Nelze nekomunikovat🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.14
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	One cannot not communicate
Jiné názvy	první axiom komunikace
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad „nelze nekomunikovat“ tvrdí, že v přítomnosti druhého má každé chování sdělovací hodnotu. Mluvení i mlčení, pohyb i nehybnost, odpověď i její absence druhý vnímá a nějak vykládá. Formulace pochází z pragmatiky lidské komunikace, kde stojí na prvním místě souboru axiomů o interakci (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Neurolingvistické programování ji převzalo mezi své předpoklady a vyvodilo z ní požadavek, aby praktik sledoval neverbální projev druhého stejně pozorně jako jeho slova (O'Connor a Seymour 1990). Předpoklad má dvě části, které se v praxi často slévají. První část je popisná: chování v interakci je pro druhého informací, ať je zamýšleno, nebo ne. Druhá část je interpretační a v samotném axiomu není: totiž že pozorovatel ví, co dané chování znamená. Kompendium se předpokladem zabývá právě kvůli tomuto přechodu. Z toho, že mlčení něco sděluje, se snadno udělá tvrzení, že mluvčí ví co, a z tohoto výkladu pak obvinění, které druhý musí vyvracet.

Původ a souvislosti🔗

Watzlawick, Beavin a Jackson vycházeli ze systemického studia rodin, zejména z výzkumné skupiny v Palo Altu, a chtěli popsat komunikaci jako vzorec vztahů, nikoli jako přenos zpráv mezi izolovanými jedinci. První axiom zdůvodňovali tím, že chování nemá protiklad: nelze se nechovat, a pokud chování v interakci má sdělovací hodnotu, nelze ani nekomunikovat (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Další axiomy stejné práce rozlišují obsahovou a vztahovou rovinu sdělení a upozorňují, že spor o to, kdo co „začal“, vyplývá z odlišného členění téže sekvence událostí. Myšlenkové pozadí tvořila Batesonova práce o metakomunikaci a o tom, jak signály jedné úrovně rámují význam signálů jiné úrovně (Bateson 1972). Výzkum téže skupiny o dvojné vazbě popsal, jak protichůdná sdělení na různých úrovních, z nichž nelze uniknout, mohou člověka uvěznit (Bateson a kol. 1956). NLP tuto tradici převzalo prostřednictvím Virginie Satirové a Gregoryho Batesona, s nimiž zakladatelé oboru spolupracovali, a přetavilo ji v důraz na kalibraci, tedy na pozorování drobných změn v držení těla, dechu, barvě kůže a hlase (Bandler a Grinder 1979). Příbuzným předpokladem katalogu je komunikace vědomá a nevědomá.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně předpoklad spojuje tři kroky usuzování, z nichž jen první je obsažen v axiomu. V prvním se chování druhého prohlásí za sdělení. Ve druhém se sdělení přiřadí význam. Ve třetím se význam použije jako základ jednání: odpovědi, výčitky nebo rozhodnutí. Lingvistická pragmatika dává pro druhý krok užitečný pojmový aparát. Posluchač podle ní vyvozuje z toho, co mluvčí řekl nebo neřekl, dodatečné významy, takzvané implikatury, za předpokladu, že mluvčí spolupracuje. Takto vyvozené významy jsou však zrušitelné: mluvčí může bez sporu popřít, že je zamýšlel (Grice 1975). Pro výklad mlčení nebo gest to platí ještě silněji, protože chybí i ta slova, na kterých by implikatura stála. Výklad mlčení je tedy hypotéza, kterou může potvrdit nebo vyvrátit jen ten, kdo mlčel.

Manipulativní užití předpokladu tuto zrušitelnost ruší. Výklad chování se podává jako fakt a jeho popření se vykládá jako další sdělení: „to, že to popíráš, jen dokazuje, že mám pravdu“. Vzniká uzavřená smyčka, ve které každá reakce druhého, včetně mlčení, potvrzuje výklad mluvčího. Tato smyčka je strukturálně příbuzná dvojné vazbě, protože druhý nemá k dispozici žádnou odpověď, která by nebyla vyložena proti němu, a nemůže situaci opustit, aniž by i odchod byl vyložen jako sdělení (Bateson a kol. 1956). Ve vztazích s nerovnou mocí tak axiom „nelze nekomunikovat“ přechází v praxi „nemůžeš se nevyjádřit, a já určuji, co jsi vyjádřil“.

Detekční znaky🔗

Vlivové užití předpokladu se pozná podle několika opakujících se znaků. Mluvčí reaguje na chování, které druhý nezamýšlel jako sdělení, a přiřazuje mu konkrétní význam, nejčastěji nepřátelský nebo urážlivý: povzdech znamená pohrdání, pozdní odpověď na zprávu znamená trest, odvrácený pohled znamená lež. Výklad se nepodává jako otázka, ale jako zjištění. Popření výkladu se bere jako další důkaz. Mluvčí současně často používá výklad jako ospravedlnění vlastního jednání: protože druhý „dával najevo“, má mluvčí právo reagovat výbuchem, trestem nebo stažením. U člověka, vůči němuž se vzorec uplatňuje dlouhodobě, se objevuje hypervigilance vůči vlastním výrazům a gestům, snaha kontrolovat každý projev a pocit, že neexistuje neutrální chování. Tyto následky se překrývají s tím, co kompendium popisuje jako vzorec gaslightingu, a se stažením do sebe, které Herman popisuje u lidí pod dlouhodobou kontrolou (Herman 1992). Specifickou variantou je odvolání na údajnou schopnost číst řeč těla nebo oční pohyby, o které katalog pojednává na stránce čtení řeči těla v NLP.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití předpokladu zostřuje pozornost, ale výklad ponechává otevřený. V psychoterapii, v rodinném poradenství i v lékařské praxi je cenné všimnout si, že pacient při určitém tématu ztichne, změní dech nebo uhne pohledem. Odborník takové pozorování pojmenuje a nabídne druhému, aby sám řekl, co znamená, nebo aby to neříkal vůbec. Systemická terapie z axiomu vyvozuje i to, že rodinné vzorce se udržují také tím, o čem se mlčí, a že změna může začít pojmenováním toho, co všichni vnímají, ale nikdo neříká (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). V tomto pojetí předpoklad slouží k rozšíření pozornosti a ke vzájemnému ověřování.

