Stav důkazů o NLP🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-22.01
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Kritické hodnocení NLP
Druh	pojem
Anglicky	State of the evidence on NLP
Jiné názvy	empirická podpora NLP, výzkum NLP
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Stavem důkazů o NLP se v katalogu rozumí souhrnný obraz toho, co kontrolovaný výzkum zjistil o tvrzeních neurolingvistického programování. Nejde o jedno tvrzení ani o jednu studii, ale o pojem, který spojuje několik linií hodnocení: experimentální testy konkrétních hypotéz, přehledové studie, posudek odborné komise, expertní průzkum a systematický přehled účinků na zdraví. Pojem je v katalogu potřebný proto, že stránky jednotlivých vzorců se ke stavu důkazů vracejí opakovaně a čtenář by měl mít na jednom místě přehled o tom, co bylo zkoumáno, jak a s jakým výsledkem. Zkráceně lze říci, že ta tvrzení NLP, která byla formulována dost přesně na to, aby se dala testovat, testy nepodpořily, a že u většiny technik kvalitní výzkum chybí (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Pojem neříká, že každý prvek, který NLP používá, je bezcenný; říká, že vlastní tvrzení NLP nemají empirickou oporu, jakou jim jeho propagace připisuje.

Původ a souvislosti🔗

NLP vzniklo v polovině sedmdesátých let jako pokus popsat jazykové a neverbální vzorce úspěšných terapeutů tak, aby se daly naučit (Bandler a Grinder 1975). Zakladatelé ho nepředkládali jako vědeckou teorii, kterou by bylo třeba ověřovat, ale jako soubor modelů, které se mají posuzovat podle užitečnosti. Ve výkladových textech ze samého počátku se přesto objevila tvrzení, která mají empirickou povahu: že lidé mají preferovaný smyslový systém, který se projevuje ve volbě slov, že směr pohybu očí ukazuje, jaký druh představ si člověk právě vybavuje, a že sladění s těmito projevy zlepšuje porozumění a vliv (Bandler a Grinder 1979). Právě tato tvrzení se v následujícím desetiletí stala předmětem psychologického výzkumu, především v oblasti poradenské psychologie.

První souhrnné hodnocení provedl Sharpley, který prošel studie o preferovaném reprezentačním systému a o shodě predikátů a konstatoval, že výsledky tvrzení NLP nepodporují (Sharpley 1984). O tři roky později se k tématu vrátil s rozšířeným souborem studií a otevřel otázku, zda nejde spíše o teorii, která je ve své podobě netestovatelná (Sharpley 1987). Současně vznikla britská přehledová kapitola, která vynesla „průběžný verdikt“ ve stejném smyslu (Heap 1988). Ke stejnému závěru dospěla komise Národní rady pro výzkum USA, která hodnotila techniky zvyšování výkonu navrhované pro armádu a NLP mezi nimi (Druckman a Swets 1988). Pozdější vlna hodnocení po roce 2000 doplnila expertní průzkum zdiskreditovaných metod, rozbor výzkumné databáze sestavené prostředím NLP, systematický přehled účinků na zdraví a kritický přehled pro koučink (Norcross, Koocher a Garofalo 2006; Witkowski 2010; Sturt a kol. 2012; Passmore a Rowson 2019).

Struktura vzorce🔗

Stav důkazů má vnitřní strukturu, kterou se vyplatí znát, protože se v diskusích o NLP často směšují různé druhy tvrzení. První vrstvu tvoří testovatelné hypotézy o mechanismu, především o preferovaném reprezentačním systému a o očních přístupových signálech. Zde existuje největší množství výzkumu a jeho výsledky jsou převážně negativní; podrobně je rozebírají stránky výzkum preferovaného reprezentačního systému a výzkum očních přístupových signálů. Druhou vrstvu tvoří tvrzení o účinnosti terapeutických a koučovacích technik. Tady se výzkum potýká spíše s nedostatkem kvalitních studií než s jejich negativními výsledky: chybějí větší randomizované studie s vhodnou kontrolní skupinou a dostupné práce jsou malé a metodologicky slabé (Sturt a kol. 2012). Třetí vrstvu tvoří obecná východiska, takzvané předpoklady, která nejsou empirickými hypotézami, ale pracovními postoji; ta se testovat nedají a NLP je za testovatelné ani nevydává (Tosey a Mathison 2009).

