Submodality🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Rodina NLP-10 shromažďuje hesla, která v neurolingvistickém programování pracují se submodalitami, tedy s kvalitami vnitřních představ: s velikostí, jasem a vzdáleností obrazu, s hlasitostí a tónem vnitřního hlasu, s umístěním, teplotou a pohybem tělesného pocitu (Bandler 1985; Andreas a Andreas 1987). Obecný pojem submodalit popisuje heslo Submodality v rodině základních pojmů. Tato rodina navazuje na něj a sdružuje pojmy a vzorce, které z něj vycházejí. Tvoří ji tři skupiny. První skupinu představují výkladové pojmy, které popisují kvality jednotlivých smyslových kanálů, tedy vizuální, auditivní a kinestetické submodality, a pojem kritických submodalit, podle kterého některé kvality strhávají s sebou celý prožitek. Druhou skupinu tvoří analytické vzorce, kterými praktik kvality zjišťuje a porovnává: elicitace submodalit a kontrastní analýza. Třetí skupinu tvoří vzorce změny, které mají kvality představ měnit, a tím měnit i reakce, chutě, přesvědčení nebo sebehodnocení. Patří sem mapování napříč, vzorec swish s jeho kinestetickou a auditivní variantou, techniky změny chutí a nutkání, práce s přesvědčeními a s vnitřním hlasem, filmová technika, prostorové umístění představ, vzorec vnitřního kritika a heslo o užití submodalit v reklamě a médiích.

Rodina je v katalogu jednou z nejpočetnějších a zároveň jednou z nejméně empiricky podložených; už o NLP jako celku dospěl rozbor kontrolovaných studií k závěru, že jeho tvrzení většinou nepodporují (Witkowski 2010). Je to i rodina, ve které je nejzřetelnější dvojí povaha NLP: tytéž vzorce, které se nabízejí k úlevě od fobie nebo zlozvyku, lze bez jakékoli úpravy použít k oslabení citů a pochybností, které jsou nepohodlné pro někoho jiného. Kompendium proto čte celou rodinu defenzivně, jako soubor struktur, které má pozorovatel umět rozpoznat.

Původ🔗

Představa jemnějších rozlišení uvnitř smyslových kanálů se objevuje v raných systematizacích NLP, které se zabývaly strukturou subjektivní zkušenosti a pořadím vnitřních reprezentací ve strategiích (Dilts a kol. 1980). Samostatnou rodinou technik se práce se submodalitami stala v polovině osmdesátých let. Richard Bandler v knize, která vyšla v roce 1985, zdůraznil, že lidé mohou svůj prožitek měnit tím, jak si ho představují, a ne pouze tím, o čem přemýšlejí, a představil v ní mimo jiné vzorec swish (Bandler 1985). Steve a Connirae Andreasovi pak práci se submodalitami rozpracovali do souboru pokročilých intervencí, které stojí na kontrastní analýze, hledání kritických kvalit a jejich přenosu (Andreas a Andreas 1987). Úvodní učebnice počátku devadesátých let zařadily submodality mezi základní pojmy oboru a swish mezi základní techniky (O'Connor a Seymour 1990). Na tutéž linii navazují i pozdější proudy, které pracují s vnitřní reprezentací času, například terapie časové osy (James a Woodsmall 1988), a práce s přesvědčeními v systémovém pojetí (Dilts 1990).

Rodina má i kořeny mimo NLP, které je užitečné znát, protože vysvětlují, proč její tvrzení působí intuitivně. Behaviorální terapie pracovala se spojováním představ a reakcí v systematické desenzibilizaci dávno před vznikem NLP (Wolpe 1958). Kognitivní lingvistika ukázala, že běžný jazyk strukturuje důležitost, blízkost a citový náboj prostorovými a smyslovými metaforami (Lakoff a Johnson 1980). NLP tyto poznatky nepřevzalo jako vědecké teorie, ale jako inspiraci, a přidalo k nim vlastní tvrzení o mechanismu, která už oporu nemají.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Pro pozorovatele má rodina společnou strukturu, kterou lze rozpoznat bez ohledu na konkrétní vzorec. Na začátku stojí zjišťování: mluvčí se ptá na podobu představy, ne na její obsah. Pak následuje porovnání nebo hledání páky: které kvality jsou „rozhodující“. Nakonec přichází návrh změny: představu zmenšit, oddálit, ztlumit, přesunout, nahradit. Klíčová otázka zní, kdo o cíli změny rozhoduje. Pokud člověk sám, jde o jeho volbu, kterou i ověřené přístupy ke změně chování ponechávají na něm (Miller a Rollnick 2013), i když metoda nemá doloženou účinnost. Pokud mluvčí, skupina nebo organizace, mění se slovník submodalit v nástroj, jak zasáhnout do citů, pochybností a vztahů druhého pod zdáním technické úpravy představy.

