Utilizace🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-05.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Ericksonovská hypnóza
Druh	vzorec
Anglicky	Utilisation
Jiné názvy	utilizační přístup, využití toho, co klient přináší
Obecnější heslo	Ericksonovská hypnóza
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Utilizace je postoj a soubor postupů, při nichž terapeut nebojuje s tím, co klient do sezení přináší, ale zapojuje to do práce. Předmětem utilizace může být klientův způsob řeči, jeho přesvědčení, neklid, nedůvěra k terapeutovi, symptom, který ho přivedl, i vnější okolnosti sezení, například hluk za oknem. Erickson tento princip považoval za jádro své práce a jeho spolupracovníci jej popisují jako protiklad „standardizovaných“ indukcí, které od klienta vyžadují, aby se přizpůsobil předem danému postupu (Erickson, Rossi a Rossi 1976). V NLP se utilizace stala obecnou zásadou, podle níž má komunikátor pružně využít každou reakci druhého, a souvisí s předpokladem, že odpor je znakem chybějícího raportu (O'Connor a Seymour 1990). Pro kompendium je utilizace dvojznačná: v terapii vyjadřuje respekt k jedinečnosti klienta, v manipulaci se z ní stává rétorický mechanismus, který z každé reakce druhého dělá potvrzení mluvčího.

Původ a souvislosti🔗

Erickson utilizaci rozpracoval ve svých klinických článcích ze čtyřicátých a padesátých let, kde ukazoval, že hypnotickou práci lze stavět na chování, které by tradiční hypnotizér považoval za překážku. Haley, který Ericksonovy postupy systematicky popsal, zdůrazňuje, že Erickson klientův odpor nekonfrontoval, ale přijímal a povzbuzoval, takže se pokračování v odporu stalo spoluprací s terapeutem (Haley 1973). Tento obrat má blízko k myšlenkám komunikační školy z Palo Alta, podle níž se chování mění snáz, když terapeut přestane opakovat neúspěšné pokusy o řešení a pracuje se systémem tak, jak je (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Rossi s Ericksonem pak utilizaci v sedmdesátých letech formulovali jako obecný přístup, ve kterém terapeut sleduje klientovy aktuální reakce a navazuje na ně (Erickson a Rossi 1979).

Bandler a Grinder z utilizace odvodili zásadu, že je třeba nejprve sladit vlastní chování s chováním druhého a pak ho vést jinam (Bandler a Grinder 1975b). Pozdější učebnice NLP utilizaci spojují s pojmy pacing a leading a s tvrzením, že komunikátor s největší pružností chování řídí interakci (O'Connor a Seymour 1990). V tomto převodu se ztratilo něco podstatného. U Ericksona sloužila utilizace klientovu cíli, který byl dohodnutý; v seminářové verzi NLP se z ní stala technika, jak „využít“ jakoukoli reakci k dosažení cíle komunikátora. Příbuzný vzorec s paradoxním zaměřením popisuje stránka Předepsání symptomu.

Struktura vzorce🔗

Utilizace má tři strukturní složky. První je pozorování: terapeut sleduje, co klient dělá, jak mluví, čemu věří a jak reaguje, a nehodnotí to jako správné nebo špatné. Druhá je přijetí: zjištěné chování se pojmenuje nebo potvrdí jako legitimní, často i výslovně, a tím se odstraní napětí, které vzniká, když terapeut chce, aby klient byl jiný. Třetí je navázání: na přijaté chování se připojí další krok, který z něj zdánlivě přirozeně vyplývá. Hypnotická literatura uvádí jako typickou podobu spojení popisu toho, co se právě děje, s nabídkou toho, co se může stát dál (Erickson, Rossi a Rossi 1976).

Z hlediska logiky komunikace je podstatné, co se stane s odporem. Pokud se odpor předem zahrne do procesu jako jeho součást, nemůže ho klient použít k vystoupení z procesu. Watzlawick a spolupracovníci tento typ struktury rozebírají jako terapeutický paradox: symptom nebo odpor je „předepsán“ a tím ztrácí funkci protestu (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). V terapii to může prolomit začarovaný kruh. Tatáž struktura však vytváří tvrzení, které je imunní vůči vyvrácení, protože neexistuje reakce, která by se nedala vyložit jako potvrzení. Kompendium tento mechanismus samostatně popisuje jako imunizaci proti falsifikaci.

Detekční znaky🔗

Manipulativní utilizace se pozná podle toho, že výklad mluvčího nemá žádný výstup, kterým by mohl selhat. Nesouhlas se označí za „odpor, který dokazuje, že se něco děje“, pochybnost za „první známku proměny“, odchod za „zkoušku, kterou ještě nezvládáš“. Mluvčí okamžitě a bez zaváhání přeznačuje každou reakci, včetně těch, které jsou si navzájem protikladné, a vždy ve prospěch svého rámce. Typická je rychlost: přeznačení přichází dřív, než má druhý čas svou reakci vysvětlit. Dalším znakem je asymetrie pozornosti. Mluvčí věnuje velkou pozornost formě a projevům reakce druhého, ale málo jejímu obsahu, takže konkrétní argument zůstane nezodpovězen. Lifton u uzavřených systémů popsal, že doktrína má vždy přednost před zkušeností jednotlivce a že každá zkušenost se vykládá tak, aby doktrínu potvrdila (Lifton 1961). Utilizace v manipulativní podobě je jazykovým nástrojem téhož principu na úrovni jednoho rozhovoru.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní utilizace má společné rysy s přístupy, které mají solidní výzkumné zázemí. Rogersova terapie zaměřená na člověka stojí na bezpodmínečném přijetí klienta a jeho zkušenosti (Rogers 1951). Motivační rozhovor doporučuje nekonfrontovat klientovu ambivalenci, ale porozumět jí a pracovat s ní tak, aby důvody ke změně formuloval klient sám (Miller a Rollnick 2013). Společné je, že přijetí slouží klientovi, že klient může přijetí odmítnout a že terapeut neprohlašuje svou interpretaci za jedinou možnou. Taková utilizace zvyšuje autonomii, protože dává klientovi najevo, že jeho reakce jsou srozumitelné a legitimní.