Manipulativní užití přetváří pozornost v kontrolu. Druhý ztrácí právo na neutrální chování, protože každý jeho projev je předmětem výkladu, a ztrácí i právo na vlastní výklad, protože ten mluvčího nezajímá. Soustavné sledování a regulaci drobností každodenního chování druhého popisuje Stark jako součást kontrolujícího chování v blízkých vztazích (Stark 2007). Habermasovská perspektiva, kterou kompendium rozvádí na stránce o komunikativním jednání, pomáhá rozdíl pojmenovat: v jednom případě jde o hledání porozumění, které obě strany mohou zpochybnit, ve druhém o strategické jednání, které porozumění jen předstírá. Rozhodujícím kritériem pro pozorovatele je, zda mluvčí vykládá chování druhého jako otázku, nebo jako rozsudek, a zda připouští, že se mýlí.

Stav důkazů🔗

Axiom sám je teoretickou tezí, nikoli empirickým zjištěním, a v teorii komunikace se o něm vedly spory, zda nesplývá každé chování se záměrným sdělením a nerozšiřuje pojem komunikace tak, že ztrácí ostrost. Empirický výzkum se týká až toho, jak spolehlivě lidé z neverbálního chování vyvozují vnitřní stavy druhých, a jeho výsledky jsou střízlivé. Vrij v přehledu výzkumu detekce lži ukazuje, že neverbální znaky jsou s klamáním spojeny jen slabě a že pozorovatelé, včetně profesionálů, jsou v rozpoznávání lži jen o málo úspěšnější než při náhodném hádání (Vrij 2008). Konkrétní tvrzení NLP, podle něhož směr očních pohybů prozrazuje, zda si člověk vybavuje, nebo vymýšlí, bylo experimentálně testováno a nepotvrdilo se (Wiseman a kol. 2012). Ekman popisuje, že výrazy emocí v obličeji lze do určité míry rozpoznat, ale zároveň upozorňuje, že z výrazu nelze vyčíst jeho příčinu (Ekman 2003). Pro předpoklad z toho plyne, že jeho popisná část je rozumná, kdežto interpretační nadstavba, s níž se v praxi NLP často pojí, nemá oporu ve výzkumu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je rozlišit mezi tím, co bylo vidět, a tím, co to údajně znamená. Pokud mluvčí tvrdí, že mlčení nebo gesto něco „jasně říká“, je legitimní odpovědět, že chování viděl správně, ale jeho význam určuje ten, kdo se tak choval, a výklad nabídnout jako otázku, na kterou existuje odpověď. Pragmatika tu dává oporu: vyvozený význam je zrušitelný a jeho zrušení není lež (Grice 1975). Pomáhá také odmítnout výklad jako ospravedlnění: i kdyby druhý něco dával najevo, za reakci na to odpovídá ten, kdo reagoval.

U lidí, kteří dlouho žili pod neustálým výkladem vlastních projevů, je součástí zotavení obnova práva na neutrální chování, tedy zkušenost, že lze mlčet, být unavený nebo se dívat z okna, aniž by to bylo sdělení, za které se nese odpovědnost. Herman zdůrazňuje, že obnova bezpečí a kontroly nad vlastním tělem a projevem patří k prvním fázím zotavení po dlouhodobém traumatu (Herman 1992). V klinické praxi se proto u takových lidí nedoporučuje pracovat s technikami, které by znovu zdůrazňovaly „čtení“ jejich neverbálního projevu, ale s přístupy, ve kterých o významu vlastních prožitků rozhoduje klient. Pro odborníky z toho plyne zásada pokory: kalibrace neverbálního projevu je hypotéza, nikoli vhled do cizí mysli.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Význam komunikace je reakce, kterou vyvolá – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The meaning of communication is the response you get)
• Komunikace probíhá vědomě i nevědomě – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Communication is both conscious and unconscious)
• Za výsledek komunikace odpovídá komunikátor – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The communicator is responsible for the communication)
• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Obsahová a vztahová rovina sdělení – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Content and relationship aspects)
• Interpunkce komunikačního sledu – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Punctuation of the communicational sequence)
• Čtení myšlenek – příbuzné heslo (Meta-model, Mind reading)
• Čtení řeči těla v NLP – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Body-language reading in NLP)

V kompendiu

• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.5.2 Dominantní tělesné hieroglyfy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.1.4 Habermas: komunikativní jednání – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Co dokáže jeden, lze se naučit – předchozí heslo rodiny
• Mít volbu je lepší než ji nemít – další heslo rodiny