Rozsahová dvojznačnost🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-04.13
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Milton-model
Druh	vzorec
Anglicky	Scope ambiguity
Jiné názvy	dvojznačnost dosahu
Obecnější heslo	Milton-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Rozsahová dvojznačnost nastává tehdy, když z věty nelze s jistotou určit, jak velkou část výpovědi zasahuje určitý prvek: přívlastek, zápor, kvantifikátor, podmínka nebo vedlejší věta. Ve spojení „unavení rodiče a děti“ není jasné, zda jsou unavení jen rodiče, nebo i děti. Ve větě „Nemusíte to podepsat dnes“ zůstává otevřené, zda podpis není nutný vůbec, nebo jen ne dnes. Ve výroku „Všichni účastníci si vybrali jeden kurz“ se nedá rozhodnout, zda šlo o týž kurz, nebo o kurz pro každého jiný. Bandler a Grinder zařadili rozsahovou dvojznačnost mezi druhy dvojznačnosti, které podle nich tvoří součást Ericksonova hypnotického jazyka, a popsali ji jako situaci, kdy z kontextu nelze poznat, kam až určitý jazykový prvek sahá (Bandler a Grinder 1975b). Pro kompendium má vzorec zvláštní význam ve dvou prostředích: v nabídkách a smlouvách, kde se výhoda zdá širší, než je, a ve výslechu nebo svědecké výpovědi, kde jedna odpověď může nechtěně potvrdit víc, než tazatel výslovně řekl.

Původ a souvislosti🔗

Pojem rozsahu pochází z logiky a sémantiky, kde se rozlišuje úzký a široký dosah záporu, kvantifikátorů a modálních výrazů. Tato rozlišení nejsou vynálezem NLP; Bandler a Grinder je převzali z lingvistiky své doby spolu s celkovým rámcem transformační gramatiky, v němž dvojznačná věta odpovídá více hloubkovým strukturám (Chomsky 1965). Pragmatika ukázala, že rozsah záporu úzce souvisí s presupozicemi: některé předpoklady věty přežijí zápor, jiné ne, podle toho, jak široce ho posluchač chápe (Levinson 1983). Proto se rozsahová dvojznačnost v Milton-modelu často prolíná s presupozicemi: věta, která na první pohled nabízí volbu nebo úlevu, může v širším čtení předpokládat právě to, co má posluchač přijmout.

V hypnotickém kontextu Milton-model rozsahovou dvojznačnost popisuje jako prostředek, jímž se sugesce „rozlije“ na širší část výpovědi, než by odpovídalo pečlivému čtení (Grinder a Bandler 1981). V běžném vlivovém užití je důležitější jiná funkce: mluvčí si ponechává volbu, které čtení bude později platit. Posluchač slyší výhodnější, mluvčí se dovolá užšího.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má rozsahová dvojznačnost tři prvky. Prvním je operátor, tedy slovo nebo konstrukce, jejíž působnost má být určena: přídavné jméno před souřadným spojením, zápor spojený se slovesem a příslovečným určením, kvantifikátor typu „všichni“ či „jeden“, podmínka na konci věty nebo vztažná věta za výčtem. Druhým prvkem jsou dvě možné domény působnosti, úzká a široká, které dávají odlišný význam. Třetím je kontext, který na povrchu podporuje jedno čtení, nejčastěji to, které je pro posluchače přijatelnější. Dvojznačnost nevzniká chybou v gramatice, ale tím, že jazyk dosah operátorů obvykle výslovně nevyznačuje a spoléhá na spolupráci posluchače (Grice 1975; Bandler a Grinder 1975b).

