Mapa není území🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.01
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	The map is not the territory
Jiné názvy	mapa a území
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad „mapa není území“ tvrdí, že žádná lidská představa světa není svět sám. Vnímání, paměť i jazyk z toho, co se skutečně děje, vybírají, zjednodušují a uspořádávají. Výsledkem je pracovní model, podle kterého člověk jedná. Neurolingvistické programování převzalo formulaci z obecné sémantiky a postavilo na ní celý svůj přístup ke změně: pokud lidé reagují na své mapy, a ne přímo na území, pak se chování mění změnou mapy (Bandler a Grinder 1975). Předpoklad sám o sobě není technika. Je to epistemické východisko, ze kterého se odvozují jazykové vzorce meta-modelu i práce s představami. Pro kompendium je důležitý tím, že se dá použít oběma směry: k pokoře vůči vlastnímu výkladu, nebo k tomu, aby se zkušenost druhého prohlásila za „pouhou mapu“, kterou je třeba přepsat.

Původ a souvislosti🔗

Výrok pochází od Alfreda Korzybského, který v obecné sémantice upozorňoval, že jazyk a abstrakce nejsou totožné s tím, co označují, a že zaměňování úrovní abstrakce vede k chybám v usuzování i v jednání (Korzybski 1933). Gregory Bateson rozvedl myšlenku v teorii komunikace: informace je rozdíl, který něco mění, a každý organismus pracuje jen s rozdíly, které jeho smysly a kategorie zachytí, nikdy s územím v plné šíři (Bateson 1972). Bandler a Grinder tuto linii spojili s transformační gramatikou. Podle nich člověk vytváří model světa třemi univerzálními procesy, vypouštěním, zkreslováním a zobecňováním, a terapeutická změna spočívá v obohacení ochuzeného modelu (Bandler a Grinder 1975). V pozdějších učebnicích NLP se výrok objevuje na prvním místě seznamu takzvaných předpokladů, tedy pracovních přesvědčení, se kterými má praktik vstupovat do rozhovoru (O'Connor a Seymour 1990). Kognitivní lingvistika dospěla k příbuznému závěru jinou cestou: běžné pojmy jsou strukturovány metaforami, které některé stránky zkušenosti zvýrazňují a jiné skrývají (Lakoff a Johnson 1980). Tato shoda dává předpokladu solidní filozofický základ. Neříká však nic o tom, zda konkrétní techniky NLP, které se na něj odvolávají, fungují.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o rozlišení dvou úrovní, zkušenosti a jejího popisu, a o pravidlo, že popis je vždy neúplný. Z toho NLP vyvozuje tři pracovní důsledky. Za prvé, dva lidé ve stejné situaci mohou mít oprávněně odlišné mapy, protože vybírali jiné rozdíly. Za druhé, utrpení často neplyne z území, ale z ochuzené mapy, ve které chybějí možnosti volby. Za třetí, kdo mění popis, mění i prostor možného jednání (Bandler a Grinder 1975). Pozorovatel by měl rozlišovat, na kterou mapu se princip v rozhovoru uplatňuje. V symetrickém užití platí pro obě strany stejně a otevírá ověřování. V asymetrickém užití se uplatní jen na mapu jedné strany, kdežto mapa druhé strany se mlčky povýší na území. Tato asymetrie je jádrem manipulativního použití a souvisí s mechanismy, které Lifton popsal jako „posvátnou vědu“ uzavřeného systému: doktrína skupiny se stává realitou a zkušenost jednotlivce, která s ní nesouhlasí, se prohlásí za chybu vnímání (Lifton 1961).

Pro analýzu je užitečné sledovat i to, kdo v rozhovoru rozhoduje o tom, která mapa je „užitečnější“. NLP spojuje princip s pragmatickým kritériem: mapa se nehodnotí podle pravdivosti, ale podle toho, zda rozšiřuje možnosti jednání (Bandler a Grinder 1975). Toto kritérium je v terapii srozumitelné, protože cílem je úleva klienta. Mimo terapii však otevírá prostor, ve kterém se otázka „co se stalo“ nahrazuje otázkou „co je výhodné si myslet“, a o výhodnosti pak rozhoduje ten, kdo má ve vztahu moc. Watzlawick a spolupracovníci ukázali, že změna rámce, ve kterém se událost chápe, mění její význam, aniž by se změnila událost sama (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Právě proto je důležité, aby změna rámce zůstala volbou člověka, o jehož zkušenost jde, a ne rozhodnutím druhé strany.

