“ chování má pozitivní záměr, proto nelze brát jako poznatek, nanejvýš jako terapeutickou heuristiku s omezeným rozsahem.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit záměr od dopadu a trvat na tom, že dopad je měřítkem bez ohledu na záměr. I kdyby ten, kdo ubližuje, měl dobrý úmysl, ubližování zůstává ubližováním a jeho ukončení není podmíněno pochopením. Druhou obranou je odmítnout jednostranné rozdělení práce: hledat dobrý záměr ve vlastním chování je možné, ale nikdo nemá povinnost hledat ho v chování druhého, aby ho mohl dál snášet. Třetí obranou je vnější pohled. Lidé mimo vztah nebo skupinu, poradny pro oběti násilí a odborníci, kteří znají dynamiku kontroly, mohou pomoci popsat situaci bez omlouvacího výkladu, a zotavení po zkušenosti s nadvládou se podle Herman neodehrává v izolaci, ale ve vztazích, které člověku vracejí oporu (Herman 1992); kompendium k tomu odkazuje na protokol pro práci s obětmi domácího násilí.

V zotavení je důležité, aby člověk znovu získal právo na hněv a na pojmenování škody. Herman zdůrazňuje, že obnova začíná bezpečím a že validace prožité zkušenosti předchází jakémukoli porozumění pachateli, pokud k němu vůbec má dojít (Herman 1992). Terapeut, který s principem pracuje, by ho měl omezovat na klientovo vlastní chování a nikdy ho nepoužívat k tomu, aby klient přijal ubližování od druhých jako projev dobré vůle.

Literatura🔗

• Andreas, C., & Andreas, T. (1994). Core Transformation: Reaching the Wellspring Within. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Hledání pozitivního záměru části – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Člověk není své chování – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, People are not their behaviour)
• Lidé volí nejlepší dostupnou volbu – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, People make the best choice available to them)
• Změna má respektovat celek systému – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Change must respect the whole system (ecology))
• Předepsání symptomu – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Symptom prescription)
• Záměr – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Intention)
• Kontextový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Context reframing)
• Šestikrokový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Six-step reframing)
• Vzorec odpuštění – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Forgiveness pattern)
• Úroveň chování – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Behaviour level)
• Jádrová transformace – příbuzné heslo (Práce s částmi, Core transformation)
• Hledání pozitivního záměru části – příbuzné heslo (Práce s částmi, Eliciting a part's positive intention)
• Ekologie cíle – příbuzné heslo (Cíle a výsledky, Ecology of the outcome)
• Manipulativní reframing v blízkých vztazích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Manipulative reframing in close relationships)

V kompendiu

• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.4.6 Domácí násilí (DV) protokol – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Neexistuje selhání, jen zpětná vazba – předchozí heslo rodiny
• Lidé mají zdroje, které potřebují – další heslo rodiny