Transderivační hledání🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.41
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Transderivational search
Jiné názvy	TDS
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Transderivační hledání je v neurolingvistickém programování název pro proces, jímž posluchač při setkání s vágní, mnohoznačnou nebo neúplnou výpovědí prohledává vlastní zkušenosti, aby jí dal smysl. Slovo „transderivační“ odkazuje na představu, že povrchová věta může být odvozena z mnoha různých hlubokých struktur a že posluchač si mezi nimi vybírá podle toho, co sám prožil (Dilts a DeLozier 2000). Když někdo řekne „víte, jaké to je, když se konečně něco změní“, každý posluchač si pod tím představí jinou změnu, a to tu, která je pro něj osobně nejvýznamnější. Pojem úzce souvisí s hlubokou a povrchovou strukturou a je teoretickým zdůvodněním vágního jazyka Milton-modelu. Pro kompendium je pojem klíčový, protože popisuje mechanismus, jímž člověk přijme sdělení za vlastní, ačkoli jeho obsah do něj dosadil sám. To, co posluchač „pochopil“, pak prožívá jako objev, nikoli jako cizí vliv.

Původ a souvislosti🔗

Pojem vznikl při pokusu zakladatelů NLP vysvětlit, proč působí hypnotický jazyk Miltona Ericksona. Bandler a Grinder si všimli, že Erickson často mluvil záměrně neurčitě, používal slova bez konkrétního obsahu a nechával na klientovi, aby si je naplnil. Tento jazyk popsali jako soustavu vzorců, které jsou zrcadlovým obrazem meta-modelu: zatímco meta-model se ptá po chybějících údajích, Milton-model je úmyslně vynechává (Bandler a Grinder 1975b). Transderivační hledání je v tomto rámci vysvětlením, proč vágní sdělení nepůsobí prázdně: posluchač ho naplní vlastním významem.

Mechanismus má obdoby, které jsou ve vědě o komunikaci a v psychologii dobře známé. Grice ukázal, že posluchač vychází z předpokladu, že mluvčí spolupracuje a mluví k věci, a pokud výpověď sama nedává smysl, dovodí si nevyslovený význam, který by smysl dával (Grice 1975). Výzkum přesvědčivosti ukazuje, že lidé neprověřují každé sdělení stejně pečlivě a u méně důležitých věcí reagují spíše na formu než na obsah. Langer a spolupracovníci zjistili, že žádost doplněná o zdánlivé zdůvodnění, které nic nesdělovalo, byla v situaci malého významu vyhověna podobně často jako žádost se skutečným důvodem (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Psychologie osobnosti zná také jev, kdy lidé přijímají obecné popisy charakteru za přesné, protože si je vztáhnou na sebe. Všechny tyto poznatky ukazují, že doplňování významu posluchačem je běžný a silný jev.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má transderivační hledání tři části. První je podnět s neúplným obsahem: slovo nebo věta, která nemá jednoznačný referent, například nominalizace („pochopení“, „změna“, „svoboda“), nespecifikované sloveso („něco se ve vás pohne“) nebo nespecifikovaný subjekt („někteří lidé zjistí…“). Druhou částí je hledání, kdy posluchač, obvykle bez vědomého úsilí, vybírá ze své paměti zkušenost, která k podnětu pasuje. Třetí částí je přisouzení: obsah, který posluchač dosadil, se spojí se zdrojem sdělení, takže posluchač má dojem, že mu mluvčí řekl něco o něm samém (Bandler a Grinder 1975b). Formy vágního jazyka podrobně popisují stránky o úmyslné vágnosti a o nominalizacích v Milton-modelu.

Podstatná je asymetrie, kterou tato struktura vytváří. Mluvčí neřekl nic, co by šlo vyvrátit, protože neřekl nic konkrétního. Posluchač přitom prožívá sdělení jako osobně trefné, protože obsah pochází z jeho vlastního života (Bandler a Grinder 1975b). Pokud se později ukáže, že sdělení nebylo pravdivé, mluvčí může odpovědět, že nic takového netvrdil, a má pravdu; teorie konverzace popisuje, že to, co bylo jen naznačeno, může mluvčí na rozdíl od řečeného popřít (Grice 1975). Vágní řeč tak přenáší odpovědnost za obsah na posluchače, zatímco vliv zůstává mluvčímu. Tato asymetrie je důvodem, proč je mechanismus tak účinný v náboru do skupin, v prodeji i v ezoterních výkladech.

