Úroveň identity🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-13.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Logické úrovně a percepční pozice
Druh	pojem
Anglicky	Identity level
Jiné názvy	kdo, úroveň sebepojetí
Obecnější heslo	Logické úrovně
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Úroveň identity je v modelu logických úrovní druhá nejvyšší vrstva, nad přesvědčeními a hodnotami a pod úrovní poslání. Zahrnuje to, jak člověk chápe sám sebe: kým je, jakou má roli, jaké místo zaujímá mezi druhými a co ho činí tím, kým je, napříč situacemi. Odpovídá na otázku „kdo“. Podle Diltse identita organizuje přesvědčení, hodnoty, schopnosti a chování do celku, a změna na této úrovni proto podle modelu proměňuje všechny úrovně pod ní (Dilts 1990; Dilts a DeLozier 2000). Výroky identity mají typickou jazykovou podobu: „jsem takový“, „nejsem člověk, který…“, „patřím k těm, kdo…“. Pro kompendium je to úroveň s nejvyšším rizikem zneužití. Kritika, která se na ni přesune, nejde opravit jednáním, protože se netýká toho, co člověk udělal, ale toho, kým údajně je. A nabídka nové identity je jedním z nejsilnějších nástrojů vlivu, protože člověk, který se s ní ztotožní, hájí požadavky skupiny jako své vlastní. Obecný model úrovní popisuje heslo logické úrovně.

Původ a souvislosti🔗

Pojem identity nebo sebepojetí patří v psychologii k ústředním a NLP ho převzalo spíše jako praktickou kategorii než jako teorii. Rogers postavil svou terapii na pojmu sebepojetí, tedy obrazu, který si člověk o sobě vytváří, a popsal, že tíseň vzniká, když zkušenost s tímto obrazem nesouhlasí a člověk ji proto musí popírat nebo zkreslovat (Rogers 1951). Korzybski z jiné strany upozornil na jazykový mechanismus, který s identitou úzce souvisí: na sloveso „být“ ve významu ztotožnění. Věta „jsem selhání“ podle něj zaměňuje člověka s abstrakcí, kterou o něm lze vyslovit, a tím ruší rozdíl mezi úrovněmi abstrakce (Korzybski 1933). Bateson, na kterého se Dilts odvolává, chápal to, co lidé nazývají svým já, jako výsledek učení druhého řádu, a změnu na vyšší úrovni učení, která by tento základ proměnila, pokládal za vzácnou a riskantní (Bateson 1972). Dilts identitu zařadil do hierarchie úrovní a v práci s přesvědčeními rozlišoval zvláštní třídu přesvědčení o identitě, která podle něj ovlivňují zdraví i výkon nejvíc (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990). S touto úrovní souvisí i předpoklad, podle kterého člověk není své chování: ten chrání identitu před soudy, které patří k úrovni chování.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má úroveň identity v NLP dvě charakteristiky. První je globálnost: výrok o identitě se netýká jedné situace, ale člověka jako celku, a přenáší se do všech kontextů. Druhá je stabilita: identita se prožívá jako něco, co trvá, takže výrok o ní nese implicitní předpověď do budoucna. Spojení obou charakteristik vysvětluje, proč výroky identity působí silněji než výroky o chování. Věta „zapomněl jsi na schůzku“ se týká jedné události, věta „nejsi člověk, na kterého se dá spolehnout“ se týká všech minulých i budoucích událostí najednou (Dilts 1990).

Pro defenzivní čtení je klíčové sledovat dva pohyby. Prvním je přesun dolů nahoru, kdy se jednotlivé chování povýší na soud o identitě. Kognitivní terapie řadí příbuzný pohyb mezi typické chyby usuzování: při přehnaném zobecnění člověk z jednotlivé události vyvozuje globální závěr o sobě nebo o druhých (Beck 1976). Ellis označoval celkové hodnocení vlastní osoby podle jednotlivých výkonů za zdroj úzkosti a deprese (Ellis 1962). Druhým pohybem je nabídka identity shora: člověku se přisoudí nová, žádoucí identita, být vyvolený, probuzený, výjimečný nebo součástí elitní skupiny, a jeho jednání se pak posuzuje podle toho, zda této identitě odpovídá. Výzkum přesvědčování ukazuje, že obraz sebe, který člověk přijme, ho vede k jednání, které s tímto obrazem souhlasí, a že tuto potřebu konzistence lze využít k získání dalších ústupků (Cialdini 2009). Katalog se tomuto pohybu věnuje v hesle záměna logických úrovní.

