Rychlá léčba fobie🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-11.01
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Disociace, fobie a trauma
Druh	vzorec
Anglicky	Fast phobia cure (V-K dissociation)
Jiné názvy	vizuálně-kinestetická disociace, V-K disociace, léčba fobie za jedno sezení
Obecnější heslo	Disociace
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Rychlou léčbou fobie se v neurolingvistickém programování označuje intervence, která má během jediného sezení zbavit člověka silné strachové reakce na určitý podnět nebo vzpomínku. Její jádro tvoří takzvaná vizuálně-kinestetická disociace: člověk si zážitek nevybavuje zevnitř, vlastníma očima a s tělesnými pocity, ale jako záznam, který sleduje z odstupu, a to z dvojnásobného odstupu, protože v představě pozoruje sám sebe, jak se dívá (Bandler a Grinder 1979). NLP tvrdí, že tím se rozpojí obraz zážitku a tělesná reakce, která se na něj navázala, takže vzpomínka zůstane, ale přestane vyvolávat paniku (Bandler 1985). Heslo popisuje strukturu této intervence a tvrzení, která ji provázejí, aby čtenář uměl posoudit, co mu je nabízeno. Nepopisuje postup a nelze ho za postup považovat. Pro kompendium je podstatné hlavně to, že se rychlá léčba fobie v nabídkách kurzů a „terapeutů“ bez klinického vzdělání rozšířila daleko za původní oblast jednoduchých fobií, až k posttraumatickým obtížím, kde je nekvalifikované zacházení se vzpomínkami zvlášť rizikové.

Původ a souvislosti🔗

Intervence pochází z období, kdy Richard Bandler a John Grinder na seminářích ukazovali, jak podle nich lze rychle měnit emoční reakce prací se smyslovými složkami představ. V knize sestavené z přepisů jejich seminářů ji uvádějí jako příklad toho, že dlouhotrvající strach nemusí vyžadovat dlouhou léčbu (Bandler a Grinder 1979). Bandler ji později zasadil do svého výkladu submodalit, podle něhož není rozhodující obsah vzpomínky, ale způsob, jakým je vnitřně „uložena“: velikost, vzdálenost, barva a hlavně perspektiva, ze které ji člověk vidí (Bandler 1985). Andreasovi zahrnuli rychlou léčbu fobie do své populární knihy o technikách NLP a představili ji širokému publiku jako postup pro fobie i pro nepříjemné vzpomínky (Andreas a Andreas 1989). Souvislost s pojmem disociace v NLP smyslu, tedy s pohledem na sebe zvenčí, rozebírá heslo Disociace. Příbuzná je filmová technika a pozdější varianta, která se mimo NLP rozšířila jako technika přetáčení.

Pro posouzení je důležité, s čím intervence vstupovala do srovnání. V padesátých letech popsal Joseph Wolpe systematickou desenzitizaci: člověk se v uvolnění postupně a v odstupňované řadě vystavuje představám obávaných situací, a strachová reakce tím slábne, protože je s uvolněním neslučitelná (Wolpe 1958). Expoziční léčba, která z této tradice vyrostla, patří k nejlépe doloženým postupům u specifických fobií. Rychlá léčba fobie sdílí s desenzitizací několik prvků, totiž opakované vybavení obávaného obsahu v bezpečném kontextu a tlumení tělesné reakce. Liší se tvrzením, že stačí jediné krátké vybavení, a výkladem účinku pomocí submodalit místo učení a vyhasínání reakce.

Struktura vzorce🔗

Popisy NLP se shodují na několika složkách, které intervenci odlišují od jiných prací s představou. Patří k nim ochranné výchozí rozpoložení, které má člověka chránit před zahlcením a které se v NLP spojuje s kotvou, tedy s naučeným spouštěčem klidnějšího stavu. Dále odstup, při němž člověk nevidí zážitek zevnitř, ale jako obraz na plátně, a navíc sám sebe vidí jako diváka. Obvyklou složkou je rychlé, často obrácené přehrání zážitku, které má podle autorů narušit naučený sled obrazu a reakce, a konečně ověření, zda podnět, který dříve vyvolával strach, vyvolává reakci i nyní (Bandler a Grinder 1979; Bandler 1985). Tato stavba vysvětluje, proč intervence může v některých případech přinést krátkodobou úlevu: obsahuje vybavení obávaného obsahu, kontrolu nad jeho intenzitou a zkušenost, že vzpomínku lze unést.

