Klamy hodnot, přírody a vědy🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Rodina klamů hodnot, přírody a vědy sdružuje chyby, které vznikají na dvou citlivých hranicích lidského uvažování. První hranice odděluje tvrzení o tom, jak věci jsou, od tvrzení o tom, jak by být měly. Druhá hranice odděluje doklady, které o tvrzení skutečně něco vypovídají, od vnějších znaků, které jen budí dojem podloženosti. Obě hranice se v běžné řeči snadno překračují, protože jazyk faktů a jazyk hodnot se mísí a protože vědecká prestiž se dá napodobit, aniž by se napodobily kontrolní mechanismy vědy. Přehled pseudovědy v klinické psychologii ji popisuje právě jako soubor tvrzení, která přebírají vnější znaky vědy, ale postrádají její mechanismy sebeopravy (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Klamy této rodiny proto nejsou výsadou neinformovaných; dopouštějí se jich odborníci, instituce i média, a často v dobré víře.

Rodinu tvoří tři okruhy. Okruh hranice mezi fakty a hodnotami zahrnuje problém „je“ a „má být“, který slouží jako analytický princip celé rodiny, naturalistický klam, který z přirozenosti vyvozuje dobro, a jeho zrcadlo, moralistický klam, který z hodnot vyvozuje fakta. Okruh vypůjčené autority zahrnuje odvolání na starobylost, v němž stáří učení zastupuje jeho ověření, a vědecký žargon jako argument, v němž zvuk odborného jazyka zastupuje doklady. Okruh vážení dokladů zahrnuje argument jedinou studií, odvolání na anekdotu, klam rovnováhy důkazů a klam placeba. Tyto čtyři chyby spojuje to, že doklad v nich existuje a bývá i pravdivý, ale přisuzuje se mu váha, kterou nemá. Gilovich to ukázal na víře v neúčinné léčebné postupy: skutečně prožité zlepšení, které by nastalo i bez léčby, se snadno vyloží jako doklad jejího účinku (Gilovich 1991). Úplný přehled hesel s kódy podává tabulka na konci stránky.

Původ a souvislosti🔗

Rodina má dva historické kořeny. První vede k filozofické diskusi o vztahu faktů a hodnot. David Hume ve třetí knize Pojednání o lidské přirozenosti upozornil, že autoři morálních soustav nepozorovaně přecházejí od vět o tom, co je, k větám o tom, co má být, a že by tento přechod měl být vysvětlen. John Stuart Mill později rozlišil vědu, která zjišťuje, co je a co z čeho plyne, od umění praxe, které si stanoví cíl a od vědy přebírá jen poznání prostředků (Mill 1843). George Edward Moore na začátku dvacátého století zavedl pojem naturalistického klamu pro každou definici dobra přirozenou vlastností (Moore 1903). Tyto tři myšlenky nejsou totožné, ale společně tvoří rámec, v němž lze rozpoznat argument, který normu propašuje v podobě faktu nebo fakt v podobě normy.

Druhý kořen vede k metodologii vědy a k otázce, co dělá doklad dokladem. Francis Bacon a po něm Mill upozorňovali, že úsudky z vybraných případů přehlížejí případy, které by je vyvrátily, a Mill v Systému logiky popsal metody srovnání, na nichž dodnes stojí kontrolovaný experiment (Mill 1843). Karl Popper postavil kritérium vědeckosti na tom, zda teorie zakazuje určitá pozorování, a trval na tom, že vědecký význam mají jen opakovatelné účinky (Popper 1959). Ve druhé polovině dvacátého století k tomu psychologie úsudku přidala empirické poznatky o tom, proč lidé tato kritéria intuitivně porušují. Tversky a Kahneman popsali heuristiku dostupnosti, podle níž živé a snadno vybavitelné případy ovlivňují odhad četnosti víc, než odpovídá jejich váze (Tversky a Kahneman 1974), a Gilovich ukázal, jak tyto mechanismy udržují víru v neúčinné postupy (Gilovich 1991). Teorie argumentace mezitím upozornila, že tradiční seznamy klamů často jen opakovaly staré příklady a málo vysvětlovaly, proč je úsudek chybný (Hamblin 1970). Hesla této rodiny proto u každého klamu rekonstruují skrytou premisu, a ne jen připojují nálepku.

