Vnořené smyčky🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-05.07
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Ericksonovská hypnóza
Druh	vzorec
Anglicky	Nested loops
Jiné názvy	vícenásobně vnořená metafora, otevřené smyčky
Obecnější heslo	Ericksonovská hypnóza
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vnořené smyčky jsou vyprávěcí vzorec, ve kterém mluvčí otevře příběh, nedokončí ho, přejde k dalšímu příběhu, který je v prvním vnořený, a takto pokračuje do několika úrovní. V nejhlubší vrstvě se objeví sdělení, o které mluvčímu skutečně jde, a teprve poté se příběhy postupně uzavírají v opačném pořadí, než v jakém byly otevřeny. Podle tvrzení praktiků NLP má tato struktura dva účinky: otevřené linie drží pozornost posluchače v napětí, a jádro uprostřed, obklopené příběhy, uniká kritickému zpracování a snadno se zapomíná, takže působí „nepozorovaně“. Vzorec vychází z ericksonovské tradice práce s metaforou a vyučujícími příběhy (Rosen 1982; Gordon 1978). Kompendium ho popisuje jako dvojznačný. Vyprávění v příbězích je starobylý a legitimní způsob učení, terapie i rozhovoru, ale záměrně neuzavíraná struktura může sloužit k tomu, aby se do pozornosti posluchače vložilo sdělení, které by v přímé podobě odmítl.

Původ a souvislosti🔗

Erickson proslul tím, že místo přímých rad vyprávěl klientům příběhy ze svého života, z praxe a z rodiny, často bez zjevné souvislosti s jejich problémem. Rosen tyto vyučující příběhy shromáždil a komentoval a ukazuje, že jejich smysl si posluchač vztahoval na sebe, aniž by ho terapeut výslovně pojmenoval (Rosen 1982). Gordon, který vycházel z Ericksonovy práce i z raného NLP, popsal terapeutickou metaforu jako příběh, jehož struktura odpovídá struktuře klientova problému a který nabízí jiné vyústění (Gordon 1978).

Vlastní pojem vnořených smyček, tedy promyšlené struktury několika vnořených a postupně uzavíraných příběhů, se v NLP a v ericksonovské psychoterapii rozvinul v osmdesátých letech; terapeuti Stephen a Carol Lanktonovi pro něj používali označení vícenásobně vnořená metafora. NLP strukturu převzalo do výuky Milton-modelu a spojilo ji s vloženými příkazy, tedy s tvrzením, které Bandler a Grinder formulovali v rozboru Ericksonovy řeči: sdělení zvýrazněné tónem působí jako pokyn (Bandler a Grinder 1975b). Vnořené smyčky k tomu přidávají představu, že takové sdělení je nejlépe umístit do vnitřního příběhu. Pozdější výuka NLP vnořené smyčky prezentuje i jako nástroj prezentace a přesvědčování, nikoli pouze terapie. Příbuzný vzorec, kterým se téma připravuje dopředu, rozebírá stránka Zasévání myšlenky.

Struktura vzorce🔗

Struktura vnořených smyček má tři části. První je otevírání: příběhy se zahajují, ale v místě, kde by posluchač očekával pointu nebo rozuzlení, mluvčí odbočí k jinému příběhu. Každá odbočka bývá zdůvodněná, například tím, že „to připomíná“ jinou událost, takže působí přirozeně. Druhá je jádro: v nejvnitřnějším příběhu se objeví sdělení, které má pro mluvčího význam, často jako výrok postavy příběhu, a ne jako výrok mluvčího; i Ericksonovy vyučující příběhy podle Rosena nechávaly posluchače, aby si jejich smysl vztáhl na sebe sám (Rosen 1982). Třetí je uzavírání: příběhy se dokončují v opačném pořadí, takže posluchač zažije postupné vyřešení napětí. Struktura připomíná vnořené závorky, kde vnější vrstvy rámují vnitřní.

