Zkreslování🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.34
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Distortion
Jiné názvy	distorze
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Zkreslování (distorze) je v neurolingvistickém programování název pro proces, jímž člověk mění vztahy mezi prvky své zkušenosti: přisuzuje událostem význam, spojuje je do příčinných řetězců, domýšlí, co si druzí myslí, a představuje si věci, které se nestaly. Bandler a Grinder ho řadí mezi tři univerzální procesy modelování spolu s vypouštěním a zobecňováním a zdůrazňují, že tentýž proces stojí za uměleckou tvorbou, plánováním i za představami, které člověku brání jednat (Bandler a Grinder 1975). Slovo „zkreslování“ je proto v NLP neutrální: neoznačuje lež, ale každou přestavbu zkušenosti. Pro kompendium je pojem důležitý ze dvou důvodů. Popisuje mechanismus, jímž si člověk sám vytváří výklady, které ho omezují, a zároveň popisuje mechanismus, který manipulátor využívá, když druhému vnucuje svůj výklad událostí místo událostí samotných.

Původ a souvislosti🔗

V první knize zakladatelů NLP se zkreslování objevuje jako součást modelu, podle kterého člověk nereaguje přímo na svět, ale na svou reprezentaci světa, a tato reprezentace se od světa liší mimo jiné tím, že ji člověk aktivně přetváří (Bandler a Grinder 1975). Toto východisko má kořeny v obecné sémantice, která upozorňovala na záměnu slov a abstrakcí s tím, co označují (Korzybski 1933). V téže době rozvíjela kognitivní terapie myšlenku, že emoční obtíže udržují systematické chyby ve zpracování informací. Beck popsal libovolné vyvozování, tedy závěr bez dostatečného podkladu, a přehánění či zlehčování významu událostí (Beck 1976). Ellis kladl důraz na to, že člověka netrápí události samy, ale věty, které si o nich říká (Ellis 1962). NLP se k těmto směrům výslovně nehlásilo, jeho pojem zkreslování však pokrývá podobnou oblast jevů.

Výzkum paměti mezitím ukázal, že zkreslení nevzniká jen při výkladu, ale i při vybavování. Loftus a Palmer zjistili, že slovo použité v otázce ovlivnilo, jak rychle se podle svědků pohybovala auta, a část dotázaných si později vybavila rozbité sklo, které na záznamu nebylo (Loftus a Palmer 1974). Tento poznatek je pro kompendium podstatný, protože ukazuje, že zkreslení lze do paměti druhého vnést zvenčí, pouhou formulací.

Struktura vzorce🔗

V meta-modelu NLP spadá pod zkreslování několik jazykových vzorců. Nominalizace převádí proces na věc, takže z „rozhodování“ se stane „rozhodnutí“, které jako by existovalo samo a nikdo ho nedělal. Čtení myšlenek tvrdí, co si druhý myslí nebo cítí, bez uvedení, jak to mluvčí ví. Příčina a následek spojuje dvě události tak, že jedna druhou údajně způsobuje („Rozčiluješ mě“). Komplexní ekvivalence klade rovnítko mezi pozorovatelné chování a jeho význam („Když mlčí, znamená to, že nesouhlasí“). Presupozice předpokládá jako samozřejmé něco, co nebylo řečeno ani ověřeno (Bandler a Grinder 1975). Jednotlivé formy rozebírají stránky o čtení myšlenek a o komplexní ekvivalenci.

Společným strukturálním znakem je, že výklad se v jazyce tváří jako pozorování. Věta „ty mě nenávidíš“ nemá jinou gramatickou podobu než věta „ty mlčíš“, a právě proto se snadno přijme jako popis faktu. Watzlawick a spolupracovníci upozornili, že účastníci komunikace různě interpunkují sled událostí, tedy různě určují, co je příčina a co reakce, a že spory o tuto interpunkci patří k nejčastějším zdrojům vztahových konfliktů (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Zkreslení tak není jen individuální chyba, ale může být vztahovým nástrojem: kdo určí výklad, určí i viníka.

