Kotvení🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Rodina kotvení shrnuje vzorce neurolingvistického programování, které pracují s jedinou myšlenkou: že vnější nebo vnitřní podnět, opakovaně nebo ve vhodné chvíli spojený s určitým stavem člověka, může tento stav později znovu vyvolat (Bandler a Grinder 1979). Základní podobu popisuje heslo kotvení. Na ni navazují vzorce, které se liší tím, kdo spojení vytváří, jakým smyslem podnět působí a jak se s více kotvami zachází. Do první skupiny patří samokotvení, v němž člověk spojení vytváří a spouští sám. Do druhé skupiny patří kotvy podle smyslového kanálu: auditivní a tonální kotvy, vizuální kotvy, kinestetické kotvy a prostorové kotvení, v němž kotvou je místo. Třetí skupinu tvoří vzorce, které s kotvami dále manipulují: řetězení kotev skládá stavy do řady, kolaps kotev má souběžným spuštěním dvou kotev oslabit nepříjemný stav, vrstvení kotev spojuje s jedním podnětem více zážitků a posuvná kotva má odstupňovat intenzitu. Kombinací několika z nich je kruh excelence. Rodina dále obsahuje hesla o užití kotev v prezentacích, ve skupinách a v reklamě, o nechtěných spouštěčích, o kotvení v kontrolujících vztazích a heslo, které odlišuje kotvení v NLP od efektu ukotvení v psychologii úsudku.

Původ: od Pavlovovy laboratoře k seminářům NLP🔗

Jádro celé rodiny pochází z experimentální fyziologie. Ivan Petrovič Pavlov na přelomu devatenáctého a dvacátého století zkoumal trávení psů a všiml si, že zvířata začínají slinit dřív, než dostanou potravu, už při signálech, které jejímu podání předcházejí. Z tohoto pozorování vybudoval program výzkumu, v němž ukázal, že neutrální podnět, například zvuk metronomu, světlo nebo dotek na kůži, se po opakovaném spojení s potravou stane podmíněným podnětem a sám vyvolává reakci. Popsal také jevy, které k podmiňování patří: vyhasínání reakce, když podnět přestane být posilován, její spontánní návrat po přestávce, zobecnění na podobné podněty, rozlišování mezi nimi po rozlišovacím nácviku a podmíněné reflexy druhého řádu (Pavlov 1927). Behaviorální terapie z těchto poznatků v polovině dvacátého století vyvodila léčebné postupy. Wolpe ukázal, že úzkost lze oslabit, když se s obávaným podnětem postupně a opakovaně spojuje reakce s úzkostí neslučitelná, především uvolnění (Wolpe 1958).

Bandler a Grinder v sedmdesátých letech pojem podmíněného podnětu přejmenovali na kotvu a vybudovali na něm jednu z nejrozšířenějších dovedností svého oboru. Na seminářích tvrdili, že kotvy vznikají neustále, že kotvou může být jakýkoli vnímaný podnět a že s nimi lze záměrně pracovat rychle a přesně (Bandler a Grinder 1979). První systematická učebnice oboru zařadila kotvení mezi nástroje práce se strategiemi (Dilts a kol. 1980), klinické příručky ho převáděly do jazyka psychoterapie (Lankton 1980) a pozdější úvodní učebnice z něj udělaly jednu z prvních dovedností kurzu praktika a odvodily z něj většinu vzorců této rodiny (O'Connor a Seymour 1990).

Kde NLP přesahuje klasické podmiňování🔗

Pro čtenáře kompendia je nejdůležitější rozlišit, co NLP z Pavlovova odkazu převzalo a co k němu přidalo. Převzalo základní schéma: podnět, reakci a jejich spojení (Pavlov 1927). Toto schéma je doloženo lépe než téměř cokoli jiného v psychologii. K němu však NLP připojilo tvrzení, která z výzkumu podmiňování neplynou a která nebyla samostatně ověřena.