Detekční znaky🔗

Varovné znaky se týkají obou pohybů. Kritika jednotlivých činů se formuluje jako soud o povaze: „ty prostě nejsi…“, „takový člověk jako ty…“, „vždycky jsi byl…“. Soudy se opakují a jednotlivé chyby se hromadí jako důkazy o tom, kým člověk je, takže se nedají vyrovnat dalším jednáním. Na straně nabídky se objevuje rychlé a intenzivní přisouzení nové identity, často v prvních týdnech kontaktu se skupinou nebo vztahem: nový jazyk, kterým člověk mluví o sobě, nové jméno nebo role, rozdělení světa na „nás“ a „ty venku“. Stará identita se líčí jako falešná, nevědomá nebo poškozená, a návrat k ní jako ztráta sebe. Hassan popsal tento mechanismus jako vznik kultovní pseudoidentity, která se vrství přes původní identitu člověka a potlačuje ji (Hassan 1988). U člověka, vůči kterému se tyto přesuny opakují, se objevuje globální sebehodnocení, nejistota v tom, kým je mimo skupinu nebo vztah, a obtíž rozlišit mezi konkrétní chybou a vlastní bezcenností. Kompendium tyto znaky popisuje u pěstování identitní nejistoty a u identitární substituce.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití úrovně identity spočívá především v její ochraně. Studijní poradkyně, která studentce po neúspěšné zkoušce řekne, že výsledek vypovídá o přípravě a ne o ní, brání přesunu na identitu. Terapeut, který pomáhá klientovi vnímat, že má více rolí a že žádná z nich ho nevyčerpává, rozšiřuje jeho sebepojetí. Rogers zdůrazňoval, že ke změně sebepojetí dochází v bezpečném vztahu, ve kterém se člověk necítí ohrožen, a ne pod tlakem (Rogers 1951). Otázky po identitě mohou být legitimní i v koučinku, pokud jsou nabídnuty jako otázky a odpovědi na ně zůstávají klientovi. Manipulativní užití má dvě podoby. První je útok na identitu: kritika se soustavně přesouvá na úroveň, kde nejde opravit, a člověk ztrácí oporu v tom, kým je. Takové jednání je typické pro psychicky násilné vztahy. Druhou podobou je obsazení identity: skupina nabídne identitu, která je přitažlivá a zároveň podmíněná loajalitou, takže odchod nebo nesouhlas znamenají ztrátu sebe. Lifton popsal, jak totalitní prostředí nadřazuje doktrínu osobě a jak člověk, který s doktrínou nesouhlasí, musí pochybovat o sobě, ne o doktríně (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Diltsovo tvrzení, že identita tvoří samostatnou úroveň, která organizuje přesvědčení a nižší úrovně a že změna na ní je nejúčinnější cestou ke změně, nebylo empiricky ověřeno. Kritické přehledy NLP konstatují, že modely oboru byly testovány zřídka a že dostupné studie jejich tvrzení většinou nepodporují (Witkowski 2010). Akademické hodnocení NLP, které je k oboru vstřícné, čte jeho modely jako pracovní rámce, ne jako doložené teorie osobnosti (Tosey a Mathison 2009). Přehled pro oblast koučinku, kde se otázky po identitě používají velmi často, upozorňuje na nedostatek kvalitního výzkumu a doporučuje opatrnost (Passmore a Rowson 2019). Nezávisle na NLP je však v psychologii dobře popsáno, že globální negativní soudy o sobě souvisejí s depresí a úzkostí a že jejich zpřesnění je součástí účinných terapeutických postupů (Beck 1976). Poznatky o tom, že přijatý obraz sebe ovlivňuje budoucí jednání, také podporují obranné čtení této úrovně (Cialdini 2009). Rozumné je přijmout rozlišení mezi identitou a chováním jako užitečné, aniž by se z toho vyvozovalo, že identita je samostatná úroveň v Diltsově smyslu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vracet výroky identity na úroveň chování. Když někdo z jednoho činu vyvozuje, kým člověk je, je legitimní odpovědět, že se mluví o konkrétní události, a odmítnout globální nálepku. Korzybského upozornění na sloveso „být“ ve významu ztotožnění nabízí jednoduchou pomůcku: místo „jsem neschopný“ popsat, co se v jaké situaci nepovedlo (Korzybski 1933). Druhou obranou je ostražitost vůči rychle nabídnutým identitám. Identita, kterou člověk dostane od skupiny jako odměnu za příslušnost, může být kdykoli odebrána, a její cena se ukáže teprve při nesouhlasu nebo odchodu. Třetí obranou je udržovat více rolí a vztahů: kdo je zároveň rodičem, kolegou, přítelem a členem různých společenství, je méně zranitelný vůči tomu, aby jediná skupina obsadila celou jeho identitu. Zotavení po zkušenosti, ve které byla identita soustavně napadána nebo přepisována, je dlouhodobé. Klinická literatura popisuje, že po dlouhodobé kontrole je třeba znovu vystavět pocit sebe a že to probíhá ve vztazích, kde je člověk přijímán bez podmínky loajality (Herman 1992). Kompendium tento proces podrobně popisuje u identitní rekonstituce. Navazující úroveň popisuje heslo úroveň poslání.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Logické úrovně a percepční pozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Logické úrovně – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Člověk není své chování – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, People are not their behaviour)
• Logické úrovně – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Logical levels (concept))
• Vzorec sebepojetí – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Self-concept pattern)
• Zarovnání logických úrovní – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Logical level alignment)
• Úroveň přesvědčení a hodnot – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Beliefs and values level)
• Úroveň poslání – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Spiritual (purpose) level)
• Záměna logických úrovní – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Confusing logical levels)
• Jádrová transformace – příbuzné heslo (Práce s částmi, Core transformation)
• Přesvědčení o identitě – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about identity)

V kompendiu

• EA-5.3.1 Identitární substituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.9 Pěstování identitní nejistoty – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.7 Identitní rekonstituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.1.9 Identitní dezintegrace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Úroveň přesvědčení a hodnot – předchozí heslo rodiny
• Úroveň poslání – další heslo rodiny