Několik psychologických mechanismů vysvětluje, proč struktura drží pozornost. Pracovní paměť má omezenou kapacitu a sledování několika otevřených linií ji výrazně zatěžuje (Miller 1956). Psychologie od meziválečného období popisuje, že nedokončené úlohy mají sklon zůstávat v mysli výrazněji než dokončené, i když výsledky výzkumu tohoto jevu nejsou jednotné. Teorie dvou cest přesvědčování ukazuje, že pokud je pozornost vázána na sledování formy sdělení, klesá schopnost kriticky hodnotit jeho obsah (Petty a Cacioppo 1986). A vložení sdělení do úst postavy oslabuje pocit, že mluvčí něco tvrdí, a tím i podnět k námitce. Žádný z těchto mechanismů ale nevyžaduje předpoklad hypnotického stavu.

Detekční znaky🔗

Vnořené smyčky se poznají podle toho, že rozhovor nebo přednáška se skládá z mnoha začatých a nedokončených linií. Mluvčí často řekne „k tomu se ještě vrátím“ a pak to nedělá, nebo se vrací až mnohem později. Odbočky jsou zdůvodněné asociací, nikoli logikou výkladu. Uprostřed vrstvy příběhů se objeví výrok, který je výrazně konkrétnější, direktivnější nebo emocionálně nabitější než okolí, a bývá pronesen jiným tónem. Po skončení posluchač dobře vybavuje příběhy, ale obtížně rekonstruuje, co přesně bylo řečeno uprostřed a proč, protože sledování mnoha otevřených linií zatěžuje omezenou kapacitu krátkodobého zpracování (Miller 1956). Na seminářích osobního rozvoje nebo na prodejních prezentacích bývá vzorec spojen s emočním nabuzením publika a s časovým tlakem na rozhodnutí na konci. Kompendium příbuzný mechanismus, při kterém složitost textu zakrývá jeho obsah, popisuje jako iluzorní komplexitu a zahlcení pozornosti jako informační přetížení.

Pro odlišení od neškodného vyprávění je užitečné sledovat vztah mezi příběhy a závěrem, ke kterému rozhovor směřuje. Člověk, který rád odbočuje, obvykle nemá připravené jádro a jeho odbočky nevedou k žádnému konkrétnímu požadavku; když ho posluchač požádá o návrat k původnímu tématu, rád to udělá. U záměrně stavěných vnořených smyček je naopak patrná symetrie: příběhy se otevírají a zavírají v pořadí, které působí naplánovaně, a jádro uprostřed úzce souvisí s tím, co mluvčí od posluchače chce. Gordon při popisu terapeutické metafory zdůrazňuje, že metafora je stavěna záměrně, aby odpovídala situaci posluchače (Gordon 1978). Právě tento záměr, legitimní v terapii, kde slouží klientovi, je to, co v jiném kontextu stojí za otázku: komu konstrukce příběhů slouží a proč se sdělení neříká přímo.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití příběhů je v terapii, ve výuce a v běžné komunikaci běžné a hodnotné. Příběh umožňuje posluchači vztáhnout si sdělení na sebe vlastním tempem a vlastním způsobem, což může snižovat obranné reakce u témat, která jsou pro něj citlivá. Terapeut, který klientovi vypráví o jiném člověku s podobným problémem, mu nabízí perspektivu, ne příkaz, a klient ji může přijmout nebo odmítnout. Kognitivní lingvistika ukazuje, že metafory a příběhy strukturují chápání zkušenosti, a jsou proto přirozenou součástí jakéhokoli učení (Lakoff a Johnson 1980). Podmínkou legitimity je, že příběh slouží posluchači, že jeho smysl lze otevřeně probrat a že sdělení není skryto tak, aby se mu posluchač nemohl postavit.

