Vizuální squash🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-15.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Práce s částmi
Druh	vzorec
Anglicky	Visual squash
Jiné názvy	vizuální stlačení, squash částí
Obecnější heslo	Integrace částí
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vizuální squash je varianta integrace částí, ve které se dvě rozporné stránky člověka zpřítomní jako obrazy umístěné do jeho dlaní a jejich vnitřní sblížení se doprovází tělesným pohybem: ruce se k sobě postupně přibližují, až se spojí. Anglický název odkazuje k „stlačení“ dvou obrazů v jeden. Podle NLP má spojení rukou vyjadřovat a zároveň podporovat sjednocení částí na úrovni společného záměru, takže člověk po cvičení prožívá dříve rozpolcenou věc souladněji (Dilts a DeLozier 2000). Vzorec patří k nejnázornějším v rodině práce s částmi, protože převádí abstraktní představu vnitřního konfliktu do viditelného, prostorového a tělesného obrazu. Právě tato názornost z něj dělá pomůcku k reflexi, ale také dramatický prvek seminářů, na kterých se spojení rukou předvádí před skupinou jako doklad okamžité proměny. Heslo popisuje strukturu vzorce, jeho tvrzený mechanismus a to, jak lze rozpoznat, kdy se z pomůcky stává rituál nátlaku.

Původ a souvislosti🔗

Přesné autorství vizuálního squashe se v literatuře NLP neuvádí jednotně. Vzorec se objevuje v repertoáru prvních generací praktiků a encyklopedické přehledy NLP ho řadí k postupům pro řešení vnitřních konfliktů mezi částmi (Dilts a DeLozier 2000). Jeho teoretický základ leží v práci Grindera a Bandlera o inkongruenci, ve které rozporné stránky klienta nejprve oddělili, nechali každou z nich plně projevit a poté hledali jejich integraci (Grinder a Bandler 1976). Odtud pochází i představa polarit, tedy dvou protilehlých pólů téhož tématu, kterou rozvíjí heslo integrace polarit. Prostorové umístění rozporných stránek do různých míst připomíná gestalt terapii, ve které Perls nechával protichůdné hlasy klienta mluvit z různých židlí a střídat se v dialogu (Perls 1969). Spojení dvou tělesně ukotvených stavů v jednom okamžiku je zase blízké postupu, který NLP nazývá kolaps kotev a který Bandler a Grinder popisovali jako současné vybavení dvou podmíněných reakcí s cílem jejich smísení (Bandler a Grinder 1979). Vizuální squash tak kombinuje tři linie: třídění inkongruence, prostorovou externalizaci a práci s tělesnými signály.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně stojí vzorec na čtyřech prvcích. Prvním je externalizace: dvě stránky vnitřního konfliktu se nepopisují jen slovy, ale dostávají podobu obrazu, postavy nebo symbolu, který si člověk představí v jedné a v druhé dlani. Druhým prvkem je rovnocennost: obě části dostanou prostor, každá se „vyjádří“ a každé se přisoudí oprávněný záměr, takže žádná není předem označena za chybnou. Třetím prvkem je hledání společné úrovně: záměry obou částí se sledují k obecnějším hodnotám, dokud se podle modelu neukáže, že obě slouží témuž, například bezpečí nebo spokojenosti člověka. Tento posun k vyšší úrovni obecnosti NLP označuje jako chunking nahoru. Čtvrtým prvkem je tělesné završení: ruce se přibližují, často pomalu a jakoby samy od sebe, a jejich spojení se prožívá jako sjednocení, které má člověk „vzít do sebe“. Tvrzený mechanismus, jak ho podávají praktici NLP, spojuje symbolické vyjádření s tělesným zážitkem a vychází z představy, že co se prožije tělesně, promění i vnitřní uspořádání. Z hlediska běžné psychologie lze tentýž průběh popsat skromněji: člověk dostane strukturovaný prostor, aby obě strany svého rozporu pojmenoval a uviděl, co mají společného, a pomalý, očekávaný pohyb rukou mu dodá silný pocit, že se něco stalo. Pohyb, který se zdá samovolný, odpovídá ideomotorickým jevům, které výzkum hypnózy vysvětluje očekáváním a sugescí, nikoli zvláštním stavem mysli (Kirsch a Lynn 1995).

Detekční znaky🔗

Pozorovatel rozpozná vizuální squash podle typické choreografie: člověk drží ruce před sebou dlaněmi vzhůru, mluví o dvou „stranách“ nebo „částech“ jako o osobách, popisuje jejich obrazy a poté ruce za doprovodu pomalého, často tlumeného hlasu vedoucího pomalu spojuje. Pro posouzení rizika však nejsou rozhodující tyto vnější rysy, ale kontext. Varovným znakem je, když obsah obou částí neurčuje člověk sám, ale vedoucí, a když jedna z nich zjevně odpovídá postoji, který vedoucímu nebo skupině vadí, například pochybnostem o ceně kurzu, o pravidlech skupiny nebo o vztahu. Dalším znakem je veřejnost a tlak: cvičení probíhá před publikem, spojení rukou provází potlesk nebo emotivní reakce okolí a od účastníka se očekává, že potvrdí okamžitou úlevu. Třetím znakem je předem uzavřený výklad, podle kterého pochybnost, která po cvičení přetrvá, svědčí o neúplném spojení, nikoli o tom, že pochybnost byla oprávněná. V kombinaci se skupinovým prostředím pak vzorec funguje podobně jako jiné rituály, které vytvářejí silný společný zážitek a vážou ho k autoritě vedoucího, což Cialdini popisuje jako souhru sociálního důkazu a závazku (Cialdini 2009). Kompendium podobné skupinové mechanismy popisuje v přehledu terapeutických přístupů, kde odlišuje léčebné postupy od těch, které závislost prohlubují.

