Mapování napříč🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.07
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Mapping across
Jiné názvy	přenos submodalit, mapping across
Obecnější heslo	Submodality
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Mapováním napříč (mapping across) se v neurolingvistickém programování označuje přenesení kvalit jedné vnitřní představy na jinou představu. Vychází z výsledku kontrastní analýzy, která zjistí, ve kterých kvalitách se dva prožitky liší. Mapování napříč pak má představu, která postrádá žádoucí vlastnost, „přestavět“ do podoby představy, která tuto vlastnost má: pochybnost do podoby jistoty, nezájem do podoby zájmu, přitažlivost do podoby lhostejnosti. Podle výkladu NLP se se změnou kvalit změní i prožitek a význam, například přesvědčení začne být prožíváno jako jisté (Andreas a Andreas 1987). Mapování napříč je jádrem řady konkrétních technik, které katalog popisuje samostatně, například změny přesvědčení přes submodality nebo vzorce od libosti k nechuti. Pro kompendium patří k vzorcům s vysokým rizikem zneužití, protože jeho deklarovaným cílem je změnit, čemu člověk věří a co chce, a to bez práce s důvody.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že prožitek lze měnit přenesením kvalit z jiného prožitku, se objevuje v Bandlerově díle z poloviny osmdesátých let, kde je ukazováno, že přesunem obrazu do podoby, kterou má jiný typ zážitku, se mění i to, jak člověk zážitek prožívá (Bandler 1985). Andreasovi z mapování napříč učinili obecný princip pokročilých intervencí: kontrastní analýzou se najdou kritické kvality a jejich přenesením se změní typ prožitku, ať jde o porozumění, jistotu, nebo přitažlivost (Andreas a Andreas 1987). Úvodní učebnice pak vzorec uváděly jako základní techniku práce se submodalitami (O'Connor a Seymour 1990). Pozdější literatura NLP o přesvědčeních rozvíjela práci s přesvědčeními v širším rámci, který zahrnuje i jiné než submodalitní postupy (Dilts, Hallbom a Smith 1990). Pro pochopení vzorce je užitečná i souvislost s klasickým podmiňováním. Spojení dvou podnětů, z nichž jeden vyvolává určitou reakci, může přenést reakci na druhý (Pavlov 1927). Mapování napříč se od podmiňování liší tím, že nepracuje se spojováním podnětů v čase, ale s přestavbou podoby představy; společné mají předpoklad, že reakci lze přenést bez ohledu na to, co podnět znamená.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec tři prvky. Prvním je zdrojová představa, která nese žádoucí kvalitu prožitku, a cílová představa, která ji postrádá. Druhým je seznam rozdílných kvalit získaný srovnáním obou. Třetím je přestavba: kvality cílové představy se mění tak, aby odpovídaly kvalitám zdrojové, tedy aby měla stejné umístění, velikost, jas, barvu, zvuk a tělesný doprovod. Výklad NLP tvrdí, že pokud se přestavba podaří u kritických submodalit, změní se i typ prožitku a cílová představa začne být prožívána jako zdrojová (Andreas a Andreas 1987). Součástí výkladu je i kontrola, zda změna „drží“, a takzvaná ekologická kontrola, tedy úvaha, zda je změna v souladu s ostatními cíli člověka.

Pozorovatel by měl vidět, co ve struktuře chybí. Chybí v ní otázka, zda cílová představa žádoucí vlastnost má mít. Pokud se pochybnost přestavuje do podoby jistoty, nikde se nezkoumá, zda je pro jistotu důvod. Pokud se přitažlivost přestavuje do podoby lhostejnosti, nezkoumá se, zda přitažlivost něco neříká o hodnotách člověka. Vzorec je ve své logice lhostejný k pravdě a k hodnotě: mění formu prožitku, ne jeho vztah ke světu. Ekologická kontrola tuto mezeru zčásti zakrývá, protože ji provádí tentýž praktik, který změnu navrhl, a v podmínkách, ve kterých jsou pochybnosti o změně snadno vykládány jako odpor; literatura o myšlenkové reformě popisuje prostředí, která pochybnost soustavně vykládají jako selhání jednotlivce (Lifton 1961).