Manipulativní užití využívá strukturu k opaku. Záměrně neuzavírané linie mají udržet posluchače v napětí, jádro má proniknout bez kritického zhodnocení a opakování vzorce na seminářích má posluchače učit přijímat sdělení bez otázek. V obchodním prostředí se vnořené příběhy používají k tomu, aby se prodejní argument vložil do vyprávění o „klientovi, který také váhal“, a ztratil podobu argumentu, který lze zpochybnit. Ve skupinách s autoritářským vedením slouží dlouhé a propletené vyprávění vůdce k tomu, aby se doktrína přijímala jako zkušenost, a ne jako tvrzení. Tosey a Mathison upozorňují, že NLP se šíří především prostřednictvím výcviku, vyprávění a zážitků účastníků, a jeho tvrzení je proto třeba posuzovat odděleně od jejich rétorické působivosti (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že vnořené smyčky navozují amnézii pro vnitřní sdělení nebo že toto sdělení působí jako skrytý příkaz, neexistují kontrolované studie. Ericksonovská a NLP literatura vzorec dokládá vyprávěním, kazuistikami a seminářovými demonstracemi, nikoli experimenty (Rosen 1982). Přehledy výzkumu NLP konstatují, že jeho klíčová tvrzení nemají empirickou oporu, a vnořené smyčky mezi testovanými technikami vůbec nefigurují (Witkowski 2010). Kritický přehled pro koučink doporučuje opatrnost vůči technikám, jejichž účinnost se opírá hlavně o svědectví praktiků (Passmore a Rowson 2019). Výzkumem doložené jsou spíš obecné mechanismy: omezení pracovní paměti (Miller 1956) a vliv rozptýlení na kritické zpracování (Petty a Cacioppo 1986). Struktura tedy může ovlivnit, jak pozorně a kriticky posluchač sdělení zpracuje, ale tvrzení o „hypnotickém“ účinku jsou nadsazená.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je obnovit linearitu. Kdo si všimne, že rozhovor se skládá z mnoha otevřených linií, může požádat mluvčího, aby nejprve dokončil, co začal, nebo aby shrnul hlavní sdělení jednou větou. Pomáhá zapisovat si začaté příběhy a sledovat, které se uzavřely, a zejména si všímat výroků, které zazněly uprostřed. Jakékoli rozhodnutí, které má vyplynout z vyprávění, je rozumné oddělit od příběhů a posoudit podle faktů: co přesně se nabízí, jaké jsou podmínky a jaké důkazy je podporují. Princip předběžného očkování platí i zde: kdo strukturu zná, hůře podlehne jejímu účinku (McGuire 1964). Lidé, kteří delší dobu patřili ke skupině, kde se doktrína předávala prostřednictvím propletených příběhů, mohou po odchodu objevovat, že některá přesvědčení převzali, aniž by je kdy výslovně zvážili. Zotavení zahrnuje postupné rozebírání těchto přesvědčení, převádění příběhů na výslovná tvrzení a jejich ověřování (Singer a Lalich 1995).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Gordon, D. (1978). Therapeutic Metaphors: Helping Others through the Looking Glass. Cupertino: Meta Publications.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Miller, G. A. (1956). The magical number seven, plus or minus two: Some limits on our capacity for processing information. Psychological Review, 63(2), 81–97.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Rosen, S. (Ed.) (1982). My Voice Will Go with You: The Teaching Tales of Milton H. Erickson. New York: W. W. Norton.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Ericksonovská hypnóza – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Ericksonovská hypnóza – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vložené příkazy – příbuzné heslo (Milton-model, Embedded commands)
• Zasévání myšlenky – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Seeding)
• Můj přítel John – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, My friend John)
• Technika proložení – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Interspersal technique)
• Vrstvení realit – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Stacking realities)
• Navozená amnézie – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Suggested amnesia)
• Terapeutická metafora – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Therapeutic metaphor)
• Izomorfní metafora – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Isomorphic metaphor)

V kompendiu

• EA-1.2.3 Iluzorní komplexita – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.2 Informační přetížení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Levitace ruky – předchozí heslo rodiny
• Zasévání myšlenky – další heslo rodiny