Klamy předpokladu🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Klamy předpokladu jsou argumenty, jejichž slabina neleží v logické formě ani v tom, že by premisy nesouvisely se závěrem, ale v tom, že argument mlčky přijímá něco, co přijato nebylo. Premisy mohou být pravdivé a úsudek formálně správný, a přesto závěr nestojí, protože spočívá na předpokladu, který by při výslovném vyslovení neobstál nebo by ho druhá strana odmítla. Učebnicová tradice tuto skupinu vymezuje právě takto a řadí do ní klamy, jako je složená otázka, kruhový argument a klam nahodilosti, tedy chybné uplatnění obecného pravidla (Copi, Cohen a McMahon 2014). Katalog kompendia skupinu chápe šířeji. Patří do ní všechny tahy, v nichž se do argumentu vkládá nedoložený výchozí bod: v podobě otázky, která něco předpokládá, výčtu možností, který se vydává za úplný, srovnání, které předpokládá rovnocennost, zobecnění, které předpokládá reprezentativnost vzorku, výběru dokladů, který předpokládá jejich úplnost, nebo rozdělení důkazního břemene, které předpokládá, že dokazovat má druhá strana. Společným jmenovatelem je skrytý obsah, nikoli chyba v úsudku.

Rodina se dělí do několika volných skupin. První tvoří klamy otázek a alternativ: sugestivní otázka, složená otázka a falešné dilema, které má v knize kanonickou stránku mezi technikami. Druhou tvoří klamy, jimiž se tvrzení chrání před vyvrácením: kruhový argument, jehož kanonickým místem je heslo glosáře o cirkulární argumentaci, Žádný pravý Skot, zvláštní výjimka, nefalzifikovatelné tvrzení a posouvání branek. Společný mechanismus této skupiny, záchranu tvrzení před vyvrácením dodatečnými hypotézami nebo změnou definic, popsala filozofie vědy (Popper 1959). Třetí skupinu tvoří klamy zobecnění a výběru: ukvapené zobecnění, příliš široké zobecnění, výběr třešniček a zamlčení důkazů. Čtvrtou tvoří klamy srovnání a rozhodování, mezi nimi falešná ekvivalence, opět s kanonickou stránkou mezi technikami, a falešný kompromis. Pátou tvoří klamy důkazního břemene, například přesun důkazního břemene. Úplný seznam hesel s identifikátory sestavuje engine katalogu pod tímto textem.

Proč samostatná rodina🔗

Rozlišení klamů předpokladu od klamů relevance a od formálních klamů má praktický význam. Formální klam se odhalí rozborem struktury úsudku a relevance se posuzuje otázkou, zda premisa vůbec souvisí se závěrem. U klamů předpokladu obě tyto zkoušky selhávají: úsudek je formálně v pořádku a premisy se k věci vztahují. Vadu odhalí teprve otázka, co argument přijímá, aniž by to řekl, a zda by to druhá strana přijala, kdyby to bylo vysloveno. Damer pro tento typ vad používá kritéria přijatelnosti a dostatečnosti: premisa, kterou by rozumný posuzovatel nepřijal, nebo soubor premis, který k závěru nestačí, činí argument vadným i tehdy, když je jinak správně postaven (Damer 2009). Johnson a Blair v témže duchu rozlišují relevanci, dostatečnost a přijatelnost jako tři samostatné zkoušky dobrého argumentu (Johnson a Blair 1977). Klamy předpokladu jsou tedy rodinou těch argumentů, které neprojdou druhou nebo třetí zkouškou, a jejich rozpoznání vyžaduje jinou pozornost než rozpoznání formální chyby: nečte se to, co je řečeno, ale to, co se mlčky předpokládá. Proto také patří k nejúčinnějším nástrojům manipulace, protože posluchač nemůže napadnout tvrzení, které nezaznělo.

