Logické úrovně🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.20
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Logical levels (concept)
Jiné názvy	neurologické úrovně, Diltsovy úrovně
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Logické úrovně, v části literatury také neurologické úrovně, jsou model, který do neurolingvistického programování zavedl Robert Dilts. Model tvrdí, že lidská zkušenost i změna se odehrávají na několika hierarchicky uspořádaných úrovních a že každá vyšší úroveň organizuje úrovně pod sebou. Obvykle se uvádí šest úrovní: prostředí, tedy kde a kdy člověk jedná; chování, tedy co dělá; schopnosti, tedy jak to dělá a jaké dovednosti používá; přesvědčení a hodnoty, tedy proč to dělá a co pokládá za důležité a pravdivé; identita, tedy kým se cítí být; a nejvýše úroveň, kterou Dilts nazývá duchovní nebo úrovní poslání, tedy k čemu většímu se člověk vztahuje (Dilts 1990; Dilts a DeLozier 2000). Z modelu plyne pracovní pravidlo, že problém se řeší snáz, když se pojmenuje úroveň, na které skutečně leží, a že změna na vyšší úrovni ovlivní úrovně nižší, kdežto opačně to platí jen omezeně. Pro kompendium je model důležitý ze dvou důvodů. Rozlišení chování a identity je v mnoha situacích užitečné a chrání člověka před tím, aby z jednotlivé chyby vyvozoval soud o sobě. Tentýž model však popisuje i to, jak se kritika nebo vliv přesouvá z úrovně chování na úroveň identity a poslání, kde působí nejhlouběji.

Původ a souvislosti🔗

Dilts model odvozuje z práce Gregoryho Batesona, který rozlišoval logické kategorie učení a komunikace. Bateson popsal hierarchii, ve které se na nejnižší úrovni učí reakce, na vyšší úrovni se učí, jak se učit v určitém typu kontextu, a na ještě vyšší úrovni se mění samotný systém těchto kontextů, což podle něj nastává jen vzácně, například v hluboké terapii nebo náboženské konverzi (Bateson 1972). Bateson se přitom opíral o logickou teorii typů a zdůrazňoval, že zaměňování úrovní vede k paradoxům a k patologii komunikace, jak to rozvedla i teorie dvojné vazby (Bateson a kol. 1956). Dilts tuto inspiraci přenesl do praktického modelu úrovní, který použil při práci s přesvědčeními a se zdravím (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990). Encyklopedie systemického NLP pak model prezentuje jako jeden z ústředních nástrojů oboru, který se používá v terapii, koučinku i v organizačním rozvoji (Dilts a DeLozier 2000). Z hlediska dějin myšlení je třeba poznamenat, že Diltsovo schéma s Batesonovou teorií sdílí myšlenku hierarchie a odkazy na ni, ale obsahově jde o jiný model: Batesonovy úrovně jsou úrovně učení a změny kontextu, kdežto Diltsovy úrovně jsou kategorie popisu osobnosti a jejího prostředí. S modelem souvisí i předpoklad, že člověk není své chování.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně stojí model na třech tvrzeních. Prvním je klasifikace: každé tvrzení nebo problém lze přiřadit k určité úrovni podle toho, na jakou otázku odpovídá, zda kde, co, jak, proč, kdo, nebo k čemu. Druhým je hierarchie: vyšší úrovně organizují nižší, takže například přesvědčení určují, které schopnosti člověk rozvíjí, a identita určuje, která přesvědčení přijímá. Třetím je souladnost: člověk se podle modelu cítí celistvý, když jsou jeho úrovně v souladu, a rozpolcený, když si odporují (Dilts a DeLozier 2000). Na tato tvrzení navazují vzorce, které katalog popisuje samostatně: zarovnání logických úrovní a záměna logických úrovní.

Pro obranné čtení je klíčové sledovat směr pohybu mezi úrovněmi. Pohyb dolů, od identity k chování, bývá ochranný: když se chyba vrátí z věty „jsem neschopný“ na úroveň „tento úkol se nepovedl, protože chyběl jeden krok“, je opravitelná a sebehodnocení zůstává nedotčené. Pohyb nahoru, od chování k identitě, bývá zraňující: jednotlivé selhání se změní v soud o tom, kým člověk je, a tento soud se nedá opravit dalším chováním (Dilts 1990; Beck 1976). Stejný pohyb nahoru se objevuje i v pozitivní podobě, kdy se člověku nabízí nová identita a poslání, například být vyvolený, probuzený nebo součástí historického úkolu, a jeho chování se pak řídí tímto rámcem (Hassan 1988). Kompendium tento mechanismus popisuje v technikách identitární substituce a pěstování identitní nejistoty.

