Symetrická a komplementární interakce🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.45
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Symmetrical and complementary interaction
Jiné názvy	pátý axiom komunikace, symetrická eskalace, rigidní komplementarita, schismogeneze
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Symetrická a komplementární interakce jsou dva základní typy komunikačních výměn, které rozlišuje pragmatika lidské komunikace. V symetrické výměně partneři zrcadlí chování toho druhého: na chlubení odpovídá chlubení, na výtku výtka, na vstřícnost vstřícnost, a výměna stojí na rovnosti. V komplementární výměně se chování partnerů navzájem doplňuje: jeden vede a druhý následuje, jeden pečuje a druhý je opečováván, a výměna stojí na rozdílu. Pátý axiom komunikace formuluje, že všechny komunikační výměny jsou buď symetrické, nebo komplementární podle toho, zda se zakládají na rovnosti, nebo na rozdílu (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Neurolingvistické programování se k těmto pojmům vztahuje hlavně přes raport a přes vedení, které na raport navazuje (O'Connor a Seymour 1990).

Autoři axiomu výslovně odmítli, že by jeden typ byl lepší než druhý nebo že by komplementární postavení znamenalo sílu a slabost. Komplementární vztahy jsou často dány společenským nebo kulturním rámcem, například vztah matky a kojence, lékaře a pacienta nebo učitele a žáka, a v takovém rámci jsou funkční (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Kompendium se pojmem zabývá kvůli dvěma poruchám, které autoři popsali: kvůli symetrické eskalaci, v níž se partneři navzájem přetrumfují, a kvůli rigidní komplementaritě, v níž se rozdíl postavení stane neměnným. Obě poruchy lze záměrně vyvolávat a udržovat, a proto patří do obranného katalogu.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení pochází z Batesonovy antropologické práce na Nové Guineji. Při studiu obřadů kmene Iatmul popsal proces, který nazval schismogenezí: postupnou diferenciaci chování ve skupině, která se kumulativní vzájemnou reakcí prohlubuje. V eseji o kulturním kontaktu a schismogenezi rozlišil symetrickou podobu, v níž obě strany odpovídají stejným chováním a stupňují ho, a komplementární podobu, v níž se chování stran rozchází, například jako dominance a podřízenost nebo předvádění a přihlížení; upozornil, že obě podoby, ponechány samy sobě, vedou k rozpadu vztahu (Bateson 1972). Ve stejném souboru prací Bateson použil totéž rozlišení k výkladu alkoholismu: pýcha pijáka, který se snaží dokázat, že pití zvládne, je podle něj symetrickým vztahem k láhvi a k okolí (Bateson 1972).

Watzlawick, Beavin a Jackson rozlišení převzali do teorie komunikace a doplnili o pojmy, které popisují složitější případy. Metakomplementaritou nazvali situaci, kdy jeden partner přiměje druhého, aby ho vedl, a tím si ponechává kontrolu nad vztahem; pseudosymetrií situaci, kdy jeden partner druhému symetrii dovoluje nebo ji po něm vyžaduje (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Do NLP se myšlenka dostala zprostředkovaně, přes tradici Palo Alta a přes rodinnou terapii, s níž zakladatelé oboru pracovali; v jeho slovníku se symetrii nejvíce blíží zrcadlení a raport, komplementaritě vedení, které na raport navazuje (O'Connor a Seymour 1990). Katalog se těmto pojmům věnuje v heslech raport a pacing a leading.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně je každá výměna zároveň návrhem, jaký vztah mezi partnery má platit, a druhý partner na návrh odpovídá přijetím, odmítnutím nebo protinávrhem. V symetrické eskalaci každá odpověď překonává předchozí tah o stupeň: hlasitější hlas, ostřejší výčitka, vyšší sázka. Ustoupit znamená v očích obou prohrát, a tak výměna roste, dokud ji nepřeruší vyčerpání, třetí strana nebo rozchod (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Navazující práce téže školy popsala, jak se takový kruh udržuje tím, že každý účastník řeší problém dalším tahem téhož druhu, který problém prohlubuje (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974).

