Kauzální klamy🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Kauzální klamy jsou chyby a taktiky, které z pozorování vyvozují příčinný vztah, jejž pozorování nenese. Patří k nejčastějším vadám každodenní argumentace, protože otázka „proč se to stalo“ provází téměř každé rozhodnutí: o léčbě, o vině, o politickém opatření, o tom, komu důvěřovat. Příčinné tvrzení má navíc praktickou sílu, kterou jiná tvrzení nemají. Kdo určí příčinu, určuje také, co je třeba změnit a kdo nese odpovědnost. Proto se kauzální klamy vyskytují jak jako poctivé omyly, tak jako nástroje vlivu, a rodina je v katalogu zařazena samostatně. Také učebnice neformální logiky vedou kauzální klamy jako samostatnou skupinu chyb usuzování (Damer 2009).

Hesla rodiny lze uspořádat do tří okruhů. První okruh tvoří klamy, které zaměňují souvislost s působením. Klam po tom, tedy kvůli tomu vyvozuje příčinu z časové posloupnosti, záměna korelace a kauzality ze souběhu. Dvě hesla pak popisují nejčastější způsoby, jimiž se souběh mylně vykládá: obrácená kauzalita zaměňuje směr vztahu a přehlížená společná příčina pomíjí třetí okolnost, která působí na oba jevy. Druhý okruh tvoří klamy, které zaměňují náhodu s příčinou. Texaský střelec vybírá shluk až po pohledu na data a klam regrese připisuje zásahu návrat extrémních hodnot k průměru (Tversky a Kahneman 1974). Třetí okruh tvoří klamy, které zkreslují stavbu příčinného vysvětlení. Jediná příčina stahuje vysvětlení do jednoho bodu, zjednodušená kauzalita redukuje síť podmínek na lineární řetěz a magické myšlení připisuje příčinné působení myšlenkám, přáním a symbolům. Poslední heslo je v katalogu vedeno jako pojem, protože zastřešuje několik chybných úsudků najednou a má vlastní vývojovou a klinickou historii. Úplný přehled hesel s jejich kódy podává tabulka na konci této stránky.

Původ🔗

Logické zkoumání kauzálních klamů je staré jako logika sama. Školská tradice znala klamy post hoc ergo propter hoc a non causa pro causa a učebnice logiky raného devatenáctého století je zařazovaly do soustavných výčtů chyb usuzování (Whately 1826). Rozhodující krok však učinila induktivní logika. Mill formuloval metody experimentálního zkoumání, metodu shody, metodu rozdílu, metodu zbytků a metodu souběžných změn, a ukázal tím, co je třeba k tomu, aby bylo možné o příčině oprávněně mluvit (Mill 1843). Zároveň rozebral okolnosti, které usuzování na příčinu komplikují: mnohost příčin, kdy tentýž následek vzniká různými cestami, a prolínání účinků, kdy více příčin působí současně. Jeho pojetí příčiny jako souhrnu podmínek, z nichž běžná řeč vybírá jednu, dodnes slouží jako filozofický základ kritiky jediné příčiny a zjednodušené kauzality.

Ve dvacátém století přinesla statistika nástroje, které rozlišení mezi souvislostí a působením zpřesnily: korelační počet, rozdělení dat podle třetí proměnné a náhodné rozdělení do skupin v experimentu. Dvě klasické práce ukázaly, že i správně spočítaná souvislost může být zavádějící, pokud se pomine úroveň analýzy nebo třetí proměnná (Robinson 1950; Simpson 1951). Huffova popularizace představila tyto problémy široké veřejnosti a věnovala klamu post hoc samostatnou kapitolu (Huff 1954). V sedmdesátých letech pak psychologie úsudku doložila, že kauzální klamy nejsou jen nedostatkem logického vzdělání, ale soustavným rysem intuitivního myšlení. Tversky a Kahneman ukázali, že lidé přehlížejí regresi k průměru, vidí iluzorní souvislosti a pro odchylky v datech vymýšlejí příčinná vysvětlení (Tversky a Kahneman 1974). Gilovich shrnul, jak tyto mechanismy vytvářejí a udržují pevná, ale nepodložená přesvědčení v každodenním životě (Gilovich 1991).