První rozdíl se týká počtu spojení. Laboratorní podmiňování obvykle vyžaduje opakování, kdežto NLP tvrdí, že kotva může vzniknout jediným spojením, pokud se podnět objeví ve chvíli vrcholu stavu. Druhý rozdíl se týká povahy reakce. Pavlov pracoval s jednoduchými a měřitelnými reakcemi, zatímco NLP tvrdí, že kotvou lze vyvolat složité stavy, jako je sebedůvěra, tvořivost nebo důvěra k druhému. Třetí rozdíl se týká trvalosti. Výzkum podmiňování ukazuje, že reakce bez posilování vyhasíná a po přestávce se může vrátit; NLP většinou tvrdí, že dobře vytvořená kotva vydrží (Pavlov 1927; O'Connor a Seymour 1990). Čtvrtý rozdíl se týká přesnosti. Pavlov ukázal, že podmíněná reakce se zpočátku zobecňuje na podobné podněty a že rozlišení mezi nimi vyžaduje zvláštní nácvik; NLP naproti tomu klade důraz na přesné zopakování doteku nebo tónu, jako by malá odchylka vytvářela jinou kotvu. Pátý rozdíl se týká operací s kotvami. Představy, že dvě souběžně spuštěné kotvy se vzájemně neutralizují, že stavy lze spolehlivě zřetězit nebo že se intenzity při vrstvení sčítají, nemají v laboratorním výzkumu přímý protějšek. Kolaps kotev připomíná Wolpeho protipodmiňování, ale vynechává právě to, co Wolpe pokládal za podstatné: odstupňování a opakování (Wolpe 1958). Šestý rozdíl je nejvíc relevantní pro obranu: NLP tvrdí, že kotvy lze vytvářet skrytě v běžném rozhovoru a ovlivňovat jimi rozhodnutí druhých. Toto tvrzení se objevuje v prodejních kurzech a v takzvaném umění svádění, ale empirický doklad pro ně chybí.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Hesla rodiny popisují strukturu vzorců tak, aby je pozorovatel rozpoznal, a ne tak, aby je mohl provádět. Pro defenzivní čtení jsou užitečné tři otázky, které se vracejí ve všech heslech. Ví člověk, že se spojení mezi podnětem a stavem vytváří? Kdo podnět ovládá, on sám, nebo druhá strana? A čemu vyvolaný stav slouží, rozhodnutí v zájmu člověka, nebo cíli toho, kdo spojení vytvořil? Legitimní užití bývá otevřené a podnět zůstává v rukou člověka. Manipulativní užití bývá skryté nebo nevysvětlené a podnět ovládá druhá strana. Proč kompendium vzorce popisuje jen z této strany, vysvětlují etické aspekty.

Druhé pravidlo defenzivního čtení zní, že nejsilnější kotvy v reálném světě nevznikají tajnou technikou, ale opakováním. Cialdini popisuje princip asociace, podle něhož se hodnocení přenáší na to, co se opakovaně objevuje s příjemným nebo nepříjemným, a ukazuje ho na reklamě, politice i sportovním fandění (Cialdini 2009). V uzavřených skupinách se vrcholné zážitky opakovaně vážou na symboly, písně a hesla a s odchodem se spojuje strach (Singer a Lalich 1995). V kontrolujících vztazích se z tónu hlasu nebo pohledu stávají naučené signály hrozby, protože je opakovaně následuje trest; tuto strukturu rozebírá heslo kotvení v kontrolujících vztazích. Stark ukazuje, že donucující kontrola je trvalý režim, který proniká do každodennosti, a ne souhrn jednotlivých incidentů (Stark 2007). Rozpoznat takové vazby znamená sledovat opakování a jeho funkci, ne hledat jednorázový trik.

