Vyjednávání mezi částmi🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-15.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Práce s částmi
Druh	vzorec
Anglicky	Parts negotiation
Jiné názvy	vyjednávání částí, dohoda částí
Obecnější heslo	Integrace částí
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vyjednávání mezi částmi je vzorec NLP, ve kterém se vnitřní konflikt člověka nepojímá jako potřeba spojit dvě stránky v jednu, ale jako spor dvou stran, které spolu mohou uzavřít dohodu. Každá z rozporných částí má podle modelu oprávněný záměr a každá druhé překáží v tom, aby ho naplnila. Typickým příkladem je člověk, který chce pracovat soustředěně, ale opakovaně se nechá vyrušit potřebou odpočinku nebo zábavy, takže nakonec nedělá dobře ani jedno. Vyjednávání má vést k tomu, aby si obě části rozdělily čas, prostor nebo podmínky, za kterých se mohou projevit, a aby se zavázaly, že se nebudou navzájem rušit (Bandler a Grinder 1982). Vzorec je jednou z podob integrace částí a stojí blízko šestikrokovému reframingu, se kterým sdílí představu, že s částí lze komunikovat a že změna má respektovat celý systém člověka. Pro kompendium je důležitý proto, že rámec vnitřního vyjednávání lze snadno zneužít k tomu, aby se spor mezi člověkem a někým jiným přepsal na spor člověka se sebou samým.

Původ a souvislosti🔗

Bandler a Grinder popsali vyjednávání mezi částmi v knize o reframingu jako doplněk k postupům, které pracují s jednou částí. Zatímco šestikrokový reframing hledá nové chování pro jednu část, vyjednávání se zaměřuje na situace, kdy dvě části střídavě přebírají vládu a výsledkem je kolísání, které NLP popisuje jako sekvenční inkongruenci (Bandler a Grinder 1982). Teoretickým východiskem je starší práce Grindera a Bandlera o inkongruenci, ve které třídili rozpory klienta podle toho, zda se projevují současně, nebo postupně v čase (Grinder a Bandler 1976). Metafora vyjednávání přitom zjevně čerpá z rodinné terapie a z teorie systémů. Satirová pracovala s rodinou jako se soustavou, ve které změna jednoho člena ovlivňuje ostatní a ve které komunikační vzorce udržují napětí, dokud se nezmění pravidla, podle nichž rodina funguje (Satir 1972). Vyjednávání mezi částmi tuto představu přenáší dovnitř jedné osoby: části jsou jako členové rodiny, kteří potřebují nová pravidla soužití. S tím souvisí i důraz na kontrolu „ekologie“, tedy otázku, zda s dohodou nesouhlasí ještě nějaká další část, kterou NLP popisuje jako ekologickou kontrolu.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně stojí vzorec na představě, že člověk v sobě nese dvě strany, z nichž každá má svůj cíl a každá ruší tu druhou. Vyjednávání má několik stavebních prvků. Prvním je pojmenování obou stran a uznání, že obě mají oprávněný zájem. Druhým je popis vzájemného rušení: co jedna strana dělá, když se prosazuje druhá, a proč to nakonec škodí oběma. Třetím je hledání podmínek, za kterých může každá strana dostat prostor, například jasně oddělený čas na práci a čas na odpočinek. Čtvrtým je závazek: obě strany mají podle modelu „souhlasit“, že dohodu dodrží a že se ozvou, pokud nebude fungovat. Pátým je kontrola, zda proti dohodě nic nenamítá jiná stránka člověka (Bandler a Grinder 1982). Celek je postaven jako vnitřní mediace, ve které má člověk roli prostředníka mezi vlastními zájmy. Z hlediska obecné psychologie lze tentýž průběh popsat jako strukturované zvážení ambivalence: člověk pojmenuje, co chce, co ho od toho odvádí a jak by mohl obě potřeby skloubit. Motivační rozhovory s ambivalencí pracují podobně, ale bez metafory částí a s důrazem na to, že argumenty pro změnu vyslovuje sám klient (Miller a Rollnick 2013). Rozdíl je v tom, že metafora vyjednávání přisuzuje oběma stranám vůli, slib i souhlas, a tím vytváří prostor, ve kterém může někdo třetí tvrdit, co která strana „chce“ nebo s čím „souhlasila“.

