Shoda a rozdíl🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.05
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Sameness and difference
Jiné názvy	rozhodovací faktory, vztah ke změně, hledání shody a hledání rozdílu
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Metaprogram „shoda a rozdíl“ popisuje v NLP to, čeho si člověk při srovnávání všímá nejdřív. Na pólu shody stojí sklon vyhledávat, co nová situace sdílí se známou, a těžší přijímání změny, která se jeví jako zásadní. Na pólu rozdílu stojí sklon všímat si odlišností, vyhledávat novost a nesnášet opakování. Mezi nimi popisuje praktická literatura smíšené podoby, například zájem o shodu s postupným zlepšováním, kdy člověk vítá změnu, pokud ji lze chápat jako vývoj známého (Charvet 1997). V profilu LAB se kategorie nazývá „rozhodovací faktory“ a autoři ji spojují s tím, jak lidé reagují na změnu v práci a jak často sami změnu vyhledávají. Starší literatura NLP mluví o třídění podle shody a podle neshody a popisuje i krajní podobu neshody, kdy člověk na sdělení reaguje automaticky opakem toho, co slyší (O'Connor a Seymour 1990). Pro kompendium je kategorie důležitá ze dvou důvodů: popisuje, jak lze rozsah změny rámovat tak, aby nebyl vidět, a jak lze reakci vzdoru využít k tomu, aby člověk udělal přesně to, co se mu zdánlivě rozmlouvá.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení vychází z jednoho ze základních poznatků, na které NLP navazuje: vnímání pracuje s rozdíly. Bateson definoval informaci jako rozdíl, který činí rozdíl, a zdůrazňoval, že organismus nezaznamenává stav, ale změnu (Bateson 1972). Metaprogram z této obecné teze dělá individuální rozdíl: tvrdí, že lidé se liší v tom, zda je přednostně zajímá shoda, nebo rozdíl. Ve výkladu Halla a Bodenhamera jde o jeden ze základních třídicích filtrů, jimiž člověk organizuje zkušenost (Hall a Bodenhamer 1997). Souvisí s tím i práce s polaritami a s reakcí opakem. Terapeuti, ze kterých NLP čerpalo, používali v některých případech paradoxní intervence, tedy doporučení, která se zdánlivě staví proti žádoucí změně; Watzlawick a spolupracovníci je popsali jako způsob, jak vystoupit z pasti, ve které řešení problému problém udržuje (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Kompendium tuto linii rozvádí na stránkách o integraci polarit a o kontrastním rámci. V psychologii osobnosti se volně příbuznými tématy zabývá výzkum vyhledávání novosti a otevřenosti vůči zkušenosti, ten však pracuje s měřenými dimenzemi, ne s kategoriemi určenými z řeči.

Struktura vzorce🔗

Praktická literatura tvrdí, že se kategorie rozpozná z toho, jak člověk popisuje vztah mezi dvěma situacemi, například letošní a loňskou prací: zda mluví o tom, co zůstalo stejné, co se zlepšilo, nebo co je úplně jiné (Charvet 1997). Z rozpoznání se odvozuje ladění sdělení. Člověku zaměřenému na shodu se změna podává jako pokračování známého, člověku zaměřenému na rozdíl jako průlom. Z hlediska analýzy vytváří tato struktura dvě rizikové situace. První je zkreslení rozsahu změny: tatáž změna se dá popsat jako drobná úprava nebo jako revoluce a volba popisu nemusí odpovídat skutečnosti. Výzkum úsudku ukazuje, že lidé hodnotí výsledky vůči výchozímu bodu a že volba srovnávacího rámce mění, zda se týž stav jeví jako zisk, nebo ztráta (Kahneman 2011). Druhá riziková situace je využití reakce opakem. U člověka, který má sklon odporovat, se sdělení formuluje jako zákaz, pochybnost nebo vyloučení, aby ho vzdor dovedl k žádanému jednání. Taková reakce nevzniká z posouzení věci, ale z formulace. Pokud je jednání člověka řízeno tím, že se má lišit, může ho řídit kdokoli, kdo určí, od čeho se má lišit.

