Přerušení vzorce🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-05.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Ericksonovská hypnóza
Druh	vzorec
Anglicky	Pattern interrupt
Jiné názvy	pattern interrupt, přerušení stavu
Obecnější heslo	Ericksonovská hypnóza
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Přerušení vzorce je vzorec, při kterém se náhle a nečekaně přeruší zaběhaný sled chování, řeči, emoce nebo myšlení. Přerušení může mít podobu neočekávaného gesta, otázky mimo téma, změny tónu, hlasitého zvuku, doteku nebo prosté změny místa. Bezprostředním účinkem je krátký okamžik, ve kterém člověk ztrácí oporu v automatickém pokračování a hledá orientaci. NLP pojem používá ve dvou významech. Úzký význam se týká hypnotických indukcí, ve kterých má přerušení automatického úkonu otevřít „okno“ pro sugesci (Grinder a Bandler 1981). Široký význam se týká změny emočního stavu: praktik přeruší opakující se stav, například zaseknutí v obavách, a tím umožní návrat k jinému stavu. Kompendium se zabývá oběma významy, protože tentýž mechanismus slouží k deeskalaci i k odklonu pozornosti od tématu, které je pro mluvčího nepříjemné.

Původ a souvislosti🔗

Kořeny vzorce jsou ve dvou tradicích. První je Ericksonova klinická práce. Erickson a Rossi popisují, jak překvapení, šok, humor a nečekaná odbočka oslabují obvyklé vědomé rámce, takže klient na okamžik přestane uvažovat v kolejích, které jeho problém udržují (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Haley u Ericksona zdůrazňuje práci s malými změnami v tom, jak, kdy a kde se symptom odehrává, protože i drobná změna ustáleného sledu může narušit celý vzorec (Haley 1973). Druhou tradicí je komunikační teorie školy z Palo Alta. Watzlawick, Weakland a Fisch ukazují, že mnohé problémy přetrvávají, protože lidé opakovaně volí stejný typ pokusu o řešení, a že změna vyžaduje vystoupit z tohoto opakování, nikoli ho zesílit (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974).

NLP oba zdroje spojilo do jednoduché techniky. V seminářových textech o hypnóze se přerušení vzorce předvádí na běžných, silně automatizovaných úkonech, zejména na podání ruky, a vykládá se jako způsob, jak navodit krátký stav zmatení vhodný pro indukci (Grinder a Bandler 1981). V běžné praxi NLP se z něj stal nástroj práce se stavy, který se učí na kurzech jako takzvané „přerušení stavu“. Jevištní podobu popisuje stránka Indukce podáním ruky a jazykovou příbuznou Konfuzní technika.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má přerušení vzorce tři prvky. Prvním je zaběhaný sled, tedy chování, které probíhá automaticky a jehož pokračování člověk předvídá, aniž by o něm přemýšlel. Druhým je narušení, které přichází v místě, kde sled očekává pokračování, a neodpovídá žádné připravené reakci. Třetím je okamžik orientace: člověk se snaží zjistit, co se děje, a je na krátkou dobu vnímavější k tomu, co mu situace nabídne jako vysvětlení nebo další krok. Langerová a spolupracovníci popsali, že velká část každodenní interakce probíhá podle naučených scénářů, které lidé plní bez podrobného zpracování obsahu (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Přerušení vzorce je přesně zásah do takového scénáře.

Z kognitivního hlediska je důležité, že překvapení nevede automaticky k pasivitě. Kahneman popisuje, že neočekávaná událost obvykle mobilizuje pozornost a pomalejší, analytické myšlení (Kahneman 2011). Okamžik po přerušení je tedy krátký a jeho výsledek závisí na tom, co přijde vzápětí. Pokud situace nabídne jasný a jednoduchý rámec, člověk ho často přijme, protože tím nejistotu ukončí. Pokud dostane čas, obvykle se zorientuje sám. Proto se manipulativní podoba vzorce neobejde bez rychlého navázání: přerušení samo nic nemění, rozhodující je obsah, který se do vzniklé mezery vloží.

Detekční znaky🔗

V rozhovoru se přerušení vzorce pozná podle náhlé změny, která nemá zřetelný věcný důvod. Mluvčí uprostřed vážné výtky změní téma, zvýší hlas, zasměje se, udělá nečekané gesto nebo se začne věnovat něčemu zcela jinému. Bezprostředně poté nabídne nový rámec, nejčastěji přesun pozornosti k formě projevu druhého, k jeho emocím nebo k jinému problému. Původní téma se už nevrátí. Opakuje-li se tento vzorec, vznikne zkušenost, že určitá témata nelze dokončit, protože rozhovor se v kritickém místě pokaždé „rozpadne“. Kompendium tento mechanismus na úrovni diskuse popisuje jako tematickou diverzi. Ve fyzickém kontextu jsou detekčními znaky nečekaný dotek, narušení osobního prostoru nebo narušení rituálu, například pozdravu, po kterém následuje okamžitý pokyn. Singer a Lalich řadí k prostředkům skupinového nátlaku i soustavné narušování jistoty a orientace nových členů, které jim ztěžuje udržet si vlastní úsudek (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní přerušení vzorce je v psychoterapii i v běžném životě časté. Terapeut může přerušit klientovo opakované přežvykování obav, aby se rozhovor vrátil k tomu, co lze udělat. Mediátor může přerušit eskalující výměnu názorů přestávkou. Rodič může odvést pozornost malého dítěte od záchvatu vzteku. Společné je, že přerušení slouží druhému, je v ideálním případě ohlášené nebo zpětně vysvětlené a nevede k potlačení oprávněného tématu. Kognitivní terapie pracuje s přerušením automatických myšlenek tak, že klienta učí všímat si jich a zkoumat je, tedy posiluje jeho vlastní kontrolu (Beck 1976).

