Vyrovnaný🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-20.10
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové vzorce
Druh	pojem
Anglicky	Leveller
Jiné názvy	vyrovnaná komunikace, kongruentní postoj, leveling
Obecnější heslo	Komunikační kategorie Virginie Satirové
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vyrovnaným postojem, v anglických textech „leveling“, označovala Virginie Satirová způsob komunikace, ve kterém slova, tón hlasu, výraz tváře i držení těla vyjadřují totéž. Člověk říká, co si skutečně myslí a co cítí, a jeho sdělení je proto srozumitelné a jednoznačné. Satirová vyrovnanou komunikaci stavěla proti čtyřem ochranným postojům, usmiřovateli, obviňovateli, počítači a rozptylovači, a chápala ji jako cíl rodinné terapie: vztahy, ve kterých se lidé mohou vyrovnaně dorozumět, jsou podle ní volnější, upřímnější a méně ohrožují sebeúctu jejich účastníků (Satir 1972). Vyrovnaný postoj se nepozná podle obsahu ani podle tónu, ale podle shody mezi rovinami sdělení. Může být klidný i rozhněvaný, souhlasný i nesouhlasný. Kompendium jej zařazuje jako kontrastní pojem k ochranným postojům a také proto, že se ve vlivové praxi zneužívá jako nárok na pravdu a jako role, kterou lze hrát.

Původ a souvislosti🔗

Satirová vyrovnanou komunikaci popsala na základě své terapeutické práce s rodinami. Na rozdíl od ostatních postojů ji nespojila s přehnaným tělesným obrazem, protože vyrovnaný člověk nemá co přehánět: jeho tělo odpovídá tomu, co říká (Satir 1972). Pojetí je příbuzné s tím, co Carl Rogers ve stejné době popsal jako shodu mezi prožitkem, vědomím a vyjádřením. Podle Rogerse je nesoulad mezi tím, co člověk prožívá, a tím, co si připouští a projevuje, zdrojem psychické nepohody, a terapeut, který je sám ve shodě, vytváří prostředí, ve kterém se klient může ke shodě přiblížit (Rogers 1951).

Teorie komunikace, se kterou Satirová sdílela výchozí předpoklady, rozlišuje obsahovou a vztahovou rovinu každého sdělení a upozorňuje, že nesoulad mezi slovním a mimoslovním sdělením je častým zdrojem nedorozumění i patologických vztahových vzorců (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Bateson a spolupracovníci popsali jako krajní případ takového nesouladu dvojnou vazbu, ve které člověk dostává protichůdná sdělení na různých rovinách a nesmí to pojmenovat (Bateson a kol. 1956). NLP z pojetí Satirové odvodilo pojem kongruence a druhý díl Struktury magie se nesouladu mezi kanály sdělení věnuje podrobně (Grinder a Bandler 1976).

Struktura vzorce🔗

Vyrovnaný postoj má podobu, kterou lze popsat negativně i pozitivně. Negativně: chybí v něm sebepodceňování usmiřovatele, útok na osobu typický pro obviňovatele, citové odpojení počítače i odvádění pozornosti rozptylovače. Pozitivně: člověk mluví k věci, vyjadřuje vlastní pocity a potřeby v první osobě, uznává pocity a potřeby druhého a bere v úvahu okolnosti, ve kterých rozhovor probíhá (Satir 1972). V pozdějším výkladu modelu Satirové se tento postoj popisuje jako jediný, který zároveň bere v úvahu sebe, druhého i situaci.

Vyrovnanost se týká vztahu mezi rovinami sdělení, ne jeho obsahu. Omluva může být vyrovnaná, pokud odpovídá skutečnému podílu a člověk ji myslí vážně; hněv může být vyrovnaný, pokud se vztahuje ke konkrétnímu jednání a není v něm útok na osobu. Satirová zdůrazňovala, že vyrovnaná odpověď se omlouvá za čin, ne za vlastní existenci (Satir 1972). Strukturně je pro vyrovnanost důležité i to, že nesouhlas druhé strany nepovažuje za ohrožení. Vyrovnaný člověk může slyšet „ne“, aniž by se stáhl, zaútočil, uzavřel se do pravidel nebo změnil téma.

Detekční znaky🔗

Pro pozorovatele je podstatné rozeznat skutečnou vyrovnanost od jejího napodobení. Skutečná vyrovnanost se pozná podle toho, že unese nesouhlas: mluvčí vyjádří svůj pohled a přijme, že druhý může vidět věc jinak. Napodobená vyrovnanost se pozná podle toho, že otevřenost slouží jako argument: „já jsem k tobě upřímný, takže když nesouhlasíš, chyba je u tebe“. Taková formulace je ve skutečnosti obviňující postoj v podobě vyrovnanosti. Dalším znakem napodobení je „upřímnost“, která slouží ke zraňování: mluvčí říká bolestné věci a zaštiťuje se tím, že jen říká pravdu, ale nebere v úvahu druhého ani situaci. Třetím znakem je hraná kongruence, kdy mluvčí vědomě sjednocuje slova, hlas a tělo, aby působil důvěryhodně. Výzkum klamání upozorňuje, že lidé posuzují věrohodnost výrazně podle vystupování a že sebejisté a soudržné vystupování není spolehlivým ukazatelem pravdivosti (Vrij 2008). Kongruence je proto znakem vyrovnané komunikace jen tehdy, když jde ruku v ruce s ochotou nechat si sdělení ověřit a se schopností unést nesouhlas. Kompendium se etickým podmínkám rozhovoru, ve kterém si strany mohou navzájem klást nároky na pravdivost a upřímnost, věnuje u Habermasova komunikativního jednání.