Společná struktura🔗

Všechny klamy rodiny mají společné jádro. Vycházejí ze skutečného pozorování, například z posloupnosti, souběhu, shluku nebo změny, a vyvozují z něj tvrzení o působení, aniž by vyloučily alternativní vysvětlení. Alternativ je omezený počet a vyplatí se je znát: náhoda, včetně regrese k průměru a náhodných shluků; obrácený směr vztahu; společná příčina; výběr, kterým vznikla data; a souběh více příčin, z nichž byla jmenována jen jedna. Každé heslo rodiny odpovídá pomíjení jedné nebo několika z těchto alternativ. Proto se i obrana proti nim opírá o stejnou sadu otázek. Co se stalo tam, kde domnělá příčina chyběla? Mohl vztah vést opačným směrem? Co dalšího mají případy společné? Jak byla data vybrána a kolik míst se prohledalo? Jaké další podmínky musely být přítomny? Tyto otázky v podstatě opakují Millovy metody vylučování v podobě, kterou lze použít v rozhovoru (Mill 1843).

Druhým společným rysem je přesvědčivost příběhu. Kauzální výklad dává událostem smysl a pořadí, a intuitivní myšlení hodnotí vysvětlení podle koherence, nikoli podle toho, kolik alternativ vyloučilo. Kahneman popsal, že mysl konstruuje nejlepší možný příběh z toho, co má k dispozici, a nevnímá, co chybí (Kahneman 2011). Čím jednodušší a ucelenější je příběh, tím silnější je pocit porozumění. To vysvětluje, proč jsou kauzální klamy tak odolné vůči opravě: oprava nabízí místo příběhu nejistotu a místo jedné příčiny síť podmínek.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Pro účely kompendia mají kauzální klamy zvláštní význam ve třech oblastech. První je legitimizace metod a skupin. Terapeutické, výcvikové a duchovní nabídky se opírají o svědectví lidí, kterým se po užití metody ulevilo, a pomíjejí přirozený průběh potíží, regresi k průměru a výběr těch, kdo do programu vstupují. Klinická psychologie proto zdůrazňuje kontrolované srovnání jako jediný spolehlivý způsob, jak účinek odlišit od těchto vlivů (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Druhou oblastí je přesun odpovědnosti ve vztazích. Obrácená kauzalita, jediná příčina a zjednodušené řetězy se používají k tomu, aby reakce člověka na škodlivé jednání byla vydávána za jeho příčinu; kompendium tuto soustavnou podobu popisuje jako kauzální inverzi. Pragmatická teorie komunikace ukázala, že spory o to, „kdo začal“, vyplývají z odlišné interpunkce sledu událostí a že uvnitř dvojice je nelze rozhodnout (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967); v mocensky nerovném vztahu však taková nerozhodnutelnost obvykle prospívá silnější straně. Třetí oblastí je uzavřený výkladový systém. Magické myšlení a nevyvratitelné výklady umožňují skupině nebo autoritě vysvětlit jakoukoli událost v souladu s doktrínou a připsat neúspěch pochybnostem člena; Lifton tento rys totalistického prostředí popsal jako nadřazení doktríny osobní zkušenosti (Lifton 1961).

Ve všech třech oblastech je rozhodující, kdo má moc určit příčinu. Kauzální tvrzení, které pronese autorita, terapeut, vůdce skupiny nebo dominantní partner, má větší váhu než tvrzení toho, koho se týká, a proto se defenzivní čtení rodiny neomezuje na logický rozbor. Ptá se také, kdo z výkladu těží, které podmínky z něj vypadly a zda ten, na koho se výklad vztahuje, má možnost ho zpochybnit. Kunda ukázala, že lidé přijímají vysvětlení, která odpovídají jejich přáním, pokud je dokáží před sebou obhájit; totéž platí pro toho, kdo výklad nabízí (Kunda 1990).

Vztah k jiným rodinám a katalogům🔗

Kauzální klamy úzce sousedí se statistickými a pravděpodobnostními klamy. Zkreslený výběr, zákon malých čísel, Simpsonův paradox nebo ekologický klam popisují, jak vznikají zavádějící souvislosti v datech; kauzální klamy popisují, jak se z takových souvislostí vyvozují příčiny. Rodina má také přímé protějšky v katalogu NLP vzorců. Meta-model zachycuje výroky typu „ty mě nutíš“ jako kategorii příčina a následek (Bandler a Grinder 1975) a Milton-model popisuje, jak spojky vytvářejí dojem příčinnosti mezi pravdivými popisy a žádaným závěrem (Bandler a Grinder 1975b); podrobnosti podává heslo spojky a implikovaná příčinnost. Heuristiky, které kauzální klamy živí, shrnuje stránka Tversky a Kahneman: heuristiky.