V rigidní komplementaritě se rozdíl postavení přestane měnit podle situace. Ten, kdo je nahoře, určuje, co je pravda, co je otázka a co je vzpoura, a ten, kdo je dole, ztrácí možnost vymezit se jinak než podřízením. Watzlawick, Beavin a Jackson uvádějí, že ve zdravém vztahu se oba typy střídají nebo se uplatňují v různých oblastech života, a za patologii pokládají právě strnulost jednoho z nich (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Kompendium popisuje krajní podobu rigidní komplementarity na stránce vzorec guru a adept, kde vztah učitele a žáka nemá konec, protože žák se k rovnosti nikdy nedopracuje (Lifton 1961).

Manipulativní užití pojmu tyto poruchy nevyvolává náhodou, ale cílí na ně. Kdo chce druhého zdiskreditovat, může vyvolávat symetrickou eskalaci a pak ukazovat na jeho poslední, nejostřejší tah jako na důkaz agresivity. Kdo chce druhého ovládat, upevňuje komplementaritu a každý pokus o symetrickou odpověď, otázku nebo námitku, vykládá jako potvrzení, že druhý ještě nedorostl. Lifton popisuje v prostředí myšlenkové reformy „posvátnou vědu“, tedy nárok vedení na konečnou pravdu, kterou nelze zpochybnit, a pravidlo, podle něhož má doktrína přednost před zkušeností jednotlivce (Lifton 1961). Pseudosymetrie se objevuje tam, kde vedoucí zdůrazňuje rovnost („jsme tu všichni přátelé“), zatímco rozhodování, peníze a informace zůstávají jen u něj (Singer a Lalich 1995).

Detekční znaky🔗

Symetrická eskalace se pozná podle toho, že spor roste bez ohledu na původní téma a každá odpověď je o stupeň ostřejší než ta předchozí. Ani jedna strana nedokáže ustoupit, aniž by to vnímala jako porážku, a třetí osoby obvykle slyší jen poslední, nejvyhrocenější tahy (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Pokud jedna strana eskalaci vyvolává záměrně, je typické, že ji v klidu zahájí, v soukromí stupňuje a před svědky vystupuje jako ta rozvážná. Výzkum motivovaného uvažování popisuje, že lidé posuzují doklady i podle toho, ke kterému závěru chtějí dospět (Kunda 1990), a ve vyhroceném sporu proto každá strana snadno vidí jen tahy té druhé.

Rigidní komplementarita se pozná podle jednosměrnosti. Otázky klade jen jedna strana, jen jedna strana smí hodnotit, rozhodovat a měnit pravidla, a jen druhá strana se zpovídá, žádá o svolení a vysvětluje se. Hassan v modelu kontroly chování, informací, myšlení a emocí popisuje, jak skupiny s vysokou mírou kontroly omezují přístup ke kritickým informacím a vyžadují souhlas vedení i s osobními rozhodnutími (Hassan 1988). Kompendium širší souvislosti rozebírá na stránce mocenská asymetrie v aplikaci EA (Stark 2007). Znakem je i to, že pokus o rovnocennou výměnu vyvolá trest, stažení náklonnosti nebo výklad o nezralosti toho, kdo se o ni pokusil.

Ve vlivových situacích mimo uzavřené skupiny se komplementarita často opírá o vnější znaky postavení. Cialdini popisuje, jak tituly, oblečení a další symboly autority zvyšují ochotu vyhovět, i když s obsahem požadavku nijak nesouvisejí (Cialdini 2009). Katalog fauly rozebírá příbuzné argumentační tahy v heslech odvolání na nepatřičnou autoritu a odvolání na sílu (Walton 2008).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní komplementarita je součástí běžného života: rodič vede dítě, lékař pacienta, instruktor začátečníka. Rozumná komplementarita má však zdůvodnění, které lze ověřit, je omezená na oblast, ve které rozdíl skutečně existuje, a počítá s tím, že se postavení časem vyrovná (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Terapie zaměřená na klienta postavila svůj přístup na tom, že terapeut klienta nevede k předem známému cíli, ale vytváří vztah, ve kterém klient sám rozhoduje o svém směru (Rogers 1951), a motivační rozhovor popisuje vztah poradce a klienta jako partnerství, nikoli jako vztah experta a příjemce rad (Miller a Rollnick 2013).