Manipulativní utilizace přejímá vnější podobu přijetí, ale převrací jeho funkci. Reakce druhého se „přijímá“ jen proto, aby se mohla vřadit do cíle mluvčího, a přijetí neslouží porozumění, ale znemožnění námitky. Rozdíl lze testovat otázkou, zda by mluvčí připustil, že určitá reakce druhého znamená, že se mýlí. Pokud žádná taková reakce neexistuje, nejde o respekt k modelu světa druhého, ale o rámec, ze kterého nevede cesta ven. Takové užití se objevuje v prodeji, kde se námitka zákazníka obratem převádí na důvod ke koupi, v kontrolujících vztazích a v ideologicky uzavřených skupinách. Cialdini popisuje, že lidé snáz přijmou závazek, který je prezentován jako pokračování toho, co už sami řekli nebo udělali, a utilizace v prodejní podobě tuto tendenci k vnitřní konzistenci využívá: každá výpověď zákazníka se stává článkem řetězu, který vede k nákupu (Cialdini 2009). Pro pozorovatele je proto důležité nesledovat jen jednotlivé věty, ale směr celého rozhovoru: legitimní přijetí rozšiřuje možnosti druhého, manipulativní je zužuje na jedinou.

Stav důkazů🔗

Utilizace jako obecná terapeutická zásada se empiricky ověřuje obtížně, protože nejde o izolovatelnou techniku, ale o postoj prostupující celé sezení. Ericksonovská literatura se o ni opírá převážně kazuisticky, tedy popisy jednotlivých případů, které ilustrují, ale nedokazují účinnost (Haley 1973). Nezávislý výzkum tak podporuje spíš obecné principy, s nimiž se utilizace překrývá: přijímající terapeutický vztah a nekonfrontační práce s ambivalencí patří k dobře doloženým složkám psychoterapie (Miller a Rollnick 2013). Pro tvrzení NLP, že utilizace jako technika vlivu spolehlivě vede druhého k cíli komunikátora, chybí kontrolované studie. Sharpley upozornil, že řada tvrzení NLP je formulována tak, že je nelze otestovat, a že jejich odolnost vůči negativním výsledkům je spíš slabinou než předností (Sharpley 1987). Witkowski ve svém přehledu konstatuje, že naprostá většina kontrolovaných studií NLP jeho tvrzení nepodporuje (Witkowski 2010).

Obrana a zotavení🔗

Nejúčinnější obranou je pojmenovat strukturu. Pokud se každá vaše reakce okamžitě přeznačí ve prospěch mluvčího, je legitimní se zeptat: „Co bych musel udělat, abyste připustil, že nemáte pravdu?“ Otázka na podmínky vyvrácení obnovuje symetrii rozhovoru a manipulativní rámec na ni obvykle nemá odpověď. Druhou obranou je vrátit se k obsahu vlastní reakce. Pochybnost má důvody a ty si zaslouží odpověď, nikoli výklad toho, co pochybnost „znamená“. Třetí obranou je zpomalení a vnější ověření. Rozhodnutí, která padnou v rámci, kde žádná námitka neplatí, je vhodné odložit a probrat s člověkem mimo vztah nebo skupinu. Lidé, kteří delší dobu žili v prostředí, kde se každá jejich reakce vykládala jako potvrzení systému, mohou ztratit důvěru ve vlastní úsudek. Zotavení proto podle literatury o traumatu z kontroly vede přes bezpečný vztah, ve kterém má člověk znovu právo na nesouhlas a na vlastní výklad svých prožitků (Herman 1992). Terapeuti, kteří s utilizací pracují, si mohou klást kontrolní otázku, zda by klientovu reakci uznali i tehdy, kdyby mluvila proti jejich hypotéze.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Erickson, M. H., & Rossi, E. L. (1979). Hypnotherapy: An Exploratory Casebook. New York: Irvington.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Ericksonovská hypnóza – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Ericksonovská hypnóza – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Odpor jako znak chybějícího raportu – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Resistance indicates a lack of rapport)
• Trans – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Trance (concept))
• Ericksonovská hypnóza – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Ericksonian hypnosis)
• Předepsání symptomu – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Symptom prescription)
• Paradoxní intervence – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Paradoxical intervention)
• Otevřená sugesce – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Open-ended suggestion)
• Sugesce pokrývající všechny možnosti – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Suggestion covering all possibilities)
• Využití strategie druhého – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Strategy utilisation)
• Pacing a leading – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Pacing and leading)
• Raport jako nástroj vlivu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Rapport as an influence tool)
• Izomorfní metafora – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Isomorphic metaphor)
• Konverzační hypnóza – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Conversational (covert) hypnosis)

V kompendiu

• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Ericksonovská hypnóza – předchozí heslo rodiny
• Konfuzní technika – další heslo rodiny