Přeskočit na obsah

Dobře formulovaný výsledek

Soubor podmínek, které má podle NLP splňovat cíl změny: kde pomáhá ujasnit zakázku a kde se z vyjasněného cíle stává páka závazku a prodeje.

Riziko: moderate

Dobře formulovaný výsledek🔗

PoleHodnota
IdentifikátorNLP-19.01
KatalogNLP vzorce
RodinaCíle a výsledky
Druhvzorec
AnglickyWell-formed outcome
Jiné názvypodmínky dobře formulovaného cíle, well-formed outcome
Užitíterapeutické i vlivové
Riziko zneužitístřední
Vazba na Vaknin 2008odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textutext čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Dobře formulovaný výsledek je v neurolingvistickém programování soubor podmínek, které má splňovat popis žádaného stavu, aby se s ním dalo v terapii, koučinku nebo vyjednávání pracovat. Úvodní učebnice oboru uvádějí jako jádro těchto podmínek kladnou formulaci, smyslově ověřitelné důkazy dosažení, dosažitelnost vlastními silami, vymezení kontextu, přehled potřebných zdrojů a ohled na důsledky pro celek života člověka, takzvanou ekologii (O'Connor a Seymour 1990). Seznamy se mezi autory a výcvikovými školami liší počtem položek i jejich pořadím; někde přibývá požadavek, aby byl zřejmý první krok, nebo aby cíl měl přiměřenou velikost. Katalog proto popisuje každou podmínku na samostatné stránce a tato stránka se věnuje souboru jako celku. Nejde o jazykový vzorec v úzkém smyslu, ale o strukturu rozhovoru: o síto, kterým se propouští zakázka. Pro kompendium je důležitý tím, že ujasněný cíl je zároveň mocným nástrojem vlivu. Kdo zná cíl druhého a pomohl mu ho vyslovit, získává měřítko, podle něhož lze jeho další rozhodnutí vykládat jako důsledná, nebo nedůsledná.

Původ a souvislosti🔗

Slovo „dobře formovaný“ si zakladatelé NLP vypůjčili z transformační gramatiky, kde označuje větu, která vyhovuje pravidlům jazyka (Chomsky 1965). Už v první knize Bandlera a Grindera se mluví o podmínkách, za nichž je klientův popis „dobře formovaný pro terapii“, tedy dostatečně úplný a konkrétní, aby se s ním dalo pracovat (Bandler a Grinder 1975). Pozdější autoři tento jazykový požadavek přenesli z popisu problému na popis cíle. Druhým kořenem je kybernetický obraz jednání, podle něhož organismus srovnává současný stav s cílovým, jedná a znovu srovnává, dokud rozdíl nezmizí (Miller, Galanter a Pribram 1960). V tomto obrazu musí být cíl popsán tak, aby šlo poznat, kdy je dosažen. Raná seminářová literatura NLP opakovaně zdůrazňuje, že praktik má vědět, jakou reakci chce vyvolat, smysly sledovat, zda ji vyvolává, a měnit své chování, dokud se jí nedosáhne (Bandler a Grinder 1979). Ve vztahové terapii okruhu NLP se orientace na žádaný stav promítla do práce s páry, které mají formulovat, jak by měl jejich společný život vypadat, místo opakovaného rozboru konfliktů (Cameron-Bandler 1978). Systemická encyklopedie oboru pak podmínky shrnuje jako obecný nástroj plánování změny (Dilts a DeLozier 2000). Je třeba dodat, že orientace na konkrétní cíl není vynálezem NLP: krátká terapie výzkumného centra v Palo Altu stavěla na konkrétně vymezené změně a varovala před cíli tak velkými a neurčitými, že samy plodí nové problémy (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o sérii testů, kterými prochází formulace cíle. Každá podmínka odpovídá na jednu otázku: zda je cíl popsán tím, co člověk chce, a ne tím, čeho se chce zbavit (kladná formulace); podle čeho pozná, že ho dosáhl (smyslové důkazy); zda leží v jeho vlastním dosahu (cíl pod vlastní kontrolou); kdy, kde a s kým má platit (kontext); co k němu potřebuje (zdroje); a co jeho dosažení udělá s ostatními oblastmi života a s lidmi kolem (ekologie). Takový výčet podmínek, v jednotlivých učebnicích různě dlouhý, uvádí například úvodní učebnice oboru (O'Connor a Seymour 1990). Testy se v praxi uplatňují v podobě otázek výsledku, které formulaci postupně zužují a zpřesňují.

