„V čase“ a „mimo čas“🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-12.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Časová osa
Druh	pojem
Anglicky	In time and through time
Jiné názvy	in time, through time
Obecnější heslo	Časová osa
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Dvojice „v čase“ a „mimo čas“ (anglicky in time a through time) označuje v neurolingvistickém programování dva základní typy uspořádání časové osy. U uspořádání „v čase“ prochází osa člověkem: budoucnost bývá před ním, minulost za ním a přítomnost je v jeho těle. U uspořádání „mimo čas“ leží celá osa před člověkem, obvykle zleva doprava, takže minulost, přítomnost i budoucnost má současně „na očích“. K oběma typům NLP připisuje povahové rysy. Lidé „v čase“ mají podle tohoto výkladu žít přítomností, silněji prožívat okamžik a méně dbát termínů; lidé „mimo čas“ mají lépe plánovat, být dochvilní a prožívat události s větším odstupem (James a Woodsmall 1988). Rozlišení je pojmem, ne technikou. Navazuje na elicitaci časové osy, ze které se typ určuje, a na obecný pojem časové osy. Kompendium ho zařazuje proto, že se v praxi používá jako typologie lidí, a typologie bez ověření má sklon stát se nálepkou.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení se v literatuře NLP spojuje s prací Tada Jamese a Wyatta Woodsmalla, kteří ho v knize o terapii časové osy rozpracovali jako základ svého pojetí osobnosti a spojili ho s dalšími takzvanými metaprogramy (James a Woodsmall 1988). Navazovali na starší práci s prostorovým kódováním času, kterou v rámci submodalit popsali Andreasovi (Andreas a Andreas 1987). Obecně lingvistický základ má rozlišení v tom, že jazyk zná dva obrazy plynutí času: buď se člověk pohybuje časem vpřed, nebo čas plyne kolem nehybného pozorovatele. Lakoff a Johnson tyto obrazy popsali jako metaforické struktury, které ovlivňují, jak o čase mluvíme a uvažujeme (Lakoff a Johnson 1980). NLP z této obecné vlastnosti jazyka vyvozuje stálý individuální rys a přiřazuje k němu povahu, čímž jde za hranici toho, co lingvistický popis tvrdí. Rozlišení se také těsně dotýká pojmů asociace a disociace: v běžném podání NLP se uspořádání „v čase“ spojuje s asociovaným prožíváním vzpomínek a uspořádání „mimo čas“ s jejich disociovaným pozorováním z odstupu.

Struktura vzorce🔗

Pojem má tři vrstvy. První je popisná: dva prostorové obrazy, které člověk při elicitaci uvede. Druhá je typologická: přiřazení člověka k jednomu ze dvou typů, případně k přechodnému typu. Třetí je výkladová: odvození povahových rysů, pracovních stylů a sklonů z přiřazeného typu (James a Woodsmall 1988). Popisná vrstva je relativně neškodná a může být zajímavá. Typologická vrstva zjednodušuje, protože spojité a situačně proměnlivé prožívání převádí na dvě kategorie. Výkladová vrstva je nejproblematičtější, protože tvrdí příčinnou nebo alespoň stálou souvislost mezi představou času a povahou, aniž by ji doložila.

Psychologie dobře zná mechanismus, který typologiím tohoto druhu dodává zdánlivou přesvědčivost. Popisy, které jsou dost obecné, aby se hodily na většinu lidí, posluchač přijímá jako výstižné a připisuje je zvláštní znalosti toho, kdo je vyslovil. Gilovich popisuje, jak lidé vnímají potvrzení tam, kde jde o selektivní zapamatování shod a přehlížení neshod (Gilovich 1991). U dvojice „v čase“ a „mimo čas“ to znamená, že člověk, kterému bylo řečeno, že žije přítomností, si snadno vybaví chvíle, kdy zapomněl na termín, a přehlédne chvíle, kdy plánoval pečlivě. Typologie tak získává potvrzení, které nepochází z výzkumu, ale z mechanismu potvrzovacího zkreslení.

Rozlišení jako pracovní metafora🔗

Má-li rozlišení nějakou hodnotu, pak jako pracovní metafora, která pomáhá popsat dvě polohy prožívání, mezi nimiž se člověk během dne pohybuje. Kdo je plně ponořen do rozhovoru s blízkým člověkem, prožívá přítomnost zevnitř a na hodiny nemyslí; kdo sestavuje roční plán, staví se k času jako k ploše, kterou přehlíží. Obě polohy zná většina lidí a střídá je podle situace, úkolu a únavy. Takové čtení je slučitelné s tím, co o časových metaforách říká lingvistika (Lakoff a Johnson 1980), a nepotřebuje tvrzení o stálém typu. Rozdíl mezi metaforou a typologií je pro pozorovatele zásadní: metafora rozšiřuje slovník, jímž člověk popisuje sám sebe, kdežto typologie mu slovník předepisuje a určuje, kým je.

