Strategie učení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-14.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Strategie a modelování
Druh	vzorec
Anglicky	Learning strategy
Jiné názvy	strategie zapamatování
Obecnější heslo	Strategie
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Strategie učení je v neurolingvistickém programování označení pro sled vnitřních kroků, kterým člověk přijímá novou informaci, ukládá ji a později si ji vybavuje. Podle NLP se lidé, kteří se učí snadno, liší od těch, kterým učení nejde, především pořadím a kvalitou smyslových reprezentací: jeden si látku nejprve představí jako obraz a pak ji převypráví, jiný ji potřebuje slyšet a pak zkusit rukama (Dilts a kol. 1980). Postup se zapisuje jako strategie se smyčkami testu a operace podle kognitivního modelu TOTE: učící se opakuje operaci, dokud test neukáže, že látku zvládl (Miller, Galanter a Pribram 1960). Nejznámějším dílčím případem je pravopisná strategie. Katalog řadí vzorec mezi vzorce s dvojím užitím a nízkým rizikem. Reflexe toho, jak se člověk učí, je běžnou a užitečnou součástí vzdělávání. Riziko vzniká tam, kde se neúspěch v učení vykládá jako skrytá vada vnitřní strategie, kterou umí opravit jen nabízející, a kde se z výkladu stává obchodní model nebo prostředek závislosti na lektorovi.

Původ a souvislosti🔗

NLP navázalo na kognitivní psychologii, která vykládala cílené jednání pomocí plánů se zpětnou vazbou (Miller, Galanter a Pribram 1960), a v rané systematizaci oboru popsalo učení jako jednu z hlavních oblastí, v nichž lze strategie zjistit a změnit (Dilts a kol. 1980). Encyklopedie systemického NLP pojednává o strategiích učení jako o samostatném tématu a spojuje je s dalšími modely oboru (Dilts a DeLozier 2000). Důležitým kořenem je Batesonova teorie úrovní učení. Bateson rozlišoval učení na prosté úrovni, kdy se mění odpověď na podnět, učení druhého řádu, kdy se člověk učí, jak se učit, a vzácné učení třetího řádu, které mění celé rámce, v nichž se učení druhého řádu odehrává (Bateson 1972). Grinder a DeLozierová na tuto teorii navázali v knize, která položila základy takzvaného nového kódu NLP, a kladli důraz na stavy, v nichž je učení snadné, více než na přesné sledy kroků (Grinder a DeLozier 1987). S pojmem souvisí i představa preferovaného reprezentačního systému, podle níž se každý člověk nejlépe učí určitým smyslem. Tato představa se v populárním vzdělávání šířila i mimo NLP v podobě takzvaných učebních stylů.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má strategie učení podle NLP tři fáze. Fáze příjmu určuje, jakou formou informace přichází a jak ji člověk zpracuje do vnitřní reprezentace. Fáze uložení určuje, jak si ji upevní, například opakováním, převyprávěním nebo spojením s představou. Fáze vybavení určuje, podle čeho si ji později najde a jak pozná, že si ji vybavil správně. Každá fáze má podobu smyčky testu a operace a celek tvoří vnořenou hierarchii (Dilts a kol. 1980). Na úrovni pojmů se tato stavba dobře shoduje s tím, co pedagogická psychologie popisuje jako fáze kódování, uchování a vybavení. Rozdíl je v nároku: NLP tvrdí, že pořadí smyslových kroků je u každého člověka specifické a že jeho zjištěním a úpravou lze učení výrazně zlepšit.

Pozorovatel by si měl všimnout, jak se tato stavba mění ve výklad neúspěchu. Pokud je učení výsledkem strategie, pak neúspěch znamená vadnou strategii, a kdo ji umí „přeprogramovat“, má klíč k řešení. Takový výklad obchází běžné a dobře známé příčiny obtíží: nedostatek času, únavu, úzkost, nevhodnou výuku, nedostatek předchozích znalostí nebo vývojovou poruchu učení. Kritika NLP upozorňuje, že výklady, které každý neúspěch připíší nesprávnému provedení techniky, činí tvrzení oboru prakticky nevyvratitelnými (Sharpley 1987). Výklad přitom dobře zapadá do vlivového vztahu, v němž lektor vystupuje jako ten, kdo vidí do mysli učícího se hlouběji než on sám.