Jak rodinu číst defenzivně🔗

Kompendium popisuje klamy jako vzorce, které má čtenář rozpoznat a umět na ně odpovědět, nikoli jako techniky, které by měl používat. U této rodiny to má zvláštní význam, protože většina jejích klamů se v praxi uplatňuje ve sporech o zdraví, o bezpečnost a o hodnotách skupin, tedy tam, kde omyl nebo manipulace mají vážné následky. Klam placeba a odvolání na anekdotu se objevují v marketingu neúčinných léčebných postupů, které mohou člověka odvést od léčby s prokázaným účinkem. Klam rovnováhy důkazů a argument jedinou studií slouží ve veřejných sporech k vytváření dojmu, že „věda neví“, a tím k odkladu rozhodnutí. Rozbor amerického tisku ukázal, že vyvážené podání klimatické vědy přispělo k rozchodu veřejné debaty s vědeckým poznáním a usnadnilo odklad politických opatření (Boykoff a Boykoff 2004). Vědecký žargon a odvolání na starobylost se uplatňují ve skupinách, které staví autoritu vůdce na údajně vědeckém nebo prastarém učení. Naturalistický a moralistický klam se uplatňují tam, kde skupina přepisuje hodnotová měřítka svých členů nebo popírá doložené zneužití jen proto, že neodpovídá jejímu obrazu o sobě.

Defenzivní čtení má dvě strany. Na jedné straně jde o to, aby čtenář poznal argument, který si přisvojuje váhu, kterou nemá. Na druhé straně jde o to, aby kritika klamů sama nesloužila jako zbraň. Kdo každou osobní výpověď odbude jako anekdotu, každý odkaz na hodnoty jako moralismus a každé technické vysvětlení jako žargon, nepáchá o nic menší chybu než ten, koho kritizuje. Pro kompendium je zvlášť důležité, že svědectví člověka o tom, co zažil, je legitimním dokladem o této události; klamem je teprve zobecnění, které z něj vyvozuje víc, než nese. Teorie argumentace řadí svědectví mezi presumptivně oprávněná argumentační schémata, jejichž síla závisí na odpovědích na kritické otázky (Walton, Reed a Macagno 2008). Každé heslo rodiny proto obsahuje oddíl, který odlišuje klam od platné argumentace a uvádí i neškodný kontrast.

Vztah k ostatním rodinám katalogu🔗

Klamy této rodiny mají blízké příbuzné v jiných rodinách. Naturalistický klam se překrývá s odvoláním na přirozenost a odvolání na starobylost s odvoláním na tradici, které katalog řadí mezi klamy relevance. Vědecký žargon je příbuzný odvolání na nepatřičnou autoritu. Argument jedinou studií a odvolání na anekdotu stojí vedle ukvapeného zobecnění z rodiny klamů předpokladu a vedle zákona malých čísel a zavádějící živosti z rodiny statistických klamů. Klam placeba je zvláštním případem kauzálních klamů, zejména úsudku „po tom, tedy kvůli tomu“ a klamu regrese. Gilovich popisuje, že lidé vyhledávají léčbu obvykle tehdy, když jsou obtíže nejhorší, a následné zlepšení, které by přišlo i samo, připíší léčbě (Gilovich 1991). Klam rovnováhy důkazů má protějšek ve falešné vyváženosti z rodiny rétorických a dialogických taktik. Rozdíl mezi rodinami je v úhlu pohledu: tato rodina sdružuje klamy podle oblasti, ve které vznikají, tedy podle hranice faktů a hodnot a podle hodnocení vědeckých dokladů, kdežto jiné rodiny je třídí podle logické struktury chyby.