Pro hodnocení je důležitá i otázka původu dílčích prvků. Řada postupů, které NLP vyučuje, pochází z jiných škol: z Ericksonovy hypnoterapie, z rodinné terapie, z gestalt terapie nebo z behaviorální terapie. Pokud takový prvek funguje, nevypovídá to o NLP, ale o zdroji, z něhož byl převzat. Witkowski proto zdůrazňuje, že to, co je na NLP specifické, je zároveň to, co výzkum nepodpořil (Witkowski 2010). Kritické přehledy navíc upozorňují na asymetrii mezi rozsahem komerčního šíření NLP a skromností akademického výzkumu, který by jeho nároky ověřoval (Passmore a Rowson 2019).

Detekční znaky🔗

Pro čtenáře kompendia je stav důkazů nástrojem k rozpoznávání nadsazených tvrzení. Typickým znakem je slovo „vědecky“ nebo „neurovědecky“ v propagaci bez odkazu na konkrétní kontrolovanou studii. Dalším znakem je nahrazování výzkumu svědectvími, tedy výčty spokojených klientů, prestižních uživatelů nebo vítězných sportovců. Svědectví nedokáže odlišit účinek metody od placeba, od přirozeného zlepšení v čase a od výběru těch, kterým se dařilo, a jejich přesvědčivost plyne z obecně známých zkreslení úsudku (Gilovich 1991). Třetím znakem je selektivní citace: zmínka o jedné drobné podpůrné studii bez informace o tom, že souhrnné přehledy dospěly k opačnému závěru. Čtvrtým znakem je imunizace, kdy se negativní výsledky vysvětlují tím, že výzkumníci metodě nerozuměli nebo ji neprovedli správně, aniž se zároveň řekne, za jakých podmínek by metoda neuspěla (Sharpley 1987). Pátým znakem je přeskok z filozoficky rozumného předpokladu na empirické tvrzení: z toho, že „mapa není území“, se vyvodí, že konkrétní technika přepisování map spolehlivě léčí. Na stránce NLP jako pseudověda jsou tyto znaky zasazeny do obecných kritérií, podle nichž se pseudověda rozpoznává.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití znalosti o stavu důkazů je informované rozhodování. Klinik, který klientovi vysvětlí, že určitá technika nemá oporu ve výzkumu, a nabídne mu postup s doloženou účinností, jedná v souladu s odbornou etikou. Podobně jedná lektor, který cvičení převzaté z NLP zařadí do kurzu jako trénink pozornosti a výslovně řekne, že nejde o léčbu. Tosey a Mathison ukazují, že NLP lze akademicky studovat jako kulturní a profesní jev, aniž se přijímají jeho nároky na účinnost (Tosey a Mathison 2009).

Manipulativní užití stavu důkazů má dvě podoby. První je zkreslení ve prospěch NLP: vydávání metody za ověřenou, zamlčování negativních přehledů a nabízení „vědecké“ legitimity, která neexistuje. Tato podoba je nebezpečná zejména tam, kde se NLP nabízí lidem se zdravotními obtížemi nebo v krizi, protože může oddálit účinnou péči (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Druhá podoba je zkreslení proti čemukoli, co se s NLP spojí: označení každého rozhovorového postupu za „manipulaci NLP“, aby se diskreditoval člověk, který ho používá. I tato podoba je epistemicky nepoctivá, protože nerozlišuje mezi prvky převzatými z ověřených přístupů a vlastními tvrzeními NLP. Obě podoby spojuje to, že místo posouzení konkrétního tvrzení se pracuje s nálepkou. Kompendium proto doporučuje posuzovat jednotlivá tvrzení podle toho, co o nich výzkum skutečně zjistil.

Stav důkazů🔗

Souhrnně lze stav výzkumu popsat ve čtyřech bodech, jejichž oporu tvoří citované práce. Za prvé, tvrzení o preferovaném reprezentačním systému a o jeho projevech v predikátech a pohybech očí byla opakovaně testována a nebyla podpořena (Sharpley 1984; Sharpley 1987; Heap 1988). Za druhé, odborná komise, která NLP posuzovala v kontextu zvyšování lidského výkonu, nenašla pro jeho předpoklady ani pro jeho účinnost vědeckou oporu (Druckman a Swets 1988). Za třetí, rozbor výzkumné databáze, kterou sestavili sami zastánci NLP, ukázal, že empirických studií je v ní menšina a že mezi nimi převažují výsledky, které tvrzení NLP nepodporují (Witkowski 2010). Za čtvrté, systematický přehled účinků na zdraví nenašel dostatek kvalitních studií, z nichž by bylo možné usoudit, že intervence NLP zdraví zlepšují (Sturt a kol. 2012).