Původ🔗

Několik klamů této rodiny popsal již Aristotelés v Sofistických vyvráceních: spojení více otázek do jedné, předpoklad toho, co se má dokázat, a záměnu toho, co platí obecně, s tím, co platí jen v určitém ohledu. Středověká logika je pojmenovala latinskými názvy, které se v učebnicích užívají dodnes (plurium interrogationum, petitio principii, secundum quid). Novověká tradice je zařazovala do různě pojatých přehledů a teprve učebnice dvacátého století z nich vytvořily ustálenou skupinu klamů předpokladu. Hamblin v roce 1970 tento takzvaný standardní výklad podrobil zásadní kritice a ukázal, že mnohé z klamů nelze pochopit jako chybné úsudky, ale jen jako vadné tahy v dialogu, v němž strany přijímají a odmítají závazky (Hamblin 1970). Na tuto kritiku navázaly dva hlavní proudy současné teorie argumentace. Pragma-dialektika vykládá klamy jako porušení pravidel kritické diskuse; klamy předpokladu odpovídají zejména porušení pravidla východiska, podle něhož strana nesmí nic falešně vydávat za přijaté východisko, a pravidla důkazního břemene (van Eemeren a Grootendorst 2004). Pragmatická teorie klamů posuzuje, zda tah v daném typu dialogu a v dané fázi napomáhá jeho cíli, nebo ho maří (Walton 1995). Oba proudy kompendium popisuje v rodině Principy kritické diskuse a teorie argumentace.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Hesla této rodiny popisují strukturu skrytých předpokladů tak, aby je čtenář dokázal v konkrétní výpovědi najít a vyslovit. To je i jádro obrany: skrytý předpoklad ztrácí přesvědčivou sílu ve chvíli, kdy je vyslovený a podrobený posouzení. Pro klinika to znamená všímat si otázek a zobecnění, jimiž klient popisuje sebe a své vztahy, a rozlišovat, které z nich pocházejí z jeho zkušenosti a které mu byly vnuceny. Pro vyšetřovatele a soudce to znamená oddělovat to, co vypovídající osoba skutečně uvedla, od obsahu, který do výpovědi vnesly otázky; souvislosti s výslechem kompendium rozebírá v hesle Presupozice ve výslechu a svědectví. Pro výzkumníka to znamená ptát se, zda soubor dokladů byl sestaven nezávisle na výsledku a zda zobecnění odpovídá vzorku. Pro všechny čtenáře platí, že klamy předpokladu nejsou vždy úmyslné. Kruhový argument, ukvapené zobecnění i výběr dokladů vznikají často spontánně z přesvědčení mluvčího; u výběru dokladů popisuje psychologie úsudku právě takovou neuvědomělou selektivitu při hledání a hodnocení důkazů (Nickerson 1998). Hesla proto rozlišují chybu uvažování od taktiky. Rozlišení má význam pro odpověď: na chybu stačí upozornit, kdežto taktika se obvykle vrací v jiné podobě a vyžaduje trvalejší pozornost. Každé heslo odlišuje klam od platné argumentace, protože otázky s předpoklady, zobecnění i výběr dokladů jsou v rozumném rozhovoru nezbytné a klamem se stávají jen za určitých podmínek.

Stav poznání🔗

Teorie argumentace se v posledních desetiletích shoduje, že klamy předpokladu nelze posoudit podle formy, ale jen podle kontextu, v němž zazněly. Bayesovský přístup k neformálním klamům ukázal na kruhových argumentech a dalších příkladech, že síla úsudku závisí na obsahu premis a na předchozích znalostech posluchače a že některé argumenty, které vypadají jako klamy, mohou být za určitých podmínek rozumné (Hahn a Oaksford 2007). Psychologie úsudku doložila zdroje několika klamů rodiny: zobecňování z malých vzorků, spoléhání na snadno vybavitelné případy a úsudky podle podobnosti s typickým případem (Tversky a Kahneman 1974), stejně jako sklon vyhledávat a hodnotit doklady ve prospěch již přijatého přesvědčení (Nickerson 1998). Výzkum psychologické inokulace naznačuje, že vysvětlení struktury zavádějících argumentů předem snižuje jejich účinek (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017) a že krátká vysvětlující videa o technikách, mezi nimiž bylo i falešné dilema, zlepšila schopnost lidí takové techniky rozpoznat (Roozenbeek a kol. 2022). Jednotlivé klamy rodiny však byly empiricky zkoumány nerovnoměrně: zobecnění a výběr dokladů velmi podrobně, klamy otázek a redefinic převážně pojmově. Hesla tuto nerovnováhu uvádějí v oddílech o stavu poznání.

