Elicitace časové osy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-12.01
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Časová osa
Druh	vzorec
Anglicky	Eliciting the timeline
Jiné názvy	zjišťování časové osy
Obecnější heslo	Časová osa
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Elicitací časové osy se v neurolingvistickém programování rozumí zjišťování, jak si člověk vnitřně uspořádává čas. Praktik se ptá, kde si člověk představuje včerejší den, minulý rok nebo své dětství a kde příští týden či vzdálenou budoucnost, a sleduje odpověď slovní i neslovní: ukázání rukou, pohyb očí, natočení těla, popis vzdálenosti a jasnosti představ. Výsledkem je popis takzvané časové osy, tedy směru a tvaru, v němž člověk podle NLP „ukládá“ události (James a Woodsmall 1988). Elicitace sama nic nemění. Je to zjišťovací vzorec, na který navazují další postupy rodiny: určení typu uspořádání, práce s minulými událostmi nebo umisťování cílů do budoucnosti. Obecný pojem rozebírá stránka o časové ose. Pro kompendium je elicitace důležitá proto, že poskytuje informace o tom, jak člověk prožívá čas, a tyto informace lze použít k porozumění, ale také k cílenějšímu přesvědčování.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že lidé čas prožívají v prostorových představách, je starší než NLP a opírá se o dobře popsané jazykové jevy. Lakoff a Johnson ukázali, že o čase běžně uvažujeme jako o prostoru a pohybu: budoucnost leží „před námi“, minulost „za námi“, termín se „blíží“ (Lakoff a Johnson 1980). NLP tento obecný rys převedlo na individuální rovinu a začalo se ptát, jak přesně je prostorová představa času uspořádána u konkrétního člověka. Andreasovi popsali práci s tím, jak lidé kódují minulost a budoucnost umístěním a vlastnostmi představ, a zařadili ji do širšího rámce submodalit (Andreas a Andreas 1987). Tad James a Wyatt Woodsmall pak elicitaci časové osy učinili vstupní branou celého terapeutického přístupu; z výsledku podle nich lze vyčíst nejen typ uspořádání, ale i rysy osobnosti (James a Woodsmall 1988). Obecným předpokladem celé linie je teze, že zkušenost má strukturu, kterou lze popsat smyslovými kategoriemi (Bandler a Grinder 1975). Tento předpoklad je metodickým východiskem, ne empirickým zjištěním, a elicitace časové osy z něj přebírá i jeho omezení.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má elicitace tři složky. První je otázka, která předpokládá, že čas má v představě nějaké místo; člověk je tak veden k tomu, aby místo našel, i když o něm dosud nepřemýšlel. Druhou složkou je pozorování odpovědi, které se v NLP označuje jako kalibrace: praktik si všímá gest a změn výrazu a přiřazuje je k jednotlivým časovým úsekům. Třetí složkou je výklad, v němž se odpověď převede na schéma, například čáru vedoucí zleva doprava před tělem nebo čáru procházející tělem zezadu dopředu. Na toto schéma navazuje rozlišení uspořádání „v čase“ a „mimo čas“ (James a Woodsmall 1988).

Pro pozorovatele je podstatné, že všechny tři složky jsou citlivé na sugesci. Otázka „kde je vaše minulost“ obsahuje presupozici, že nějaké místo existuje, a člověk, který chce spolupracovat, obvykle nějaké místo uvede. Tento mechanismus je v pragmatice dobře popsán: posluchač přijímá předpoklady otázky, aby rozhovor mohl pokračovat (Levinson 1983). Výklad je navíc řízen očekáváním praktika, který zná typická schémata z výcviku. Výsledná „osa“ je proto společným produktem otázky, ochoty odpovídat a očekávání obou stran, nikoli prostým odečtem vnitřního stavu. To samo o sobě není manipulace; je to důvod, proč elicitaci nelze považovat za měření.

