Principy kritické diskuse a teorie argumentace🔗

Co rodina zahrnuje🔗

Tato rodina se od ostatních rodin katalogu liší tím, že nepopisuje jednotlivé fauly, ale měřítka, podle nichž se fauly rozpoznávají. Každá výtka „to je klam“ předpokládá představu o tom, jak by rozumná výměna argumentů měla vypadat. Tradiční výklad klamů tuto představu nechával nevyslovenou a předkládal klamy jako seznam, jehož položky spojovalo jen to, že „vypadají jako dobré argumenty, ale nejsou“. Kritika tohoto standardního výkladu ukázala, že seznam je nesourodý a že bez modelu dialogu nelze vysvětlit, proč je útok na osobu, hrozba nebo otázka s ukrytým předpokladem chybou (Hamblin 1970). Teorie argumentace druhé poloviny dvacátého století proto začala klamy vymezovat vůči výslovným normám rozumného rozhovoru. Rodina shromažďuje nejvlivnější z těchto norem a pojmy, které s nimi pracují, aby čtenář u každého faulu katalogu věděl, jaké pravidlo porušuje a podle čeho lze porušení posoudit.

Rodina má dvě části. První tvoří deset pravidel kritické diskuse, jak je formulovala pragma-dialektická škola: každému pravidlu je věnována samostatná stránka, která popisuje jeho obsah, fauly, které ho porušují, a způsob, jak porušení rozpoznat a jak na ně odpovědět (van Eemeren a Grootendorst 1992). Druhou část tvoří pojmy a přístupy, které tento rámec doplňují, rozšiřují nebo zpochybňují: argumentační schémata s kritickými otázkami, Toulminův model, princip shovívavosti a jeho silnější podoba, rozlišení dialektiky a eristiky, bayesovský přístup ke klamům a psychologický výzkum motivovaného uvažování, inokulace a argumentační funkce rozumu.

Kritická diskuse jako normativní model🔗

Pragma-dialektika vychází z představy, že argumentace slouží k řešení rozdílu názorů podle jeho věcné stránky. Tento účel popisuje ideálním modelem kritické diskuse, v němž jedna strana předkládá stanovisko a hájí ho, druhá o něm pochybuje a zkoumá obhajobu, a obě se řídí pravidly, která zaručují, že výsledek bude odpovídat síle argumentů, a ne moci, vytrvalosti nebo obratnosti stran (van Eemeren a Grootendorst 2004). Model rozlišuje čtyři fáze. Ve fázi konfrontace se formuluje rozdíl názorů. Ve fázi zahájení se strany dohodnou na rolích a na společných východiscích. Ve fázi argumentace obhájce předkládá důvody a oponent je zkoumá. Ve fázi uzavření strany zjišťují, k čemu dospěly. Model není popisem skutečných rozhovorů, které jsou mnohem neuspořádanější. Je měřítkem: umožňuje u každého tahu ve skutečném rozhovoru zeptat se, zda přispívá k řešení sporu, nebo ho maří.

Z této perspektivy je faul tahem, který porušuje některé z pravidel modelu, a tím ohrožuje řešení rozdílu názorů (van Eemeren a Grootendorst 1992). Takové vymezení má dvě důležité vlastnosti. Za prvé sjednocuje nesourodý tradiční seznam: útok na osobu, kruhový argument i ekvivokace jsou fauly ze stejného důvodu, protože každý porušuje některé pravidlo, i když každý jiné. Za druhé vymezení nečiní žádný druh argumentu vadným předem. Odvolání na autoritu, emoční apel nebo poukaz na zájem mluvčího jsou fauly jen tehdy, pokud v dané situaci pravidlo skutečně porušují. Tím se pragma-dialektika blíží dialogické teorii klamů, podle níž je klam zneužitím argumentačního tahu, který může být v jiném kontextu zcela v pořádku (Walton 1995).

Deset pravidel🔗

Pravidla lze číst jako průchod fázemi diskuse. Ve fázi konfrontace platí pravidlo svobody, podle něhož nikdo nesmí druhému bránit předložit stanovisko nebo o něm pochybovat; porušují ho útoky na osobu, hrozby a prohlašování stanovisek za nedotknutelná. Ve fázi zahájení platí pravidlo důkazního břemene, podle něhož kdo předloží stanovisko, musí ho na žádost obhájit; porušuje ho únik před břemenem a jeho přesun na pochybujícího. Ve fázi argumentace platí šest pravidel. Pravidlo stanoviska požaduje, aby kritika mířila na skutečně předložené stanovisko, a porušuje ho slaměný panák. Pravidlo relevance požaduje, aby obhajoba předkládala důvody, které se ke stanovisku vztahují, a porušuje ho irelevantní argumentace i působení na emoce místo důvodů. Pravidlo nevyslovené premisy zakazuje přisoudit druhému zveličenou implicitní premisu i popřít vlastní. Pravidlo východiska zakazuje vydávat sporné tvrzení za přijatý výchozí bod i popírat přijaté body; porušuje ho kruhový argument a otázka s ukrytým předpokladem. Pravidlo argumentačního schématu požaduje vhodné a správně použité spojení mezi důvodem a stanoviskem, a porušuje ho nepatřičná autorita, ukvapené zobecnění nebo kluzký svah. Pravidlo platnosti požaduje logicky platný úsudek po doplnění nevyslovených premis, a porušují ho formální klamy. Ve fázi uzavření platí pravidlo uzavření, podle něhož neúspěšná obhajoba vede ke stažení stanoviska a úspěšná ke stažení pochybnosti. Napříč všemi fázemi platí pravidlo užívání jazyka, které zakazuje nejasné a matoucím způsobem dvojznačné formulace a ukládá pečlivý výklad formulací druhého (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Doplňující pojmy a přístupy🔗