Detekční znaky🔗

Pojem lze v rozhovoru poznat podle výrazů jako „jste typický člověk v čase“, „máte osu mimo čas“ nebo podle tvrzení, že určité jednání plyne z „nastavení“ časové osy. Varovným znakem je, když se typ používá k vysvětlení potíží, za které by jinak nesl odpovědnost někdo jiný, například k zdůvodnění, proč zaměstnanec „nezvládá“ nereálné termíny. Dalším znakem je využití typu při výběru a hodnocení lidí: v personalistice nebo v týmovém koučinku se někdy objevuje rozdělování lidí podle časové osy jako náhrada za posouzení skutečných výsledků. Třetím znakem je, že se typ prezentuje jako hluboké odhalení, které člověk nemůže zpochybnit, protože „to je jeho nevědomé uspořádání“. Takové tvrzení se vymyká možnosti ověření, což kritici NLP uvádějí jako opakující se metodologický problém (Sharpley 1987). U člověka, na kterého je nálepka uplatňována, lze pozorovat, že přebírá cizí popis své povahy a začíná podle něj vysvětlovat vlastní jednání.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je metaforické. Lektor, který na kurzu plánování popíše dva obrazy času a vyzve účastníky, aby se zamysleli, který z nich jim připadá bližší, může podnítit užitečnou reflexi, pokud výslovně řekne, že nejde o test osobnosti. V terapii může rozhovor o tom, zda člověk vzpomínky prožívá „zevnitř“, nebo „zvenčí“, otevřít téma, které souvisí s jeho prožíváním. Manipulativní nebo rizikové užití nastává, když se z metafory stává diagnóza, která rozhoduje o lidech, nebo když se typ používá k vysvětlení a omluvení něčeho, co má jiné příčiny. Rozhodující otázky jsou: Je rozlišení podáno jako metafora, nebo jako zjištění? Rozhoduje se na jeho základě o člověku? A má člověk možnost popis odmítnout bez toho, aby to bylo vyloženo jako potvrzení? Kritický přehled užití NLP v koučinku připomíná, že nástroje oboru se v praxi rozšířily bez odpovídajícího empirického ověření, a doporučuje při jejich používání opatrnost (Passmore a Rowson 2019).

Stav důkazů🔗

Existence dvou jazykových obrazů plynutí času je v kognitivní lingvistice dobře doložena (Lakoff a Johnson 1980). Pro tvrzení, že lidé mají stálý individuální typ časové osy a že tento typ souvisí s povahovými rysy, chybí kvalitní empirické doklady. Neexistuje validovaný nástroj, který by typ spolehlivě určoval, ani studie, které by prokazovaly jeho souvislost s chováním nezávisle na tom, co člověku bylo o jeho typu řečeno. Souhrnné přehledy výzkumu NLP konstatují, že klíčová tvrzení oboru většinou nejsou empiricky podložena (Witkowski 2010), a kritický přehled pro oblast koučinku doporučuje opatrnost při využívání typologií NLP v praxi (Passmore a Rowson 2019). Psychologie času přitom zná propracované koncepty individuálních rozdílů ve vztahu k minulosti a budoucnosti, které se měří ověřenými dotazníky; kompendium je popisuje na stránce o časové perspektivě. Rozlišení „v čase“ a „mimo čas“ s nimi nelze zaměňovat.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je chápat rozlišení jako metaforu, ne jako diagnózu. Pokud někdo tvrdí, že víte něco o své povaze, protože jste ukázali budoucnost určitým směrem, je legitimní se zeptat, na jakém výzkumu tvrzení stojí. Druhou obranou je trvat na tom, aby se rozhodnutí o vás opírala o doložené výsledky a pozorovatelné jednání, ne o typologii. V pracovním prostředí to znamená žádat hodnocení podle konkrétních úkolů, termínů a podmínek, za kterých byly plněny. Třetí obranou je všímat si vlastního potvrzovacího zkreslení: když nálepka sedí, stojí za to vyhledat i situace, kdy neplatí (Gilovich 1991). Kdo přijal typ jako součást své identity a začal podle něj omezovat své možnosti, může se k vlastnímu popisu vrátit tím, že si zapíše konkrétní situace, kdy jednal jinak, než typ předpovídá. Takové zapisování pozorování odděleně od výkladu je běžnou součástí kognitivních přístupů (Beck 1976). Kompendium obecné mechanismy zkreslení úsudku shrnuje v přehledu kognitivních biasů.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Časová osa – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Časová osa – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Asociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Association)
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Časová osa – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Timeline (concept))
• Metaprogramy – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Meta-programs (concept))
• Elicitace časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Eliciting the timeline)
• Změna tvaru časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Changing the shape of the timeline)
• Časová perspektiva – příbuzné heslo (Časová osa, Time perspective)
• Časová orientace – příbuzné heslo (Metaprogramy, Time orientation)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Elicitace časové osy – předchozí heslo rodiny
• Terapie časové osy – další heslo rodiny