Hluboká a povrchová struktura🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.36
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Deep and surface structure
Jiné názvy	hloubková struktura
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Hluboká a povrchová struktura je dvojice pojmů, kterou neurolingvistické programování převzalo z generativní lingvistiky a přetvořilo na psychologický model. Povrchová struktura je věta, kterou člověk skutečně vysloví. Hluboká struktura je v pojetí NLP úplnější výchozí reprezentace zkušenosti, z níž byla povrchová věta odvozena a z níž se při odvození část obsahu ztratila (Bandler a Grinder 1975). Mezi oběma úrovněmi stojí procesy vypouštění, zkreslování a zobecňování. Na tomto rozlišení stojí celý meta-model: otázky, které se ptají po chybějících údajích, mají podle zakladatelů vést mluvčího od povrchové věty zpět k bohatší hluboké struktuře, a tím mu zpřístupnit možnosti, které v jeho popisu chyběly. Pro kompendium je pojem důležitý ze dvou stran. Ukazuje, proč upřesňující otázky mohou pomoci, a zároveň ukazuje, jak snadno se z představy „skrytého skutečného významu“ stává oprávnění k tomu, aby tazatel do cizí výpovědi dosazoval vlastní obsah.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení hloubkové a povrchové struktury zavedl Chomsky ve standardní teorii generativní gramatiky. Hloubková struktura v jeho pojetí nesla gramatické vztahy rozhodné pro význam věty a transformace z ní odvozovaly povrchovou podobu, přičemž mohly prvky přesouvat i vynechávat (Chomsky 1965). Šlo o technický pojem teorie syntaxe, ne o tvrzení o prožívání. Bandler a Grinder, z nichž Grinder byl vyškolený lingvista, tento rámec přenesli do terapie. Tvrdili, že stejně jako lze povrchovou větu vztáhnout k úplnější syntaktické struktuře, lze ji vztáhnout i k úplnější zkušenosti, a že terapeut tuto zkušenost zpřístupňuje otázkami na chybějící části (Bandler a Grinder 1975). Ve druhém dílu stejné řady rozšířili model o reprezentační systémy, tedy o představu, že hluboká struktura je kódována v obrazech, zvucích a pocitech (Grinder a Bandler 1976).

Toto přenesení není samozřejmé. Chomského hloubková struktura nebyla zásobárnou zapomenutého obsahu, ale abstraktní syntaktickou rovinou, a v pozdějším vývoji generativní teorie ji Chomsky jako samostatnou rovinu opustil. Filozofie jazyka a pragmatika mezitím ukázaly, že porozumění výpovědi závisí z velké části na kontextu a na tom, co mluvčí naznačuje, aniž by to řekl. Grice popsal, jak posluchač odvozuje nevyslovený význam z předpokladu, že mluvčí spolupracuje (Grice 1975), a Levinson shrnul, jak presupozice a implikatury doplňují to, co věta doslova obsahuje (Levinson 1983). Z hlediska pragmatiky tedy „chybějící“ obsah není uložen v jedné hloubce, ale vzniká v interakci mluvčího a posluchače.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o tříčlenný model: zkušenost, její úplná reprezentace a zjednodušená jazyková podoba. Meta-model pracuje s rozdílem mezi druhým a třetím členem. Když člověk řekne „bojím se“, povrchová věta neobsahuje předmět strachu; otázka „čeho přesně?“ má vrátit do popisu to, co v hluboké struktuře podle modelu existuje (Bandler a Grinder 1975). Model tedy předpokládá, že úplnější obsah je k dispozici a že ho mluvčí sám dokáže doplnit. Na tomto předpokladu je založena legitimní podoba práce s pojmem: tazatel klade otázky, mluvčí odpovídá a obsah doplňuje sám.

