Šestikrokový reframing🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-08.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Reframing a rámce
Druh	vzorec
Anglicky	Six-step reframing
Jiné názvy	reframing šesti kroků
Obecnější heslo	Reframing
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Šestikrokový reframing je terapeutický vzorec NLP, který pracuje s nežádoucím chováním nebo příznakem jako s projevem „části“ osobnosti. Této části se připisuje dobrý záměr, kterému chování slouží, a cílem je najít jiné způsoby jednání, které by stejnému záměru sloužily lépe a neměly nežádoucí důsledky. Název odkazuje na počet fází, do nichž zakladatelé NLP vzorec rozčlenili; v kompendiu se popisuje jen jeho struktura a předpoklady, nikoli postup. Vzorec byl představen v přednáškových přepisech z konce sedmdesátých let (Bandler a Grinder 1979) a podrobněji rozpracován v knize, která přerámování věnuje celou (Bandler a Grinder 1982). Od běžného reframingu se liší tím, že nový význam nevzniká v rozhovoru mezi dvěma lidmi, ale v jakémsi vnitřním vyjednávání, které terapeut strukturuje. Pro kompendium je významný dvojím způsobem: jako příklad terapeutické techniky s velmi slabým ověřením a jako zdroj jazyka „částí“ a „pozitivního záměru“, který se snadno přenáší do prostředí, kde slouží k utišení kritiky.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec spojuje několik starších linií. Z gestalt terapie přebírá představu, že vnitřní konflikt lze chápat jako dialog mezi protichůdnými stránkami osobnosti; Perls s takovými dialogy pracoval na svých seminářích a popisoval například napětí mezi kritickou a vzdorující stránkou člověka (Perls 1969). Z ericksonovské hypnoterapie přebírá práci s mimovolními, takzvanými ideomotorickými signály, které měly umožnit komunikaci s tím, co klient vědomě neovládá (Erickson a Rossi 1979). Ze strategické terapie přebírá důraz na to, že symptom má v životě člověka určitou funkci a jeho pouhé potlačení vede k návratu nebo náhradě jiným symptomem (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). NLP tyto prvky spojilo s předpokladem, že každé chování má pozitivní záměr, a s požadavkem ekologické kontroly, tedy ověření, že změna neohrozí jiné důležité potřeby (Bandler a Grinder 1982). Na vzorec navazují pozdější techniky práce s částmi v NLP, například integrace částí nebo jádrová transformace, a příbuzné myšlenky se objevují i v terapiích mimo NLP, které s vnitřní mnohostí pracují samostatně.

Struktura vzorce🔗

Strukturu vzorce lze popsat jako soubor předpokladů a fází, aniž by šlo o návod. Prvním předpokladem je, že nežádoucí chování vytváří určitá část osobnosti, která je od vědomé vůle oddělená. Druhým je, že tato část sleduje dobrý záměr, například ochranu, úlevu nebo pozornost, a chování je jen jednou z možných cest k němu. Třetím je, že s částí lze „komunikovat“ prostřednictvím mimovolních tělesných nebo smyslových signálů, které se vykládají jako souhlas nebo nesouhlas. Fáze vzorce pak podle literatury NLP vedou od pojmenování chování přes oddělení chování od záměru k hledání alternativ a k ověření, zda se proti změně neozývají jiné části (Bandler a Grinder 1979). Klíčovým mechanismem, který NLP vzorci připisuje, je tedy oddělení chování od záměru: když záměr zůstane uznán, má klient údajně menší důvod chování hájit a snáze přijme náhradu.

Z hlediska psychologie lze tytéž prvky vysvětlit i bez předpokladu oddělených částí. Metafora částí může klientovi pomoci mluvit o ambivalenci bez studu a hledání funkce symptomu připomíná funkční analýzu chování. Mimovolní signály jsou však v takovém uspořádání silně citlivé na očekávání obou účastníků. Výzkum hypnózy ukazuje, že prožitek mimovolnosti a odpovědi na sugesce lze vysvětlit očekáváním, motivací a sociálním kontextem a že nevyžaduje zvláštní změněný stav (Kirsch a Lynn 1995). Signál „od části“ tak může být spíš odrazem toho, co klient a terapeut očekávají, než zprávou z nevědomí.

Detekční znaky🔗

V terapeutickém prostředí se vzorec pozná podle jazyka, který mluví o „části, která způsobuje“ chování, podle dotazů na její záměr a podle požadavku věnovat pozornost mimovolním tělesným pocitům jako odpovědi. Pozornost si zaslouží situace, kdy se tento jazyk přenese mimo terapii. V rozvojových a duchovních skupinách se „část, která pochybuje“ nebo „část, která se bojí“ stává vysvětlením pro kritické otázky člena. Kritika skupiny se tím přesune do nitra kritika: místo posouzení, zda pochybnost má důvody, se řeší, jak „část“ uklidnit. Signálem je, že se jazyk částí uplatňuje jen na postoje nepohodlné pro vedoucího, že „dobrý záměr“ pochybnosti se vždy formuluje jako ochrana před něčím, co ve skutečnosti hrozbou není, a že závěrem rozhovoru je setrvání ve skupině. Lifton popsal, jak uzavřené systémy přepisují vnitřní konflikt člena na jeho osobní nedostatek, který je třeba překonat, nikoli na informaci o systému (Lifton 1961), a Hassan upozorňoval na podobné mechanismy kontroly myšlení v destruktivních skupinách (Hassan 1988).