Detekční znaky🔗

Zastírání rozsahu změny se pozná podle nesouladu mezi popisem a důsledky. Mluvčí opakovaně zdůrazňuje, že „se vlastně nic nemění“, ale podrobnosti ukazují změnu pravidel, odměn nebo odpovědností. Nebo naopak označuje drobnou úpravu za zásadní novinku, aby vyvolal nadšení, které by věcný popis nevyvolal. Kompendium podobné posuny popisuje jako strategickou reinterpretaci. Využití reakce opakem se pozná podle formulací, které člověku něco upírají nebo zpochybňují jeho schopnost: „tohle bys nezvládl“, „na tohle nemáš“, „to stejně neuděláš“. Pokud mluvčí ví, že druhý rád odporuje, a přesto takto mluví, je pravděpodobné, že počítá s opačnou reakcí. Cialdini popisuje, jak omezení svobody volby vyvolává snahu o její obnovení a jak nedostupné působí přitažlivěji (Cialdini 2009). V kontrolujících skupinách se objevuje i kombinace obou: novému členovi se zdůrazňuje, jak se skupina liší od „obyčejného světa“, a zároveň se mu vysvětluje, že její pravidla jsou jen přirozeným pokračováním toho, čemu vždycky věřil.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití spočívá v pravdivém popisu toho, co se mění a co zůstává. Vedoucí, který při změně pracovního postupu nejdřív řekne, co zůstává stejné, a potom přesně ukáže, co je jinak, snižuje zbytečnou nejistotu a nezkresluje rozsah změny. V terapii může být užitečné pomoci klientovi všimnout si, co v jeho životě zůstalo stálé i po velké ztrátě, a zároveň uznat, co se změnilo nevratně. Legitimní je i paradoxní intervence v terapii, pokud je transparentní v rámci terapeutické smlouvy a slouží klientovi; Watzlawick a spolupracovníci ji popisují jako nástroj pro situace, ve kterých přímé úsilí o změnu potíž udržuje (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Manipulativní užití nastává, když se popis shody nebo rozdílu volí podle toho, co má posluchač přijmout, a ne podle skutečnosti, nebo když se reakce vzdoru vědomě vyvolává mimo jakoukoli dohodu, aby člověk jednal proti vlastnímu zájmu. Rozhodující otázky jsou: Odpovídá popis změny jejím skutečným důsledkům? Je formulace výzvy přímá, nebo počítá s opačnou reakcí? A slouží případná paradoxní formulace člověku, kterému je určena, nebo mluvčímu?

Stav důkazů🔗

Pro metaprogram shody a rozdílu nejsou v literatuře, o kterou se kompendium opírá, doloženy studie spolehlivosti a platnosti. Tvrzení praktické literatury o tom, jak často lidé s určitým vzorcem mění práci nebo jak reagují na reorganizaci, nejsou podložena kontrolovaným výzkumem. Kritické přehledy NLP konstatují, že většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010), a přehled k užití NLP v koučinku varuje před tím, aby se modely oboru používaly jako prověřené nástroje (Passmore a Rowson 2019). Doložené jsou naopak obecné mechanismy, se kterými kategorie pracuje: význam srovnávacího bodu pro hodnocení výsledků (Kahneman 2011) a sklon lidí udržovat soulad mezi tím, co si myslí, a tím, co dělají, který může bránit přijetí změny (Festinger 1957). Tyto poznatky jsou populační a nedokládají, že by šlo u jednotlivce spolehlivě rozlišit stálou preferenci shody nebo rozdílu. Srovnání s validovaným výzkumem osobnosti je možné jen obecně: příbuzné dimenze se měří ověřenými dotazníky na velkých souborech, metaprogram se určuje z jedné odpovědi v rozhovoru.

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti zkreslenému popisu změny je sepsat si odděleně, co přesně se mění a co zůstává, a to podle dokumentů, ne podle slovního rámování. Pokud se slovní popis a písemné podmínky rozcházejí, platí podmínky. Obranou proti využití vzdoru je zpomalit ve chvíli, kdy cítíte silnou potřebu něco dokázat nebo se vymezit. Užitečné je položit si dvě otázky odděleně: zda tu věc chci, a zda mi ji někdo upírá. Pokud by odpověď na první otázku zněla jinak bez provokující formulace, rozhodnutí neřídí vlastní úsudek. Výzkum odolnosti vůči přesvědčování ukazuje, že předem známý tlak ztrácí část účinku (McGuire 1964). Pro lidi, kteří odešli z kontrolující skupiny, bývá matoucí, že skupina jim kdysi představila svou odlišnost jako přednost a zároveň jako přirozené pokračování jejich hodnot. V zotavení pomáhá rozlišit, které hodnoty byly skutečně jejich vlastní a které jim byly přisouzeny; Singer a Lalich popisují, jak bývalí členové postupně oddělují vlastní přesvědčení od převzaté doktríny (Singer a Lalich 1995). Souvislost s režimem, v němž se člověk přesvědčuje, rozvádí stránka o režimu přesvědčení.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kontrastní rámec – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Contrast frame)
• Integrace polarit – příbuzné heslo (Práce s částmi, Polarity integration)
• Obecné a specifické – příbuzné heslo (Metaprogramy, General and specific)
• Režim přesvědčení – příbuzné heslo (Metaprogramy, Convincer mode)
• Metaprogramy v marketingu – příbuzné heslo (Metaprogramy, Meta-programs in marketing)

V kompendiu

• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.7 Institucionální vyloučení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Obecné a specifické – předchozí heslo rodiny
• Proaktivní a reaktivní – další heslo rodiny