Jako popis mechanismu je výklad NLP slabší než jeho stavba. Tvrzení, že účinek vzniká „odpojením“ kinestetické složky od vizuální, není podloženo nezávislým výzkumem a opírá se o předpoklady o reprezentačních systémech, které kontrolované studie nepotvrdily (Sharpley 1987). Pravděpodobnějším vysvětlením případných účinků, které je zde podáno jako interpretace, jsou prvky známé z expoziční léčby a z práce s očekáváním: člověk se vystaví obávanému obsahu v bezpečí, zažije, že reakce slábne, a přichází s očekáváním rychlé změny, které samo ovlivňuje, jak výsledek hodnotí.

Detekční znaky🔗

Pro pozorovatele se rychlá léčba fobie pozná podle typického slovníku. Mluví se o „filmu“, o „sledování sebe sama“, o „promítací kabině“ a o „přetočení“ zážitku, o tom, že fobie je „naučená za jedinou vteřinu, a proto ji lze za jedinou vteřinu odnaučit“, a o tom, že sezení nevyžaduje rozbor příčin. U nabídky služby jsou varovné jiné znaky než samotná technika. Slib úplného a trvalého vymizení obtíží, často s procentem úspěšnosti bez zdroje. Rozšíření z jednoduchých fobií na posttraumatickou stresovou poruchu, zážitky násilí nebo válečné trauma. Chybějící vstupní vyšetření, které by odlišilo specifickou fobii od panické poruchy, od posttraumatické poruchy nebo od disociativní poruchy. Zlehčování ověřené léčby jako „zdlouhavé“ a „zastaralé“. A konečně skupinové předvádění na seminářích, kde se úspěch dokládá tím, že dobrovolník na pódiu přestane projevovat strach, což při sociálním tlaku a očekávání publika nedokazuje trvalou změnu. Veřejný závazek a sledování ostatních, kteří „uspěli“, patří k dobře popsaným zdrojům souhlasného chování, které nemají s léčebným účinkem nic společného (Cialdini 2009).

Na člověku, u kterého byla intervence použita nevhodně, se mohou objevit znaky, které klinici znají z předčasné nebo nechráněné práce s traumatem: návrat vtíravých vzpomínek po sezení, zhoršení spánku, pocit odcizení od těla nebo od okolí a stud, že „technika na mě nefungovala“. Herman upozorňuje, že odkrývání traumatického obsahu dřív, než je zajištěno bezpečí a stabilizace, může obtíže zhoršit (Herman 1992). Posledně jmenovaný znak je pro kompendium zvlášť důležitý, protože přenáší selhání metody na klienta.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je možné tam, kde se práce s odstupem od vzpomínky děje v klinickém rámci: po vyšetření, s informovaným souhlasem, u diagnózy, pro kterou je použitelná, a s volbou přerušit. Odborník, který vychází z expoziční léčby, může prvky odstupu použít k tomu, aby klient snesl vybavení obávaného obsahu, a nepotřebuje k tomu výklad NLP. Herman zdůrazňuje, že práce se vzpomínkou na trauma má smysl až tehdy, když má člověk dostatek bezpečí a stability, a že předčasné vystavení vzpomínkám může stav zhoršit (Herman 1992). Na tomto principu stojí i strukturovaná léčba traumatu, kterou kompendium popisuje v hesle o trauma-fokusované kognitivně-behaviorální terapii.

Manipulativní nebo zneužívající užití nevzniká obvykle tím, že by technika byla škodlivá sama o sobě, ale rámcem, ve kterém se nabízí. Typicky jde o prodej rychlého zázraku lidem v tísni, o odvádění od účinné léčby a o přenos odpovědnosti za neúspěch na klienta. Na seminářích slouží rychlá „léčba“ dobrovolníka jako důkaz síly lektora a metody a posiluje autoritu, kterou kompendium popisuje u vztahu guru a adepta. Odborně je problematické také užití u lidí s komplexním traumatem nebo disociativní poruchou, u nichž může náhlé vybavení traumatického obsahu bez stabilizace vyvolat zhoršení (Herman 1992). To je riziko i tehdy, když praktik jedná v dobré víře.