Detekční znaky🔗

Manipulativní zkreslování se v rozhovoru pozná podle několika opakujících se znaků. Mluvčí s jistotou popisuje vnitřní stav druhého („Víš, že to tak není“, „Ve skutečnosti chceš…“) a nepřipouští, že by se mohl mýlit. Výklad chování druhého se rychle mění v obvinění, aniž by druhý dostal prostor vysvětlit, co tím myslel. Příčinné vazby směřují jednostranně: emoce a činy mluvčího jsou vždy „způsobeny“ druhým, zatímco činy druhého jsou vykládány jako výraz jeho povahy. U společně prožitých událostí mluvčí opakovaně předkládá vlastní verzi a označuje vzpomínku druhého za chybnou, což je jádro gaslightingu, jak ho kompendium popisuje v detekční signatuře tohoto vzorce. Na straně zasaženého člověka se objevuje nejistota ve vlastní paměti, sklon omlouvat se za city, které mu byly připsány, a postupné přebírání slovníku mluvčího pro popis sebe sama. Gilovich ukazuje, jak snadno se nejednoznačná událost vyloží ve prospěch už přijatého přesvědčení (Gilovich 1991), a manipulátor tohoto sklonu využívá tím, že přesvědčení dodá dřív, než druhý událost sám vyhodnotí.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní práce se zkreslováním má podobu otevřené hypotézy. Terapeut, který řekne „napadlo mě, jestli vás něco netrápí, je to tak?“, nabízí výklad k ověření a o jeho platnosti nechává rozhodnout klienta. Kognitivní terapie systematicky učí odlišovat automatický výklad od toho, co se stalo, a hledat alternativní vysvětlení (Beck 1976). V NLP se k témuž účelu používají otázky meta-modelu, které se ptají, jak mluvčí ví, co si druhý myslí, nebo jak přesně jedna věc způsobuje druhou (Bandler a Grinder 1975). Tvořivá stránka zkreslování, tedy schopnost představit si jiný průběh událostí, je navíc předpokladem plánování i porozumění druhým. Manipulativní užití se od legitimního liší tím, že výklad je vnucený, nevratný a slouží mluvčímu. Rozpoznává se podle tří otázek: kdo rozhoduje o platnosti výkladu, zda se výklad vztahuje i na samotného mluvčího a zda vede k ověřování, nebo k přijetí viny. Kompendium tyto rozdíly sleduje u strategické reinterpretace, kde se z výkladu stává nástroj přepisování historie vztahu.

Vztah k technikám kompendia🔗

Zkreslování je společným jmenovatelem několika skupin technik, které kompendium popisuje samostatně. U gaslightingu jde o soustavné předkládání vlastní verze společně prožitých událostí, dokud zasažený člověk nezačne pochybovat o svém vnímání. U strategické reinterpretace se dřívější výroky a činy druhého zpětně vykládají tak, aby zapadly do nového příběhu, který mluvčímu vyhovuje. U kognitivních biasů jde o zkreslení, které vzniká bez cizího přičinění, ale které lze cíleně posilovat, například tím, že se člověku opakovaně předkládají jen ty výklady, k nimž už sám tíhne. Ve všech třech případech je strukturálně důležité totéž: výklad je podán jako fakt a druhý nemá prostor ho ověřit. Lifton popsal v prostředí myšlenkové reformy požadavek, aby jednotlivec přijal výklad vlastní minulosti, který mu předložila skupina, i když neodpovídal jeho vzpomínkám (Lifton 1961). Tento krajní případ ukazuje, kam až může vést zkreslování, které se z individuálního procesu stalo nástrojem moci.

Stav důkazů🔗

Existence systematických zkreslení v úsudku a paměti je jedním z nejlépe doložených poznatků psychologie. Tversky a Kahneman popsali heuristiky, které vedou k předvídatelným chybám v odhadu pravděpodobnosti (Tversky a Kahneman 1974), a výzkum svědecké paměti doložil, že formulace otázky mění vybavenou vzpomínku (Loftus a Palmer 1974). NLP tedy popisuje skutečný jev. Jeho specifická tvrzení, například že jazykové formy zkreslení věrně mapují vnitřní reprezentace a že jejich zpochybněním lze spolehlivě dosáhnout změny, však empiricky ověřena nejsou. Witkowski při průchodu výzkumnou databází NLP konstatoval, že kontrolované studie tvrzení oboru převážně nepodporují (Witkowski 2010), a systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních dat pro jakékoli doporučení (Sturt a kol. 2012). Čtenář by proto měl odlišit dobře podložený obecný poznatek o zkreslování od nepodložených tvrzení o technikách, které na něj NLP navazuje.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělovat pozorování od výkladu, a to nahlas i v duchu. „Mlčel jsem“ je pozorování, „nenávidíš mě“ je výklad, a druhý ho nemusí přijmout jen proto, že byl vysloven s jistotou. Užitečnou otázkou je, jak mluvčí ví, co tvrdí o vnitřním stavu druhého, a zda je ochoten svůj výklad nechat ověřit. U společně prožitých událostí chrání před přepisováním paměti průběžné zápisky, které zachycují, co se stalo, odděleně od toho, co si o tom kdo myslel. Pomáhá také mít vnější ověřovatele, kteří mohou potvrdit, že vlastní vnímání je v běžném rozsahu. V klinické práci se u lidí, jejichž výklad byl dlouhodobě přepisován, nepracuje s dalším přerámováním, ale s obnovou důvěry ve vlastní vnímání a s validací zkušenosti v bezpečném vztahu (Herman 1992). Kognitivní postupy, které učí hledat alternativní vysvětlení, jsou užitečné až ve chvíli, kdy člověk znovu stojí na vlastní zkušenosti, jinak by mohly nechtěně posílit pochybnost, kterou do něj manipulátor vložil (Beck 1976).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Vypouštění – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Deletion)
• Zobecňování – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Generalisation)
• Meta-model – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model)
• Nominalizace – příbuzné heslo (Meta-model, Nominalisation)
• Ztracený performativ – příbuzné heslo (Meta-model, Lost performative)
• Čtení myšlenek – příbuzné heslo (Meta-model, Mind reading)
• Příčina a následek – příbuzné heslo (Meta-model, Cause and effect)
• Komplexní ekvivalence – příbuzné heslo (Meta-model, Complex equivalence)

V kompendiu

• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vypouštění – předchozí heslo rodiny
• Zobecňování – další heslo rodiny