Pravidla kritické diskuse říkají, co je v rozhovoru přípustné, ale samy nedávají nástroj k tomu, jak posoudit jednotlivý argument. Tento nástroj nabízí teorie argumentačních schémat, která ke každému typu argumentu, od argumentu autoritou po argument analogií, přiřazuje sadu kritických otázek; stránka argumentační schémata a kritické otázky je podrobně rozebírá (Walton, Reed a Macagno 2008). Starší a v praxi velmi rozšířený nástroj analýzy představuje Toulminův model argumentu, který v argumentu rozlišuje údaje, závěr, oprávnění, jeho opory, výhrady a míru jistoty (Toulmin 1958). Interpretační stránku pravidel stanoviska, nevyslovené premisy a užívání jazyka rozvádějí hesla princip shovívavosti a ocelový panák, která popisují, jak cizí argument rekonstruovat v nejvěrnější, případně nejsilnější podobě (Govier 2010). Souhrnný výklad celé školy podává heslo pragma-dialektika a historické rozlišení mezi rozhovorem, který hledá pravdu, a sporem, který hledá vítězství, heslo dialektika a eristika.

Druhá skupina doplňujících hesel se týká empirického a pravděpodobnostního pohledu na klamy. Bayesovské pojetí klamů ukazuje, že síla mnoha argumentů, které tradice označuje za klamy, závisí na pravděpodobnostech, a že tatáž forma může být jednou silná a jindy slabá (Hahn a Oaksford 2007). Motivované uvažování popisuje, jak cíle a přání ovlivňují, které argumenty lidé hledají a jak přísně je posuzují (Kunda 1990). Argumentační teorie uvažování tvrdí, že lidský rozum se vyvinul především k tvorbě a hodnocení argumentů v dialogu, a vysvětluje tím, proč jsou lidé kritičtější k cizím argumentům než ke svým (Mercier a Sperber 2011). Heslo inokulace proti klamům shrnuje výzkum, podle něhož předchozí seznámení se strukturou manipulativních technik zlepšuje schopnost je rozpoznat (Roozenbeek a kol. 2022).

Jak rodinu číst🔗

Čtenář, který přichází od konkrétního faulu, může v této rodině najít odpověď na otázku, proč je daný tah chybou a podle čeho se pozná, kdy chybou není. Stránky pravidel proto u každého pravidla uvádějí fauly, které ho porušují, a odkazují na jejich hesla v ostatních rodinách katalogu, od klamů relevance po formální klamy. Zároveň u každého pravidla popisují, kde se jeho uplatnění láme: kdy je omezení diskuse oprávněné, kdy je odvolání na autoritu v pořádku a kdy je nejasnost poctivým přiznáním nejistoty. Pragmatická teorie klamu tento přístup zdůvodňuje: tentýž typ argumentu může být v jednom užití rozumný a v jiném klamný, a výtka klamu se proto musí opřít o rozbor konkrétního užití (Walton 1995). Toto odlišení je pro obranný rámec kompendia podstatné. Kdo zná jen seznam klamů, snadno ho začne používat jako zbraň a každý nepohodlný argument označí za klam; kdo zná pravidla, ví, že výtka faulu je sama tahem v diskusi, který musí být zdůvodněn.

Pravidla mají i omezení, která je třeba mít na paměti. Jsou formulována pro kritickou diskusi, tedy pro rozhovor, jehož účelem je řešit rozdíl názorů. Ve vyjednávání, ve vyšetřování, v poradenství nebo v terapeutickém rozhovoru platí jiné účely, a tah, který by v kritické diskusi byl faulem, tam může být legitimní (Walton 1995). Pravidla také nezaručují pravdu: diskuse vedená bezvadně může skončit nepravdivým závěrem, pokud strany sdílejí nepravdivé východisko. A konečně pravidla předpokládají strany, které chtějí spor řešit. Pokud jedna ze stran o řešení nestojí, pravidla jí nemohou zabránit v porušování; mohou jen pomoci druhé straně a pozorovatelům porušení rozpoznat, pojmenovat a odmítnout přijmout jeho výsledek. Právě v tom spočívá jejich hodnota pro klinickou, forenzní a výzkumnou praxi, které kompendium slouží.