Podstatné je, kdo testy provádí a kdo rozhoduje, zda formulace prošla. V terapeutickém pojetí je síto nástrojem klienta: odborník nabízí hlediska a klient sám posuzuje, co chce. V manipulativním pojetí se síto obrací. Mluvčí vede formulaci směrem, který mu vyhovuje, vyhodnocuje ekologii za druhého a výsledný cíl pak uchovává jako závazek. Psychologie vlivu dobře popisuje, proč je taková formulace účinná: člověk, který se k něčemu veřejně nebo písemně přihlásil, má sklon jednat v souladu s tím, co řekl, i když se okolnosti změnily (Cialdini 2009). Ujasněný cíl tak funguje jako předem vyslovený závazek, k němuž lze připojit libovolný prostředek, který se za cestu k cíli vydává.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití se rozpoznává podle několika znaků. Cíl se vyslovuje v situaci zvýšeného emočního naladění, například na skupinovém semináři, a později se člověku vrací v podobě „sám jsi řekl, že chceš“. Mezi vysloveným cílem a nabízeným prostředkem chybí samostatné posouzení: nabídka dalšího kurzu, produktu nebo služby se předkládá jako logický důsledek cíle, ne jako jedna z mnoha možností. Ekologickou podmínku vyhodnocuje mluvčí, nikoli člověk sám, a obavy blízkých se vykládají jako překážka. Neúspěch se nevykládá jako doklad, že metoda nefunguje, ale jako doklad, že cíl „nebyl dobře formulován“, takže metoda zůstává nevyvratitelná. Singerová a Lalichová popisují velké skupinové výcviky, v nichž účastníci pod tlakem skupiny přijímají veřejné závazky a jsou vedeni k zápisu do navazujících programů (Singer a Lalich 1995). Pozorovatel by měl sledovat i asymetrii: mluvčí zná cíl druhého do podrobností, ale vlastní zájem na výsledku rozhovoru nesděluje.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití slouží zakázce člověka. Kouč nebo terapeut, který s klientem ujasňuje, co se má změnit, podle čeho se to pozná a komu by změna mohla uškodit, pomáhá převést neurčitou nespokojenost na téma, s nímž lze pracovat, a vytváří kritérium, podle něhož lze poznat, že spolupráce nepomáhá. Motivační rozhovory s tímto principem pracují bez nálepky NLP: rozdíl mezi současným stavem a tím, co člověk sám pokládá za důležité, je zdrojem motivace, ale cíl i tempo změny zůstávají věcí klienta (Miller a Rollnick 2013). Manipulativní užití slouží zájmu mluvčího. Rozpoznává se podle tří otázek. Kdo cíl formuloval a kdo rozhodl, že je „dobře formulovaný“? Je mezi cílem a nabízeným prostředkem prostor pro samostatné posouzení a odmítnutí? A vrací se vyslovený cíl jako nástroj tlaku, nebo zůstává otevřený změně? Vztah, v němž autorita postupně získá právo hodnotit pokrok druhého podle cílů, které sama pomohla formulovat, popisuje kompendium jako vzorec guru a adepta.

Stav důkazů🔗

Katalogu nejsou známy kontrolované studie, které by testovaly právě soubor podmínek dobře formulovaného výsledku v podobě, v jaké jej uvádí literatura NLP. Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních studií, z nichž by šlo vyvodit účinnost intervencí NLP (Sturt a kol. 2012). Kritický přehled pro oblast koučinku konstatuje, že nástroje NLP se v praxi široce používají, ale jejich výzkumná základna je slabá (Passmore a Rowson 2019). Witkowski po rozboru databáze výzkumů NLP dospěl k závěru, že převážná většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). Je spravedlivé dodat, že myšlenka konkrétního a ověřitelného cíle má oporu mimo NLP: v organizační psychologii existuje rozsáhlý výzkum stanovování cílů a orientace na konkrétní změnu je běžnou součástí ověřených terapií. Tato podpora se však týká obecného principu, ne konkrétní podoby, kterou mu dalo NLP, a ne tvrzení o jeho zvláštní účinnosti. Tosey a Mathison upozorňují, že rozšíření nástrojů NLP v řízení a rozvoji lidí předběhlo jejich výzkumné ověření (Tosey a Mathison 2009).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit cíl od prostředku. Vlastní cíl lze uznat a zároveň odmítnout tvrzení, že k němu vede právě nabízený kurz, produkt nebo vztah. Druhou obranou je odstup: rozhodnutí, které se opírá o cíl vyslovený v emočně vypjaté situaci, je rozumné odložit a posoudit s lidmi, kteří na výsledku nemají zájem. Třetí obranou je trvat na tom, že cíl patří tomu, kdo ho formuloval, a že jej lze kdykoli přeformulovat nebo opustit, aniž by to bylo selhání. Výzkum přesvědčování ukazuje, že odolnost vůči tlaku roste, když člověk předem pozná jeho strukturu a promyslí protiargumenty (McGuire 1964). U lidí, kteří prošli skupinami, v nichž se osobní cíle staly nástrojem kontroly, se zotavení často opírá o rozlišení, které cíle byly jejich vlastní a které převzali od skupiny, a o postupné znovunalezení vlastních měřítek úspěchu (Hassan 1988). Odborník, který s podmínkami pracuje, by je měl uplatňovat i na vlastní nabídku: zda je jeho cíl ve vztahu s klientem vyslovený, ověřitelný a slučitelný se zájmem klienta.

Literatura🔗

  • Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
  • Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
  • Cameron-Bandler, L. (1978). They Lived Happily Ever After: A Book about Achieving Happy Endings in Coupling. Cupertino: Meta Publications.
  • Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
  • Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
  • Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
  • Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
  • McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
  • Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
  • Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
  • O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
  • Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
  • Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
  • Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
  • Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
  • Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
  • Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

Příbuzná hesla

V kompendiu

V katalogu

Heslo v katalogu

Rodina Cíle a výsledky →

Každé heslo katalogu je hvězda, rodiny jsou souhvězdí. Zvýrazněné jsou heslo NLP-19.01 a jeho obecnější, užší a příbuzná hesla; klepnutím na hvězdu otevřete jiné heslo.

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →