První pozice🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-13.09
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Logické úrovně a percepční pozice
Druh	pojem
Anglicky	First position
Jiné názvy	vlastní pozice, pozice já
Obecnější heslo	Percepční pozice
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

První pozice je v neurolingvistickém programování označení pro vnímání situace z vlastního hlediska. Člověk ji prožívá svýma očima, slyší svýma ušima, cítí vlastní emoce a hodnotí ji podle svých potřeb, hodnot a zájmů. V řeči se tato pozice obvykle projevuje první osobou, tedy větami jako „vidím“, „chci“, „mně to vadí“. Patří do trojice percepčních pozic, kterou do oboru zavedli John Grinder a Judith DeLozierová, a tvoří v ní výchozí bod: druhá pozice je pokus vnímat situaci jako druhý člověk, třetí pozice je pohled nezúčastněného pozorovatele (Grinder a DeLozier 1987). Literatura systemického NLP spojuje první pozici s asociovaným prožíváním, tedy se stavem, kdy člověk vnímá svět ze svého těla a ze svého místa v situaci, a ne jako divák sám sebe (Dilts a DeLozier 2000). Pojem sám není technika. Je to pojmenování perspektivy, které dovoluje sledovat, zda z ní člověk mluví, zda ji dokáže opustit a zda se do ní dokáže vrátit. Pro kompendium je první pozice důležitá ze dvou opačných důvodů. Uvíznutí v ní vede k sebestřednosti a k neschopnosti porozumět druhému. Ztráta přístupu k ní je naopak jedním z nejhlubších důsledků dlouhodobé manipulace: člověk přestane vědět, co sám vnímá, chce a potřebuje.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení vlastní a cizí perspektivy je mnohem starší než NLP. V psychoterapii se výrazně objevuje u Carla Rogerse, který zdůrazňoval, že duševní zdraví souvisí s tím, zda člověk opírá hodnocení o vlastní prožívání, nebo o soudy druhých. Rogers mluvil o místě, z něhož hodnocení vychází, a jeho návrat do člověka samého pokládal za jeden z výsledků úspěšné terapie (Rogers 1951). Gestalt terapie kladla důraz na mluvení v první osobě a na přebírání odpovědnosti za vlastní prožitek místo neosobních obratů a přesouvání viny na okolí (Perls 1969). Tvůrci NLP se v počátcích opírali o pozorování práce Fritze Perlse a Virginie Satirové a z jazyka jejich klientů odvozovali, kde je model světa ochuzen (Bandler a Grinder 1975). Trojici pozic však systematicky popsali až Grinder a DeLozierová v rámci takzvaného nového kódu, kde slouží k tomu, aby informace o vztahu nepocházely jen z jednoho hlediska (Grinder a DeLozier 1987). Úvodní učebnice NLP pak percepční pozice uvádějí mezi základními pojmy oboru (O'Connor a Seymour 1990). Obecný pojem katalog popisuje v hesle percepční pozice; tato stránka se soustředí na první z nich a na to, co se s ní děje v rozhovoru, ve vztahu a ve skupině.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má první pozice tři znaky. Prvním je asociace: člověk je v situaci přítomen, nevidí sám sebe zvenčí a jeho tělesné prožívání je součástí vnímání. Katalog tento rys popisuje v hesle asociace. Druhým znakem je referenční bod: měřítkem toho, co je příjemné, důležité nebo nepřijatelné, jsou vlastní hodnoty a potřeby. Třetím je jazyk první osoby, kterým mluvčí vyjadřuje, že za svůj popis ručí. NLP z toho vyvozuje, že první pozice je nezbytná pro jednání v souladu se sebou, pro stanovení hranic a pro rozhodování, ale sama nestačí k porozumění vztahu, protože obsahuje jen část dostupných informací (Grinder a DeLozier 1987).

Pro obranné čtení je užitečné rozlišovat tři stavy. Ve zdravém stavu má člověk k první pozici přístup a umí ji dočasně opustit. Ve stavu uvíznutí ji neopouští: pohled druhého nebere v úvahu, vlastní prožitek pokládá za jediné možné měřítko a každý nesouhlas vnímá jako útok. Ve stavu ztráty k ní člověk přístup nemá: na otázku, co sám chce nebo cítí, odpovídá tím, co chtějí nebo cítí druzí, a vlastní vjemy si ověřuje u autority. Manipulace pracuje s oběma krajnostmi současně. Mluvčí, který sám uvízl v první pozici, ji používá jako nástroj dominance, protože počítá se jen jeho prožitek. Druhá strana je přitom soustavně vytlačována z vlastní první pozice: její pocity se označují za přehnané, potřeby za sobecké a vnímání za chybné. Literatura o dlouhodobém zneužívání popisuje, jak takové soustavné zpochybňování narušuje autonomii oběti a její důvěru ve vlastní vnímání (Herman 1992). Kompendium tento mechanismus popisuje v technikách pěstování sebepochybnosti a perspektivní substituce. Vztah k ostatním pozicím rozebírají hesla druhá pozice a třetí pozice.

Detekční znaky🔗

Uvíznutí mluvčího v první pozici se pozná podle toho, že se rozhovor vrací k jeho prožitku bez ohledu na téma, že argumenty druhého posuzuje jen podle toho, jak se při nich cítí, a že výzvu k zohlednění druhé strany odbývá jako útok. Vytlačování druhého z první pozice má jiné znaky. Jeho výpovědi o vlastním prožitku jsou soustavně opravovány: „to necítíš“, „to se ti jen zdá“, „takhle to nebylo“. Jeho potřeby jsou předem označeny za nezralé, sobecké nebo nepatřičné, takže je přestane vyslovovat. Hledisko skupiny, rodiny nebo vedoucího se podává jako vyšší a vlastní pohled jako překážka. Mluvčí reaguje podrážděně na věty v první osobě a oceňuje věty, ve kterých druhý mluví jeho slovy. U člověka, který první pozici ztrácí, se objevují typické projevy: obtíž odpovědět na otázku, co chce, odkládání rozhodnutí na druhé, omlouvání se za vlastní pocity, ověřování vlastních vjemů u okolí a pocit, že nemá právo na svůj popis událostí. Herman popisuje, jak se v podmínkách dlouhodobé kontroly oběť stále víc orientuje podle přání a nálad toho, kdo ji ovládá, a vlastní prožívání ustupuje do pozadí (Herman 1992). Hassan upozorňuje, že v kultovních skupinách vzniká vedle původní identity člena identita skupinová, která přebírá jeho úsudek a jejíž hlas se postupně ozývá místo jeho vlastního (Hassan 1988).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je především diagnostické a ochranné. V terapii a supervizi se první pozice pojmenovává jako výchozí bod: pomáhající profesionál se nejprve ptá, co člověk sám prožíval a potřeboval, a teprve potom otevírá pohled jiných. Takové pořadí odpovídá klinické zkušenosti, že rozšiřování perspektivy je bezpečné až tehdy, když byla vlastní zkušenost člověka uznána (Rogers 1951). V práci s hranicemi a v nácviku asertivity se první pozice posiluje tím, že se člověk učí vyjadřovat vlastní stanovisko v první osobě a odlišit ho od toho, co od něj čekají druzí. Ve vztazích může pojmenování pomoci i opačným směrem: kdo rozpozná, že uvízl ve vlastním prožitku, může vědomě opustit první pozici a začít se zajímat o pohled druhého.

Manipulativní užití se objevuje ve dvou podobách. První je absolutizace: mluvčí vydává vlastní pocit za dostatečný důkaz o jednání druhého, například „cítím se dotčen, takže jsi mě urazil“, a od druhého žádá přizpůsobení. Druhá podoba je zákaz: první pozice druhého se prohlašuje za egoismus, slabost nebo duchovní nevyspělost a jako ctnost se předkládá úplné odevzdání vlastního pohledu. Lifton popsal tento rys totalistních prostředí jako nadřazení doktríny nad osobu: kde zkušenost jednotlivce nesouhlasí s doktrínou, prohlásí se za chybnou zkušenost, ne doktrína (Lifton 1961). Obě podoby mohou působit zároveň a ve stejném vztahu, což z nich dělá silný mechanismus asymetrie: jeden člověk má na svůj prožitek neomezené právo, druhý žádné.