Obrana🔗

Obrana proti klamům předpokladu má společné jádro: vyslovit to, co argument předpokládá, a posoudit to samostatně. U otázek to znamená oddělit předpoklad od otázky a odpovědět nejprve na něj. U výčtů možností znamená ptát se, zda jsou úplné. U zobecnění se ptát po vzorku a po výjimkách, u výběru dokladů po celku, z něhož byly vybrány, a u výjimek a redefinic po kritériu, které platilo předtím, než zazněl protipříklad. U důkazního břemene znamená vrátit povinnost dokládat tomu, kdo tvrzení předložil. Pragma-dialektika tyto odpovědi chápe jako návrat k pravidlům kritické diskuse, nikoli jako protiútok: strana, která odmítne nepřijatý předpoklad, nekazí rozhovor, ale chrání jeho podmínky (van Eemeren a Grootendorst 1992). V nerovných vztazích, ve výslechu, v terapii nebo v uzavřené skupině, je obrana obtížnější, protože odmítnutí předpokladu může mít pro slabší stranu následky. Odpovědnost proto nese především ten, kdo rozhovor vede: tazatel, který neklade sugestivní otázky, posuzovatel, který neuplatňuje skupinové zobecnění na jednotlivce, a autor přehledu, který stanoví kritéria výběru dřív, než zná výsledky. Stránka každého hesla popisuje rozpoznání a odpověď vždy spolu s neškodným kontrastem, který ukazuje platné užití téhož tvaru.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
AF-03.01	Kruhový argument	Begging the question	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-03.02	Sugestivní otázka	Loaded question	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-03.03	Falešné dilema	False dilemma	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-03.04	Složená otázka	Complex question	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-03.05	Žádný pravý Skot	No true Scotsman	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-03.06	Zvláštní výjimka	Special pleading	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-03.07	Ukvapené zobecnění	Hasty generalisation	neformální klam	převážně chyba uvažování	střední
AF-03.08	Příliš široké zobecnění	Sweeping generalisation	neformální klam	převážně chyba uvažování	střední
AF-03.09	Výběr třešniček	Cherry picking	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-03.10	Falešná ekvivalence	False equivalence	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-03.11	Zamlčení důkazů	Suppressed evidence	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-03.12	Falešný kompromis	Argument to moderation	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-03.13	Nefalzifikovatelné tvrzení	Unfalsifiability	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-03.14	Posouvání branek	Moving the goalposts	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-03.15	Přesun důkazního břemene	Shifting the burden of proof	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-03.16	Klam nirvány	Nirvana fallacy	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-03.17	Argument z neuvěřitelnosti	Argument from incredulity	neformální klam	převážně chyba uvažování	střední
AF-03.18	Kluzký svah	Slippery slope	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-03.19	Klam utopených nákladů	Sunk cost fallacy	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-03.20	Důkaz tvrzením	Proof by assertion	rétorická taktika	převážně záměrná taktika	střední
AF-03.21	Falešná analogie	False analogy	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-03.22	Klamné odvolání na precedent	Fallacious appeal to precedent	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-03.23	Nekonzistence	Inconsistency	neformální klam	chyba i taktika	střední

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Klamy předpokladu"]
  click F "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/_index.md"
  n1["Kruhový argument"]
  n2["Sugestivní otázka"]
  n3["Falešné dilema"]
  n4["Složená otázka"]
  n5["Žádný pravý Skot"]
  n6["Zvláštní výjimka"]
  n7["Ukvapené zobecnění"]
  n8["Příliš široké zobecnění"]
  n9["Výběr třešniček"]
  n10["Falešná ekvivalence"]
  n11["Zamlčení důkazů"]
  n12["Falešný kompromis"]
  n13["Nefalzifikovatelné tvrzení"]
  n14["Posouvání branek"]
  n15["Přesun důkazního břemene"]
  n16["Klam nirvány"]
  n17["Argument z neuvěřitelnosti"]
  n18["Kluzký svah"]
  n19["Klam utopených nákladů"]
  n20["Důkaz tvrzením"]
  n21["Falešná analogie"]
  n22["Klamné odvolání na precedent"]
  n23["Nekonzistence"]
  F --> n1
  F --> n2
  F --> n3
  F --> n4
  F --> n5
  F --> n6
  F --> n7
  F --> n8
  F --> n9
  F --> n10
  F --> n11
  F --> n12
  F --> n13
  F --> n14
  F --> n15
  F --> n16
  F --> n17
  F --> n18
  F --> n19
  F --> n20
  F --> n21
  n21 --> n22
  F --> n23
  click n1 "@/glossary/cirkularni-argumentace.md"
  click n2 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/sugestivni-otazka.md"
  click n3 "@/kompendium/techniques/ea-1-2-1-falesne-dilema.md"
  click n4 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/slozena-otazka.md"
  click n5 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/zadny-pravy-skot.md"
  click n6 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/zvlastni-vyjimka.md"
  click n7 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/ukvapene-zobecneni.md"
  click n8 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/prilis-siroke-zobecneni.md"
  click n9 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/vyber-tresnicek.md"
  click n10 "@/kompendium/techniques/ea-1-2-2-falesna-ekvivalence.md"
  click n11 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/zamlceni-dukazu.md"
  click n12 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/falesny-kompromis.md"
  click n13 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/nefalzifikovatelnost.md"
  click n14 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/posouvani-branek.md"
  click n15 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/presun-dukazniho-bremene.md"
  click n16 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/nirvana-klam.md"
  click n17 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/argument-z-neuveritelnosti.md"
  click n18 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/kluzky-svah.md"
  click n19 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/klam-utopenych-nakladu.md"
  click n20 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/dokaz-tvrzenim.md"
  click n21 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/falesna-analogie.md"
  click n22 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/odvolani-na-precedent.md"
  click n23 "@/kompendium/argumentacni-fauly/predpoklady-argumentu/nekonzistence.md"

Literatura🔗

• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Johnson, R. H., & Blair, J. A. (1977). Logical Self-Defense. Toronto: McGraw-Hill Ryerson.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

• Argumentační fauly – celý katalog a jeho rodiny
• Klamy relevance – předchozí rodina katalogu
• Kauzální klamy – další rodina katalogu