Zvláštní případ představuje složená otázka. Tazatel spojí dvě tvrzení do jedné otázky, na kterou je možné odpovědět jediným „ano“, a tím vznikne nejasnost, zda odpověď platí pro obě části, nebo jen pro jednu. Ve výslechu a ve svědecké výpovědi tak může odpověď nabýt širšího rozsahu, než svědek zamýšlel. Kompendium tento problém popisuje v kontextu forenzního rozhovoru, kde se složeným a sugestivním otázkám záměrně vyhýbá. Výzkum svědecké paměti ukázal, že i drobná změna znění otázky ovlivní odpověď a později i to, co si svědek pamatuje (Loftus a Palmer 1974).

Detekční znaky🔗

Rozsahovou dvojznačnost lze rozpoznat podle několika míst ve větě, kde se typicky skrývá. Jsou to přívlastky před výčtem („noví a stávající…“, „všechny smlouvy a dodatky uzavřené…“), podmínky připojené na konec dlouhé věty („…pro věrné zákazníky“, „…při splnění podmínek“), zápory spojené s časovým určením („nemusíte hned“, „není nutné teď“) a kvantifikátory, které lze vztáhnout k různým skupinám. V mluvené řeči se k tomu přidává prozódie: důraz může jedno čtení zesílit a druhé ztlumit. Silným znakem je situace, kdy se mluvčí později dovolává užšího čtení, než jaké posluchač pochopil, a tvrdí, že „to přece bylo řečeno“. Ve výslechu je znakem otázka obsahující víc tvrzení najednou, na kterou je očekávána jednoslovná odpověď, tedy složená otázka (Copi, Cohen a McMahon 2014).

U posluchače se vzorec projevuje až zpětně, typicky zklamáním: nabídka byla užší, závazek širší, souhlas obsáhlejší, než se zdálo. Takový rozdíl mezi slyšeným a „platným“ obsahem odpovídá rozlišení mezi tím, co je doslovně řečeno, a tím, co posluchač z výpovědi vyvodí (Grice 1975), a je strukturně příbuzný s tím, co kompendium popisuje jako iluzorní komplexitu; u rozsahové dvojznačnosti ale nejde o množství textu, nýbrž o jeden přesně umístěný operátor.

Pro rozlišení náhodné a úmyslné dvojznačnosti je užitečné sledovat opakování. Náhodná rozsahová dvojznačnost se objeví jednou a mluvčí ji při dotazu ochotně rozřeší. Úmyslná se vrací vždy na stejném místě, typicky u podmínek, které omezují výhodu, nebo u závazků, které rozšiřují povinnost, a při dotazu se mluvčí raději odvolá na obecnou formulaci. Grice upozornil, že posluchač běžně předpokládá spolupráci mluvčího a vyvozuje z výpovědi to, co by mluvčí musel myslet, kdyby spolupracoval (Grice 1975). Kde se tento předpoklad opakovaně ukáže jako mylný, jde o informaci o mluvčím, nikoli o selhání posluchače.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Rozsahová dvojznačnost je v běžné řeči všudypřítomná a většinou neškodná, protože kontext a spolupráce mluvčího ji rozřeší. Legitimní je také v literatuře a v humoru, kde je s ní hraní vědomé. Legislativní a smluvní praxe se snaží rozsahové dvojznačnosti odstraňovat, protože vedou ke sporům; přesná formulace podmínek je tam známkou poctivosti. V ericksonovské hypnóze se nepřímé formulace odůvodňují tím, že klientovi ponechávají prostor, jak na sugesci odpoví (Erickson, Rossi a Rossi 1976), a rozsahová dvojznačnost je v tomto výkladu jednou z cest k takové otevřenosti.

Manipulativní užití staví na asymetrii: mluvčí ví, které čtení bude rozhodující, posluchač ne. V prodeji tak vzniká dojem širší výhody, ve smlouvách širší závazek, ve skupinových pravidlech prostor pro dodatečně přísnější výklad a ve výslechu odpověď, která potvrzuje víc, než vyslýchaný chtěl. Tversky a Kahneman ukázali, že už samotný způsob, jakým jsou volby formulovány, mění rozhodnutí lidí, i když jsou věcně totožné (Tversky a Kahneman 1981). Rozsahová dvojznačnost tuto citlivost na formulaci vyhrocuje tím, že věcný obsah přímo ponechává nejistý.