K tomu přistupuje expertní průzkum, v němž odborníci na klinickou psychologii zařadili NLP mezi metody, které považují za zdiskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006), a experimentální vyvrácení populárního tvrzení, že směr pohledu prozrazuje lež (Wiseman a kol. 2012). Kritický přehled pro koučink konstatuje, že po desetiletích existence NLP stále chybí výzkumná báze, která by odpovídala rozsahu jeho používání (Passmore a Rowson 2019). Z hlediska obecné metodologie klinické psychologie vykazuje NLP několik rysů, které se uvádějí jako varovné znaky pseudovědy, například spoléhání na svědectví a absenci sebeopravného mechanismu (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Kde je výzkum tenký, je třeba to říci otevřeně: o mnoha jednotlivých technikách neexistuje žádná kontrolovaná studie, a jejich účinek tedy není ani potvrzen, ani vyvrácen.

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti nadsazeným tvrzením je jednoduchá posloupnost otázek, kterou může položit každý čtenář: které konkrétní tvrzení se dělá, jaká kontrolovaná studie ho podporuje, co o něm říkají souhrnné přehledy a kdo by z jeho přijetí měl prospěch. Kdo si zvykne tyto otázky klást, je méně zranitelný vůči autoritě certifikátů a vůči síle svědectví. Výzkum psychologické odolnosti ukazuje, že předem získané povědomí o typických přesvědčovacích postupech zvyšuje schopnost jim odolat (McGuire 1964; van der Linden 2023).

Pro lidi, kteří do NLP investovali čas, peníze a důvěru, je setkání se stavem důkazů často nepříjemné. Je užitečné oddělit dvě věci: zkušenost, že jim kurz nebo sezení pomohly, může být skutečná, ale její příčinou nemusí být specifický mechanismus, který NLP tvrdí. Pozornost, naděje, struktura a vztah s lektorem působí i v jiných rámcích, a zlepšení, které by nastalo i bez zásahu, lidé snadno připíší metodě, kterou právě podstoupili (Gilovich 1991). Klinik by měl tuto zkušenost respektovat a zároveň nabídnout péči s doloženým účinkem. U lidí, kteří byli pomocí autority NLP vedeni k rozhodnutím proti vlastnímu zájmu, se pracuje s obnovou důvěry ve vlastní úsudek a s rozlišením mezi tím, co jim bylo řečeno, a tím, co je doloženo. K orientaci v tom, jak číst empirickou literaturu obecně, slouží v kompendiu stránka o empirické výzkumné bázi a metodologické poznámky k taxonomii.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Kritické hodnocení NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Výzkum preferovaného reprezentačního systému – zvláštní případ tohoto hesla
• Výzkum očních přístupových signálů – zvláštní případ tohoto hesla
• Delfská studie zdiskreditovaných metod – zvláštní případ tohoto hesla
• Systematický přehled účinků na zdraví – zvláštní případ tohoto hesla
• Databáze výzkumu NLP – zvláštní případ tohoto hesla
• Hodnocení Národní rady pro výzkum USA – zvláštní případ tohoto hesla
• Výzkum NLP v koučinku – zvláštní případ tohoto hesla
• Jak číst tvrzení NLP – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Předpoklady jako pracovní hypotézy – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Presuppositions as working assumptions)
• Preferovaný reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Preferred representational system)
• Ericksonovská hypnóza – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Ericksonian hypnosis)
• Kotvení v NLP a efekt ukotvení – příbuzné heslo (Kotvení, NLP anchoring versus the anchoring heuristic)
• Terapie časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Time Line Therapy)
• NLP jako pseudověda – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP as pseudoscience)
• Hodnocení Národní rady pro výzkum USA – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, US National Research Council appraisal)
• NLP jako kargokultovní psychologie – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP as cargo-cult psychology)
• Jak číst tvrzení NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, How to read NLP claims)

V kompendiu

• EA-8.3.4 Empirická výzkumná báze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.4 Metodologické poznámky k taxonomii – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Výzkum preferovaného reprezentačního systému – další heslo rodiny