Logické úrovně a percepční pozice🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Rodina shromažďuje dva modely, které patří k nejrozšířenějším nástrojům neurolingvistického programování v terapii, koučinku a organizačním rozvoji. Prvním jsou logické úrovně Roberta Diltse, tedy představa, že lidská zkušenost se odehrává ve vrstvách prostředí, chování, schopností, přesvědčení a hodnot, identity a poslání, a že vyšší vrstvy organizují nižší (Dilts 1990; Dilts a DeLozier 2000). Každé úrovni věnuje katalog samostatnou stránku: úroveň prostředí, úroveň chování, úroveň schopností, úroveň přesvědčení a hodnot, úroveň identity a úroveň poslání. Na model navazují dva vzorce: zarovnání logických úrovní, které má uvést vrstvy do souladu, a záměna logických úrovní, která popisuje přesun výroku z jedné úrovně na jinou. Druhým modelem jsou percepční pozice, tedy rozlišení vlastního pohledu, pohledu druhého a pohledu nezúčastněného pozorovatele, k nimž pozdější literatura přidává čtvrtou pozici (Grinder a DeLozier 1987). Katalog je popisuje v heslech první pozice, druhá pozice, třetí pozice a čtvrtá pozice a ve vzorcích, které s pozicemi pracují, zejména v trojím popisu a v meta-zrcadle. Do rodiny patří i dva Diltsovy rámce pro řešení problémů a tvůrčí práci, model SCORE a Disneyova strategie, které kombinují úrovně, pozice a časové hledisko. Obecné výklady obou modelů najde čtenář v rodině základních pojmů, v heslech logické úrovně a percepční pozice.

Původ🔗

Oba modely vznikly v okruhu, který se v sedmdesátých a osmdesátých letech pohyboval kolem kalifornského Santa Cruz a který byl ovlivněn Gregorym Batesonem. Bateson přinesl do teorie komunikace a psychiatrie systemické myšlení a pojem logických typů, který převzal z logiky Bertranda Russella a Alfreda Whiteheada (Bateson 1972). Spolu s kolegy z Palo Alta vypracoval teorii dvojné vazby, podle které vznikají patologické vzorce komunikace tam, kde si sdělení a metasdělení o jeho povaze odporují a kde člověk nemůže z rozporu vystoupit (Bateson a kol. 1956). Watzlawick a spolupracovníci pak z téhož základu odvodili rozlišení obsahové a vztahové roviny komunikace a rozlišení změny prvního a druhého řádu (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967; Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Percepční pozice formulovali John Grinder a Judith DeLozierová v rámci takzvaného nového kódu NLP, kde trojí popis slouží jako způsob, jak získat o vztahu úplnější informace (Grinder a DeLozier 1987). Robert Dilts rozvinul model logických úrovní v knihách o práci s přesvědčeními a se zdravím a později ho spolu s DeLozierovou zařadil do encyklopedie systemického NLP jako jeden z ústředních nástrojů oboru (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990; Dilts a DeLozier 2000). Tosey a Mathison, kteří se k NLP stavějí jako vstřícní, ale kritičtí akademičtí čtenáři, připomínají Batesonův vliv na vznik oboru a modely NLP čtou spíše jako pracovní rámce než jako ověřené teorie (Tosey a Mathison 2009).

Batesonovy logické typy a Diltsovy úrovně🔗

Název „logické úrovně“ vyvolává dojem, že Diltsův model je aplikací Batesonovy teorie. Vztah je však volnější a pro kritické čtení rodiny je třeba ho přesně pojmenovat. Bateson rozlišoval logické kategorie učení. Učení nultého řádu je pevná reakce, která se nemění. Učení prvního řádu je změna reakce v rámci dané množiny možností, například podmiňování. Učení druhého řádu je změna samotného procesu učení prvního řádu, tedy učení se tomu, jak se v určitém typu kontextu učit, a Bateson z něj odvozoval i to, co lidé nazývají povahou nebo charakterem. Učení třetího řádu je změna procesu učení druhého řádu, která podle Batesona nastává vzácně, například v hluboké psychoterapii nebo při náboženské konverzi, a může být nebezpečná (Bateson 1972). Každá vyšší úroveň je v tomto pojetí logicky vyšší typ, protože jejím předmětem jsou změny na úrovni nižší: třída změn, ne další položka v řadě.