Obrana🔗

Obrana proti kauzálním klamům nevyžaduje statistické vzdělání, ale návyk klást několik otázek dřív, než se příčinné tvrzení přijme nebo odmítne. Kde je k dispozici srovnání s případy bez domnělé příčiny? Bylo pořadí událostí ověřeno? Které další okolnosti se měnily současně? Byla hypotéza stanovena před pohledem na data? Proč byl zásah nasazen právě v tomto okamžiku? Připouští výklad výsledek, který by ho vyvrátil (Popper 1959)? Výzkum argumentace ukazuje, že lidé lépe odhalují slabiny v cizích zdůvodněních než ve vlastních, a že diskuse s lidmi jiného názoru zlepšuje kvalitu společného úsudku (Mercier a Sperber 2011). Výzkum inokulace naznačuje, že předem vysvětlená zavádějící technika ztrácí část své přesvědčivosti (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). Obranou je tedy jak vlastní pozornost, tak prostředí, které umožňuje příčinné výklady klidně zpochybnit. U lidí, na které byl kauzální výklad dlouhodobě uplatňován k přesunu viny, je obrana zároveň součástí zotavení: znovu získat časovou osu událostí, oddělit vlastní reakce od jejich příčin a obnovit důvěru ve vlastní úsudek o tom, co co způsobilo (Herman 1992).

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
AF-04.01	Po tom, tedy kvůli tomu	Post hoc ergo propter hoc	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-04.02	Záměna korelace a kauzality	Cum hoc ergo propter hoc	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-04.03	Jediná příčina	Fallacy of the single cause	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-04.04	Obrácená kauzalita	Reverse causation	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-04.05	Přehlížená společná příčina	Ignoring a common cause	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-04.06	Texaský střelec	Texas sharpshooter	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-04.07	Klam regrese	Regression fallacy	neformální klam	převážně chyba uvažování	střední
AF-04.08	Zjednodušená kauzalita	Causal oversimplification	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-04.09	Magické myšlení	Magical thinking	pojem a princip	chyba i taktika	vysoké

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Kauzální klamy"]
  click F "@/kompendium/argumentacni-fauly/kauzalni/_index.md"
  n1["Po tom, tedy kvůli tomu"]
  n2["Záměna korelace a kauzality"]
  n3["Jediná příčina"]
  n4["Obrácená kauzalita"]
  n5["Přehlížená společná příčina"]
  n6["Texaský střelec"]
  n7["Klam regrese"]
  n8["Zjednodušená kauzalita"]
  n9["Magické myšlení"]
  F --> n1
  F --> n2
  n8 --> n3
  n2 --> n4
  n2 --> n5
  F --> n6
  n1 --> n7
  F --> n8
  F --> n9
  click n1 "@/kompendium/argumentacni-fauly/kauzalni/post-hoc.md"
  click n2 "@/kompendium/argumentacni-fauly/kauzalni/korelace-a-kauzalita.md"
  click n3 "@/kompendium/argumentacni-fauly/kauzalni/jedina-pricina.md"
  click n4 "@/kompendium/argumentacni-fauly/kauzalni/obracena-kauzalita.md"
  click n5 "@/kompendium/argumentacni-fauly/kauzalni/prehlizena-spolecna-pricina.md"
  click n6 "@/kompendium/argumentacni-fauly/kauzalni/texasky-strelec.md"
  click n7 "@/kompendium/argumentacni-fauly/kauzalni/klam-regrese.md"
  click n8 "@/kompendium/argumentacni-fauly/kauzalni/zjednodusena-kauzalita.md"
  click n9 "@/kompendium/argumentacni-fauly/kauzalni/magicke-mysleni.md"

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Huff, D. (1954). How to Lie with Statistics. New York: W. W. Norton.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Robinson, W. S. (1950). Ecological correlations and the behavior of individuals. American Sociological Review, 15(3), 351–357.
• Simpson, E. H. (1951). The interpretation of interaction in contingency tables. Journal of the Royal Statistical Society, Series B, 13(2), 238–241.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Whately, R. (1826). Elements of Logic. London: J. Mawman.

Související🔗

• Argumentační fauly – celý katalog a jeho rodiny
• Klamy předpokladu – předchozí rodina katalogu
• Statistické a pravděpodobnostní klamy – další rodina katalogu