Přerámování selhání na zpětnou vazbu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-08.17
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Reframing a rámce
Druh	vzorec
Anglicky	Failure into feedback
Jiné názvy	selhání jako zpětná vazba, failure into feedback
Obecnější heslo	Významový reframing
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Přerámování selhání na zpětnou vazbu je významové přerámování konkrétní neúspěšné zkušenosti: událost, kterou člověk prožívá jako selhání, se znovu popíše jako informace o tom, co v postupu nefungovalo a co lze změnit. Zatímco předpoklad „neexistuje selhání, jen zpětná vazba“ je obecné pracovní přesvědčení, tento vzorec je jeho uplatněním na určitý neúspěch v určitém rozhovoru. Jeho deklarovaným cílem je oddělit výsledek od hodnoty člověka a vrátit mu možnost jednat. V NLP se řadí k práci s omezujícími přesvědčeními, kterou obor rozvíjel od konce osmdesátých let (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990). Pro kompendium je vzorec důležitý tím, že stejná struktura může člověka chránit před sebeodsouzením, nebo chránit metodu, vztah či autoritu před tím, aby neúspěch vypovídal o nich.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec stojí na kybernetickém pojetí jednání, které NLP převzalo jako základní jednotku svých strategií: jednání probíhá ve smyčkách, ve kterých se výsledek porovnává s cílem a rozdíl řídí další krok (Miller, Galanter a Pribram 1960). Neshoda výsledku s cílem tu není poruchou, ale normální informací. Kompendium tento model popisuje u modelu TOTE. Bateson přidal rozlišení úrovní učení: zpětná vazba může vést k úpravě jednání v rámci téže strategie, ale také ke změně strategie nebo samotného způsobu, jakým se člověk učí (Bateson 1972). Tato úroveň se v populárním podání vzorce často ztrácí.

Příbuzné myšlenky mají pevné místo v psychoterapii mimo NLP. Ellis rozlišoval mezi hodnocením jednání a hodnocením celé osoby a považoval odsouzení sebe sama za neúspěch za jeden ze zdrojů zbytečného utrpení (Ellis 1962). Beck popsal, jak deprese zkresluje výklad neúspěchů směrem k trvalým a celkovým závěrům o vlastní neschopnosti, a jak terapie tyto závěry testuje proti důkazům (Beck 1976). NLP s těmito přístupy sdílí cíl, ale na rozdíl od nich svůj postup kontrolovaně neověřovalo. Úvodní učebnice NLP uvádějí související předpoklad jako jedno z pracovních přesvědčení, se kterými má praktik přistupovat ke změně (O'Connor a Seymour 1990).

Struktura vzorce🔗

Vzorec má tři strukturní pohyby. Prvním je oddělení: výsledek se přestane vztahovat k identitě a vztáhne se k jednání, tedy místo „jsem neschopný“ se hovoří o tom, co se v dané situaci stalo. Druhým je převedení na informaci: neúspěch se popíše jako údaj o tom, který prvek postupu neodpovídal situaci, tedy jako neshoda testu s cílem v kybernetickém smyslu (Miller, Galanter a Pribram 1960). Třetím je otevření dalšího kroku: z informace plyne, co lze udělat jinak. Pro analýzu je rozhodující, na co může zpětná vazba ukázat. V plné podobě může ukázat na postup člověka, na zvolený cíl, na prostředí i na metodu nebo na toho, kdo radil. V zúžené podobě ukazuje vždy jen na jednu z těchto možností, obvykle na člověka a jeho nedostatečné úsilí.

Manipulativní varianta zužuje adresu zpětné vazby a spojuje ji s požadavkem. Neúspěch se přerámuje na informaci o tom, že člověk ještě není dost oddaný, dost pokročilý nebo dost otevřený, a další krok je předem dán: další kurz, další investice, další ústupek ve vztahu. Metoda ani autorita se zpětné vazbě nevystavují. Tím se vzorec stává strukturálně totožným s imunizací proti falsifikaci: žádný výsledek nemůže svědčit proti metodě, protože každý neúspěch se proměnil v informaci o uživateli. Teorie kognitivní disonance předpovídá, že rozpor mezi učiněným rozhodnutím a nepříznivou skutečností lidé často řeší úpravou přesvědčení, ne změnou rozhodnutí (Festinger 1957), a manipulativní varianta vzorce takovou úpravu nabízí hotovou.

Detekční znaky🔗

Zneužité přerámování selhání se pozná podle toho, kam zpětná vazba směřuje a co následuje. Neúspěch je vždy informací o slabší straně, nikdy o metodě, programu nebo vedoucím. Přerámování přichází okamžitě a v pevné formulaci, takže neúspěch se nestihne posoudit. Po přerámování následuje konkrétní nabídka nebo požadavek, často placený nebo spojený s vyšším závazkem. Kritika, kterou vznesla slabší strana, se naopak jako zpětná vazba nebere: když účastník řekne, že mu metoda nepomohla, nepovažuje se to za informaci o metodě, ale za projev jeho odporu. Lifton tento obrat popsal jako nadřazení doktríny nad člověka: rozpor mezi zkušeností a učením se vykládá jako chyba člověka, ne učení (Lifton 1961). Skutečné škody, například finanční ztráta, zhoršení zdraví nebo poškozené vztahy, se v tomto rámci nemohou objevit jako selhání, protože selhání podle definice neexistuje.