Stav důkazů🔗

Pro rychlou léčbu fobie neexistuje opora v podobě dostatečně velkých kontrolovaných studií se srovnáním s ověřenou léčbou. Přehledy výzkumu NLP z osmdesátých let se soustředily hlavně na reprezentační systémy a nenašly podporu pro předpoklady, o které se výklad intervence opírá (Sharpley 1987; Heap 1988). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výstupy dospěl k závěru, že dostupné studie jsou malé a metodologicky slabé a neopravňují k doporučení NLP pro žádnou zdravotní indikaci (Sturt a kol. 2012). V Delfské studii odborníků na zdiskreditované metody bylo NLP pro léčbu psychických poruch hodnoceno jako pravděpodobně zdiskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Naproti tomu expoziční léčba fobií a systematická desenzitizace mají dlouhou výzkumnou tradici (Wolpe 1958). U traumatických vzpomínek je srovnání podobné: metoda desenzitizace pomocí očních pohybů začala kontrolovanou studií (Shapiro 1989) a postupně získala výzkumnou oporu, i když kritici dodnes diskutují, zda oční pohyby přidávají něco k samotnému vybavování vzpomínky (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Rychlá léčba fobie takovou výzkumnou cestou neprošla. Tvrzení o jejím účinku proto zůstávají na úrovni kazuistik, svědectví a předvádění.

Obrana a zotavení🔗

Pro člověka, který zvažuje nabídku rychlé léčby fobie, je první obranou rozlišení mezi technikou a rámcem. Rozhodující otázky se týkají toho, kdo intervenci nabízí, s jakou kvalifikací, zda proběhne vyšetření, zda poskytovatel umí rozpoznat posttraumatickou nebo disociativní poruchu a co se stane, pokud se stav zhorší. Nabídka, která slibuje jistý výsledek, odrazuje od pokračování v léčbě nebo neumí odpovědět na otázku po důkazech, by měla vzbudit nedůvěru. Kritická literatura o pseudovědě v klinické psychologii řadí přehnaná tvrzení a opírání se o svědectví místo kontrolovaných studií mezi její varovné znaky (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Druhou obranou je trvat na tom, že neúspěch metody není selháním klienta.

Zotavení po nevhodně vedené práci se vzpomínkou na trauma vychází ze stejných zásad jako jiná léčba traumatu: nejprve bezpečí a stabilizace, potom teprve zpracování vzpomínek a nakonec návrat do vztahů a běžného života (Herman 1992). Kompendium tento rámec rozvádí v hesle o stadiích zotavení podle Judith Hermanové. Odborník, který se s klientem setká po takové zkušenosti, by měl zjistit, co přesně se během sezení dělo, zda se neobjevily nové „vzpomínky“, které klient dříve neměl, a zda klient nepřerušil dosavadní léčbu. Kde se nové vzpomínky objevily, je namístě opatrnost popsaná v hesle Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek. U jednoduché specifické fobie je cestou volby léčba s doloženou účinností, především expozice vedená odborníkem (Wolpe 1958).

Literatura🔗

• Andreas, C., & Andreas, S. (1989). Heart of the Mind: Engaging Your Inner Power to Change with Neuro-Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Shapiro, F. (1989). Efficacy of the eye movement desensitization procedure in the treatment of traumatic memories. Journal of Traumatic Stress, 2(2), 199–223.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Disociace, fobie a trauma – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Disociace – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem
• Technika přetáčení – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Kolaps kotev – příbuzné heslo (Kotvení, Collapsing anchors)
• Nechtěné kotvy a spouštěče – příbuzné heslo (Kotvení, Unintended anchors and triggers)
• Filmová technika – příbuzné heslo (Submodality, Movie theatre technique)
• Dvojitá disociace – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Double dissociation)
• Alergický vzorec – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Allergy pattern)
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Trauma work and the risk of false memories)
• Technika přetáčení – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Rewind technique)
• Uvolnění negativních emocí na časové ose – příbuzné heslo (Časová osa, Releasing negative emotions on the timeline)
• Delfská studie zdiskreditovaných metod – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Delphi poll of discredited methods)
• Systematický přehled účinků na zdraví – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Systematic review of health outcomes)

V kompendiu

• EA-6.2.1 Trauma-focused CBT protokol – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.4 Tělesná disociace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Dvojitá disociace – další heslo rodiny