Manipulativní přerušení slouží mluvčímu. Přerušuje se výtka, otázka nebo požadavek, které jsou pro mluvčího nepříjemné, a do vzniklé mezery se vkládá jiné téma, obvinění nebo pokyn. Z hlediska teorie argumentace jde o tah, který druhé straně brání vznést nebo dokončit námitku, a porušuje tak první pravidlo kritické diskuse (van Eemeren a Grootendorst 2004). V kontrolujících vztazích se takto opakovaně odklání rozhovor o chování jednoho z partnerů, takže se o něm nikdy nedomluví. V prodeji a v podvodech přerušení slouží k tomu, aby člověk na chvíli ztratil přehled a přijal nabídnutý další krok. Rozdíl mezi oběma užitími lze testovat otázkou, zda se po přerušení vrací původní téma, a zda přerušení vidí a mohou odmítnout obě strany.

Zvláštní pozornost si zaslouží užití, které se v koučovací praxi NLP prezentuje jako neutrální „přerušení stavu“. Praktik během sezení náhle odvede pozornost klienta, aby ho vyvedl z emoce, o které klient právě mluví, a vysvětluje to jako nutnou přípravu na další práci. V dobře vedeném sezení to může být krátká a dohodnutá pauza. Pokud se však přerušení uplatňuje pokaždé, když klient vyjadřuje smutek, hněv nebo nesouhlas, učí ho sezení nepřímo, že tyto emoce nejsou vítané. Rogers považoval za podmínku terapeutické změny vztah, ve kterém klient může vyjádřit i nepříjemné prožitky a být v nich přijat (Rogers 1951). Opakované odklánění emocí, i když je míněno dobře, může tento vztah oslabit. Rozhodující je proto vždy kontext: kdo přerušení iniciuje, komu slouží a zda se k přerušenému obsahu rozhovor vrací.

Stav důkazů🔗

Obecný jev, že narušení automatického sledu chování zvyšuje pozornost a krátce mění připravenost reagovat, je v psychologii dobře popsán a nepotřebuje teorii NLP (Langer, Blank a Chanowitz 1978; Kahneman 2011). Dobře doložené jsou také terapeutické postupy, které pracují s přerušením návykových sledů, ale ty se opírají o behaviorální a kognitivní teorii, ne o NLP (Beck 1976). Specifické tvrzení NLP, že přerušení vzorce navozuje hypnotický stav, ve kterém je člověk mimořádně vnímavý k sugescím, nemá kontrolovanou empirickou oporu. Kirsch a Lynn shrnují, že reakce na sugesce závisí hlavně na očekávání a individuální hypnabilitě, a ne na zvláštním způsobu indukce (Kirsch a Lynn 1995). Kritické přehledy výzkumu NLP pro jeho techniky práce se stavy nenacházejí kvalitní studie, které by účinek prokazovaly (Sturt a kol. 2012; Passmore a Rowson 2019).

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti manipulativnímu přerušení je vědomě se vracet k původnímu tématu. Pokud rozhovor v kritickém místě náhle změní směr, lze to klidně pojmenovat a navrhnout, že se k novému tématu vrátíme, až bude uzavřené to původní. Pomáhá si předem stanovit, o čem chci mluvit, a po rozhovoru si zapsat, zda se tohoto tématu podařilo dotknout. Opakované selhání je informace o vztahu, ne o vlastní neschopnosti se vyjádřit. V situacích s nečekaným dotekem nebo narušením osobního prostoru, zejména od cizích lidí, je legitimní ustoupit, přerušit kontakt a nepřijímat žádný pokyn, dokud se situace nevyjasní. Kompendium se fyzickému rozměru věnuje u strategické proxemiky. U lidí, jejichž témata byla v dlouhodobém vztahu opakovaně odkláněna, se může objevit pocit, že nemají nárok být vyslyšeni; zotavení zahrnuje zkušenost rozhovoru, ve kterém je téma dovedeno do konce, a obnovu důvěry, že vlastní stížnost je legitimní (Herman 1992).

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Langer, E. J., Blank, A., & Chanowitz, B. (1978). The mindlessness of ostensibly thoughtful action: The role of „placebic“ information in interpersonal interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 36(6), 635–642.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Ericksonovská hypnóza – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Ericksonovská hypnóza – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem
• Indukce podáním ruky – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Když něco nefunguje, udělej něco jiného – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, If it is not working, do something else)
• Stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, State)
• Interpunkční dvojznačnost – příbuzné heslo (Milton-model, Punctuation ambiguity)
• Konfuzní technika – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Confusion technique)
• Indukce podáním ruky – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Handshake induction)
• Frakcionace – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Fractionation)
• Indukce přetížením – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Overload induction)
• Abecední hra – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Alphabet game)
• Přerušení raportu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Breaking rapport)

V kompendiu

• EA-1.3.3 Tematická diverze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.5.1 Strategická proxemika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Konfuzní technika – předchozí heslo rodiny
• Indukce podáním ruky – další heslo rodiny