Legitimní a manipulativní užití🔗

V individuální terapii nebo poradenství může vizuální squash sloužit jako srozumitelná pomůcka. Klient, který se dlouho zmítá mezi dvěma možnostmi, může díky obrazům v dlaních uvidět, že obě strany jeho rozporu mají své důvody, a že rozhodnutí nemusí znamenat porážku jedné z nich. Takové užití je legitimní, pokud splňuje několik podmínek. Obsah částí pochází od klienta, žádná strana se nepatologizuje, cvičení se nepředstavuje jako zaručená změna a rozhodnutí zůstává na klientovi i po sezení. Podobně motivační rozhovory pracují s ambivalencí tak, že obě její strany vyslovuje sám klient a pracovník je jen zrcadlí a shrnuje (Miller a Rollnick 2013). Manipulativní užití se pozná podle obráceného rozložení moci. Vedoucí vybírá, které dva postoje se budou „spojovat“, jeden z nich předem označí za zraněný nebo nepravý a spojení rukou vydá za důkaz, že tento postoj byl překonán. Na velkých seminářích se tak z pomůcky stává předváděcí číslo, které má potvrdit sílu metody i lektora a připravit účastníky na další, dražší stupeň výcviku. Tosey a Mathison upozorňují, že techniky NLP se často šíří spíše demonstrací a zážitkem než doložením účinku, a že tím snadno vytvářejí přesvědčení, které obstojí jen v prostředí samotného výcviku (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Pro vizuální squash nejsou známy kontrolované studie, které by srovnaly jeho účinek s jinými postupy nebo s kontrolní podmínkou. Obecné přehledy výzkumu NLP dospívají k závěru, že základní tvrzení oboru nemají kvalitní empirickou oporu a že řada jeho postupů nebyla nikdy testována tak, aby šlo účinek oddělit od očekávání a od vlivu terapeutického vztahu (Heap 1988; Sharpley 1987). Witkowski při revizi databáze výzkumu NLP shrnuje, že kontrolované studie tvrzení oboru převážně nepodporují (Witkowski 2010). Prožitek sjednocení, který účastníci po cvičení popisují, je přitom skutečný a není důvod ho zpochybňovat. Výzkum sugesce a hypnózy však ukazuje, že silné subjektivní prožitky lze vyvolat očekáváním, kontextem a důvěrou v autoritu, a že samotný prožitek není důkazem zvláštního mechanismu (Kirsch a Lynn 1995). Pro čtenáře z toho plyne, že vizuální squash lze nanejvýš považovat za symbolickou pomůcku k reflexi ambivalence. Tvrzení, že spojení rukou samo trvale řeší vnitřní konflikty, je neověřené, a pokud se o něj opírá rozhodnutí s vážnými důsledky, například o investici, o přerušení vztahů nebo o léčbě, je třeba ho brát jako tvrzení bez opory.

Obrana a zotavení🔗

Obrana začíná rozlišením mezi zážitkem a rozhodnutím. Pocit úlevy po cvičení je informace o tom, jak působil rituál, ne o tom, co je v dané věci správné. Kdo po vizuálním squashi stojí před vážným rozhodnutím, má dobrý důvod nechat si čas, rozhodovat mimo prostředí semináře či skupiny a probrat věc s někým, kdo na výsledku nemá zájem. Druhou obranou je trvat na vlastním obsahu: pokud vedoucí určuje, co která ruka znamená, je legitimní odmítnout jeho výklad a popsat rozpor vlastními slovy. Třetí obranou je brát přetrvávající pochybnost vážně. To, že nezmizela, neznamená selhání člověka, ale často jen to, že pochybnost měla dobrý důvod. Z hlediska zotavení je užitečné přiznat, že dramatické zážitky na seminářích mohou mít trvalý emoční dopad, zvlášť pokud se k nim přidal pocit studu za „neúplné spojení“. Takové zkušenosti se zpracovávají nejlépe ve vztahu, ve kterém má člověk právo na vlastní výklad toho, co se stalo, a ve kterém se jeho pochybnosti obnovují jako součást úsudku (Herman 1992). Odborníci, kteří vizuální squash používají, by měli klientům otevřeně říkat, že jde o symbolickou pomůcku bez ověřeného specifického účinku.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Práce s částmi – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Integrace částí – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kolaps kotev – příbuzné heslo (Kotvení, Collapsing anchors)
• Integrace částí – příbuzné heslo (Práce s částmi, Parts integration)
• Vyjednávání mezi částmi – příbuzné heslo (Práce s částmi, Parts negotiation)
• Simultánní inkongruence – příbuzné heslo (Práce s částmi, Simultaneous incongruence)
• Integrace polarit – příbuzné heslo (Práce s částmi, Polarity integration)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.2.3 IFS — Internal Family Systems – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Integrace částí – předchozí heslo rodiny
• Jádrová transformace – další heslo rodiny