Pro pragmaticko-dialektickou teorii, kterou katalog rozebírá v rodině principů kritické diskuse, jsou klamy této rodiny nejčastěji porušením pravidla relevance, pravidla nevyslovené premisy a pravidla argumentačního schématu (van Eemeren a Grootendorst 1992). Moralistický klam hájí faktické stanovisko argumentem, který se k němu nevztahuje. Naturalistický klam a nedovolený přechod od „je“ k „má být“ stojí na nevyslovené premise, kterou by mluvčí po vyslovení nehájil. Klamy vážení dokladů používají argumentační schémata, jako je argument z odborného názoru nebo ze svědectví, mimo podmínky, za nichž jsou tato schémata oprávněná. Souvislosti s technikami kompendia rozvádějí jednotlivá hesla; obecný filozofický rámec, z něhož kniha vychází, popisuje kapitola Filosofický rámec.

Stav poznání🔗

Klamy této rodiny jsou prozkoumány nerovnoměrně. Hranice mezi fakty a hodnotami je předmětem trvalého filozofického sporu, který nebyl rozhodnut a pravděpodobně ani nebude; pro posuzování argumentů však stačí slabší požadavek, aby hodnotící premisa každého argumentu byla viditelná a mohla být zpochybněna. Klamy vážení dokladů jsou naopak předmětem rozsáhlého empirického výzkumu. Lilienfeld, Lynn a Lohr shrnuli varovné znaky pseudovědy v klinické psychologii, mezi které patří spoléhání na svědectví a anekdoty, zatemňující jazyk, nadužívání pomocných hypotéz a nedostatek sebekorekce (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015); řada hesel této rodiny je podrobným rozborem jednotlivých znaků. Boykoff a Boykoff doložili, jak novinářská norma vyváženosti zkreslila obraz vědeckého poznání o klimatu (Boykoff a Boykoff 2004), a Cook, Lewandowsky a Ecker experimentálně ukázali, že vysvětlení techniky falešné vyváženosti čtenářům předem její účinek neutralizuje (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). Tento výsledek navazuje na starší teorii inokulace, podle níž předběžné seznámení s oslabeným argumentem a s jeho vyvrácením zvyšuje odolnost vůči pozdějšímu přesvědčování (McGuire 1964). Pro rodinu jako celek z výzkumu plyne povzbudivý závěr: struktury, které hesla popisují, se lze naučit rozpoznávat, a toto rozpoznání má měřitelný ochranný účinek.

Obrana🔗

Obrana proti klamům této rodiny stojí na několika otázkách, které se dají položit v rozhovoru, v posudku i při čtení zprávy. U argumentů na hranici faktů a hodnot je to otázka po skryté premise: co přesně spojuje popsaný stav s doporučením, nebo hodnotu s tvrzením o faktech? U argumentů vypůjčené autority je to otázka po ověření: jakým způsobem bylo tvrzení testováno, nezávisle na tom, jak staře nebo odborně zní? U argumentů vážení dokladů je to otázka po celku: jak tento doklad zapadá do toho, co se o věci ví, s čím byl srovnán a kolik dalších dokladů ukazuje stejným nebo opačným směrem? Tyto otázky nevyžadují odborné vzdělání v daném oboru a nezpochybňují upřímnost toho, kdo argumentuje. Vyžadují jen to, aby se argument dal rozložit na části a aby se každá část posoudila zvlášť. Odpovídá to přístupu teorie argumentace, která ke každému argumentačnímu schématu přiřazuje kritické otázky, jimiž se jeho užití prověřuje (Walton, Reed a Macagno 2008).