Detekční znaky🔗

Mapování napříč se v rozhovoru pozná podle toho, že po srovnání dvou představ následuje návrh, aby se jedna z nich „přesunula“ na místo druhé a dostala její podobu: aby se nedůvěra posunula tam, kde je to, čemu člověk nevěří už dávno, nebo aby pochybnost dostala barvu a velikost jistoty. Mluvčí často pracuje rychle, doprovází slova gesty a nakonec se ptá, jak se teď člověk cítí. Varovné znaky jsou tyto. Prvním je, že cílová představa se týká vztahu, rozhodnutí nebo pochybnosti, na kterých má mluvčí zájem. Druhým je, že se vůbec nemluví o důvodech. Třetím je přítomnost skupiny, která výsledek oslavuje a tím zvyšuje tlak na to, aby změna „nastala“. Čtvrtým je opakování: pokud se pochybnost vrátí, má se mapování provést znovu, nikoli se zabývat tím, proč se vrací. Tyto znaky odpovídají vzorci, který kompendium popisuje jako vztah guru a adepta, ve kterém o správném prožívání rozhoduje autorita (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vyžaduje, aby cíl změny zvolil sám člověk a aby šlo o prožitek, u kterého změna nezastírá žádnou informaci. Člověk, který si přeje, aby mu méně chutnaly sladkosti, nebo aby se cítil jistěji při veřejném vystoupení, na které je dobře připraven, může s praktikem zkoumat, zda mu taková práce pomůže, a ponechat si právo ji kdykoli přerušit. I v takovém případě je poctivé mu říci, že účinnost vzorce není doložena a že pro zvládání úzkosti z vystupování existují ověřené postupy (Beck 1976). Motivační rozhovor připomíná, že změna, o které nerozhodl klient sám, má malou naději na trvání a ohrožuje vztah (Miller a Rollnick 2013).

Manipulativní užití cílí na prožitky, které nesou informaci nepohodlnou pro mluvčího. Nedůvěra k vedení, pochybnost o finanční transakci, stesk po rodině nebo nechuť k požadavku se přestavují do podoby, ve které přestanou působit. Strukturálně jde o převod epistemické otázky, zda je něco pravdivé nebo dobré, na otázku techniky, jak to prožívat jinak. Pokud se tento převod opakuje, člověk ztrácí schopnost spoléhat na vlastní signály a stává se závislým na výkladu zvenčí. Kompendium popisuje soustavné oslabování důvěry ve vlastní úsudek jako pěstování sebepochybnosti; mapování napříč zneužité tímto směrem k němu přidává zdání, že jde o osobní růst. Literatura o myšlenkové reformě popisuje, jak se vlastní zkušenost jednotlivce soustavně podřizuje doktríně skupiny (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Mapování napříč nebylo v kontrolovaném výzkumu přesvědčivě ověřeno. Neexistují kvalitní studie, které by prokázaly, že přenesení kvalit představy spolehlivě a trvale mění přesvědčení, chutě nebo vztahy, jak tvrdí NLP. Witkowski při rozboru databáze výzkumů NLP dospěl k závěru, že naprostá většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatečné doklady (Sturt a kol. 2012) a mezinárodní anketa odborníků zařadila NLP mezi metody pokládané za zdiskreditované v léčbě duševních poruch (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Pokud lidé po mapování napříč hlásí změnu, nabízí se několik vysvětlení, která nevyžadují mechanismus submodalit: očekávání, sociální tlak situace, ochota vyhovět praktikovi a obecné účinky sugesce (Kirsch a Lynn 1995). Poctivé čtení proto rozlišuje mezi hlášenou okamžitou změnou a doloženou trvalou změnou; pro tu druhou doklady chybějí.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je ptát se, co se změnou ztratí. Pokud má pochybnost, nedůvěra nebo stesk dostat podobu, ve které přestanou působit, je rozumné nejdřív zjistit, co tyto prožitky říkají, a probrat to s někým, kdo na výsledku nemá zájem. Druhou obranou je odmítnout převod otázky „je to pravda?“ na otázku „jak to prožívat?“. Na otázku o financích skupiny se odpovídá doklady, na pochybnost o vztahu rozhovorem, ne přestavbou představy. Třetí obranou je nepodléhat tlaku skupinové ukázky: oznámená změna před sálem nedokazuje nic o trvalém účinku, protože reakce na sugesci ovlivňuje očekávání i sociální kontext (Kirsch a Lynn 1995), a odmítnutí účasti je legitimní.

U lidí, u nichž byly pochybnosti a city soustavně „mapovány“ jinam, se zotavení opírá o obnovu vztahu mezi prožitkem a jeho důvody. Pomáhá zapisovat si, co člověk cítí a proč, a zkoumat to v bezpečném vztahu, ve kterém nikdo nenavrhuje, jak by se měl cítit. Herman zdůrazňuje, že po zkušenosti kontroly je nutné znovu získat vlastní prožívání a vlastní úsudek (Herman 1992). Klinik by se s takovým klientem měl vyhnout technikám, které mění formu prožitku bez práce s jeho obsahem, a podporovat jeho vlastní hodnocení situace.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Submodality – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem
• Vzorec Godiva – zvláštní případ tohoto hesla
• Od libosti k nechuti – zvláštní případ tohoto hesla
• Změna přesvědčení přes submodality – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Kritické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Critical (driver) submodalities)
• Kontrastní analýza – příbuzné heslo (Submodality, Contrastive analysis)
• Rozbití kompulze – příbuzné heslo (Submodality, Compulsion blowout)
• Vzorec Godiva – příbuzné heslo (Submodality, Godiva chocolate pattern)
• Od libosti k nechuti – příbuzné heslo (Submodality, Like-to-dislike pattern)
• Změna přesvědčení přes submodality – příbuzné heslo (Submodality, Belief change through submodalities)
• Vzorec zpracování zármutku – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Resolving grief pattern)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Kontrastní analýza – předchozí heslo rodiny
• Swish – další heslo rodiny