Formální klamy🔗

Co rodinu spojuje🔗

Formální klamy jsou úsudky, jejichž vada leží ve stavbě, a ne v obsahu. Pokud se z nich odstraní konkrétní slova a ponechá se jen kostra, tedy logické spojky, kvantifikátory a místa pro termíny, ukáže se, že tatáž kostra může vést od pravdivých premis k nepravdivému závěru. Úsudek takové formy proto nic nezaručuje, ať je jeho obsah jakkoli věrohodný (Copi, Cohen a McMahon 2014). Rodina se tím liší od všech ostatních rodin katalogu. U klamů relevance, předpokladu, kauzality nebo jazyka rozhoduje o chybě obsah a kontext: stejná úvaha může být v jedné situaci rozumná a v jiné klamavá. U formálních klamů lze vadu prokázat bez znalosti tématu, protože stačí najít jediný protipříklad stejné formy. Úvodní heslo Formální klam vymezuje pojem a vysvětluje, proč neplatnost úsudku neznamená, že je jeho závěr nepravdivý. Toto rozlišení prochází celou rodinou a kompendium ho opakuje záměrně, protože z něj plyne celá obrana: formální klam odhaluje špatné zdůvodnění, nikoli špatný závěr, a odpověď na něj se proto týká důvodů, ne osoby ani tématu.

Výrokové úsudky🔗

První větev rodiny tvoří chyby úsudků se spojkami „jestliže, pak“ a „nebo“. Jejich společným jádrem je obrácení vztahu, který podmínka nebo disjunkce vyjadřuje. Potvrzení důsledku usuzuje od výskytu důsledku na předchůdce, a stojí tak za mnoha úvahami typu „to přesně sedí“ v diagnostice, ve vyšetřování a v konspiračním výkladu událostí. Popření předchůdce usuzuje od nepřítomnosti postačující podmínky na nepřítomnost důsledku a zaměňuje postačující podmínku za nutnou; v praxi se projevuje tím, že se nejnápadnější podoba jevu vydává za jeho jedinou podobu. Potvrzení disjunktu vyvozuje z platnosti jedné možnosti, že druhá neplatí, ačkoli disjunkce nebyla míněna jako vylučovací. Všechny tři chyby mají platné protějšky, od nichž se liší jen tím, který člen vztahu se potvrzuje nebo popírá. Právě tato blízkost je důvodem, proč působí přirozeně. Pragmatika jazyka k tomu přidává další vysvětlení: v rozhovoru se podmínky a disjunkce často rozumějí silněji, než jak je logika čte, a posluchač si z nich vyvozuje víc, než bylo řečeno (Grice 1975). Chyba tedy často vzniká přenesením rozumného čtení z běžného rozhovoru do situace, kde se rozhoduje o důkazu.

Kategorické sylogismy🔗

Druhá větev rodiny se týká sylogismů, v nichž se tři termíny spojují přes střední termín. Platnost tu závisí na rozložení, tedy na tom, zda výrok mluví o všech prvcích třídy, nebo jen o některých. Nerozložený střední termín spojuje dvě třídy jen proto, že sdílejí vlastnost, a je formální kostrou viny asociací. Nedovolený větší termín a nedovolený menší termín rozšiřují v závěru krajní termín na celou třídu, o níž premisy mluvily jen zčásti; druhý z nich je formální kostrou stereotypu vytvořeného z vybraného vzorku. Čtyři termíny popisují úsudek, jehož klíčové slovo změní mezi premisami význam, takže sylogismus spojuje věci, které spolu nesouvisejí. Existenční klam vyvozuje z obecných premis existenci něčeho, o čem premisy nemluví, a vylučující premisy se pokoušejí vyvodit závěr ze dvou záporných premis, které spolu nemají společný bod. Tradiční logika tyto chyby uspořádala do soustavy pravidel sylogismu, kterou učebnice předávají dodnes (Copi, Cohen a McMahon 2014).

Kvantifikátory, modality a nahraditelnost🔗

Třetí větev se týká chyb, které tradiční sylogistika nezachytila a které popsala až moderní logika. Záměna kvantifikátorů přehazuje pořadí výroků „pro každé“ a „existuje“, takže z toho, že každý má nějakou příčinu, se vyvodí, že existuje jedna příčina všeho. Učebnice logiky vykládají teorii kvantifikace jako rozšíření, které zachycuje i vícenásobně obecné výroky, na něž sylogistika nestačí (Copi, Cohen a McMahon 2014). Klam modálního rozsahu zaměňuje nutnost vztahu mezi premisou a závěrem za nutnost samotného závěru. Klam maskovaného muže zachází s výroky o tom, co kdo ví nebo čemu věří, jako by v nich šlo libovolně nahrazovat výrazy se stejným odkazem. Rodinu uzavírá klam klamu, tedy úsudek, že závěr je nepravdivý, protože argument pro něj byl klamný. Toto heslo spojuje formální rodinu s ostatními: ukazuje, že znalost klamů sama může sloužit jako nástroj sporu, když se z odhalené chyby vyvozuje víc, než z ní plyne.