Stav důkazů🔗

Rozsah operátorů je dobře popsaný sémantický jev a jeho vliv na porozumění je nesporný (Levinson 1983). Tvrzení Milton-modelu, že rozsahová dvojznačnost má zvláštní hypnotickou nebo sugestivní účinnost, však empiricky ověřeno není. Přehledy výzkumu NLP nenacházejí podporu pro ústřední tvrzení oboru a upozorňují na metodologické slabiny dostupných studií (Heap 1988; Witkowski 2010). Studie, která by izolovala právě rozsahovou dvojznačnost jako nástroj vlivu, v těchto přehledech uváděna není.

Výzkum mimo NLP však podporuje opatrnost. Práce o rámování rozhodnutí doložila, že formulace mění volbu (Tversky a Kahneman 1981), a výzkum svědecké paměti doložil, že znění otázky mění odpověď i vzpomínku (Loftus a Palmer 1974). Oba výsledky se týkají jazyka obecně, ne Milton-modelu, ale vysvětlují, proč je rozsahová dvojznačnost v nabídkách a výsleších nebezpečná i bez jakékoli hypnózy. Pro čtenáře kompendia je tedy rozumné brát vzorec vážně jako zdroj nedorozumění a zneužití, a zároveň nepřisuzovat mu skrytou moc, kterou mu připisují výcvikové texty.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je výslovné určení dosahu. Otázka „vztahuje se ta podmínka i na…?“ nebo parafráze „rozumím tomu tak, že… platí pro obojí, je to tak?“ přiměje mluvčího rozhodnout. U nabídek a smluv pomáhá trvat na písemném znění a číst podmínky odděleně od prodejní řeči. Ve výslechu a při svědecké výpovědi je legitimní odpovídat na složené otázky po částech a požádat o jejich rozdělení; kvalitní postupy forenzního rozhovoru takové otázky samy nepoužívají. Výzkum odolnosti vůči přesvědčování ukazuje, že znalost technik předem zvyšuje schopnost odolat jim (McGuire 1964), a pomalé, záměrné čtení podmínek je přesně ten druh pečlivého zpracování, který snižuje vliv okrajových podnětů (Petty a Cacioppo 1986).

Zotavení se týká hlavně situací, kdy člověk kvůli rozsahové dvojznačnosti přijal závazek, který by při jasné formulaci odmítl. Kromě právní a finanční pomoci je důležité i psychologické zpracování: lidé mají sklon vinit se z „hlouposti“, přestože dvojznačnost byla vytvořena právě tak, aby ji běžný posluchač nezachytil. Sklon obviňovat sebe místo toho, kdo situaci vytvořil, popisuje i literatura o zotavení po zneužití (Herman 1992). Pojmenování mechanismu pomáhá přesunout odpovědnost tam, kam patří, a obnovit důvěru ve vlastní úsudek.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Milton-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Milton-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Záměna kvantifikátorů – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Formální klamy, Quantifier shift)
• Klam modálního rozsahu – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Formální klamy, Modal scope fallacy)
• Amfibolie – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy jazyka a dvojznačnosti, Amphiboly)
• Fonologická dvojznačnost – příbuzné heslo (Milton-model, Phonological ambiguity)
• Syntaktická dvojznačnost – příbuzné heslo (Milton-model, Syntactic ambiguity)
• Interpunkční dvojznačnost – příbuzné heslo (Milton-model, Punctuation ambiguity)
• Presupozice v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Presuppositions (Milton Model))
• Otázky s presupozicí – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Loaded questions)

V kompendiu

• EA-1.2.3 Iluzorní komplexita – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Syntaktická dvojznačnost – předchozí heslo rodiny
• Interpunkční dvojznačnost – další heslo rodiny