Struktura pravidel🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.14
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Rule structure
Jiné názvy	moje pravidla a pravidla pro druhé
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Struktura pravidel je v neurolingvistickém programování metaprogram, který popisuje vztah mezi pravidly, podle nichž člověk řídí vlastní jednání, a pravidly, která očekává od druhých. Profil LAB rozlišuje v této kategorii několik kombinací: člověk má jasná pravidla pro sebe a očekává, že je budou dodržovat i ostatní; má jasná pravidla pro sebe a druhým ponechává jejich vlastní; má pravidla pro sebe a o pravidla druhých se nezajímá; anebo si s pravidly pro sebe není jistý, ale pro druhé je má hotová (Charvet 1997). Kategorie se zjišťuje z odpovědí na otázky typu, co by měl udělat někdo jiný, aby obstál v práci, kterou dotyčný sám dělá, a co by měl udělat on sám. NLP z ní vyvozuje, jak bude člověk vést druhé, jak bude snášet odlišné postupy kolegů a jak bude reagovat na pravidla, která mu někdo ukládá. Pro kompendium má metaprogram zvláštní váhu, protože se dotýká jádra mnoha forem kontroly: kdo smí určovat pravidla pro koho a jak se to ospravedlňuje.

Původ a souvislosti🔗

Kategorie pochází z profilu LAB, jak jej po Rodgeru Baileym rozpracovala a popularizovala Charvetová; v její knize patří k pracovním vzorcům a slouží hlavně k úvahám o vedení lidí, řízení týmů a výběru zaměstnanců na pozice, kde se pravidla ukládají nebo vymáhají (Charvet 1997). Hall a Bodenhamer pracují ve svém katalogu s příbuznými rozlišeními, která se týkají vztahu k autoritě, k normám a k povinnostem, a zdůrazňují, že metaprogramy chápou jako kontextové vzorce, nikoli jako pevné rysy povahy (Hall a Bodenhamer 1997). Kategorie má blízko k metaprogramu vnitřní a vnější reference, který se ptá, odkud člověk bere měřítka správnosti, a k metaprogramu já a druzí, který se ptá, kam směřuje jeho pozornost.

Z širší perspektivy navazuje struktura pravidel na otázky, kterými se dlouho zabývala teorie rodinných systémů. Virginia Satirová, jedna z postav, z jejichž práce NLP čerpalo, popisovala, jak rodiny fungují podle nevyslovených pravidel o tom, co se smí říkat a cítit, a jak tato pravidla omezují své členy (Satir 1972). Tento kontext je pro defenzivní čtení užitečnější než samotná typologie, protože posouvá otázku od toho, jaký „typ“ člověk je, k tomu, jak jsou pravidla ve vztahu nebo skupině rozdělena a kdo je smí měnit.

Struktura vzorce🔗

Metaprogram sleduje dvě osy současně: zda má člověk pro sebe vnitřní pravidla a zda je uplatňuje i na druhé. Z jejich kombinace NLP odvozuje očekávané chování. Kdo má pravidla pro sebe i pro druhé, má podle tohoto výkladu sklon druhé vést a hodnotit podle vlastních měřítek; kdo druhým ponechává jejich pravidla, je tolerantní k odlišným postupům, ale může mít potíž pravidla vymáhat; kdo si není jistý pravidly pro sebe, a přesto je má pro druhé, vymáhá normy, které sám nevytvořil (Charvet 1997). Hodnocení se odvozuje z řeči: z vět o tom, co by „člověk měl“, co „se dělá“ a co „je správně“.

Pro analýzu vlivu je důležité, že metaprogram popisuje jen osobní styl, ale jeho praktické užití se často týká vztahu, v němž je rozložení moci nerovné. Ve vztahu, kde jedna strana určuje pravidla pro obě, se rozdíl ve „struktuře pravidel“ snadno vykládá jako vlastnost druhé strany: „ty žádná pravidla nemáš, proto se budeš řídit mými“. Tím se z popisného rozlišení stává ospravedlnění kontroly. Stark popisuje u donucující kontroly v blízkých vztazích právě takovou mikroregulaci každodenního života, kdy jedna strana stanovuje pravidla oblékání, výdajů, kontaktů a času druhé strany a jejich porušení trestá (Stark 2007). Pravidla se přitom často podávají jako péče, rozum nebo ochrana. Z hlediska struktury vzorce je klíčové sledovat, zda se pravidla v čase množí, zda jsou symetrická a zda o nich může druhá strana jednat.