Původ a proměna pojmu🔗

Studium formálních klamů začíná u Aristotela, jehož sylogistika a seznam sofistických vyvrácení určily rámec logiky na dvě tisíciletí. Novověké učebnice rozlišily klamy logické, viditelné na formě, od klamů materiálních, které leží v obsahu (Whately 1826). Mill zařadil chyby sylogismu mezi klamy vyvozování a zároveň namítl, že sylogismus je jen tak dobrý, jak dobré je zobecnění, na němž stojí jeho obecná premisa (Mill 1843). Ve dvacátém století se pojem klamu dostal pod kritiku. Hamblin ukázal, že ustálený výklad klamů je nesoudržný a že formální logika sama nestačí k posouzení skutečných argumentů (Hamblin 1970). Neformální logika a pragma-dialektika z toho vyvodily, že formální platnost je jen jedno z měřítek dobrého argumentu; v pravidlech kritické diskuse se objevuje jako pravidlo platnosti, které platí pro úsudky předložené jako závazné (van Eemeren a Grootendorst 2004). Formální klamy tak v moderní teorii argumentace zaujímají zvláštní místo: jsou nejlépe definovanou rodinou klamů, ale zároveň rodinou, jejíž čisté podoby se v živém sporu vyskytují zřídka a jež je třeba nejdřív rekonstruovat z neúplných vět (Johnson a Blair 1977).

Proč formální klamy přesvědčují🔗

Psychologie usuzování ukazuje, že lidé formální chyby nedělají náhodně, ale v předvídatelných vzorcích. Při ověřování podmínek hledají potvrzující případy a přehlížejí vyvracející; tento sklon patří do širšího souboru jevů, které Nickerson shrnul pod sklon k potvrzování (Nickerson 1998). Při hodnocení sylogismů posuzují platnost podle věrohodnosti závěru, takže věrohodný závěr zakryje vadu formy; Kahneman tento jev uvádí jako příklad situace, kdy kontrolující myšlení nechá intuitivní soud projít bez prověření (Kahneman 2011). Stanovich a West doložili, že schopnost takovým chybám odolat se mezi lidmi liší a souvisí s kognitivními schopnostmi i s myšlenkovými dispozicemi (Stanovich a West 2000). Mercier a Sperber nabízejí výklad, proč lidé v diskusi chyby nacházejí snáz než v osamění: usuzování podle nich slouží především hodnocení cizích argumentů (Mercier a Sperber 2011). Z toho plyne poznatek, který je pro obranný rámec knihy podstatný. Formální klam nejlépe funguje tam, kde chybí druhý hlas: v uzavřeném prostředí, pod časovým tlakem, při únavě a citové zátěži, a tam, kde závěr odpovídá tomu, co už posluchač předtím chtěl slyšet.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Formální klamy v manipulaci zřídka stojí samostatně. Obvykle jsou jedním krokem delšího řetězce, v němž ostatní kroky platné jsou, a právě proto neplatný krok zapadne. Technika logické diskontinuity popisuje situaci, kdy jednotlivé kroky úvahy působí v izolaci platně, ale celek nedrží. Pro čtenáře z toho plyne, že hesla rodiny nejsou seznamem chyb k memorování, ale souborem otázek, které lze položit kterémukoli úsudku: Platí podmínka oběma směry? Mluví premisa o celé třídě, nebo jen o části? Znamená klíčové slovo v obou větách totéž? Vyplývá ze zjištěné chyby opravdu nepravdivost závěru? Hahn a Oaksford připomínají opačné riziko: mnohé úvahy, které tradice označuje za klamy, mohou být za určitých podmínek racionální, a mechanické označování klamů je proto samo chybou (Hahn a Oaksford 2007). Každé heslo rodiny proto obsahuje oddíl o odlišení od platné argumentace, které ukazuje platný úsudek podobné formy.

