Kritické hodnocení NLP🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Rodina kritického hodnocení se od ostatních rodin katalogu liší tím, že nepopisuje vzorce, které NLP učí, ale to, co o nich zjistil výzkum a jak je hodnotí metodologie psychologie, která rozlišuje vědecky ověřené a pseudovědecké postupy (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Ostatní rodiny popisují strukturu jazykových vzorců, technik a pojmů a v oddílu o stavu důkazů se k výzkumu vždy jen krátce vracejí. Tato rodina dává výzkumu vlastní prostor: popisuje jednotlivé linie hodnocení, jejich metody, výsledky a meze, aby se na ně ostatní stránky mohly odvolávat a aby čtenář mohl posoudit, jakou váhu má který argument.

Rodinu tvoří několik okruhů. Souhrnný okruh představuje stránka stav důkazů o NLP, která podává celkový obraz a rozlišuje mezi testovatelnými hypotézami, tvrzeními o účinnosti a pracovními předpoklady. Okruh testů konkrétních tvrzení zahrnuje výzkum preferovaného reprezentačního systému a výzkum očních přístupových signálů, tedy dvou tvrzení, která byla formulována dost přesně na to, aby se dala experimentálně ověřit. Okruh souhrnných hodnocení zahrnuje delfskou studii zdiskreditovaných metod, systematický přehled účinků na zdraví a rozbor databáze výzkumu NLP, spolu s posudkem Národní rady pro výzkum USA (Druckman a Swets 1988) a přehledem výzkumu v koučinku (Passmore a Rowson 2019). Metodologický okruh tvoří stránka NLP jako pseudověda a položky o falzifikovatelnosti a o přirovnání NLP ke kargokultu. Historický okruh popisuje vznik NLP a jeho kořeny v díle terapeutů, které zakladatelé modelovali. Rodinu uzavírá položka o tom, jak tvrzení NLP číst. Úplný přehled položek s jejich kódy podává tabulka na konci stránky.

Původ🔗

Kritické hodnocení NLP je téměř stejně staré jako NLP samo. Zakladatelé v polovině sedmdesátých let představili soubor modelů odvozených z jazyka a chování úspěšných terapeutů (Bandler a Grinder 1975) a o několik let později je zpřístupnili širokému publiku ve formě, která obsahovala konkrétní tvrzení o smyslových systémech, predikátech a pohybech očí (Bandler a Grinder 1979). Poradenská psychologie na tato tvrzení reagovala řadou studií, které se je pokusily ověřit. Výsledky souhrnně zhodnotil Sharpley a dospěl k závěru, že tvrzení NLP nebyla podpořena (Sharpley 1984). Ve druhém přehledu otevřel otázku, zda NLP není v podobě, v jaké ho formulují jeho zastánci, netestovatelné (Sharpley 1987). Ve stejném období vznikl britský přehled s „průběžným verdiktem“ (Heap 1988) a posudek odborné komise, která hodnotila techniky zvyšování výkonu pro americkou armádu (Druckman a Swets 1988).

Po těchto hodnoceních se akademický zájem o testování NLP výrazně zmenšil, zatímco komerční šíření pokračovalo. Druhá vlna hodnocení po roce 2000 se proto zaměřila spíše na souhrnné otázky: jak odborníci hodnotí NLP jako léčebnou metodu (Norcross, Koocher a Garofalo 2006), co obsahuje výzkumná databáze sestavená samotným prostředím NLP (Witkowski 2010), zda NLP zlepšuje zdravotní výsledky (Sturt a kol. 2012) a jak se má k NLP stavět koučovací psychologie (Passmore a Rowson 2019). Vedle těchto prací stojí hodnocení, která k NLP přistupují vstřícněji a studují ho jako kulturní a profesní jev, aniž přijímají jeho nároky na účinnost (Tosey a Mathison 2009).

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Pro účely kompendia je tato rodina nástrojem epistemické obrany. Mnoho manipulativních užití NLP se opírá o autoritu: o pověst metody, o certifikáty, o slovo „vědecký“, o seznam studií nebo o jména slavných uživatelů, tedy o zkratku, kterou výzkum vlivu popisuje jako ochotu podřídit se symbolům autority místo posouzení věci (Cialdini 2009). Znalost toho, co výzkum skutečně zjistil, tuto autoritu odbourává a vrací rozhodování tomu, kdo se rozhoduje. Při čtení rodiny se vyplatí sledovat tři rozlišení.

