Změna metaprogramů🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.24
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	vzorec
Anglicky	Changing meta-programs
Jiné názvy	přeprogramování metaprogramů, změna třídicích vzorců, meta-program change
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Změnou metaprogramů se v NLP rozumí představa, že vzorce, kterými člověk podle tohoto modelu třídí informace a rozhoduje se, například zaměření k cíli, nebo od problému nebo spoléhání na vnitřní, či vnější referenci, nejsou pevné a lze je záměrně posunout. Tad James a Wyatt Woodsmall popsali metaprogramy jako nejhlubší filtry vnímání, které spolu s hodnotami tvoří základ osobnosti, a zároveň je pojali jako něco, co se utváří zkušeností a co se může měnit (James a Woodsmall 1988). Hall a Bodenhamer, kteří katalog metaprogramů výrazně rozšířili, zdůrazňovali, že nejde o vrozené rysy, ale o naučené způsoby myšlení, a že člověk si může zvolit jiný (Hall a Bodenhamer 1997). Vzorec tedy není jedna technika, ale tvrzení o proměnlivosti metaprogramů spojené s různými postupy, jak ji vyvolat. Pro kompendium je důležitý proto, že slib „přenastavení“ dává autoritě možnost prohlásit vlastní úsudek člověka za nastavení, které je třeba opravit.

Původ a souvislosti🔗

Pojem metaprogramů se v NLP rozšířil hlavně díky knize o terapii časové osy, ve které ho James a Woodsmall spojili s výkladem osobnosti a s prací s časovou osou (James a Woodsmall 1988). Podle jejich pojetí se metaprogramy mohou měnit s kontextem a mohou se posunout po výrazných emočních událostech; z toho odvozovali, že posun lze vyvolat i záměrně, mimo jiné postupy terapie časové osy. Charvetová metaprogramy zpracovala pro pracovní prostředí jako profil jazykových a motivačních vzorců, který má pomoci odhadnout, jak bude člověk reagovat na určitý způsob řeči; zdůrazňovala, že vzorce se liší podle situace a že nejde o typy osobnosti (Charvet 1997). Hall a Bodenhamer pak tvrdili, že metaprogramy fungují jako ustálené rámce myšlení a že je lze měnit podobně jako jiné rámce, například tím, že si člověk jiný vzorec „vyzkouší“ a začne ho užívat (Hall a Bodenhamer 1997). Odtud se myšlenka změny metaprogramů dostala do koučinku, personalistiky a firemních školení, kde se metaprogramy používají při náboru a řízení i v marketingu.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně se tvrzení o změně metaprogramů opírá o tři předpoklady. Prvním je, že metaprogram lze u člověka spolehlivě zjistit, obvykle z odpovědí na otázky typu „co je pro vás důležité“ nebo „jak poznáte, že jste odvedl dobrou práci“, a z jazykových vzorců, které přitom používá (Charvet 1997). Druhým je, že zjištěný vzorec je pro daný kontext buď „užitečný“, nebo „omezující“, takže z popisu vzniká hodnocení. Třetím je, že omezující vzorec lze posunout, ať už nácvikem v představě, prací s časovou osou, nebo opakovaným užíváním opačného způsobu myšlení, dokud se nestane běžným (Hall a Bodenhamer 1997). Kniha o terapii časové osy k tomu přidává představu, že vzorce mají kořen v minulých událostech a že jejich přepracování může vzorec změnit (James a Woodsmall 1988). Pro čtenáře je podstatné, že první předpoklad, totiž spolehlivé a platné zjištění metaprogramu, nebyl nezávisle doložen. Pokud je samotná diagnóza nejistá, je nejistý i cíl změny. Psychologie úsudku navíc ukazuje, že lidé snadno vidí potvrzení typologie i v nejednoznačných projevech, a tak profil může působit přesvědčivě, i když nic neměří (Gilovich 1991).