Diltsovy úrovně jsou postaveny jinak. Netvoří hierarchii tříd a jejich členů, ale řadu obsahových kategorií, které odpovídají na různé otázky: kde, co, jak, proč, kdo a k čemu. Chování není třída prostředí a identita není třída přesvědčení. Vztah mezi úrovněmi Dilts popisuje jako organizaci a řízení, tedy spíše jako hierarchii vlivu nebo abstrakce než jako hierarchii logických typů (Dilts 1990). Z toho plynou tři rozdíly. Batesonovy úrovně popisují změnu a učení, kdežto Diltsovy popisují složky osobnosti a jejího prostředí. Batesonova hierarchie má formální kritérium, podle kterého lze úroveň určit, kdežto přiřazení výroku k Diltsově úrovni závisí na výkladu a tentýž výrok lze často zařadit různě. A Bateson pokládal přechody na nejvyšší úrovně za vzácné a riskantní, kdežto Diltsův model s vyššími úrovněmi pracuje běžně, v rámci jednoho rozhovoru nebo semináře. Pojem záměny úrovní proto znamená v obou tradicích něco jiného: u Batesona a Watzlawicka jde o zaměnění sdělení a sdělení o sdělení, které vede k paradoxu, u Diltse o posun výroku mezi kategoriemi, například od chování k identitě. Druhé užití je prakticky užitečné, ale nepřebírá logickou přesnost prvního. Odkaz na Batesona dodává Diltsovu modelu intelektuální váhu, kterou model sám nezískal empirickým ověřením.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Pro obranné čtení mají oba modely společné téma: posun. U logických úrovní jde o posun výroku nebo vlivu mezi vrstvami, u percepčních pozic o posun mezi perspektivami. Oba posuny mohou sloužit porozumění a oba mohou sloužit kontrole. Kritika, která se přesune z chování na identitu, nejde opravit jednáním. Nabídka nové identity a poslání, kterou dodá skupina, váže člověka loajalitou, a odkaz na vyšší poslání se pak používá proti nárokům nižších úrovní, tedy proti odpočinku, odměně, bezpečí a vztahům mimo skupinu. Lifton popsal, jak totalitní prostředí kontroluje komunikaci a okolí člověka, nadřazuje doktrínu osobní zkušenosti a prohlašuje vlastní učení za posvátnou vědu, o které se nediskutuje (Lifton 1961). V jazyce Diltsova modelu to znamená kontrolu prostředí zdola a obsazení identity a poslání shora, mezi nimiž se přetvářejí přesvědčení a chování. Model tedy nepopisuje jen osobní rozvoj, ale i anatomii myšlenkové reformy, a právě proto je užitečné ho znát.

U percepčních pozic se riziko týká především druhé pozice. Výzva vžít se do druhého je v běžném konfliktu rozumná, ale člověk, který je v kontrolujícím vztahu, může být opakovaně veden k tomu, aby vztah viděl očima toho, kdo ho kontroluje, dokud jeho vlastní pohled neustoupí. Třetí pozice může podobně sloužit k nadhledu, nebo k neutralizaci oprávněného hněvu a strachu jako nezralých emocí. Stark upozornil, že donucující kontrola se často přehlíží, když se vztah posuzuje jako symetrický konflikt dvou rovnocenných stran (Stark 2007). Při čtení každého hesla rodiny je proto užitečné ptát se: kdo určuje obsah vyšších úrovní, komu slouží posun mezi úrovněmi nebo pozicemi a zda by člověk mohl ze cvičení odejít se závěrem, který se průvodci nelíbí.

Stav důkazů🔗

Ani model logických úrovní, ani model percepčních pozic nebyly empiricky ověřeny jako popis struktury lidské zkušenosti a pro vzorce, které z nich vycházejí, chybějí kontrolované studie účinnosti. Kritické přehledy NLP konstatují, že klíčová tvrzení oboru buď nebyla testována, nebo jejich testování nepřineslo podporu (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních studií pro závěr o účinnosti (Sturt a kol. 2012) a přehled pro oblast koučinku, kde se modely rodiny používají nejčastěji, upozorňuje na nedostatek kvalitního výzkumu (Passmore a Rowson 2019). Označení „neurologické úrovně“, které se pro model rovněž používá, naznačuje vztah k nervové soustavě, pro který neexistuje neurovědní opora. Některé dílčí myšlenky rodiny mají přesto oporu jinde. Rozlišení mezi hodnocením činu a hodnocením osoby odpovídá tomu, s čím pracuje kognitivní terapie (Beck 1976). Poznatky o kognitivní disonanci a o technice „noha ve dveřích“ ukazují, že změna chování mění postoje a obraz sebe (Festinger 1957; Freedman a Fraser 1966), což podporuje defenzivní čtení modelu, ale zároveň zpochybňuje jeho tvrzení, že vliv se šíří hlavně shora dolů. Střídání perspektiv má zázemí v terapeutických tradicích mimo NLP, například v gestalt terapii a v rogersovském pojetí empatie (Perls 1969; Rogers 1951). Tyto opory se však týkají obecných myšlenek, ne specifických vzorců rodiny.