Prvním rozlišením je druh důkazu. Experimentální test konkrétního tvrzení, přehled studií, systematický přehled, posudek komise a expertní konsenzus mají různou váhu a různé meze. Kdo argumentuje stavem důkazů, ať pro NLP, nebo proti němu, by měl říci, o jaký druh důkazu se opírá. Druhým rozlišením je předmět hodnocení. Něco jiného je testovatelná hypotéza o mechanismu, něco jiného tvrzení o účinnosti techniky a něco jiného pracovní předpoklad, který se testovat nedá. Kritika, která tato tři patra směšuje, je stejně nepřesná jako propagace, která je směšuje opačným směrem. Třetím rozlišením je původ prvku. Řada postupů, které NLP vyučuje, pochází z jiných škol, a pokud fungují, nevypovídá to o NLP, ale o jejich zdroji. Tvrzení, která jsou pro NLP specifická, jsou zároveň ta, která výzkum nepodpořil (Witkowski 2010).

Rodina zároveň chrání před opačným zneužitím. Označení „NLP“ se v konfliktech někdy používá jako nálepka, která má diskreditovat člověka bez posouzení toho, co říká nebo dělá. I to je epistemicky nepoctivé: teorie argumentace takový tah řadí k útokům na osobu, které nahrazují posouzení tvrzení soudem o tom, kdo je pronáší (Walton 2008). Spravedlivé hodnocení se týká konkrétních tvrzení a konkrétních postupů, a proto je rodina strukturována podle nich, ne podle obecného soudu o NLP jako celku. Kompendium tuto zásadu uplatňuje i na sebe: stránka kritických perspektiv popisuje meze jeho vlastního rámce.

Vztah k ostatním rodinám katalogu🔗

Každá stránka katalogu má oddíl o stavu důkazů a většina z nich se odvolává na práce, které tato rodina popisuje podrobně. Vztah je proto oboustranný. Stránky jednotlivých vzorců říkají, co výzkum zjistil o konkrétní technice nebo o konkrétním pojmu, například o očních přístupových signálech nebo o shodě predikátů. Tato rodina naopak říká, jak byly jednotlivé studie a přehledy provedeny, co přesně měřily a proč mají takovou váhu, jakou jim katalog přisuzuje. Čtenář, který narazí na odkaz na Sharpleyho přehledy, Witkowského rozbor nebo delfský průzkum, zde najde jejich metodu i meze. Kde ostatní stránky uvádějí, že výzkum chybí, platí rozlišení, které rodina vysvětluje: chybějící důkaz o účinku není totéž co důkaz o neúčinnosti, ale ani jedno neopravňuje nabízet techniku jako ověřenou léčbu (Sturt a kol. 2012).

Stav důkazů🔗

Souhrnný obraz, který rodina podává, je konzistentní. Testovatelná tvrzení o preferovaném reprezentačním systému a o očních signálech byla opakovaně zkoumána a nepotvrdila se (Sharpley 1984; Sharpley 1987; Heap 1988). Populární tvrzení, že směr pohledu prozrazuje lež, bylo experimentálně vyvráceno (Wiseman a kol. 2012). Odborná komise nenašla oporu pro předpoklady ani účinnost NLP (Druckman a Swets 1988). Expertní panel zařadil NLP mezi zdiskreditované léčebné metody (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Rozbor výzkumné databáze ukázal převahu nepodpůrných výsledků (Witkowski 2010) a systematický přehled nenašel dostatek kvalitních studií o zdravotních účincích (Sturt a kol. 2012).

Stejně důležité je říci, kde výzkum chybí. O většině jednotlivých technik, které katalog popisuje, neexistuje žádná kontrolovaná studie. Jejich účinek tedy není potvrzen, ale ani vyvrácen; je neznámý. Metodologie klinické psychologie v takové situaci ukládá důkazní břemeno tomu, kdo metodu nabízí jako léčbu, a varuje před nahrazováním výzkumu svědectvími (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Proto katalog u každé položky uvádí, co bylo zkoumáno a s jakým výsledkem, a kde výzkum chybí, říká to otevřeně.

Obrana🔗

Obranou, kterou rodina nabízí, je soubor otázek, jež může položit každý čtenář: jaké konkrétní tvrzení se dělá, jaký druh důkazu ho podporuje, co o něm říkají souhrnné přehledy, jak obor zareagoval na negativní výsledky a kdo má z přijetí tvrzení prospěch. Kdo tyto otázky klade soustavně, je méně zranitelný vůči autoritě certifikátů, vůči dlouhým seznamům literatury i vůči síle svědectví. Výzkum psychologické odolnosti ukazuje, že předem získaná znalost typických přesvědčovacích postupů zvyšuje schopnost jim odolat (McGuire 1964; van der Linden 2023).

Pro klinika, terapeuta, kouče nebo vyšetřovatele, kteří se s NLP setkali ve výcviku, je rodina podkladem k revizi vlastní praxe: co z naučeného je převzato z ověřených přístupů a lze to zachovat, co je specifickým tvrzením NLP bez opory a mělo by se opustit, a co nebylo nikdy zkoumáno a mělo by se používat jen s výslovnou výhradou, protože důkazní břemeno nese ten, kdo metodu nabízí (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Pro klienty a pacienty je rodina podkladem k informovanému rozhodnutí a pro ty, kdo byli autoritou NLP vedeni k rozhodnutím proti vlastnímu zájmu, oporou při obnově důvěry ve vlastní úsudek. Obecné principy posuzování empirické literatury, které rodina uplatňuje, popisuje stránka o empirické výzkumné bázi.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
NLP-22.01	Stav důkazů o NLP	State of the evidence on NLP	pojem	výkladový pojem	střední
NLP-22.02	Výzkum preferovaného reprezentačního systému	Research on the preferred representational system	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-22.03	Výzkum očních přístupových signálů	Research on eye accessing cues	pojem	výkladový pojem	střední
NLP-22.04	NLP jako pseudověda	NLP as pseudoscience	pojem	výkladový pojem	střední
NLP-22.05	Delfská studie zdiskreditovaných metod	Delphi poll of discredited methods	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-22.06	Systematický přehled účinků na zdraví	Systematic review of health outcomes	pojem	výkladový pojem	střední
NLP-22.07	Databáze výzkumu NLP	NLP research database	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-22.08	Hodnocení Národní rady pro výzkum USA	US National Research Council appraisal	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-22.09	Výzkum NLP v koučinku	Research on NLP in coaching	pojem	výkladový pojem	střední
NLP-22.10	Falzifikovatelnost NLP	Falsifiability of NLP	pojem	výkladový pojem	střední
NLP-22.11	Historie NLP	History of NLP	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-22.12	Kořeny NLP: Satirová, Perls, Erickson	Roots of NLP: Satir, Perls, Erickson	pojem	výkladový pojem	nízké
NLP-22.13	NLP jako kargokultovní psychologie	NLP as cargo-cult psychology	pojem	výkladový pojem	střední
NLP-22.14	Jak číst tvrzení NLP	How to read NLP claims	pojem	výkladový pojem	nízké

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Kritické hodnocení NLP"]
  click F "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/_index.md"
  n1["Stav důkazů o NLP"]
  n2["Výzkum preferovaného reprezentačního systému"]
  n3["Výzkum očních přístupových signálů"]
  n4["NLP jako pseudověda"]
  n5["Delfská studie zdiskreditovaných metod"]
  n6["Systematický přehled účinků na zdraví"]
  n7["Databáze výzkumu NLP"]
  n8["Hodnocení Národní rady pro výzkum USA"]
  n9["Výzkum NLP v koučinku"]
  n10["Falzifikovatelnost NLP"]
  n11["Historie NLP"]
  n12["Kořeny NLP: Satirová, Perls, Erickson"]
  n13["NLP jako kargokultovní psychologie"]
  n14["Jak číst tvrzení NLP"]
  F --> n1
  n1 --> n2
  n1 --> n3
  F --> n4
  n1 --> n5
  n1 --> n6
  n1 --> n7
  n1 --> n8
  n1 --> n9
  n4 --> n10
  F --> n11
  n11 --> n12
  n4 --> n13
  n1 --> n14
  click n1 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/stav-dukazu-nlp.md"
  click n2 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/vyzkum-preferovaneho-systemu.md"
  click n3 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/vyzkum-ocnich-signalu.md"
  click n4 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/nlp-jako-pseudoveda.md"
  click n5 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/delfska-studie.md"
  click n6 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/systematicky-prehled-zdravi.md"
  click n7 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/databaze-vyzkumu-nlp.md"
  click n8 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/hodnoceni-narodni-rady-pro-vyzkum.md"
  click n9 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/nlp-v-koucinku-vyzkum.md"
  click n10 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/falzifikovatelnost-nlp.md"
  click n11 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/historie-nlp.md"
  click n12 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/koreny-nlp.md"
  click n13 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/kargokultovni-psychologie.md"
  click n14 "@/kompendium/nlp-vzorce/kriticke-hodnoceni/jak-cist-tvrzeni-nlp.md"

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

• NLP vzorce – celý katalog a jeho rodiny
• Vliv a zneužití NLP – předchozí rodina katalogu