Uptime a downtime🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.39
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Uptime and downtime
Jiné názvy	vnější a vnitřní zaměření pozornosti
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Uptime a downtime jsou v neurolingvistickém programování názvy pro dva směry pozornosti. Uptime označuje stav, ve kterém je pozornost zaměřena ven, na to, co člověk právě vidí, slyší a cítí ve svém okolí, a vnitřní představy a vnitřní řeč ustupují do pozadí. Downtime označuje opačný stav, ve kterém je pozornost obrácena dovnitř, ke vzpomínkám, představám, pocitům a vnitřnímu dialogu, a vnější podněty jsou vnímány jen okrajově (O'Connor a Seymour 1990). Oba stavy jsou běžnou součástí každodenního života. Člověk, který řídí v hustém provozu, je převážně v uptime; člověk, který se zasní u okna, je převážně v downtime. NLP s těmito pojmy pracuje jako s popisným nástrojem: učí praktiky rozpoznat, kam je jejich pozornost i pozornost druhého zaměřena. Pro kompendium jsou pojmy důležité tím, že směr pozornosti rozhoduje o tom, co člověk posuzuje. Kdo je v downtime, méně kontroluje vnější údaje, a kdo dokáže pozornost druhého odvést dovnitř, může mu tím ztížit posouzení toho, co se kolem něj děje.

Původ a souvislosti🔗

Pojmy se v literatuře NLP objevují v souvislosti se smyslovou ostrostí a kalibrací, tedy s dovedností přesně vnímat drobné změny v chování druhého. Takové vnímání podle NLP vyžaduje uptime, protože kdo je zaujatý vlastními úvahami, změny přehlédne (O'Connor a Seymour 1990). Pozdější encyklopedické zpracování oboru spojuje hluboký downtime s transem a s ericksonovskou hypnózou, ve které je pozornost člověka vedena k vnitřním prožitkům (Dilts a DeLozier 2000). Na tuto souvislost navazuje stránka o transu a stránka o smyslové ostrosti.

Rozlišení vnějšího a vnitřního zaměření pozornosti není vlastním objevem NLP. Psychologie pozornosti dlouho rozlišuje mezi pozorností řízenou vnějšími podněty a pozorností zaměřenou na vnitřní obsahy, a výzkum toulání mysli ukazuje, že lidé tráví v myšlenkách odpoutaných od přítomné situace velkou část bdělého času. Kahneman popisuje, že pozornost je omezený zdroj a že úsilí věnované jednomu úkolu chybí jinému (Kahneman 2011). Teorie zpracování přesvědčovacích sdělení ukazuje, že rozptýlení snižuje schopnost posuzovat argumenty, a lidé pak spíše reagují na vnější znaky sdělení, jako je sympatie mluvčího nebo atmosféra (Petty a Cacioppo 1986). Tyto poznatky dávají rozlišení NLP solidní obecný základ, i když samotné pojmy uptime a downtime nejsou výzkumnými kategoriemi.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o osu se dvěma póly a s plynulými přechody mezi nimi. Na jednom pólu je plné zaměření na vnější vjemy, na druhém úplné ponoření do vnitřních obsahů. Většina běžných stavů leží někde mezi nimi a pozornost mezi oběma směry rychle přechází. NLP upozorňuje, že pozorovatel může směr pozornosti druhého odhadnout z vnějších znaků: z pohledu upřeného do prázdna, ze zpomalení odpovědí, ze změny dechu nebo z toho, zda člověk reaguje na drobné změny v okolí (O'Connor a Seymour 1990). Tyto odhady jsou však nejisté a neměly by se zaměňovat za čtení myšlenek.

Pro analýzu vlivu je podstatné, že směr pozornosti lze ovlivnit zvenčí. Otázka „vzpomeňte si, jaké to bylo, když…“ vede pozornost dovnitř. Výzva „podívejte se, co tu leží na stole“ ji vede ven. Řeč plná vágních slov, která vyžadují dosazení vlastní zkušenosti, vede posluchače do downtime, protože ho nutí hledat význam ve vlastních vzpomínkách (Grinder a Bandler 1981). Pomalé, monotónní tempo řeči a uzavřené prostředí bez rušivých podnětů působí podobně. Tato struktura sama o sobě není manipulativní. Manipulativní se stává ve chvíli, kdy je pozornost člověka cíleně odváděna dovnitř právě tehdy, když by měl posuzovat vnější údaje; výzkum přesvědčování ukazuje, že odvedení pozornosti snižuje schopnost posoudit kvalitu argumentů (Petty a Cacioppo 1986).