V institucích, kde se rozhoduje o lidech, se obrana uplatňuje především požadavkem na oddělení faktických zjištění od hodnotových kritérií a na výslovné uvedení, o jaké doklady se rozhodnutí opírá. V klinické a poradenské praxi znamená obrana respekt ke zkušenosti člověka spojený s poctivým vysvětlením, co z ní lze a nelze vyvodit. Pro čtenáře, který se setkal s prostředím, v němž se fakta podřizovala ideálu skupiny nebo v němž se autorita opírala o neověřitelné učení, může být užitečné vědět, že otázka „jak to víme?“ není projevem nedůvěry ani neúcty, ale základním nástrojem poznání, ke kterému má právo každý. Hesla rodiny ukazují, jak tuto otázku formulovat u jednotlivých klamů, vždy vedle platné argumentace, která se jim podobá. Výzkum psychologické inokulace naznačuje, že předběžné seznámení s manipulativními technikami zlepšuje schopnost lidí je rozpoznat (Roozenbeek a kol. 2022).

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
AF-08.01	Naturalistický klam	Naturalistic fallacy	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-08.02	Problém „je“ a „má být“	Is–ought problem	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-08.03	Moralistický klam	Moralistic fallacy	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-08.04	Odvolání na starobylost	Appeal to antiquity	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-08.05	Vědecký žargon jako argument	Scientism by jargon	rétorická taktika	převážně záměrná taktika	vysoké
AF-08.06	Argument jedinou studií	Single-study fallacy	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-08.07	Odvolání na anekdotu	Anecdotal fallacy	neformální klam	chyba i taktika	střední
AF-08.08	Klam rovnováhy důkazů	Balance-of-evidence fallacy	neformální klam	chyba i taktika	vysoké
AF-08.09	Klam placeba	Placebo fallacy	neformální klam	chyba i taktika	vysoké

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Klamy hodnot, přírody a vědy"]
  click F "@/kompendium/argumentacni-fauly/hodnoty-a-veda/_index.md"
  n1["Naturalistický klam"]
  n2["Problém „je“ a „má být“"]
  n3["Moralistický klam"]
  n4["Odvolání na starobylost"]
  n5["Vědecký žargon jako argument"]
  n6["Argument jedinou studií"]
  n7["Odvolání na anekdotu"]
  n8["Klam rovnováhy důkazů"]
  n9["Klam placeba"]
  F --> n1
  F --> n2
  F --> n3
  F --> n4
  F --> n5
  F --> n6
  F --> n7
  F --> n8
  F --> n9
  click n1 "@/kompendium/argumentacni-fauly/hodnoty-a-veda/naturalisticky-klam.md"
  click n2 "@/kompendium/argumentacni-fauly/hodnoty-a-veda/je-a-ma-byt.md"
  click n3 "@/kompendium/argumentacni-fauly/hodnoty-a-veda/moralisticky-klam.md"
  click n4 "@/kompendium/argumentacni-fauly/hodnoty-a-veda/odvolani-na-starobylost.md"
  click n5 "@/kompendium/argumentacni-fauly/hodnoty-a-veda/vedecky-zargon.md"
  click n6 "@/kompendium/argumentacni-fauly/hodnoty-a-veda/jeden-studie.md"
  click n7 "@/kompendium/argumentacni-fauly/hodnoty-a-veda/odvolani-na-anekdotu.md"
  click n8 "@/kompendium/argumentacni-fauly/hodnoty-a-veda/klam-rovnovahy-dukazu.md"
  click n9 "@/kompendium/argumentacni-fauly/hodnoty-a-veda/klam-placebo.md"

Literatura🔗

• Boykoff, M. T., & Boykoff, J. M. (2004). Balance as bias: Global warming and the US prestige press. Global Environmental Change, 14(2), 125–136.
• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• Moore, G. E. (1903). Principia Ethica. Cambridge: Cambridge University Press.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

• Argumentační fauly – celý katalog a jeho rodiny
• Rétorické a dialogické taktiky – předchozí rodina katalogu
• Principy kritické diskuse a teorie argumentace – další rodina katalogu