Detekční znaky🔗

Vzorec se pozná podle řeči o tom, že člověk „má“ určitý metaprogram, který je třeba „přepnout“, „přenastavit“ nebo „přeprogramovat“. Sama zmínka o pracovních stylech nic neznamená; varovné znaky se objevují, když typologii používá někdo, kdo má nad člověkem moc a na výsledku zájem. Prvním znakem je patologizace úsudku: vnitřní reference, tedy spoléhání na vlastní posouzení, se v týmu nebo ve skupině prohlásí za problém a jako žádoucí se nabídne vnější reference, tedy ochota řídit se hodnocením druhých. Druhým znakem je hodnocení podle profilu místo podle práce: o člověku se rozhoduje podle typu, který mu někdo přisoudil, a ne podle konkrétního chování. Třetím znakem je hrozba spojená se změnou: požadavek „změnit metaprogram“ se váže na zkušební dobu, postup nebo setrvání ve skupině. Čtvrtým znakem je jednosměrnost: měnit se má vždy jen ten, kdo stojí níž v hierarchii. Kompendium podobné posuny popisuje u přepisu hodnoticích kritérií a u pěstování nejistoty identity v sektách. Hassan upozorňuje, že skupiny s prvky kontroly mysli vedou členy k tomu, aby se vzdali vlastního úsudku ve prospěch úsudku vedení (Hassan 1988), a požadavek na posun k vnější referenci může být jazykovou podobou téhož tlaku.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je takové, ve kterém člověk sám pojmenuje svůj zvyk, sám se rozhodne vyzkoušet jiný přístup a výsledek posoudí podle vlastní zkušenosti. Inženýr, který si všimne, že v projektech vidí hlavně rizika, může zkusit začínat tím, čeho chce dosáhnout; nepotřebuje k tomu typologii, ale typologie mu může posloužit jako podnět. V tomto smyslu se nijak neliší od obecné práce s návyky a s postojem k problému, kterou zná kognitivní terapie, když vede klienta k tomu, aby si všímal svých automatických myšlenek a zkoušel jiné výklady (Beck 1976). Manipulativní užití se pozná podle toho, že rámec změny slouží k podřízení. Personalista nebo vedoucí, který zjistí „profil“ zaměstnance, může z něj dovodit, že jeho kritičnost je nastavení, a nabídnout „přeprogramování“ jako podmínku setrvání. V prodeji a marketingu se metaprogramy používají k tomu, aby se sdělení přizpůsobilo předpokládanému vzorci adresáta, a tvrzení o jejich změně k tomu přidává ambici vzorec posunout tak, aby adresát byl k nabídce vnímavější (Charvet 1997). Organizační prostředí, ve kterém se sporná typologie stává měřítkem loajality, popisuje kompendium v části o obraně organizací.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že metaprogramy lze záměrně a trvale změnit, nejsou známy kontrolované studie, a chybí i nezávislé ověření, že metaprogramy jsou spolehlivě měřitelné a že předpovídají chování; přesné údaje o platnosti profilů literatura neuvádí. Přehled výzkumu NLP dospěl k závěru, že většina jeho testovaných tvrzení neobstála a že kladné výsledky pocházejí převážně z prací nízké kvality (Witkowski 2010). Hodnocení výzkumu NLP v koučinku upozorňuje, že empirická báze pro jeho užití v pracovním prostředí je velmi tenká (Passmore a Rowson 2019). Tosey a Mathison, kteří k NLP přistupují s porozuměním, připouštějí, že jeho modely jsou převážně praktickými popisy z prostředí seminářů a že jejich empirické ověření je slabé (Tosey a Mathison 2009). Obecně platí, že typologie bez ověřené platnosti podporují sklon vidět v lidech to, co do nich vložil hodnotitel, a vybírat potvrzující doklady (Nickerson 1998). Doložené jsou jen obecné poznatky, které existují nezávisle na NLP: že lidé mohou nácvikem měnit své zvyky a způsoby výkladu situací (Beck 1976). Nic z toho ale nedokládá existenci metaprogramů jako samostatných filtrů ani účinnost specifických postupů jejich změny.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je odmítnout, aby sporná typologie nahradila hodnocení skutečné práce a skutečného chování. Pokud vedoucí, lektor nebo skupina tvrdí, že člověk má „špatný“ metaprogram, je rozumné ptát se, jaké konkrétní chování se od něj očekává, podle čeho se bude posuzovat a z jakého ověřeného nástroje vychází tvrzení o jeho profilu. Druhou obranou je ponechat si právo na vlastní úsudek. Spoléhání na vlastní posouzení není vada, ale jedna z hlavních ochran před tlakem autority a skupiny, a požadavek vzdát se ho ve prospěch hodnocení druhých je spíše znakem kontrolujícího prostředí než odborné péče o rozvoj (Hassan 1988). Třetí obranou je všímat si, kdo se má měnit: pokud se změna vyžaduje vždy jen od podřízených a nikdy od toho, kdo typologii zavádí, slouží typologie moci, ne rozvoji. V pracovním prostředí může pomoci písemně si zaznamenat, co bylo řečeno a jaké podmínky byly se změnou spojeny, a obrátit se na odborovou nebo personální podporu mimo přímou linii řízení. Lidé, kteří prošli prostředím, kde byl jejich úsudek soustavně prohlašován za vadné nastavení, mohou potřebovat čas na obnovu důvěry ve vlastní posouzení; Herman popisuje obnovu autonomie a vlastního úsudku jako jádro zotavení po dlouhodobé kontrole (Herman 1992).

Literatura🔗

• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• James, T., & Woodsmall, W. (1988). Time Line Therapy and the Basis of Personality. Cupertino: Meta Publications.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Terapie časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Time Line Therapy)
• K cíli a od problému – příbuzné heslo (Metaprogramy, Toward and away from)
• Vnitřní a vnější referenční rámec – příbuzné heslo (Metaprogramy, Internal and external reference)
• Metaprogramy v náboru a řízení – příbuzné heslo (Metaprogramy, Meta-programs in recruitment and management)
• Metaprogramy v marketingu – příbuzné heslo (Metaprogramy, Meta-programs in marketing)
• NLP v koučinku a rozvoji – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in coaching)

V kompendiu

• EA-2.4.5 Přepis hodnoticích kritérií – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.9 Pěstování identitní nejistoty – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Organizační obrana – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Metaprogramy v marketingu – předchozí heslo rodiny