Detekční znaky🔗

Legitimní podoba se pozná podle otevřenosti. Učitel, poradce nebo student sám se ptá, co při učení funguje, zkouší různé postupy a hodnotí je podle výsledků. Varovné znaky se objevují, když se ze strategie učení stává diagnóza. Patří k nim tvrzení, že neúspěch má jedinou příčinu, totiž špatně nastavenou strategii, že tato strategie je nastavená „od dětství“ a že ji nelze změnit bez absolvování konkrétního výcviku. Dalším znakem je zařazení člověka do jednoho smyslového typu a doporučení učit se výhradně tímto způsobem. Ve vztahu lektora a účastníka se může objevit postupné přenášení autority: účastník se učí nedůvěřovat vlastnímu pocitu, že něco pochopil, a čeká na potvrzení lektora. V akademickém prostředí se podobný posun projevuje jako přesvědčení, že vlastní schopnosti jsou nedostatečné a úspěchy náhodné; kompendium tento mechanismus popisuje u zesilování pocitu podvodníka. Bateson upozorňoval, že na úrovni učení druhého řádu si člověk osvojuje i to, jaký je jako učící se, a že takové naučené rámce bývají velmi stabilní (Bateson 1972).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití podporuje metakognici, tedy schopnost přemýšlet o vlastním učení. Student, který si všimne, že si látku pamatuje lépe, když ji někomu vysvětlí, a začne to dělat soustavně, používá myšlenku strategie učení rozumně. Učitelka, která nabízí různé způsoby práce a sleduje, co komu pomáhá, nepotřebuje k tomu teorii NLP, ale nedělá nic, co by s ní bylo v rozporu. Rozumné je i Batesonovo upozornění, že nejhlubší změny v učení se netýkají jednotlivých dovedností, ale postoje k učení samému (Bateson 1972). Manipulativní užití staví na výkladu, že učící se má skrytou vadu, kterou vidí jen lektor. V rozvojových programech se tím vytváří závislost na dalších kurzech, ve skupinách s vůdčí osobou podřízení vlastního úsudku úsudku vedoucího. V obou případech se přesouvá odpovědnost za výsledek: úspěch je zásluhou metody, neúspěch vinou účastníka, který strategii „ještě nezměnil“. Takové uspořádání činí tvrzení nevyvratitelným, což kritici uvádějí jako obecný metodologický problém NLP (Sharpley 1987).

Stav důkazů🔗

Představa, že se lidé nejlépe učí podle preferovaného smyslového systému, byla v NLP zkoumána a podporu nenašla; přehledy výzkumu preferovaného reprezentačního systému dospěly k závěru, že jeho existenci a užitečnost nelze doložit (Sharpley 1984; Heap 1988). Katalog tento výzkum podrobně popisuje v hesle výzkum preferovaného reprezentačního systému. Pro specifická tvrzení NLP o zjišťování a změně strategií učení nejsou v bibliografii katalogu k dispozici kontrolované studie, které by doložily účinek ve srovnání s běžnými pedagogickými postupy. Hodnocení Národní rady pro výzkum USA, které posuzovalo techniky zvyšování lidského výkonu včetně učení, nenašlo pro tvrzení NLP oporu (Druckman a Swets 1988), a pozdější přehledy dospěly k podobnému závěru pro obor jako celek (Witkowski 2010). Batesonova teorie úrovní učení je teoretický rámec, nikoli empiricky ověřená technika; NLP ji využívá jako inspiraci, ale z teorie samotné neplyne, že konkrétní postupy oboru fungují. Pro čtenáře z toho plyne, že reflexe vlastního učení je užitečná, ale smyslové typologie a sliby rychlé „opravy“ učení nemají doloženou oporu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vrátit neúspěch v učení do konkrétní roviny. Místo výkladu o vadné strategii je užitečné ptát se, kolik času člověk měl, jak látku opakoval, zda rozuměl základům, zda byl unavený nebo pod tlakem a zda nemohou hrát roli obtíže, které patří do odborného vyšetření. Druhou obranou je odmítnout jedinou typologii: nikdo není „jen vizuální“ nebo „jen sluchový“ a dobré učení obvykle kombinuje více cest; výzkum, který měl smyslové typy doložit, je nepotvrdil (Sharpley 1984). Třetí obranou je udržet si vlastní měřítko pokroku. Pokud lektor tvrdí, že účastník pokrok jen „ještě nevidí“, je rozumné trvat na vnějších ukazatelích, jako jsou výsledky testů nebo schopnost látku použít. Lidé, kteří prošli programem, kde jim byla vnucena představa vadné mysli, mohou potřebovat čas na obnovu důvěry ve vlastní schopnost učit se. Pomáhá zkušenost úspěchu v prostředí bez hodnocení, podpora studijního poradenství a pojmenování toho, že dřívější neúspěchy měly konkrétní a řešitelné příčiny. Odborníci, kteří s pojmem pracují, by ho měli nabízet jako nástroj sebepoznání a nikdy jako diagnózu.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Grinder, J., & DeLozier, J. (1987). Turtles All the Way Down: Prerequisites to Personal Genius. Scotts Valley: Grinder & Associates.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Strategie a modelování – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Strategie – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Pravopisná strategie – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Spelling strategy)
• Strategie geniality – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Strategies of genius)
• Modelování excelence – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Modelling excellence)
• Nový kód NLP – příbuzné heslo (Strategie a modelování, NLP New Code)
• Stav nevědění – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Know-nothing state)
• Instalace strategie – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Strategy installation)
• Výzkum preferovaného reprezentačního systému – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Research on the preferred representational system)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.2 Zesilování syndromu podvodníka – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Strategie přesvědčení o pravdivosti – předchozí heslo rodiny
• Strategie reality – další heslo rodiny