Detekční znaky🔗

Elicitaci časové osy lze v rozhovoru poznat podle otázek, které se ptají na místo, směr nebo vzdálenost časových úseků, a podle zvýšené pozornosti k tomu, kam člověk ukazuje nebo se dívá, když mluví o minulosti a budoucnosti. Mimo terapeutický rámec se objevuje v prodejních školeních, v koučinku a na seminářích osobního rozvoje, kde se někdy prezentuje jako „čtení“ člověka. Varovným znakem je, když se zjištěné umístění následně využívá: nabídka se položí nebo ukáže na místo, kde člověk „má budoucnost“, nebo se o žádoucí volbě mluví slovy, která odpovídají jeho časovému schématu. Takové užití spojuje elicitaci s technikami budoucího přehrávání. Dalším znakem je, že se z výsledku vyvozují závěry o povaze nebo schopnostech člověka, které by měly mít jiný doklad. Lidé, u nichž byla elicitace provedena bez vysvětlení, někdy popisují, že měli pocit, že „o nich někdo něco ví“, a že tento pocit oslabil jejich obezřetnost. Tento posun důvěry je dobře známý mechanismus vlivu, v němž zdánlivá zvláštní znalost o druhém zvyšuje autoritu mluvčího (Cialdini 2009).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je popisné a dobrovolné. V psychologii času je zjišťování prostorové představy budoucnosti a minulosti zajímavým předmětem výzkumu, protože ukazuje, jak hluboko jsou časové metafory zakotveny v myšlení (Lakoff a Johnson 1980). V poradenství může otázka na představu budoucnosti pomoci člověku pojmenovat, jak vzdálené nebo nejasné mu připadají jeho plány, a otevřít rozhovor o plánování. Podmínkou je, že člověk ví, k čemu se otázka klade, že výsledek zůstává jeho popisem a že z něj nevyplývá nic, s čím by nesouhlasil. Manipulativní užití nastává, když se elicitace provádí skrytě, aby mluvčí získal informaci, kterou pak použije k přesvědčování, nebo když se výsledek vydává za odhalení skryté pravdy o člověku. Rozhodující otázky pro pozorovatele jsou: Ví člověk, proč se ho ptají? Zůstává výsledek jeho vlastním popisem? A slouží získaná informace jemu, nebo rozhodnutí, které od něj chce druhá strana? Tosey a Mathison, kteří NLP hodnotí z pohledu manažerské a vzdělávací praxe, připomínají, že užitečnost jeho technik nelze oddělit od etiky a účelu, k nimž se v konkrétní situaci používají (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Pro existenci prostorových představ času je dobrá opora v kognitivní lingvistice a psychologii (Lakoff a Johnson 1980). Pro specifická tvrzení NLP, že elicitací lze spolehlivě určit individuální časovou osu a že z ní plynou povahové rysy, taková opora chybí. Kontrolované studie, které by ověřovaly stabilitu výsledků elicitace u téhož člověka v různých situacích nebo u různých praktiků, v recenzované literatuře nejsou k dispozici, a souhrnné přehledy výzkumu NLP konstatují, že většina klíčových tvrzení oboru empirickou podporu nemá (Witkowski 2010). Příbuzné tvrzení NLP, že ze směru očních pohybů lze poznat, zda člověk lže, bylo experimentálně testováno a nepotvrdilo se (Wiseman a kol. 2012). Tato zkušenost s příbuzným tvrzením vede k opatrnosti: to, že člověk při otázce na minulost ukáže určitým směrem, je pozorovatelný fakt, ale jeho výklad jako stabilní struktury mysli není doložen. Hodnocení vypracované pro americkou Národní radu pro výzkum dospělo k závěru, že pro tvrzení NLP o ovlivňování lidí chybí přesvědčivé doklady (Druckman a Swets 1988).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vědět, že otázka na umístění času je vstupem do určitého postupu, a mít právo zeptat se, k čemu slouží. Kdo nechce, nemusí odpovídat; odmítnutí není známkou odporu ani nevědomého bloku. Druhou obranou je oddělit gesto od rozhodnutí. To, že člověk ukazuje budoucnost určitým směrem, nemá žádný vztah k tomu, zda je výhodné podepsat smlouvu, která na tom místě leží, nebo přijmout výklad, který s tímto místem pracuje. Při rozhodování pomáhá vrátit se k věcným kritériím, vyžádat si podklady písemně a odložit rozhodnutí; tyto kroky narušují tlak, na kterém stojí rychlé přesvědčování (Cialdini 2009). Třetí obranou je nepřisuzovat výsledku elicitace diagnostickou hodnotu. Pokud praktik z „časové osy“ vyvozuje, jaký člověk je, je legitimní žádat doklad, že metoda taková tvrzení unese. Zotavení po skrytém nebo vlivovém užití obvykle spočívá v pojmenování, co se stalo, a v návratu k vlastnímu úsudku; pomáhá sdílet zkušenost s lidmi mimo situaci, kteří ji mohou posoudit s odstupem. Kompendium podobné zásahy do vztahu člověka k vlastnímu času popisuje u narušení časové kontinuity já.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Časová osa – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Časová osa – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Časová osa – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Timeline (concept))
• Elicitace submodalit – příbuzné heslo (Submodality, Eliciting submodalities)
• „V čase“ a „mimo čas“ – příbuzné heslo (Časová osa, In time and through time)
• Změna tvaru časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Changing the shape of the timeline)
• Časová orientace – příbuzné heslo (Metaprogramy, Time orientation)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-4.4.5 Temporal self-disruption – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• „V čase“ a „mimo čas“ – další heslo rodiny