Legitimní práce se symetrickou eskalací spočívá v jejím přerušení. Terapeuti školy z Palo Alta hledali místo, kde lze přestat odpovídat dalším tahem téhož druhu, protože právě to kruh udržuje (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974); kompendium podobné postupy popisuje na stránce deeskalace. Manipulativní užití se od legitimního liší tím, komu změna vztahu slouží a zda ji druhý může odmítnout. Kdo vede proto, aby ten druhý jednou vést nepotřeboval, užívá komplementaritu legitimně; kdo vede tak, aby druhý nikdy nemohl odejít ani se zeptat, ji zneužívá (Singer a Lalich 1995).

Stav důkazů🔗

Pátý axiom je teoretickým rozlišením, které vzniklo z antropologického pozorování a z klinické práce s rodinami, nikoli z kontrolovaných studií, a jeho autoři ho podávali jako předběžný (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967; Bateson 1972). Empirické poznatky z příbuzných oblastí ukazují, že obě složky popisují skutečné jevy. Výzkum nevědomého napodobování zjistil, že lidé spontánně přebírají držení těla a gesta partnera a že napodobování zvyšuje vzájemnou sympatii (Chartrand a Bargh 1999), což odpovídá symetrické stránce interakce. Výzkum vlivu autority popisuje, jak silně dokáže uznané postavení ovlivnit poslušnost (Cialdini 2009).

Specificky neurolingvistické nástavby, podle nichž lze komplementaritu cíleně a spolehlivě navodit raportem a následným vedením, empiricky potvrzeny nebyly. Přehled výzkumu NLP konstatuje, že většina testovaných tvrzení oboru oporu nenašla (Witkowski 2010), systematický přehled zdravotních aplikací nenašel dostatek důkazů o jejich účinnosti (Sturt a kol. 2012) a kritické zhodnocení oboru upozorňuje na rozpor mezi sebevědomím jeho tvrzení a stavem výzkumu (Tosey a Mathison 2009). Přesné údaje o tom, jak často se symetrická eskalace nebo rigidní komplementarita záměrně vyvolávají, literatura citovaná v tomto hesle neuvádí.

Obrana a zotavení🔗

U symetrické eskalace je obranou rozpoznat, že další odpověď téhož druhu kruh jen prodlouží; škola z Palo Alta ukázala, že právě opakované řešení stejného druhu bývá tím, co problém udržuje (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Odmítnout eskalaci přitom neznamená ustoupit ve věci: lze trvat na obsahu a zároveň odmítnout tón a stupňování nebo rozhovor odložit. Pokud druhá strana eskalaci vyvolává záměrně, má smysl pamatovat si celý sled, ne jen jeho konec, protože posuzuje-li se jen jednotlivý incident, vzorec zůstává neviditelný (Stark 2007).

U komplementarity je rozhodující otázka, zda je vztah otevřený změně. Užitečná měřítka jsou jednoduchá: smí se ten, kdo je dole, zeptat, nesouhlasit a odejít bez trestu, a má rozdíl postavení zdůvodnění, které lze ověřit mimo vztah samotný? Lifton i Singerová a Lalichová popisují, že prostředí, v nichž tato měřítka neplatí, se vyznačují uzavřeností vůči vnějším informacím a trestáním pochybností (Lifton 1961; Singer a Lalich 1995).

Pro lidi, kteří dlouho žili v rigidně komplementárním vztahu, je součástí zotavení obnova schopnosti vstupovat do rovnocenných výměn. Herman popisuje zotavení po dlouhodobé kontrole jako obnovu vlastní moci nad životem a vytváření nových vztahů, v nichž člověk není podřízen (Herman 1992). V odborné péči z toho plyne, že pomáhající by neměl vytvářet novou rigidní komplementaritu, v níž by dosavadního vůdce nahradil on sám (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Odvolání na nepatřičnou autoritu – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy relevance, Appeal to authority)
• Odvolání na sílu – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy relevance, Appeal to force)
• Raport – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Rapport)
• Pacing a leading – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Pacing and leading (concept))
• Obsahová a vztahová rovina sdělení – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Content and relationship aspects)
• Interpunkce komunikačního sledu – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Punctuation of the communicational sequence)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Mocenská asymetrie v aplikaci EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Deeskalace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Interpunkce komunikačního sledu – předchozí heslo rodiny