Detekční znaky🔗

V terapeutickém nebo koučovacím rozhovoru se vyjednávání pozná podle toho, že se o dvou stránkách člověka mluví jako o smluvních stranách: co která potřebuje, co nabídne, jaké podmínky přijme. Varovné znaky se objevují, když tento rámec přebírá někdo, kdo má na výsledku vlastní zájem. Prvním znakem je posun sporu: konflikt, který ve skutečnosti probíhá mezi člověkem a někým jiným, například mezi zaměstnancem a nadřízeným nebo mezi partnery, se přepíše na vnitřní spor dvou částí jedné osoby. Člověk pak „vyjednává sám se sebou“, místo aby vyjednával s tím, kdo na něj klade požadavky. Druhým znakem je mluvení za části: mluvčí tvrdí, co která část druhého chce, a dokonce, s čím už souhlasila, takže vzniká dojem vnitřní dohody, kterou člověk nikdy neuzavřel. Třetím znakem je nerovné rozdělení: dohoda vždy zachová tu stránku, která vyhovuje mluvčímu, a té druhé přidělí jen zbytkový prostor. V blízkých vztazích s prvky kontroly se tento posun může stát součástí širšího vzorce, ve kterém kontrolující strana reguluje čas, kontakty a rozhodnutí druhého a vydává to za jeho vlastní vnitřní volbu (Stark 2007). Kompendium podobné přepisy významu popisuje u strategické reinterpretace.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vyjednávání je takové, ve kterém jde o skutečně vnitřní konflikt člověka a ve kterém člověk sám pojmenovává obě strany i jejich podmínky. Pro klienta, který opakovaně odkládá důležitou práci a zároveň trpí výčitkami, když si dopřeje odpočinek, může být rozdělení času mezi „pracovní“ a „odpočinkovou“ stránku srozumitelným rámcem, který zmírní sebekritiku a přinese praktické řešení. Takové užití je blízké postupům, které terapie a poradenství běžně používají při práci s ambivalencí a s rozhodováním (Miller a Rollnick 2013). Manipulativní užití se pozná podle toho, že rámec vnitřního vyjednávání zakrývá vnější mocenský vztah. Zaměstnanci, který odmítá další přesčasy, se řekne, že jeho „rodinná“ a „ambiciózní“ část se musí dohodnout, a tím se vyjednávání o pracovních podmínkách přenese z jednání se zaměstnavatelem do jeho nitra. Partnerovi, který si přeje víc samostatnosti, se řekne, že jeho „nezávislá“ část ohrožuje „milující“ část, a o tom, jak dohoda dopadne, rozhoduje druhá strana vztahu. Watzlawick, Weakland a Fisch ukázali, že změna rámce mění význam situace, aniž by se změnila situace sama (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Právě proto je podstatné, kdo rámec vnitřního vyjednávání zavádí a komu výsledek slouží.

Stav důkazů🔗

Pro vyjednávání mezi částmi jako specifický postup NLP nejsou známy kontrolované studie, které by prokazovaly jeho účinek ve srovnání s jinými postupy nebo s kontrolní podmínkou. Obecné přehledy výzkumu NLP konstatují, že jeho tvrzení převážně nemají kvalitní empirickou oporu (Witkowski 2010), a že výzkum technik NLP v koučinku je málo početný a metodologicky slabý (Passmore a Rowson 2019). Starší hodnocení dospělo k podobnému závěru už v osmdesátých letech, když shrnulo, že dostupný výzkum základní tvrzení NLP nepodporuje (Heap 1988). Na druhé straně stojí obecně dobře doložené poznatky o tom, že ambivalence je běžnou součástí rozhodování a změny a že přístupy, které ji pomáhají pojmenovat a respektovat, mají v některých oblastech, například u změny zdravotního chování, empirickou oporu (Miller a Rollnick 2013). Tyto poznatky se ovšem týkají ověřených přístupů s vlastní teorií a výzkumem, ne metafory vnitřních částí uzavírajících dohody. Pro čtenáře z toho plyne, že vyjednávání mezi částmi může fungovat jako srozumitelný rámec pro sebereflexi, ale nemá doložený specifický účinek a nemá být předkládáno jako ověřená terapeutická metoda.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je položit si otázku, mezi kým spor ve skutečnosti probíhá. Pokud konflikt vznikl tím, že někdo jiný klade požadavky, které člověk nechce nebo nemůže splnit, je legitimní odmítnout jeho přepis na vnitřní spor a vrátit vyjednávání tam, kam patří: k jednání s tím, kdo požadavky klade, s jasně vyslovenými podmínkami a s možností odmítnout. Druhou obranou je nepřipustit, aby za vlastní stránky mluvil někdo jiný. Tvrzení typu „tvoje část už souhlasila“ nemá žádnou váhu, pokud člověk souhlas sám nevyslovil, a je možné ho výslovně odmítnout. Třetí obranou je posoudit dohodu podle výsledku: pokud „vnitřní dohoda“ vždy končí tím, že člověk ustoupí druhému a přijde o čas, kontakty nebo zdroje, nejde o řešení vnitřního konfliktu, ale o ústupek pod tlakem. V pracovních a vztahových situacích, kde se tento vzorec opakuje, pomáhá zapisovat si požadavky druhé strany a vlastní odpovědi, aby bylo zřejmé, kdo co navrhl a kdo co odmítl. Zotavení po vztazích, ve kterých byla vlastní vůle soustavně vydávána za vnitřní spor, vyžaduje obnovu schopnosti rozlišit vlastní přání od přání druhého, k čemuž kompendium nabízí oporu v kapitole obrany a kalibrace a v literatuře o zotavení po zneužití (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Práce s částmi – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Integrace částí – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Ekologická kontrola – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Ecology check)
• Šestikrokový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Six-step reframing)
• Integrace částí – příbuzné heslo (Práce s částmi, Parts integration)
• Vizuální squash – příbuzné heslo (Práce s částmi, Visual squash)
• Sekvenční inkongruence – příbuzné heslo (Práce s částmi, Sequential incongruence)
• Hledání pozitivního záměru části – příbuzné heslo (Práce s částmi, Eliciting a part's positive intention)
• Vytvoření nové části – příbuzné heslo (Práce s částmi, Creating a new part)

V kompendiu

• EA-6.2.3 IFS — Internal Family Systems – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Jádrová transformace – předchozí heslo rodiny
• Sekvenční inkongruence – další heslo rodiny