V pracovních a mentorských vztazích se vzorec objevuje jako trvalá „zpětná vazba“, která podkopává sebedůvěru a přitom se prezentuje jako pomoc. Kompendium tento mechanismus podrobně popisuje ve scénáři destruktivní „konstruktivní“ kritiky. Ve skupinách s vysokou kontrolou slouží k tomu, aby neúspěchy slibovaných proměn nevedly k pochybnostem o skupině. Singerová a Lalichová popisují, že ve skupinách tohoto typu se za neúspěch obvykle obviňuje člen, ne skupina nebo vedoucí (Singer a Lalich 1995). U člověka vystaveného vzorci dlouhodobě je typické, že o svých problémech mluví slovníkem metody, že neumí připustit, že něco prostě nevyšlo, a že pocit selhání se nevytrácí, jen se přestane vyslovovat.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vrací člověku schopnost jednat a ponechává otevřené všechny adresy zpětné vazby. Vyučující, který se studentkou po neúspěšné zkoušce rozebere, které typy úloh jí chyběly, a zváží změnu přípravy i termínu, používá vzorec tak, že neúspěch zůstává neúspěchem, ale přestává být rozsudkem. V kognitivní terapii se podobně rozkládá zobecněný závěr o vlastní neschopnosti na konkrétní situace a testuje se proti zkušenosti (Beck 1976). Takové užití připouští i závěr, že cíl byl nereálný, že prostředí bylo nepřátelské nebo že rada byla špatná.

Manipulativní užití chrání metodu nebo autoritu a váže člověka k dalšímu kroku. Rozlišuje se podle tří otázek. Může zpětná vazba ukázat i na metodu, cíl nebo vedoucího? Je možné, aby dalším krokem bylo skončit? A připouští rámec, že neúspěch způsobil skutečnou škodu? Druhá otázka je důležitá proto, že lidé mají sklon pokračovat v tom, do čeho už investovali, i když další investice nedává smysl (Arkes a Blumer 1985). Kompendium v rodině vlivových vzorců popisuje i guru efekt, se kterým se tento vzorec často pojí: autorita vedoucího je chráněna právě tím, že neúspěchy jeho žáků vypovídají jen o žácích.

Stav důkazů🔗

Vzorec jako samostatná technika NLP nebyl kontrolovaně zkoumán. Lze ho posoudit nepřímo. Odlišení hodnocení jednání od hodnocení osoby a testování katastrofických závěrů po neúspěchu jsou součástí terapeutických přístupů, které vznikly s nárokem na empirické ověření (Ellis 1962; Beck 1976). Pro NLP jako celek kritické přehledy konstatují, že kontrolované studie jeho tvrzení většinou nepodporují a že se obor vyhýbá podmínkám, za kterých by jeho tvrzení mohla být vyvrácena (Witkowski 2010; Roderique-Davies 2009). Delfská studie mezi odborníky zařadila NLP mezi zdiskreditované přístupy k léčbě duševních poruch (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Systematický přehled účinků na zdraví nenašel dostatek důkazů pro doporučení intervencí NLP (Sturt a kol. 2012). Pro čtenáře z toho plyne, že užitečný prvek vzorce, oddělení výsledku od hodnoty člověka, je lépe doložen mimo NLP, a že vzorec, který z neúspěchu vylučuje informaci o metodě, je epistemicky problematický bez ohledu na to, kdo ho používá.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je položit otázku, na co všechno může zpětná vazba ukázat. Kdo po neúspěchu slyší, že jde jen o zpětnou vazbu, může se zeptat, zda ta vazba vypovídá i o metodě, o cíli nebo o radě, kterou dostal, a zda by někdy mohla vést k závěru, že je rozumné skončit. Druhou obranou je oddělit přerámování od nabídky: rozhodnutí o dalším kurzu, investici nebo ústupku se nemá dělat ve stejném rozhovoru, ve kterém byl neúspěch přerámován, ale až po odstupu a ideálně po konzultaci s někým, kdo z rozhodnutí neprofituje. Pomáhá předem si stanovit, jaký výsledek by znamenal, že metoda nefunguje, tedy vlastní podmínku vyvrácení (Popper 1959), jak to rozebírá stránka o rámci důkazu.

V zotavení po dlouhodobém vystavení zneužitému vzorci jde o obnovu práva nazvat neúspěch neúspěchem a škodu škodou. Paradoxně to bývá úlevné: člověk, který léta slyšel, že selhání neexistuje, může teprve po jeho pojmenování truchlit nad ztraceným časem, penězi nebo vztahy a přestat hledat chybu jen v sobě. Herman zdůrazňuje, že zotavení zahrnuje uznání toho, co se stalo, a správné rozdělení odpovědnosti mezi oběť a ty, kdo škodu způsobili (Herman 1992). Odborník, který vzorec používá terapeuticky, by měl hlídat, aby zpětná vazba mohla směřovat i k jeho vlastní metodě.

Literatura🔗

• Arkes, H. R., & Blumer, C. (1985). The psychology of sunk cost. Organizational Behavior and Human Decision Processes, 35(1), 124–140.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Reframing a rámce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Významový reframing – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Neexistuje selhání, jen zpětná vazba – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, There is no failure, only feedback)
• Model TOTE – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, TOTE model)
• Reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Reframing)
• Významový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Content (meaning) reframing)
• Rámec důkazu – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Evidence frame)
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)
• Falzifikovatelnost NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Falsifiability of NLP)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 3.2.H Scénář H: Destruktivní 'konstruktivní' kritika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Rozrámcování – předchozí heslo rodiny