Třetí pravidlo se týká odlišení od běžných jevů. Ne každá silná reakce na podnět je kotvou, kterou někdo vytvořil. Písně, vůně a místa vyvolávají vzpomínky a nálady, protože se s nimi pojí životní zkušenost, a u lidí po traumatu mohou připomínky události vyvolávat intenzivní reakce, které jsou klinickým jevem, nikoli výsledkem techniky (Herman 1992). Heslo nechtěné kotvy a spouštěče se zabývá právě těmito spontánně vzniklými vazbami.

Stav důkazů🔗

Stav důkazů je u této rodiny neobvykle rozpolcený. Na jedné straně stojí klasické podmiňování a behaviorální terapie, které patří k nejlépe doloženým oblastem psychologie (Pavlov 1927; Wolpe 1958). Na druhé straně stojí specifická tvrzení NLP o kotvách, pro něž kontrolované studie téměř chybějí. Hodnocení Národní rady pro výzkum USA nenašlo pro tvrzení NLP o zlepšování výkonu a o vlivu na druhé empirickou oporu (Druckman a Swets 1988). Witkowski při rozboru databáze výzkumů NLP dospěl k závěru, že kontrolované studie tvrzení oboru převážně nepodporují a že NLP má rysy pseudovědy (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dost kvalitních studií, aby z nich vyvodil závěr o účinnosti (Sturt a kol. 2012). Přehled výzkumu NLP v koučinku vyzývá k opatrnosti (Passmore a Rowson 2019). Tosey a Mathison upozorňují, že NLP čerpá z behaviorální tradice, ale její pojmy užívá volně a bez kontrolovaných podmínek, které z nich dělaly ověřitelná tvrzení (Tosey a Mathison 2009). Rozumný závěr pro celou rodinu zní: princip, z něhož kotvení vychází, je pevný, ale rozšíření, která mu NLP přidalo, doložena nejsou, a účinky, které účastníci kurzů popisují, lze dobře vysvětlit očekáváním, sugescí, skupinovou dynamikou a obecnými zákonitostmi učení.

Obrana🔗

Obrana proti zneužití kotev stojí na několika jednoduchých zásadách, které se v jednotlivých heslech rozvádějí. Oddělit stav od rozhodnutí: silný pocit vyvolaný hudbou, symbolem, dotekem nebo hlasem nic neříká o kvalitě nabídky ani o pravdivosti tvrzení, a rozhodnutí je proto rozumné odložit mimo prostředí, kde pocit vznikl (Cialdini 2009). Všímat si opakování: gesto, slovo nebo místo, které se vrací vždy ve stejných chvílích, ztrácí část síly, když ho člověk vědomě pojmenuje. Brát nepříjemné reakce jako informaci: strach nebo nedůvěra vůči konkrétní osobě nebo skupině si zaslouží posouzení, ne neutralizaci. Trvat na souhlasu u jakéhokoli doteku a na vysvětlení u jakékoli techniky. A vědět, že naučené vazby slábnou, když se podnět přestane spojovat se stavem, a že jejich občasný návrat po přestávce je běžný a neznamená selhání (Pavlov 1927). Lidem, kteří odešli z uzavřené skupiny nebo z kontrolujícího vztahu a reagují na jeho symboly, písně nebo hlasy silnými stavy, pomáhá odborná podpora, která tyto reakce chápe jako připomínky minulé zkušenosti a pracuje s nimi postupně v bezpečném vztahu (Herman 1992).