Detekční znaky🔗

Zneužití se pozná podle několika znaků. Mluvčí označuje druhého za někoho, kdo „nemá vlastní pravidla“, „neumí se řídit sám“ nebo „potřebuje strukturu“, a z toho vyvozuje právo mu pravidla ukládat. Pravidla platí jen pro jednu stranu: mluvčí je pro sebe nepřijímá a jejich nedodržení druhým komentuje jako selhání charakteru. Počet pravidel postupně roste a pokrývá stále více oblastí, od práce přes volný čas po kontakty s přáteli; Hassan v popisu kontroly chování v uzavřených skupinách uvádí právě rozšiřování pravidel na každodenní život jako jeden z jejích znaků (Hassan 1988). Pravidla se mění bez ohlášení a jejich změny nelze předvídat, takže druhá strana žije v trvalé nejistotě, zda jedná správně. V institucích se obdobný vzorec projevuje skrytým přepisováním pravidel, které kompendium popisuje na stránce o skrytém přepisu pravidel. U člověka, na kterého je vzorec uplatňován, se objevuje úzkostné sledování očekávání druhého, ztráta představy o vlastních pravidlech a pocit, že bez pokynů neumí jednat.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je symetrické a slouží domluvě. Vedoucí, který novému kolegovi řekne, jak si práci organizuje sám, výslovně připustí, že kolega může mít vlastní postup, a domluví jen ta pravidla, která musí být společná, používá rozlišení k ochraně autonomie druhého. V týmové supervizi může být užitečné pojmenovat, že jeden člen má sklon vztahovat své standardy na ostatní a jiný je naopak nevymáhá, a hledat dohodu o tom, která pravidla jsou sdílená. Takové užití odpovídá i poznatku kognitivní terapie, že rigidní pravidla v podobě „musím“ a „mělo by se“ bývají zdrojem utrpení a že je užitečné je rozpoznat a zkoumat (Ellis 1962). Rozlišení osobních a sdílených pravidel tu pomáhá oběma stranám.

Manipulativní užití je asymetrické. Metaprogram se použije jako diagnóza druhého, z níž plyne jeho podřízenost: kdo „nemá pravidla“, má převzít cizí. Lifton popsal v uzavřených systémech myšlenkové reformy požadavek čistoty, kdy skupina stanoví nedosažitelná pravidla a jejich neustálé porušování udržuje členy ve vině a závislosti na autoritě, která je jediná smí vykládat (Lifton 1961). Struktura pravidel tak není neutrálním popisem stylu tam, kde jedna strana rozhoduje o pravidlech druhé. Rozhodující otázky jsou: Platí pravidlo pro obě strany? Může je druhá strana odmítnout nebo měnit? A slouží pravidlo společné věci, nebo kontrole?

Stav důkazů🔗

Metaprogram struktury pravidel nebyl, pokud je známo, předmětem kontrolovaných studií, které by ověřily jeho spolehlivost nebo souvislost s chováním v práci. Kritické přehledy výzkumu NLP uvádějí, že obor obecně neověřuje své kategorie psychometrickými metodami a že většina jeho tvrzení zůstala v kontrolovaných studiích nepotvrzena (Witkowski 2010). Hodnocení NLP pro oblast koučinku upozorňuje na nedostatek kvalitních studií a na riziko, že se popisné modely používají jako diagnostické nástroje (Passmore a Rowson 2019). Doloženy jsou naopak poznatky z jiných oborů, které se tématu dotýkají: výzkum donucující kontroly dokumentuje, jak se ukládání pravidel stává nástrojem moci ve vztazích (Stark 2007), a kognitivní terapie popisuje škodlivost rigidních pravidel pro vlastní prožívání (Ellis 1962). K pochopení těchto jevů není teorie metaprogramů potřeba a sama je nevysvětluje lépe. Poctivý závěr je, že struktura pravidel je srozumitelná popisná kategorie z praxe, ale ne ověřený nástroj k posuzování lidí.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na symetrii a vyjednatelnosti pravidel. Pokud druhá strana stanovuje pravidla, která sama nedodržuje, nebo je mění bez dohody, je legitimní pojmenovat tuto asymetrii a odmítnout pravidlo, které slouží jen kontrole. Užitečné je vést si přehled o tom, jaká pravidla ve vztahu nebo v práci platí, kdo je zavedl a kdy se změnila; takový záznam zviditelní postupné rozšiřování kontroly, které je zevnitř těžké zachytit (Stark 2007). Nálepku „nemáš vlastní pravidla“ je možné odmítnout jako hodnocení, které nemá podklad, a připomenout si, jaká pravidla člověk ve skutečnosti dodržuje.

Zotavení po dlouhodobém životě v cizích pravidlech zahrnuje obnovu vlastních měřítek. Lidé po odchodu z kontrolujících vztahů nebo skupin často popisují, že neumějí rozhodnout ani drobnosti bez vnějšího pokynu; Singerová a Lalichová uvádějí obtíže s rozhodováním mezi běžnými důsledky pobytu v manipulativních skupinách (Singer a Lalich 1995). Pomáhá postupné rozhodování v malých věcech, bezpečný vztah, v němž se vlastní pravidla mohou zkoušet bez trestu, a terapeutická práce s vnitřními „musím“, která byla převzata od autority. Kompendium se tomuto tématu věnuje i na stránce o Starkově rámci donucující kontroly.

Literatura🔗

• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vnitřní a vnější referenční rámec – příbuzné heslo (Metaprogramy, Internal and external reference)
• Možnosti a postupy – příbuzné heslo (Metaprogramy, Options and procedures)
• Kritéria – příbuzné heslo (Metaprogramy, Criteria)
• Já a druzí – příbuzné heslo (Metaprogramy, Self and other)
• Odpovědnost – příbuzné heslo (Metaprogramy, Responsibility)
• Usuzování a vnímání – příbuzné heslo (Metaprogramy, Adaptation (judging and perceiving))

V kompendiu

• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.4.2 Skrytý přepis pravidel (policy rewriting) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Lidé a věci – předchozí heslo rodiny
• Časová orientace – další heslo rodiny