Obrana🔗

Obrana proti zneužití modelů rodiny stojí na několika principech, které se opakují v jednotlivých heslech. Prvním je vracet výroky na úroveň, kam patří: kritiku na úroveň chování, nedostatek na úroveň schopnosti, kterou lze rozvíjet. Druhým je hájit nižší úrovně jako rovnocenné. Prostředí, čas, peníze, spánek a vztahy nejsou nízké zájmy, ale podmínky svobody, a skupina, která je soustavně podřizuje poslání, používá poslání jako nástroj. Třetím je hlídat, kdo vyplňuje obsah vyšších úrovní. Identita a poslání, které člověk dostane hotové a výměnou za loajalitu, mu mohou být kdykoli odebrány. Čtvrtým je trvat na legitimitě vlastní perspektivy: porozumění druhému neruší vlastní potřebu bezpečí ani odpovědnost druhého za jeho jednání. Klinická literatura popisuje, že zotavení po dlouhodobé kontrole začíná obnovou bezpečí a kontroly nad každodenním životem a pokračuje znovuvybudováním vlastní identity ve vztazích bez podmínek loajality (Herman 1992). V jazyce této rodiny to znamená, že obnova postupuje zdola nahoru: nejprve prostředí a chování, potom schopnosti a přesvědčení, a teprve nakonec identita a smysl. Kompendium popisuje krajní podoby zásahů do identity v hesle identitární substituce a cestu zpět v hesle identitní rekonstituce.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
NLP-13.01	Zarovnání logických úrovní	Logical level alignment	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-13.02	Úroveň prostředí	Environment level	pojem	terapeutické i vlivové	nízké
NLP-13.03	Úroveň chování	Behaviour level	pojem	terapeutické i vlivové	nízké
NLP-13.04	Úroveň schopností	Capability level	pojem	terapeutické i vlivové	střední
NLP-13.05	Úroveň přesvědčení a hodnot	Beliefs and values level	pojem	terapeutické i vlivové	střední
NLP-13.06	Úroveň identity	Identity level	pojem	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-13.07	Úroveň poslání	Spiritual (purpose) level	pojem	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-13.08	Meta-zrcadlo	Meta-mirror	vzorec	převážně terapeutické	střední
NLP-13.09	První pozice	First position	pojem	terapeutické i vlivové	střední
NLP-13.10	Druhá pozice	Second position	pojem	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-13.11	Třetí pozice	Third position	pojem	terapeutické i vlivové	střední
NLP-13.12	Čtvrtá pozice	Fourth position	pojem	terapeutické i vlivové	vysoké
NLP-13.13	Trojí popis	Triple description	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-13.14	Model SCORE	SCORE model	vzorec	terapeutické i vlivové	střední
NLP-13.15	Disneyova strategie	Disney strategy	vzorec	terapeutické i vlivové	nízké
NLP-13.16	Záměna logických úrovní	Confusing logical levels	vzorec	terapeutické i vlivové	vysoké

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Logické úrovně a percepční pozice"]
  click F "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/_index.md"
  n1["Zarovnání logických úrovní"]
  n2["Úroveň prostředí"]
  n3["Úroveň chování"]
  n4["Úroveň schopností"]
  n5["Úroveň přesvědčení a hodnot"]
  n6["Úroveň identity"]
  n7["Úroveň poslání"]
  n8["Meta-zrcadlo"]
  n9["První pozice"]
  n10["Druhá pozice"]
  n11["Třetí pozice"]
  n12["Čtvrtá pozice"]
  n13["Trojí popis"]
  n14["Model SCORE"]
  n15["Disneyova strategie"]
  n16["Záměna logických úrovní"]
  F --> n1
  F --> n2
  F --> n3
  F --> n4
  F --> n5
  F --> n6
  F --> n7
  F --> n8
  F --> n9
  F --> n10
  F --> n11
  F --> n12
  F --> n13
  F --> n14
  F --> n15
  F --> n16
  click n1 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/zarovnani-logickych-urovni.md"
  click n2 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/uroven-prostredi.md"
  click n3 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/uroven-chovani.md"
  click n4 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/uroven-schopnosti.md"
  click n5 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/uroven-presvedceni-a-hodnot.md"
  click n6 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/uroven-identity.md"
  click n7 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/uroven-poslani.md"
  click n8 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/meta-zrcadlo.md"
  click n9 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/prvni-pozice.md"
  click n10 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/druha-pozice.md"
  click n11 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/treti-pozice.md"
  click n12 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/ctvrta-pozice.md"
  click n13 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/troji-popis.md"
  click n14 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/model-score.md"
  click n15 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/disneyova-strategie.md"
  click n16 "@/kompendium/nlp-vzorce/urovne-a-pozice/zamena-logickych-urovni.md"

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Freedman, J. L., & Fraser, S. C. (1966). Compliance without pressure: The foot-in-the-door technique. Journal of Personality and Social Psychology, 4(2), 195–202.
• Grinder, J., & DeLozier, J. (1987). Turtles All the Way Down: Prerequisites to Personal Genius. Scotts Valley: Grinder & Associates.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

• NLP vzorce – celý katalog a jeho rodiny
• Časová osa – předchozí rodina katalogu
• Strategie a modelování – další rodina katalogu