Detekční znaky🔗

Manipulativní práce se směrem pozornosti se pozná podle časového sladění: mluvčí vede pozornost posluchače k pocitům, představám a vzpomínkám právě ve chvíli, kdy se má rozhodovat o něčem, co vyžaduje kontrolu faktů, například o smlouvě, platbě nebo závazku. Typickým znakem je výzva „nepřemýšlej, jen cíť“ spojená s naléhavostí, dále řeč, ve které převažují představy o budoucnosti nad informacemi o podmínkách, a prostředí, které ztěžuje návrat pozornosti ven: tlumené světlo, hudba, dlouhé řečnění bez přestávky. Dalším znakem je odrazování od psaní poznámek nebo od čtení dokumentů s odůvodněním, že by to „rušilo atmosféru“. Na straně posluchače se taková situace projevuje tím, že si po skončení nedokáže vybavit konkrétní údaje, i když si pamatuje silný pocit, a že rozhodnutí, které učinil, mu později připadá cizí. Petty a Cacioppo ukázali, že za podmínek, které ztěžují pečlivé zpracování sdělení, roste vliv okrajových znaků, jako je atraktivita mluvčího nebo počet argumentů, na úkor jejich kvality (Petty a Cacioppo 1986).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní práce se směrem pozornosti je běžná v terapii i v každodenním životě. V práci s lidmi, kteří jsou zahlceni vzpomínkami nebo úzkostí, se pozornost vědomě vede ven, k přítomnému prostředí, aby se člověk znovu zorientoval v místě a čase; to je součást stabilizace, kterou traumatologie klade na začátek léčby (Herman 1992). Naopak v relaxaci, v práci s představivostí nebo při zpracování vzpomínek se pozornost vede dovnitř, ale s jasným účelem, se souhlasem klienta a s možností kdykoli přestat. V obou případech zůstává člověk tím, kdo o směru své pozornosti rozhoduje, a ví, proč se to děje. Manipulativní užití je skryté a sleduje zájem mluvčího. Pozornost se odvádí dovnitř, aby posluchač méně kontroloval vnější údaje, nebo se naopak zahlcuje vnějšími podněty, aby neměl čas na vlastní úvahu. Rozlišující otázky zní: ví člověk, kam a proč je jeho pozornost vedena, může to kdykoli přerušit a je rozhodování odděleno od chvíle, kdy byla pozornost řízena druhým. Cialdini popisuje, jak prodejní prostředí využívají atmosféru a časový tlak, aby zkrátila úvahu kupujícího (Cialdini 2009).

Vztah k technikám kompendia🔗

Směr pozornosti je skrytou proměnnou řady technik, které kompendium popisuje jinde. Informační přetížení drží pozornost člověka v neustálém vnějším zahlcení, takže na vlastní úvahu nezbývá čas. Opačným případem jsou dlouhá setkání s rituály, zpěvem nebo meditací, po kterých následuje výzva k závazku, tedy situace, kdy je pozornost nejprve odvedena dovnitř a rozhodnutí se klade do chvíle, kdy se člověk ještě nevrátil k vnějším údajům. Obě podoby mají společné to, že o rytmu pozornosti nerozhoduje ten, kdo se rozhoduje, ale ten, kdo situaci řídí. Singerová a Lalichová popisují, jak skupiny s vysokou kontrolou střídají vyčerpávající program s navozováním vnitřně zaměřených stavů a jak to oslabuje kritický úsudek členů (Singer a Lalich 1995).

Stav důkazů🔗

Rozlišení vnějšího a vnitřního zaměření pozornosti odpovídá dobře doloženým poznatkům kognitivní psychologie, a v tomto obecném smyslu je pojem nesporný (Kahneman 2011). NLP však k němu přidává tvrzení, která ověřena nejsou: že směr pozornosti lze spolehlivě odečíst z vnějších znaků, že downtime je totožný s transem a že cílené střídání obou stavů má specifické terapeutické nebo výkonnostní účinky. Pro tato tvrzení neexistují kontrolované studie. Heap ve svém hodnocení NLP upozornil, že výzkum nepodporuje hlavní tvrzení oboru o vnímání a reprezentaci, na kterých podobné pojmy stojí (Heap 1988). Witkowski hodnotí výzkumnou základnu NLP jako převážně nepodporující (Witkowski 2010). Ztotožnění downtime s transem je navíc sporné i z hlediska výzkumu hypnózy, kde se dlouhodobě vede spor o to, zda hypnóza vůbec představuje zvláštní stav vědomí (Kirsch a Lynn 1995). Pojmy uptime a downtime je tedy rozumné chápat jako užitečné popisné značky, ne jako vědecké kategorie.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit rozhodování od situace, ve které někdo jiný řídí naši pozornost. Kdo je na prezentaci, semináři nebo v emočně vypjatém rozhovoru veden k pocitům a představám, nemusí se rozhodovat na místě; může si vyžádat písemné podklady a posoudit je později, v klidu a mimo atmosféru, kterou vytvořil mluvčí. Druhou obranou je vědomě se vracet k vnějším údajům: číst dokumenty, psát si poznámky, ptát se na čísla a podmínky. Pokud mluvčí tyto kroky zrazuje, je to samo o sobě varovný signál. Třetí obranou je všímat si vlastního stavu: pokud si po skončení rozhovoru pamatuji silný pocit, ale ne konkrétní údaje, je rozumné rozhodnutí přezkoumat. Pro lidi, kteří prošli dlouhodobým pobytem v prostředí s cíleným navozováním vnitřně zaměřených stavů, například v některých duchovních skupinách, bývá součástí zotavení i obnova schopnosti udržet pozornost v přítomnosti a důvěřovat vlastním vjemům (Singer a Lalich 1995). V klinické praxi se k tomu využívají stabilizační postupy, které posilují orientaci v přítomném prostředí a vrací člověku kontrolu nad tím, kam jeho pozornost směřuje (Herman 1992).

Literatura🔗

• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Smyslová ostrost – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Sensory acuity)
• Vnitřní dialog – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Internal dialogue)
• Trans – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Trance (concept))
• Nový kód NLP – příbuzné heslo (Strategie a modelování, NLP New Code)
• Stav nevědění – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Know-nothing state)
• Periferní vidění – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Peripheral vision)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.2.7 Mindfulness-based trauma intervention – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vnitřní dialog – předchozí heslo rodiny
• Trans – další heslo rodiny