Při posuzování vyrovnanosti je třeba brát ohled na kulturní a individuální rozdíly. V některých kulturách a rodinách se nesouhlas vyjadřuje nepřímo a zdvořilá nepřímost tam není ochranným postojem, ale srozumitelnou konvencí, které obě strany rozumějí. Naopak velmi přímá řeč nemusí být vyrovnaná, pokud nebere v úvahu druhého. Z pojetí Satirové, které vyrovnanost definuje shodou rovin sdělení, plyne, že nejde o jeden správný styl řeči, ale o shodu mezi tím, co člověk prožívá, a tím, co sděluje, v rámci, kterému rozumí i jeho protějšek (Satir 1972). Měřítkem proto není přímost, ale srozumitelnost a shoda.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Vyrovnaná komunikace je v terapii, mediaci i v blízkých vztazích cílem, ne technikou. Satirová ji spojovala se sebeúctou, která nepotřebuje ochranné postoje (Satir 1972), a proto ji nelze redukovat na styl řeči, který si člověk osvojí jako pouhou dovednost. V motivačních rozhovorech se podobný postoj projevuje jako upřímný zájem o klientův pohled spolu s otevřeným vyjádřením obav poradce, aniž by poradce klienta tlačil (Miller a Rollnick 2013). Legitimní vyrovnanost respektuje hranice druhého a nežádá po něm, aby byl vyrovnaný stejně; kompendium se hranicím v rozhovoru věnuje v textu o etice hranic.

Manipulativní užití má tři podoby. První je vyrovnanost jako status: kdo se prohlásí za vyrovnaného, staví se nad toho, kdo s ním nesouhlasí, a jeho nesouhlas vykládá jako ochranný postoj. Druhou podobou je hraná kongruence, která má budit důvěru, jak se s ní lze setkat ve vlivové literatuře NLP o prodeji a vystupování. Třetí podobou je požadavek vyrovnanosti od člověka, pro kterého je otevřenost nebezpečná. Kdo od oběti donucující kontroly žádá, aby „otevřeně řekla, co cítí“, ve vztahu, kde je otevřenost trestána, žádá něco, co ji může ohrozit (Stark 2007).

Stav důkazů🔗

Vyrovnaný postoj je klinickým a hodnotovým pojmem Satirové, nikoli výsledkem kontrolovaného výzkumu (Satir 1972). Příbuzné Rogersovo pojetí shody bylo v humanistické a později v empirické psychoterapeutické tradici rozpracováno jako jedna z podmínek terapeutického vztahu (Rogers 1951), ale tato tradice se vyvíjela nezávisle na NLP. NLP pojem převzalo pod názvem kongruence bez vlastního empirického ověření a kritické přehledy tvrzení oboru konstatují nedostatek kvalitních studií (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Tvrzení, že kongruentní vystupování spolehlivě zvyšuje přesvědčivost nebo že nekongruence spolehlivě prozrazuje nepravdu, výzkum nepodporuje; posuzování pravdivosti podle vystupování je ve výzkumu klamání jen o málo přesnější než náhoda (Vrij 2008). Vyrovnaný postoj je tedy rozumné chápat jako popis žádoucí kvality komunikace, ne jako techniku s ověřeným účinkem.

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti zneužití vyrovnanosti je rozlišovat formu od nároku. Otevřenost mluvčího nic nedokazuje o správnosti jeho stanoviska a nesouhlas druhého není známkou ochranného postoje. Pokud někdo vlastní upřímnost používá jako argument, je legitimní odpovědět, že upřímnost oceňujete, ale věc vidíte jinak. Proti hrané kongruenci pomáhá nespoléhat na dojem a ověřovat obsah: co přesně mluvčí tvrdí a jak se to dá zkontrolovat (Vrij 2008). Proti požadavku vyrovnanosti v nebezpečném vztahu je obranou bezpečí; otevřenost je volbou, kterou si člověk může dovolit tam, kde za ni není trestán.

V terapii je vyrovnaná komunikace spíše výsledkem než prostředkem. Člověk, který dlouho používal ochranné postoje, k ní dospívá postupně, jak se obnovuje jeho sebeúcta a jak zjišťuje, že vlastní pohled může vyjádřit bez ohrožení. Herman popisuje obnovu po dlouhodobém nátlaku jako postupné znovuzískávání vlastního hlasu ve vztazích, které jsou bezpečné (Herman 1992). Kompendium obecné zásady obrany a kalibrace shrnuje v oddílu Obrana a kalibrace.

Literatura🔗

• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové vzorce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Komunikační kategorie Virginie Satirové – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Meta-pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Meta-position)
• Kongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Congruence)
• Usmiřovatel – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Placater)
• Obviňovatel – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Blamer)
• Počítač – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Computer (super-reasonable))
• Rozptylovač – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Distracter)

V kompendiu

• EA-7.1.4 Habermas: komunikativní jednání – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Etika popisu újmy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Obrana a kalibrace: obrana proti epistemické anihilaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Rozptylovač – předchozí heslo rodiny
• Terapeutická metafora – další heslo rodiny