Detekční znaky🔗

Manipulativní využití transderivačního hledání se pozná podle hustoty slov bez konkrétního obsahu v situacích, kde by konkrétní obsah měl být. Varovné znaky jsou řeč plná abstraktních pojmů o proměně, pochopení a potenciálu, které nejsou nikdy rozvedeny, výpovědi typu „víš, jak to je, když…“, které předpokládají společnou zkušenost bez jejího popisu, a slibované výsledky, které si každý představí jinak. Dalším znakem je silný pocit osobní trefnosti u posluchače, který však nedokáže zopakovat, co konkrétně slyšel. Ve skupinách s vysokou kontrolou se vágní pojmy často stávají součástí zvláštního slovníku, jehož význam se mění podle potřeby, což kompendium popisuje u terminologické mystifikace. Lifton upozorňuje, že takový slovník zužuje myšlení, protože složité zkušenosti shrnuje do několika pojmů, které vykládá jen autorita (Lifton 1961). U zasaženého člověka se pak objevuje dojem, že skupina mu „rozumí jako nikdo jiný“, ačkoli toto porozumění sestavil převážně on sám.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Doplňování významu posluchačem je přirozenou součástí umění, literatury a terapeutické práce s metaforou. Báseň, která mluví o „cestě domů“, nechává čtenáře, aby si ji naplnil vlastní zkušeností, a právě v tom je její síla. Terapeutický příběh, který klientovi nabídne obraz bez konkrétního výkladu, mu umožní najít v něm vlastní význam (Gordon 1978). V těchto případech je otevřenost výslovná, posluchač ví, že význam doplňuje sám, a nikdo si jeho obsah nepřivlastňuje. Manipulativní užití je skryté. Vágní řeč se používá proto, aby si posluchač dosadil vlastní touhy nebo obavy, a dosazený obsah se pak připíše skupině, produktu nebo vůdci jako něco, co jen oni mohou naplnit. Rozlišující otázky zní: je otevřenost sdělení přiznaná, nebo se vydává za konkrétní slib, je obsah, který si posluchač dosadil, později použit jako závazek a dokáže mluvčí na žádost říct, co konkrétně myslel.

Vztah k technikám kompendia🔗

Transderivační hledání vysvětluje, proč jsou techniky založené na vágnosti tak odolné vůči kritice. Terminologická mystifikace obklopuje sdělení pojmy, které zní hluboce, ale nemají pevný obsah, takže posluchač do nich vkládá vlastní očekávání a vykladač si může kdykoli vybrat, který výklad platí. Past epistemické vágnosti, kterou kompendium popisuje mezi technikami pracujícími s paradoxy, staví člověka do situace, kdy nemůže nesouhlasit, protože neví, s čím přesně by nesouhlasil. Obě techniky využívají tutéž asymetrii: posluchač nese odpovědnost za obsah, který si doplnil, a mluvčí za nic, co by šlo doložit. Petty a Cacioppo ukazují, že když posluchač nemá motivaci nebo možnost sdělení pečlivě zpracovat, rozhodují o jeho postoji spíše okrajové znaky, jako je autorita nebo sympatie zdroje, než obsah argumentů (Petty a Cacioppo 1986). Vágní řeč podmínky pro takové zpracování vytváří sama, protože obsah, který by šlo pečlivě posoudit, v ní chybí. Proto se proti ní nelze bránit protiargumenty, ale jen požadavkem, aby obsah vůbec vznikl.

Stav důkazů🔗

Obecné jevy, na nichž pojem stojí, jsou dobře doložené. Pragmatika popisuje, jak posluchač dovozuje nevyslovený význam (Grice 1975), a sociální psychologie ukazuje, že lidé za určitých podmínek reagují na formu sdělení bez ověřování obsahu (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Specifické tvrzení NLP, že vágní jazyk spouští nevědomé prohledávání zkušeností, které lze cíleně řídit a využít k navození transu nebo ke změně chování, však kontrolovaně ověřeno nebylo. Witkowski konstatuje, že výzkumná základna NLP tvrzení oboru převážně nepodporuje (Witkowski 2010). Roderique-Davies upozorňuje, že NLP přebírá vědecky znějící pojmy, aniž by je podrobilo testování, a označuje ho za kargokultovní psychologii (Roderique-Davies 2009). Samotný pojem „transderivační hledání“ je tak spíše pojmenováním známého jevu v terminologii NLP než teorií s vlastní empirickou oporou.

Obrana a zotavení🔗

Nejúčinnější obranou je žádat konkrétní obsah. Otázky „co přesně tím myslíte?“, „na jakém příkladu?“, „čím je to doloženo?“ přenášejí odpovědnost za obsah zpět na mluvčího. Pokud mluvčí konkrétní obsah opakovaně nedodá a místo toho nabídne další abstraktní slova, je to užitečná informace. Druhou obranou je všímat si vlastního podílu: když mám silný pocit, že mi někdo „mluví z duše“, je rozumné se zeptat, co přesně řekl a co jsem si doplnil sám. Třetí obranou je zapsat si sliby a tvrzení doslovně a vrátit se k nim s odstupem, protože vágní řeč na papíře ztrácí velkou část své síly. Pro lidi, kteří odešli ze skupin s rozvinutým vágním slovníkem, bývá součástí zotavení návrat k běžnému jazyku a rozlišení, které zkušenosti byly jejich vlastní a které jim byly vyloženy skupinou (Hassan 1988). Herman připomíná, že obnova po dlouhodobé kontrole zahrnuje i obnovu vlastního vyprávění o tom, co se stalo, vlastními slovy (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Gordon, D. (1978). Therapeutic Metaphors: Helping Others through the Looking Glass. Cupertino: Meta Publications.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Langer, E. J., Blank, A., & Chanowitz, B. (1978). The mindlessness of ostensibly thoughtful action: The role of „placebic“ information in interpersonal interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 36(6), 635–642.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Hluboká a povrchová struktura – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Deep and surface structure)
• Trans – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Trance (concept))
• Úmyslná vágnost – příbuzné heslo (Milton-model, Artful vagueness)
• Nominalizace v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Nominalisations (Milton Model))
• Nespecifikovaná slovesa v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Unspecified verbs (Milton Model))
• Indukce přetížením – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Overload induction)

V kompendiu

• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.4.24 Past epistemické vágnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Trans – předchozí heslo rodiny
• Pacing a leading – další heslo rodiny