Hesla rodiny🔗

Kód	Heslo	Anglicky	Druh	Užití	Riziko
AF-09.01	Pravidlo svobody	Freedom rule	pojem a princip	výkladový pojem	střední
AF-09.02	Pravidlo důkazního břemene	Burden-of-proof rule	pojem a princip	výkladový pojem	střední
AF-09.03	Pravidlo stanoviska	Standpoint rule	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.04	Pravidlo relevance	Relevance rule	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.05	Pravidlo nevyslovené premisy	Unexpressed-premise rule	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.06	Pravidlo východiska	Starting-point rule	pojem a princip	výkladový pojem	střední
AF-09.07	Pravidlo argumentačního schématu	Argument-scheme rule	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.08	Pravidlo platnosti	Validity rule	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.09	Pravidlo uzavření	Closure rule	pojem a princip	výkladový pojem	střední
AF-09.10	Pravidlo užívání jazyka	Usage rule	pojem a princip	výkladový pojem	střední
AF-09.11	Argumentační schémata a kritické otázky	Argumentation schemes	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.12	Toulminův model argumentu	Toulmin model	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.13	Princip shovívavosti	Principle of charity	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.14	Ocelový panák	Steelmanning	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.15	Pragma-dialektika	Pragma-dialectics	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.16	Dialektika a eristika	Dialectic and eristic	pojem a princip	výkladový pojem	střední
AF-09.17	Bayesovské pojetí klamů	Bayesian account of fallacies	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.18	Motivované uvažování	Motivated reasoning	pojem a princip	převážně chyba uvažování	střední
AF-09.19	Inokulace proti klamům	Inoculation against fallacies	pojem a princip	výkladový pojem	nízké
AF-09.20	Argumentační teorie uvažování	Argumentative theory of reasoning	pojem a princip	výkladový pojem	nízké

Mapa rodiny🔗

Mapu odvozuje engine katalogů z vazeb „obecnější heslo“; uzel otevře heslo.

flowchart LR
  F["Principy kritické diskuse a teorie argumentace"]
  click F "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/_index.md"
  n1["Pravidlo svobody"]
  n2["Pravidlo důkazního břemene"]
  n3["Pravidlo stanoviska"]
  n4["Pravidlo relevance"]
  n5["Pravidlo nevyslovené premisy"]
  n6["Pravidlo východiska"]
  n7["Pravidlo argumentačního schématu"]
  n8["Pravidlo platnosti"]
  n9["Pravidlo uzavření"]
  n10["Pravidlo užívání jazyka"]
  n11["Argumentační schémata a kritické otázky"]
  n12["Toulminův model argumentu"]
  n13["Princip shovívavosti"]
  n14["Ocelový panák"]
  n15["Pragma-dialektika"]
  n16["Dialektika a eristika"]
  n17["Bayesovské pojetí klamů"]
  n18["Motivované uvažování"]
  n19["Inokulace proti klamům"]
  n20["Argumentační teorie uvažování"]
  n15 --> n1
  n15 --> n2
  n15 --> n3
  n15 --> n4
  n15 --> n5
  n15 --> n6
  n15 --> n7
  n15 --> n8
  n15 --> n9
  n15 --> n10
  F --> n11
  F --> n12
  F --> n13
  n13 --> n14
  F --> n15
  F --> n16
  F --> n17
  F --> n18
  F --> n19
  F --> n20
  click n1 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pravidlo-svobody.md"
  click n2 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pravidlo-dukazniho-bremene.md"
  click n3 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pravidlo-stanoviska.md"
  click n4 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pravidlo-relevance.md"
  click n5 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pravidlo-nevyslovene-premisy.md"
  click n6 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pravidlo-vychodiska.md"
  click n7 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pravidlo-argumentacniho-schematu.md"
  click n8 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pravidlo-platnosti.md"
  click n9 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pravidlo-uzavreni.md"
  click n10 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pravidlo-uzivani-jazyka.md"
  click n11 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/argumentacni-schemata.md"
  click n12 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/toulminuv-model.md"
  click n13 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/princip-shovivavosti.md"
  click n14 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/ocelovy-panak.md"
  click n15 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/pragma-dialektika.md"
  click n16 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/dialektika-a-eristika.md"
  click n17 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/bayesovske-pojeti-klamu.md"
  click n18 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/motivovane-uvazovani.md"
  click n19 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/inokulace-proti-klamum.md"
  click n20 "@/kompendium/argumentacni-fauly/teorie-argumentace/argumentacni-teorie-uvazovani.md"

Literatura🔗

• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

• Argumentační fauly – celý katalog a jeho rodiny
• Klamy hodnot, přírody a vědy – předchozí rodina katalogu