Existuje však i opačná struktura, ve které se role obracejí. Tazatel neklade otázku, ale prohlásí, že zná hlubokou strukturu lépe než mluvčí: „tím jsi ve skutečnosti chtěl říct…“. Pojem tak přestává sloužit k rozšíření popisu a začíná sloužit k jeho nahrazení. V hypnotickém jazyce popsaném v Milton-modelu se navíc pracuje s opačným směrem: povrchová věta se úmyslně nechává vágní, aby si posluchač hlubokou strukturu doplnil sám, z vlastní zkušenosti (Bandler a Grinder 1975b). Tento mechanismus popisuje stránka o transderivačním hledání. Táž dvojice pojmů tedy může vést k upřesnění, k nahrazení cizího významu i k úmyslnému zamlžení.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití pojmu se v rozhovoru pozná podle toho, kdo doplňuje chybějící obsah. Varovným znakem je mluvčí, který opakovaně vykládá „skutečný význam“ cizích slov a odmítá doslovné znění jako nepodstatné. Dalším znakem je výklad, který je pro vykladače výhodný a který druhý nemůže vyvrátit, protože jakékoli popření se vysvětlí jako obrana povrchu před hloubkou. V koučovacím nebo výcvikovém prostředí se lze setkat s tím, že účastníci jsou vedeni k přijetí výkladu svých slov od lektora jako „hlubší pravdy“, kterou sami nevidí. U opačné, zamlžující podoby je znakem řeč plná slov bez konkrétního obsahu, u které posluchač cítí silný dojem porozumění, ale nedokáže říct, co přesně slyšel. Výzkum výslechových situací ukazuje, že formulace otázky může do výpovědi vnést obsah, který v ní původně nebyl (Loftus a Palmer 1974). Kdo tvrdí, že odkrývá hlubokou strukturu, může ve skutečnosti vytvářet novou.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití odpovídá dobré praxi upřesňujícího rozhovoru. Otázky „co konkrétně?“, „kdo přesně?“, „jak jste to poznal?“ pomáhají mluvčímu, aby svůj popis rozšířil, a obsah doplňuje on sám. Tento postup je blízký tomu, co se v klinické a forenzní praxi doporučuje jako otevřené a nesugestivní dotazování, ve kterém tazatel nepřidává informace, které by mluvčí mohl převzít; kompendium ho rozebírá u forenzního rozhovoru. Rogers zdůrazňoval, že porozumění druhému má vycházet z jeho vlastního referenčního rámce, ne z výkladu terapeuta (Rogers 1951). Manipulativní užití je opačné: tazatel do výpovědi dosazuje vlastní obsah a prohlašuje ho za její skrytou pravdu, nebo úmyslně nechává vlastní řeč prázdnou, aby si ji posluchač naplnil a pak ji vnímal jako vlastní. Rozlišující otázky zní: kdo doplňuje chybějící obsah, může mluvčí výklad odmítnout bez sankce a vede rozhovor k ověřitelnějšímu popisu, nebo k méně ověřitelnému.

Vztah k technikám kompendia🔗

Představa skrytého skutečného významu je společným rysem několika technik, které kompendium popisuje. Terminologická mystifikace zahaluje sdělení do slov, jejichž obsah zná jen vykladač, a tím mu dává monopol na výklad. Hermeneutické smyčky v uzavřených systémech vysvětlují každý nesouhlas jako nepochopení hlubší roviny učení. Lifton popsal v totalistickém prostředí nárok skupiny na jediný platný výklad zkušenosti a označil ho jako posvátnou vědu, která se nesmí zpochybnit (Lifton 1961). Ve všech těchto případech se z rozlišení povrchu a hloubky stává hierarchie: povrch patří člověku, hloubka autoritě.

Stav důkazů🔗

Lingvistický základ pojmu je dobově podmíněný. Rozlišení pochází ze standardní teorie generativní gramatiky (Chomsky 1965) a v pozdějším vývoji této teorie již hloubková struktura jako samostatná rovina nefiguruje, takže NLP stojí na předpokladu, který lingvistika sama opustila. Psychologické přenesení pojmu, tedy tvrzení, že jazykové vypuštění odpovídá vypuštění ve zkušenosti a že jeho doplněním vzniká terapeutická změna, nebylo kontrolovaně ověřeno. Vztah NLP k jeho lingvistickým zdrojům je tak spíše volnou inspirací než aplikací teorie. Roderique-Davies NLP označuje za kargokultovní psychologii, která přebírá vnější podobu vědeckých pojmů bez jejich obsahu (Roderique-Davies 2009). Užitečnost upřesňujících otázek v rozhovoru je přitom nezávislá na platnosti modelu: doporučení klást otevřené a nesugestivní otázky vychází z výzkumu paměti a výpovědí, ne z NLP (Loftus a Palmer 1974).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na tom, že o významu vlastní výpovědi rozhoduje ten, kdo ji pronesl. Lze klidně říct: „řekl jsem to, co jsem řekl; pokud chceš vědět víc, zeptej se“. Tím se z výkladu znovu stává otázka. Druhou obranou je sledovat, zda výklad, který druhý nabízí, vede k ověřitelnějšímu popisu, nebo naopak k méně ověřitelnému, a odmítnout ty výklady, které nelze vyvrátit žádnou odpovědí. U zamlžující podoby pomáhá požádat o konkrétní obsah: co přesně se myslí, na jakém příkladu, čím je to doloženo. V klinickém kontextu je u lidí, jejichž výpovědi byly dlouhodobě vykládány druhými, cílem obnovit důvěru ve vlastní slova a ve vlastní popis zkušenosti, a terapeut by se měl vyhýbat i vlastním výkladům, které by tento vzorec opakovaly (Rogers 1951). Herman upozorňuje, že obnova po traumatu zahrnuje návrat k vlastnímu vyprávění, které přestane být podřízeno výkladu toho, kdo měl nad člověkem moc (Herman 1992). Praktik meta-modelu by měl mít na paměti, že jeho otázky mohou obsah odkrývat i vytvářet, a podle toho volit jejich formu.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Zkušenost má strukturu – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Experience has a structure)
• Vypouštění – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Deletion)
• Transderivační hledání – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Transderivational search)
• Meta-model – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model)
• Nominalizace – příbuzné heslo (Meta-model, Nominalisation)
• Porušení selekčních omezení – příbuzné heslo (Meta-model, Selectional restriction violation (Meta Model))

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Zobecňování – předchozí heslo rodiny
• Modelování – další heslo rodiny