Stav důkazů🔗

Pojem první pozice nebyl empiricky zkoumán v podobě, v jaké ho používá NLP. Neexistují kontrolované studie, které by prokázaly, že rozlišení první, druhé a třetí pozice v pojetí NLP přináší lepší výsledky než jiné způsoby práce s perspektivou. Kritické přehledy NLP uvádějí, že tvrzení oboru jsou převážně neověřená a že kvalitních kontrolovaných studií je málo (Witkowski 2010). Přehled zaměřený na koučink, kde se percepční pozice používají často, konstatuje nedostatek kvalitního výzkumu a doporučuje opatrnost (Passmore a Rowson 2019). Akademické hodnocení, které je k NLP spíše vstřícné, připouští, že modely jako percepční pozice mohou fungovat jako užitečné pracovní rámce, ale nepovažuje je za doložené teorie (Tosey a Mathison 2009). Obecnější myšlenka, na kterou pojem navazuje, má širší zázemí mimo NLP. Klinická literatura o traumatu a kontrolujících vztazích popisuje ztrátu vlastního hlediska jako vážný a dobře rozpoznatelný důsledek dlouhodobé kontroly (Herman 1992). Výzkum úsudku zároveň ukazuje, že pohled zevnitř vlastní situace bývá soustavně zkreslený, například přehnaným optimismem při plánování (Kahneman 2011). Obě zjištění vedou k rozumné střední cestě: první pozice je nezbytná a nenahraditelná, ale není spolehlivým měřítkem pravdy o situaci.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je uznat první pozici za legitimní zdroj informací a nepřipustit, aby o jejím obsahu rozhodoval někdo jiný. Kdo je opakovaně opravován v tom, co cítí nebo vnímá, může trvat na tom, že o vlastním prožitku vypovídá jen on sám, a zároveň připustit, že výklad události zůstává otevřený ověřování. Druhou obranou je rozlišovat mezi pocitem a důkazem: pocit dotčení nebo strachu je skutečný a důležitý, ale sám o sobě nedokazuje, co druhý udělal nebo zamýšlel. Toto rozlišení chrání před manipulací i před vlastním sklonem používat první pozici jako zbraň. Třetí obranou je všímat si, kdy výzvy k obětavosti, pokoře nebo službě celku vedou k tomu, že vlastní potřeby úplně mizí. Kompendium o obnově vlastního hlediska po dlouhodobé kontrole pojednává v hesle identitní rekonstituce. Klinicky se zotavení první pozice spojuje s postupným znovuobjevováním vlastních preferencí v malých věcech, se záznamy o tom, co člověk sám viděl a slyšel, a se vztahy, ve kterých je jeho popis událostí přijímán bez opravování. Herman zdůrazňuje, že obnova autonomie je základem zotavení a že ji nelze nahradit ani dobře míněným vedením zvenčí (Herman 1992). Motivační rozhovory jako přístup stavějí na tom, že důvody ke změně mají vycházet z hodnot a slov samotného klienta, a ne z autority pomáhajícího (Miller a Rollnick 2013). I to je v podstatě ochrana první pozice.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Grinder, J., & DeLozier, J. (1987). Turtles All the Way Down: Prerequisites to Personal Genius. Scotts Valley: Grinder & Associates.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Logické úrovně a percepční pozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Percepční pozice – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Percepční pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Perceptual positions (concept))
• Asociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Association)
• Kongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Congruence)
• Druhá pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Second position)
• Třetí pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Third position)
• Čtvrtá pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Fourth position)
• Trojí popis – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Triple description)

V kompendiu

• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.10 Perspektivní substituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.7 Identitní rekonstituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Meta-zrcadlo – předchozí heslo rodiny
• Druhá pozice – další heslo rodiny