Legitimní a manipulativní užití🔗

V terapeutickém rámci může metafora částí a uznání záměru chování snižovat stud a zlepšovat spolupráci, podobně jako v jiných přístupech, které s ambivalencí pracují s respektem. Motivační rozhovory například ukazují, že klientovy důvody pro setrvání u chování je dobré vyslechnout a pochopit, místo s nimi bojovat (Miller a Rollnick 2013). Legitimní užití proto zachovává tyto znaky: klient je informován, že jde o metaforu, a ne o ověřený model mysli; o tom, zda chce takto pracovat, rozhoduje sám; nežádoucí chování se neomlouvá, jen se zkoumá jeho funkce; a vzorec se nepoužívá na úsudky klienta o vnějším světě, například na jeho hodnocení vztahu nebo skupiny. Manipulativní užití obrací poslední bod. Pochybnost o skupině, strach z partnera nebo nedůvěra k nabídce se v něm vykládají jako práce části, která „chce dobře, ale mýlí se“, a změna se definuje jako to, že pochybnost zmizí. Tak se terapeutický slovník mění v nástroj, který zbavuje člověka jeho vnitřního varovného systému. K hraničním případům patří komerční semináře, kde se technika provádí hromadně a bez návaznosti na odbornou péči, a kde chybí prostor pro informovaný souhlas.

Stav důkazů🔗

Šestikrokový reframing nemá oporu v kvalitních kontrolovaných studiích. Přehledy výzkumu NLP ho mezi ověřené intervence neřadí; systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky našel jen malý počet studií nízké kvality a dospěl k závěru, že důkazy o účinku chybějí (Sturt a kol. 2012). Witkowski ve své analýze databáze výzkumů NLP konstatuje, že podporující studie jsou vzácné a metodologicky slabé (Witkowski 2010). Tosey a Mathison, kteří k NLP přistupují vstřícněji, upozorňují, že obor se opírá převážně o zkušenost praktiků a jejich kazuistiky a že akademický výzkum jeho technik zůstává řídký (Tosey a Mathison 2009). Tvrzení o komunikaci s „nevědomou částí“ prostřednictvím mimovolních signálů navíc naráží na výzkum, podle něhož se takové odpovědi dají vysvětlit očekáváním a sugescí (Kirsch a Lynn 1995). Pro klinika z toho plyne, že vzorec nelze doporučit jako samostatnou léčbu a že uznání funkce chování, které je jeho nejcennější částí, nabízejí i lépe ověřené přístupy.

Obrana a zotavení🔗

Pro klienta, kterému je vzorec nabídnut v terapii, je ochranou informovaný souhlas: vědět, že jde o metaforu bez silného empirického zázemí, a mít možnost odmítnout. Pro člověka, na něhož se jazyk částí uplatňuje mimo terapii, je obranou rozlišení mezi vnitřním konfliktem a varováním o vnějším světě. Pochybnost o skupině nebo vztahu se nejprve posuzuje podle důvodů, které ji vyvolaly, a teprve potom podle toho, jaké pocity provází. Užitečné je ověřit si ji u lidí mimo daný vztah nebo skupinu a sledovat, zda rozhovor o „částech“ vždy končí tím, že pochybnost má zmizet. Singerová a Lalichová popisují, že lidé po odchodu z manipulativních skupin často potřebují pomoc právě s tím, aby znovu začali důvěřovat vlastním varovným signálům (Singer a Lalich 1995). Kompendium popisuje práci s vnitřní mnohostí v terapeutickém rámci u přístupu IFS; i tam platí, že metafora částí má sloužit klientovi a nikdy nesmí nahradit jeho úsudek o tom, co se mu děje. Odborník, který vzorec používá, by měl zvlášť dbát na to, aby jazyk „dobrého záměru“ nikdy neomlouval jednání třetích osob, které klientovi ubližují.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Erickson, M. H., & Rossi, E. L. (1979). Hypnotherapy: An Exploratory Casebook. New York: Irvington.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Perls, F. S. (1969). Gestalt Therapy Verbatim. Lafayette: Real People Press.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Reframing a rámce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Reframing – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Každé chování má pozitivní záměr – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Every behaviour has a positive intention)
• Ekologická kontrola – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Ecology check)
• Ideomotorická signalizace – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Ideomotor signalling)
• Rámec ekologie – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Ecology frame)
• Integrace částí – příbuzné heslo (Práce s částmi, Parts integration)
• Jádrová transformace – příbuzné heslo (Práce s částmi, Core transformation)
• Vyjednávání mezi částmi – příbuzné heslo (Práce s částmi, Parts negotiation)
• Hledání pozitivního záměru části – příbuzné heslo (Práce s částmi, Eliciting a part's positive intention)
• Vytvoření nové části – příbuzné heslo (Práce s částmi, Creating a new part)

V kompendiu

• EA-6.2.3 IFS — Internal Family Systems – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.3.1 Imunizace proti falsifikaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Významový reframing – předchozí heslo rodiny
• Rámec souhlasu – další heslo rodiny