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
NLP-09.01	Kotvení	Anchoring	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.02	Samokotvení	Self-anchoring	vzorec	převážně terapeutické	nízké
NLP-09.03	Řetězení kotev	Chaining anchors	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.04	Kolaps kotev	Collapsing anchors	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.05	Vrstvení kotev	Stacking anchors	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.06	Prostorové kotvení	Spatial anchoring	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.07	Kruh excelence	Circle of excellence	vzorec	převážně terapeutické	nízké
NLP-09.08	Posuvná kotva	Sliding anchor	vzorec	převážně terapeutické	nízké
NLP-09.09	Auditivní a tonální kotvy	Auditory and tonal anchors	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.10	Vizuální kotvy	Visual anchors	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.11	Kinestetické kotvy	Kinaesthetic anchors	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.12	Kotvy v prezentaci a vystoupení	Anchors in presentations	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.13	Přenos zdroje	Resource transfer	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-09.14	Testování kotvy	Testing an anchor	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.15	Kotvení ve skupině	Group anchoring	vzorec	převážně vlivové	vysoké
NLP-09.16	Kotvy v reklamě a značkách	Anchors in advertising	vzorec	převážně vlivové	střední
NLP-09.17	Nechtěné kotvy a spouštěče	Unintended anchors and triggers	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-09.18	Kotvení v kontrolujících vztazích	Anchoring in controlling relationships	vzorec	převážně vlivové	vysoké
NLP-09.19	Kotvení v NLP a efekt ukotvení	NLP anchoring versus the anchoring heuristic	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-09.20	Skryté kotvení	Covert anchoring	vzorec	převážně vlivové	vysoké

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Kotvení"]
  click F "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/_index.md"
  n1["Kotvení"]
  n2["Samokotvení"]
  n3["Řetězení kotev"]
  n4["Kolaps kotev"]
  n5["Vrstvení kotev"]
  n6["Prostorové kotvení"]
  n7["Kruh excelence"]
  n8["Posuvná kotva"]
  n9["Auditivní a tonální kotvy"]
  n10["Vizuální kotvy"]
  n11["Kinestetické kotvy"]
  n12["Kotvy v prezentaci a vystoupení"]
  n13["Přenos zdroje"]
  n14["Testování kotvy"]
  n15["Kotvení ve skupině"]
  n16["Kotvy v reklamě a značkách"]
  n17["Nechtěné kotvy a spouštěče"]
  n18["Kotvení v kontrolujících vztazích"]
  n19["Kotvení v NLP a efekt ukotvení"]
  n20["Skryté kotvení"]
  F --> n1
  n1 --> n2
  n1 --> n3
  n1 --> n4
  n1 --> n5
  n1 --> n6
  n6 --> n7
  n1 --> n8
  n1 --> n9
  n1 --> n10
  n1 --> n11
  n1 --> n12
  n1 --> n13
  n1 --> n14
  n1 --> n15
  n1 --> n16
  n1 --> n17
  n1 --> n18
  F --> n19
  n1 --> n20
  click n1 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/kotveni.md"
  click n2 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/samokotveni.md"
  click n3 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/retezeni-kotev.md"
  click n4 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/kolaps-kotev.md"
  click n5 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/stohovani-kotev.md"
  click n6 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/prostorove-kotveni.md"
  click n7 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/kruh-excelence.md"
  click n8 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/posuvna-kotva.md"
  click n9 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/auditivni-kotvy.md"
  click n10 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/vizualni-kotvy.md"
  click n11 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/kinesteticke-kotvy.md"
  click n12 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/kotvy-v-prezentaci.md"
  click n13 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/prenos-zdroje.md"
  click n14 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/testovani-kotvy.md"
  click n15 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/kotveni-ve-skupine.md"
  click n16 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/kotvy-v-reklame.md"
  click n17 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/nechtene-kotvy.md"
  click n18 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/kotveni-v-kontrolujicich-vztazich.md"
  click n19 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/kotveni-versus-ukotveni-odhadu.md"
  click n20 "@/kompendium/nlp-vzorce/kotveni/skryte-kotveni.md"

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lankton, S. (1980). Practical Magic: A Translation of Basic Neuro-Linguistic Programming into Clinical Psychotherapy. Cupertino: Meta Publications.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

• NLP vzorce – celý katalog a jeho rodiny
• Reframing a rámce – předchozí rodina katalogu
• Submodality – další rodina katalogu