Druhým společným rysem je odpojení formy od obsahu. Vzorce rodiny pracují s tím, jak člověk prožitek prožívá, ne s tím, proč ho prožívá. To může být úlevou u zlozvyku nebo u nepřiměřené sebekritiky. U pochybnosti, stesku, nedůvěry nebo tělesného varování to ale znamená, že se informace, kterou prožitek nese, ztratí, aniž by ji kdo posoudil. Literatura o myšlenkové reformě popisuje uzavřené systémy, které regulují i to, co člověk smí cítit, a pochybnost vykládají jako chybu jednotlivce (Lifton 1961). Slovník, který z citů a pochybností dělá parametry k úpravě, se do takových systémů hodí. Kompendium popisuje cílené přelaďování citových stavů, které člověk sám nevolí, jako latentní emocionální modulaci.

Třetím rysem je nevyvratitelnost. Pokud změna nenastane, nevyvrací to podle logiky rodiny teorii, ale znamená, že nebyla nalezena správná kritická kvalita nebo že se člověk „brání“. Kritici NLP tento rys uváděli jako jeden z důvodů, proč jsou tvrzení oboru obtížně testovatelná (Sharpley 1987). Pro pozorovatele je to důležitý detekční znak: kde je neúspěch vždy vinou dotazovaného, tam autorita praktika roste s každým pokusem.

Čtvrtým rysem je prostředí. Vzorce této rodiny se často předvádějí na seminářích před sálem, kde dobrovolník popíše svou představu a lektor po krátké práci ohlásí změnu. Taková ukázka působí silně, ale její výsledek ovlivňuje očekávání, sociální tlak a ochota vyhovět, tedy činitelé, které výzkum sugesce zná dlouho (Kirsch a Lynn 1995).

Stav důkazů🔗

Empirická opora rodiny je slabá. Kontrolovaných studií, které by testovaly specificky tvrzení o submodalitách, o kritických kvalitách nebo o účinku swishe a mapování napříč, je málo a jejich metodologická kvalita je podle přehledů nízká. Witkowski při rozboru databáze výzkumů NLP dospěl k závěru, že naprostá většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje a že obor jako celek nese rysy pseudovědy (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních důkazů pro doporučení jeho intervencí (Sturt a kol. 2012). Hodnocení amerických expertů z konce osmdesátých let nenašlo dostatečné doklady pro teorii NLP ani pro jeho účinky (Druckman a Swets 1988) a mezinárodní anketa odborníků zařadila NLP mezi metody pokládané za zdiskreditované v léčbě duševních poruch (Norcross, Koocher a Garofalo 2006).

Poctivé čtení musí uvést i druhou stranu. Nezávislý výzkum mentálních představ obecně podporuje souvislost mezi živostí a perspektivou představy a její citovou intenzitou a ověřené terapie s představami pracují. Tato shoda však podporuje obecnou intuici, ne konkrétní katalog NLP, jeho předpovědi o individuálních řídicích kvalitách ani sliby rychlé a trvalé změny. Kritický přehled pro koučink doporučuje opatrnost u technik, jejichž mechanismus nebyl ověřen (Passmore a Rowson 2019), a kritická literatura upozorňuje, že NLP napodobuje vnější podobu vědy bez jejích metod (Roderique-Davies 2009).

Obrana🔗

Základní obranou proti zneužití celé rodiny je trvat na tom, že o změně vlastních citů, pochybností a vztahů rozhoduje člověk sám. Pokud někdo navrhuje „zmenšit“ obraz blízkého, „ztlumit“ varovný hlas nebo „odplavit“ tělesný nesouhlas, je namístě se zeptat, proč by tento prožitek měl zmizet a komu to prospěje. Druhou obranou je vracet se od formy k obsahu: na pochybnost se odpovídá důvody a doklady, na stesk rozhovorem s blízkými, na tělesný neklid odkladem rozhodnutí. Třetí obranou je nepřijímat sliby rychlé a úplné změny a neúspěch nepřipisovat sobě. Čtvrtou obranou je odmítat veřejné zkoumání soukromých prožitků na seminářích a ve skupinách, kde má odmítnutí sociální cenu. Inokulační přístup k přesvědčování ukazuje, že kdo strukturu tahu zná předem, odolává mu lépe (McGuire 1964), a právě k tomu má tato rodina hesel sloužit.