Detekční znaky🔗

V běžném rozhovoru se model pozná podle otázek, které se ptají po jednotlivých úrovních: kde a kdy, co přesně, jak, proč je to důležité, kým se v tu chvíli cítíte, k čemu většímu to patří. Takové otázky mohou sloužit porozumění. Varovné znaky se týkají přesunů mezi úrovněmi. Kritika jednoho konkrétního činu se formuluje jako soud o identitě: „nejsi typ, který…“, „takový člověk jako ty…“. Chyby se nevracejí na úroveň chování, kde by šly napravit, ale hromadí se jako důkazy o tom, kým člověk je. Ve skupinách a organizacích se objevuje rétorika identity a poslání, která má převážit nad prostředím a chováním: nevadí, že pracujete bez nároku na odměnu, protože jste součástí poslání. Nová identita se nabízí výměnou za loajalitu a odchod se líčí jako ztráta sebe. U člověka, vůči kterému se přesuny opakují, se objevuje globální sebehodnocení, nejistota v tom, kým je, a obtíž oddělit konkrétní chybu od pocitu vlastní bezcennosti. Lifton popsal, jak totalitní prostředí nahrazuje osobní identitu identitou danou doktrínou a jak se vlastní zkušenost musí podřídit vyššímu rámci (Lifton 1961).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je takové, ve kterém rozlišení úrovní slouží člověku k přesnějšímu pojmenování obtíže a k ochraně jeho sebehodnocení. Mentor, který po neúspěšném projektu řekne, že nepovedený výsledek vypovídá o postupu a ne o člověku, a pak s ním hledá chybějící kroky, používá rozlišení úrovní rozumně. Podobně kognitivní terapie upozorňuje na globální nálepky, kterými lidé z jednotlivých událostí vyvozují soudy o sobě, a pracuje s jejich zpřesněním, i když bez Diltsova modelu (Beck 1976). V koučinku a organizačním rozvoji může model sloužit jako pracovní mapa otázek, pokud se nepodává jako prokázaná struktura osobnosti. Manipulativní užití staví model jako mapu, kde působit nejhlouběji. V kontrolujících vztazích se kritika soustavně přesouvá na úroveň identity, takže člověk ztrácí oporu v tom, kým je. V uzavřených skupinách se úroveň identity a poslání obsazuje doktrínou skupiny, a nižší úrovně, tedy prostředí, čas, peníze a chování, se pak podřizují. Literatura o kultovních skupinách popisuje vytváření nové skupinové identity jako ústřední mechanismus kontroly (Hassan 1988).

Stav důkazů🔗

Model logických úrovní nebyl empiricky ověřen jako popis struktury lidské zkušenosti. Neexistují kontrolované studie, které by prokázaly, že lidská zkušenost je skutečně uspořádána do těchto šesti úrovní, že vyšší úrovně organizují nižší způsobem, který model tvrdí, ani že práce s úrovněmi vede k lepším výsledkům než jiné postupy. Označení „neurologické úrovně“ naznačuje vztah k nervové soustavě, který nebyl doložen. Kritické přehledy NLP konstatují, že tvrzení oboru jsou převážně neověřená a že kontrolované studie jsou vzácné (Witkowski 2010). Přehled zaměřený na koučink, kde se model používá velmi často, upozorňuje na nedostatek kvalitního výzkumu a doporučuje opatrnost (Passmore a Rowson 2019). Akademické hodnocení oboru, které je k NLP vstřícné, připouští, že jeho modely mohou fungovat jako užitečné pracovní rámce, ale nepokládá je za doložené teorie (Tosey a Mathison 2009). Odkaz na Batesona dodává modelu intelektuální váhu, ale Batesonova teorie učení není důkazem pro Diltsovo schéma, protože popisuje něco jiného (Bateson 1972). Rozumné je číst model jako heuristiku pro kladení otázek, ne jako mapu osobnosti.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vracet kritiku na úroveň, kam patří. Když někdo z jedné chyby vyvozuje, kým člověk je, je legitimní odpovědět, že se mluví o konkrétním činu, a zeptat se, co přesně by mělo být jinak. Druhou obranou je ostražitost vůči nabídkám nové identity a poslání, které přicházejí rychle a výměnou za loajalitu: identita, kterou člověk dostane od skupiny, může být odebrána, kdykoli skupina chce. Třetí obranou je udržovat úroveň prostředí a chování ve vlastních rukou: čas, peníze, vztahy a každodenní rozhodování jsou oblasti, kde se nejrychleji projeví, že vyšší rámec začal člověka vyčerpávat. U lidí, kteří prošli skupinou nebo vztahem, kde byla jejich identita soustavně přepisována, je zotavení dlouhodobé. Kompendium ho popisuje v hesle identitní rekonstituce. Herman zdůrazňuje, že po zkušenosti dlouhodobé kontroly je třeba znovu vystavět pocit vlastní identity a že to probíhá ve vztazích, kde je člověk přijímán bez podmínek loajality (Herman 1992). Odborníci, kteří s modelem pracují, by měli mít na paměti, že otázky na identitu a poslání se dotýkají nejcitlivějších vrstev člověka, a proto vyžadují výslovný souhlas a opatrnost.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Bateson, G., Jackson, D. D., Haley, J., & Weakland, J. (1956). Toward a theory of schizophrenia. Behavioral Science, 1(4), 251–264.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Zarovnání logických úrovní – zvláštní případ tohoto hesla
• Úroveň prostředí – zvláštní případ tohoto hesla
• Úroveň chování – zvláštní případ tohoto hesla
• Úroveň schopností – zvláštní případ tohoto hesla
• Úroveň přesvědčení a hodnot – zvláštní případ tohoto hesla
• Úroveň identity – zvláštní případ tohoto hesla
• Úroveň poslání – zvláštní případ tohoto hesla
• Záměna logických úrovní – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Člověk není své chování – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, People are not their behaviour)
• Percepční pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Perceptual positions (concept))
• Zarovnání logických úrovní – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Logical level alignment)
• Úroveň identity – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Identity level)
• Záměna logických úrovní – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Confusing logical levels)
• Hierarchie myšlenek – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Hierarchy of ideas)

V kompendiu

• EA-5.3.1 Identitární substituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.9 Pěstování identitní nejistoty – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.7 Identitní rekonstituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Model TOTE – předchozí heslo rodiny
• Percepční pozice – další heslo rodiny