Argumentační fauly🔗

Proč kompendium katalogizuje argumentační fauly🔗

Argumentační faul je místo, kde se rozhovor o tom, co je pravda nebo co je správné udělat, přestane řídit důvody. Někdy jde o chybu, kterou dělá každý, když spěchá nebo když mu na výsledku záleží: z několika případů vyvodí obecné pravidlo, zamění souslednost za příčinu nebo odmítne tvrzení kvůli tomu, kdo ho vyslovil. Jindy jde o taktiku, kterou mluvčí volí proto, že funguje lépe než důvody: přiřkne odpůrci postoj, který nezastává, zahltí ho množstvím tvrzení, na která nelze v čase rozhovoru odpovědět, nebo posouvá podmínky, za nichž by byl ochoten uznat chybu. Teorie argumentace odlišuje obě situace a zároveň upozorňuje, že stejná struktura může být v jednom kontextu chybou, v jiném rozumnou zkratkou (Hamblin 1970; Walton 1995).

Pro kompendium epistemické a kognitivní anihilace jsou fauly důležité ze tří důvodů. Za prvé jsou nejběžnějším nástrojem, kterým se v rozhovoru i ve veřejném prostoru obchází kritický úsudek: ne lží, ale přesunem pozornosti, rámce a důkazního břemene. Za druhé se opakují v technikách, které kniha popisuje jinde, od falešného dilematu po kruhové ospravedlnění, a jejich přesné pojmenování pomáhá rozpoznat, kdy se z jednotlivé chyby stává soustavný vzorec. Za třetí výzkum ukazuje, že předem poznaná struktura klamavého argumentu ztrácí část své přesvědčivosti, a to i u témat, kde lidé mají silné postoje (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017; Roozenbeek a kol. 2022). Katalog je proto zároveň slovníkem i výcvikem.

Co katalog obsahuje🔗

Katalog řadí hesla do devíti rodin. Formální klamy porušují logickou platnost: závěr z premis nevyplývá bez ohledu na obsah. Neformální klamy jsou platné nebo neplatné podle obsahu a kontextu: klamy relevance odvádějí od předmětu sporu, klamy předpokladu vnášejí nedoložené výchozí tvrzení, kauzální a statistické klamy chybují v úsudku o příčinách a pravděpodobnosti, jazykové klamy pracují s dvojznačností a nabitými slovy. Samostatná rodina popisuje rétorické a dialogické taktiky, které nejsou jednotlivým chybným úsudkem, ale způsobem vedení sporu. Další rodina se věnuje klamům hodnot, přírody a vědy. Poslední rodina shrnuje principy, podle nichž se argumentace posuzuje: deset pravidel kritické diskuse, argumentační schémata, Toulminův model, princip shovívavosti a výzkum motivovaného uvažování (van Eemeren a Grootendorst 2004; Toulmin 1958; Kunda 1990).

Několik hesel kniha už popisuje jinde, například falešné dilema, falešnou ekvivalenci nebo taktiku Gish gallop. Katalog pro ně nevytváří druhou stránku. Heslo v katalogu existuje, objevuje se v průzkumníku i v ilustraci katalogu, ale vede na stránku, kterou kniha má, aby se odkazy a čtenáři nedělili mezi dvě stránky o témž. Jak se v knize pohybovat mezi katalogy, kapitolami a glosářem, popisuje stránka jak používat kompendium.

Rodiny katalogu v přehledu🔗

Pořadí rodin vede od úzkého k širokému. Formální klamy jsou nejpřesněji vymezené, protože o jejich neplatnosti rozhoduje jen tvar úvahy; jejich výklad se opírá o klasickou i moderní logiku (Copi, Cohen a McMahon 2014). Klamy relevance jsou nejpočetnější rodinou a zároveň nejčastěji zneužívanou: útok na osobu, odvolání na většinu, na strach nebo na tradici přesouvají pozornost od toho, co se tvrdí, k tomu, kdo to tvrdí, nebo k tomu, co člověk cítí (Damer 2009). Klamy předpokladu jsou nenápadné, protože pracují s tím, co se v rozhovoru nevyslovuje: s otázkou, která už obsahuje odpověď, s výběrem jen příznivých případů nebo s posouváním podmínek, za nichž by bylo možné tvrzení vyvrátit (Walton 2008).

Kauzální a statistické klamy jsou rodinami, kde se teorie argumentace nejvíc stýká s empirickým výzkumem úsudku. Záměna souslednosti za příčinu, zanedbání základní míry nebo klam hráče nejsou jen chybami v logice, ale předvídatelnými sklony, které výzkum opakovaně popsal (Tversky a Kahneman 1974; Gigerenzer 2002). Jazykové klamy a rétorické taktiky ukazují, jak spor ovlivňuje volba slov a vedení rozhovoru. Rodina klamů hodnot, přírody a vědy se věnuje přechodům mezi tím, co je, a tím, co má být, a zneužití autority vědy (Moore 1903; Popper 1959). Poslední rodina dává měřítko celému katalogu: pravidla, podle nichž se pozná, zda argument přispívá k řešení sporu, nebo ho obchází (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Jak hesla číst🔗

Každá stránka má stejnou stavbu. Identifikační tabulka uvádí kód hesla ve tvaru AF-FF.NN, rodinu, druh, anglický název, zda jde spíše o chybu, nebo o taktiku, a míru rizika zneužití. Definice vymezuje heslo, Původ a souvislosti ukazuje, kdo ho popsal a s čím souvisí. Struktura argumentu ukazuje, jak klamavý argument vypadá, když se rozloží na premisy a závěr. Detekční znaky popisují, podle čeho ho v rozhovoru poznat. Odlišení od platné argumentace vymezuje situace, v nichž podobná úvaha klamem není, protože teorie argumentace opakovaně ukazuje, že mechanické označování klamů je samo chybou (Walton 2008; Tindale 2007). Stav poznání shrnuje, co o klamu říká výzkum uvažování, a Obrana a odpověď popisuje, jak na klam reagovat tak, aby se rozhovor vrátil k důvodům.