U lidí, jejichž city a pochybnosti byly v nátlakovém prostředí soustavně přelaďovány, se zotavení opírá o obnovu vlastnictví prožitku: o právo cítit, co člověk cítí, pochybovat, kde pochybuje, a slyšet vlastní úsudek. Herman zdůrazňuje, že po zkušenosti kontroly je základem uzdravení obnova autonomie a bezpečný vztah (Herman 1992). Přehled terapeutických přístupů v kompendiu ukazuje, že s představami, návyky i následky kontroly lze pracovat ověřenými postupy. Odborník, který s technikami této rodiny pracuje, by měl klientovi otevřeně říci, že jejich účinnost není prokázána, a cíl změny vždy ponechat na něm.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
NLP-10.01	Elicitace submodalit	Eliciting submodalities	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-10.02	Vizuální submodality	Visual submodalities	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-10.03	Auditivní submodality	Auditory submodalities	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-10.04	Kinestetické submodality	Kinaesthetic submodalities	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-10.05	Kritické submodality	Critical (driver) submodalities	pojem	terapeutické i vlivové	střední
NLP-10.06	Kontrastní analýza	Contrastive analysis	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-10.07	Mapování napříč	Mapping across	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-10.08	Swish	Swish pattern	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-10.09	Kinestetický swish	Kinaesthetic swish	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-10.10	Auditivní swish	Auditory swish	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-10.11	Rozbití kompulze	Compulsion blowout	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-10.12	Vzorec Godiva	Godiva chocolate pattern	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-10.13	Od libosti k nechuti	Like-to-dislike pattern	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-10.14	Změna přesvědčení přes submodality	Belief change through submodalities	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-10.15	Prahový vzorec	Threshold pattern	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-10.16	Změna vnitřního hlasu	Changing the inner voice	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-10.17	Filmová technika	Movie theatre technique	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-10.18	Prostorové umístění představ	Spatial location of images	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-10.19	Submodality v reklamě a médiích	Submodalities in advertising and media	vzorec	převážně vlivové	střední
NLP-10.20	Vzorec vnitřního kritika	Inner critic pattern	vzorec	terapeutické i vlivové	střední

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Submodality"]
  click F "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/_index.md"
  n1["Elicitace submodalit"]
  n2["Vizuální submodality"]
  n3["Auditivní submodality"]
  n4["Kinestetické submodality"]
  n5["Kritické submodality"]
  n6["Kontrastní analýza"]
  n7["Mapování napříč"]
  n8["Swish"]
  n9["Kinestetický swish"]
  n10["Auditivní swish"]
  n11["Rozbití kompulze"]
  n12["Vzorec Godiva"]
  n13["Od libosti k nechuti"]
  n14["Změna přesvědčení přes submodality"]
  n15["Prahový vzorec"]
  n16["Změna vnitřního hlasu"]
  n17["Filmová technika"]
  n18["Prostorové umístění představ"]
  n19["Submodality v reklamě a médiích"]
  n20["Vzorec vnitřního kritika"]
  F --> n1
  F --> n2
  F --> n3
  F --> n4
  F --> n5
  n1 --> n6
  F --> n7
  F --> n8
  n8 --> n9
  n8 --> n10
  F --> n11
  n7 --> n12
  n7 --> n13
  n7 --> n14
  F --> n15
  F --> n16
  F --> n17
  F --> n18
  F --> n19
  n16 --> n20
  click n1 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/elicitace-submodalit.md"
  click n2 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/vizualni-submodality.md"
  click n3 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/auditivni-submodality.md"
  click n4 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/kinesteticke-submodality.md"
  click n5 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/kriticke-submodality.md"
  click n6 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/kontrastni-analyza.md"
  click n7 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/mapovani-napric.md"
  click n8 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/swish.md"
  click n9 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/kinesteticky-swish.md"
  click n10 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/auditivni-swish.md"
  click n11 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/vyhozeni-kompulze.md"
  click n12 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/vzorec-godiva.md"
  click n13 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/od-libosti-k-nechuti.md"
  click n14 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/zmena-presvedceni-submodalitami.md"
  click n15 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/prahovy-vzorec.md"
  click n16 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/zmena-vnitrniho-hlasu.md"
  click n17 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/filmova-technika.md"
  click n18 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/prostorove-umisteni-obrazu.md"
  click n19 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/submodality-v-reklame.md"
  click n20 "@/kompendium/nlp-vzorce/submodality/zmena-kriticke-sebeprezentace.md"

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

• NLP vzorce – celý katalog a jeho rodiny
• Kotvení – předchozí rodina katalogu
• Disociace, fobie a trauma – další rodina katalogu