Detekční znaky🔗

Asymetrické užití principu má několik pozorovatelných znaků. Mluvčí opakovaně označuje vzpomínky, vjemy nebo pocity druhého za „jen tvou mapu“ či „tvůj filtr“, ale vlastní výklad podává bez téže výhrady. Zpochybnění se týká zkušenosti, která je pro mluvčího nepohodlná, například vzpomínky na jeho chování, a ne zkušenosti obecně. Místo ověřování faktů nabízí mluvčí „lepší mapu“, kterou má druhý převzít, často spolu s tvrzením, že lpění na vlastní zkušenosti je známka odporu nebo nevyspělosti. V terapeutickém nebo koučovacím rámci se princip někdy používá k odmítnutí kritiky metody: neúspěch není doklad, že metoda nefunguje, ale doklad, že klient „ještě nezměnil mapu“. Takové užití činí tvrzení nevyvratitelným, což kritici NLP opakovaně uváděli jako metodologický problém celého oboru (Sharpley 1987). U člověka, na kterého je asymetrie dlouhodobě uplatňována, se objevuje nejistota ve vlastní paměti, sklon žádat potvrzení vjemů od mluvčího a pocit, že nemá právo na vlastní popis událostí. To jsou znaky, které kompendium jinde popisuje u gaslightingu a u rozkladu epistemické důvěry v sebe sama (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je symetrické a slouží rozlišení pozorování od výkladu. Mediátor, který stranám sporu řekne, že každá z nich viděla jinou část situace, a pak s nimi rekonstruuje, co kdo skutečně viděl a slyšel, používá princip k ověřování. Podobně kognitivní terapie pracuje s rozdílem mezi událostí a jejím automatickým výkladem, aniž by zpochybňovala, že se událost stala (Beck 1976). Takové užití posiluje epistemickou samostatnost: člověk se učí držet svůj výklad jako hypotézu a testovat ho. Manipulativní užití je asymetrické a slouží nahrazení cizí zkušenosti vlastním výkladem. Rozpoznává se podle tří otázek. Uplatňuje se princip na obě mapy stejně? Vede k ověřování nezávislými stopami, nebo k převzetí výkladu autority? A je zpochybnění selektivní, tedy dotýká se právě té zkušenosti, která mluvčího usvědčuje? Tosey a Mathison upozorňují, že síla předpokladů NLP spočívá v jejich rétorické přesvědčivosti, a právě proto je třeba sledovat, k čemu se v konkrétní situaci používají (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Samotný výrok je filozofická teze s dobrým zázemím v epistemologii, teorii komunikace a kognitivní vědě, a v tomto smyslu není předmětem empirického ověření (Korzybski 1933; Lakoff a Johnson 1980). Empiricky ověřitelné jsou až techniky, které z něj NLP odvozuje, a jejich výsledky jsou slabé. Přehledy výzkumu ze sedmdesátých až osmdesátých let nenašly podporu pro klíčová tvrzení NLP o reprezentačních systémech a jejich využití v terapii (Sharpley 1987). Witkowski prošel databázi výzkumů NLP a dospěl k závěru, že naprostá většina kontrolovaných studií tvrzení NLP nepodporuje a že obor má rysy pseudovědy (Witkowski 2010). Kritický přehled pro oblast koučinku konstatuje nedostatek kvalitních studií a doporučuje opatrnost při používání technik NLP v praxi (Passmore a Rowson 2019). Pro čtenáře kompendia z toho plyne rozlišení: přijmout tezi o omezenosti map je rozumné, ale z této teze neplyne, že techniky přepisování map, které se na ni odvolávají, mají prokázaný účinek.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na symetrii. Pokud mluvčí označí vaši zkušenost za mapu, je legitimní odpovědět, že jeho výklad je také mapa, a navrhnout společné ověření nezávislými stopami: záznamy, zprávami, svědky nebo časovou osou událostí. Druhou obranou je oddělit pozorování od výkladu ve vlastním popisu. Kdo si zapisuje, co viděl a slyšel, odděleně od toho, co si o tom myslí, má oporu, kterou selektivní zpochybňování nerozloží (Beck 1976). Třetí obranou je hledat vnější ověřovatele, tedy lidi mimo vztah nebo skupinu, kteří mohou potvrdit, že vaše vnímání je v běžném rozsahu. Herman zdůrazňuje, že obnova důvěry ve vlastní vnímání probíhá v bezpečném vztahu, kde má člověk znovu právo na svůj popis událostí (Herman 1992). V klinické praxi se proto u lidí, na které byl princip dlouhodobě uplatňován asymetricky, nepracuje s dalším „přepisováním map“, ale s obnovou kontinuity paměti, s validací zkušenosti a s postupným návratem ke spoléhání na vlastní úsudek. Odborník, který s NLP pracuje, by měl princip uplatňovat i na vlastní model klienta a na vlastní metodu, jinak se ze symetrického předpokladu stává nástroj autority.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Korzybski, A. (1933). Science and Sanity: An Introduction to Non-Aristotelian Systems and General Semantics. Lancaster: International Non-Aristotelian Library.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Přesvědčení jako součást mapy – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Reifikace – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy jazyka a dvojznačnosti, Reification)
• Význam komunikace je reakce, kterou vyvolá – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The meaning of communication is the response you get)
• Respekt k modelu světa druhého – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Respect for the other person's model of the world)
• Lidé volí nejlepší dostupnou volbu – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, People make the best choice available to them)
• Předpoklady jako pracovní hypotézy – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Presuppositions as working assumptions)
• Meta-model – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model)
• Model světa – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Model of the world)
• Rozrámcování – příbuzné heslo (Reframing a rámce, De-framing)
• Strategie reality – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Reality strategy)
• Manipulativní reframing v blízkých vztazích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Manipulative reframing in close relationships)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.5 Filosofický rámec: epistemologie, fenomenologie, hermeneutika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.3 Sociální epistemologie EA — Goldman, Fricker, Longino, Anderson – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Význam komunikace je reakce, kterou vyvolá – další heslo rodiny