Mez obranného rámce🔗

Katalog popisuje strukturu klamu tak, aby ji čtenář poznal a uměl na ni odpovědět. Nedává návody, jak klam použít přesvědčivěji, jak vyhrát spor bez důvodů ani formulace, které by šlo převzít. Tento rámec platí pro celou knihu. U argumentace má zvláštní význam, protože popisy klamů jsou snadno zneužitelné jako učebnice eristiky, tedy umění mít pravdu za každou cenu. Kniha se k této tradici vztahuje kriticky: popisuje ji, aby se proti ní dalo bránit (van Eemeren a Grootendorst 1992; Johnson a Blair 1977).

Stav poznání v kostce🔗

Teorie klamů prošla od poloviny dvacátého století zásadní proměnou. Hamblin ukázal, že tradiční seznamy klamů jsou nesoudržné a že mnohé „klamy“ jsou za určitých podmínek rozumnými úvahami (Hamblin 1970). Na jeho kritiku navázala neformální logika a pragma-dialektika, které posuzují argument podle toho, zda v konkrétním dialogu přispívá k řešení sporu (van Eemeren a Grootendorst 2004; Walton 1995). Kognitivní psychologie přidala pohled na to, proč jsou některé klamy tak přesvědčivé: heuristiky úsudku, motivované uvažování a sklon hledat potvrzení vlastního názoru (Tversky a Kahneman 1974; Kunda 1990; Nickerson 1998). Bayesovské pojetí ukazuje, že síla mnoha neformálních argumentů závisí na obsahu a na tom, jak pravděpodobné jsou jejich premisy (Hahn a Oaksford 2007). Argumentační teorie uvažování navrhuje, že lidé jsou lepší v hodnocení cizích argumentů než vlastních, což vysvětluje, proč skupinová diskuse za dobrých podmínek chyby opravuje (Mercier a Sperber 2011).

Průzkumník a ilustrace🔗

K sekci patří průzkumník, který umožňuje hledat hesla podle názvu, kódu a aliasu, filtrovat je podle rodiny, druhu, užití a rizika a ukazuje graf jejich vazeb. Každá stránka hesla navíc ukazuje celý katalog jako souhvězdí rodin, v němž je dané heslo zvýrazněné spolu se svými obecnějšími, užšími a příbuznými hesly. Stránka hesla vždy staví detekční znaky klamu vedle platné argumentace, protože podobná slova a struktury se objevují i v poctivé diskusi. Výzkum inokulace naznačuje, že seznámení se strukturou techniky a jejími znaky zvyšuje odolnost lépe než pouhá znalost seznamu názvů (Roozenbeek a kol. 2022).

Jak je sekce udržována🔗

Sekce je odvozená z dat. Hesla, rodiny a vazby jsou v adresáři data/fauly, bibliografie je společná všem katalogům knihy a jeden engine z nich zapisuje identifikační tabulky, seznamy literatury, oddíly Související, tabulky a mapy rodin, počty v tomto rozcestníku a exporty pro průzkumník a ilustraci. Brána v průběžné integraci odmítne heslo bez stránky, stránku bez hesla, druhou stránku pro pojem, který kniha už má, citaci díla mimo ověřenou bibliografii, povinný oddíl bez citace i formulaci, která by se dala číst jako návod. Vazby mezi hesly vedou i do katalogu NLP vzorců, protože mnohé jazykové vzorce NLP jsou z pohledu teorie argumentace právě klamy relevance nebo předpokladu. Texty hesel napsali agenti a čekají na odbornou recenzi; stav recenze uvádí identifikační tabulka každé stránky. Zásady, na nichž taxonomie knihy stojí, popisují metodologické poznámky.

Rodiny katalogu🔗

Katalog má 153 hesel: 15 × formální klam, 92 × neformální klam, 24 × pojem a princip, 22 × rétorická taktika. 6 z nich má v knize jinou kanonickou stránku a katalog na ni odkazuje. Čísla odvozuje scripts/catalogs.py z katalogu při každém sestavení.

Pokrytí standardních přehledů🔗

Katalog porovnává svá hesla s názvy, které uvádějí standardní přehledy oboru: 96 názvů, z nich 69 má heslo a 27 je odůvodněně mimo katalog. Tabulku odvozuje scripts/catalogs.py ze souboru pokrytí a brána odmítne název, který nemá heslo ani důvod.

Literatura🔗

• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Gigerenzer, G. (2002). Calculated Risks: How to Know When Numbers Deceive You. New York: Simon & Schuster.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Johnson, R. H., & Blair, J. A. (1977). Logical Self-Defense. Toronto: McGraw-Hill Ryerson.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Moore, G. E. (1903). Principia Ethica. Cambridge: Cambridge University Press.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Tindale, C. W. (2007). Fallacies and Argument Appraisal. Cambridge: Cambridge University Press.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

• NLP vzorce – další katalog knihy, propojený s tímto vazbami mezi hesly
• Kompendium – celá kniha, do níž katalog patří