Obrana🔗

Obrana proti formálním klamům má výhodu, kterou ostatní rodiny nemají: lze ji vést bez sporu o téma. Protipříklad stejné formy ukáže vadu úsudku, aniž by bylo třeba rozhodnout, kdo má v původním sporu pravdu. Vyslovení chybějící premisy přesune spor k věcnému tvrzení, které lze ověřit. Oddělení platnosti od pravdivosti brání tomu, aby se z odhalené chyby vyvodilo víc, než z ní plyne. Výzkum inokulace naznačuje, že předem poznaná struktura zavádějícího argumentu ztrácí část své přesvědčivosti (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017), a stránka každého hesla proto popisuje strukturu klamu vedle platného úsudku, který se mu podobá.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
AF-01.01	Formální klam	Formal fallacy	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-01.02	Potvrzení důsledku	Affirming the consequent	formální klam	chyba i taktika	střední
AF-01.03	Popření předchůdce	Denying the antecedent	formální klam	převážně chyba uvažování	nízké
AF-01.04	Nerozložený střední termín	Undistributed middle	formální klam	chyba i taktika	střední
AF-01.05	Nedovolený větší termín	Illicit major	formální klam	převážně chyba uvažování	nízké
AF-01.06	Nedovolený menší termín	Illicit minor	formální klam	převážně chyba uvažování	střední
AF-01.07	Čtyři termíny	Four terms	formální klam	chyba i taktika	střední
AF-01.08	Existenční klam	Existential fallacy	formální klam	převážně chyba uvažování	nízké
AF-01.09	Potvrzení disjunktu	Affirming a disjunct	formální klam	chyba i taktika	střední
AF-01.10	Vylučující premisy	Exclusive premises	formální klam	převážně chyba uvažování	nízké
AF-01.11	Záměna kvantifikátorů	Quantifier shift	formální klam	chyba i taktika	střední
AF-01.12	Klam modálního rozsahu	Modal scope fallacy	formální klam	chyba i taktika	střední
AF-01.13	Klam maskovaného muže	Masked-man fallacy	formální klam	převážně chyba uvažování	střední
AF-01.14	Klam klamu	Argument from fallacy	formální klam	chyba i taktika	střední
AF-01.15	Kladný závěr ze záporné premisy	Affirmative conclusion from a negative premise	formální klam	převážně chyba uvažování	nízké
AF-01.16	Nedovolená konverze	Illicit conversion	formální klam	chyba i taktika	střední

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Formální klamy"]
  click F "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/_index.md"
  n1["Formální klam"]
  n2["Potvrzení důsledku"]
  n3["Popření předchůdce"]
  n4["Nerozložený střední termín"]
  n5["Nedovolený větší termín"]
  n6["Nedovolený menší termín"]
  n7["Čtyři termíny"]
  n8["Existenční klam"]
  n9["Potvrzení disjunktu"]
  n10["Vylučující premisy"]
  n11["Záměna kvantifikátorů"]
  n12["Klam modálního rozsahu"]
  n13["Klam maskovaného muže"]
  n14["Klam klamu"]
  n15["Kladný závěr ze záporné premisy"]
  n16["Nedovolená konverze"]
  F --> n1
  n1 --> n2
  n1 --> n3
  n1 --> n4
  n1 --> n5
  n1 --> n6
  n1 --> n7
  n1 --> n8
  n1 --> n9
  n1 --> n10
  n1 --> n11
  n1 --> n12
  n1 --> n13
  n1 --> n14
  n1 --> n15
  n1 --> n16
  click n1 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/formalni-klam.md"
  click n2 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/potvrzeni-dusledku.md"
  click n3 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/popreni-predchudce.md"
  click n4 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/nerozlozeny-stredni-termin.md"
  click n5 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/nedovoleny-vetsi-termin.md"
  click n6 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/nedovoleny-mensi-termin.md"
  click n7 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/ctyri-terminy.md"
  click n8 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/existencni-klam.md"
  click n9 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/potvrzeni-disjunktu.md"
  click n10 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/vylucujici-premisy.md"
  click n11 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/zamena-kvantifikatoru.md"
  click n12 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/klam-modalniho-rozsahu.md"
  click n13 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/klam-maskovaneho-muze.md"
  click n14 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/klam-klamu.md"
  click n15 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/kladny-zaver-ze-zaporne-premisy.md"
  click n16 "@/kompendium/argumentacni-fauly/formalni/nedovolena-konverze.md"

Literatura🔗

• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Johnson, R. H., & Blair, J. A. (1977). Logical Self-Defense. Toronto: McGraw-Hill Ryerson.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Stanovich, K. E., & West, R. F. (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, 23(5), 645–665.
• Whately, R. (1826). Elements of Logic. London: J. Mawman.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

• Argumentační fauly – celý katalog a jeho rodiny
• Klamy relevance – další rodina katalogu