Modální operátor možnosti🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-03.10
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Meta-model
Druh	vzorec
Anglicky	Modal operator of possibility
Jiné názvy	operátor možnosti, nemohu, nejde to
Obecnější heslo	Meta-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Modální operátor možnosti je v meta-modelu označení pro slova a obraty, kterými mluvčí vymezuje, co je a co není možné: „mohu“, „nemohu“, „nejde to“, „je to nemožné“, „nedokážu“, „není šance“. Bandler a Grinder ho zařadili mezi jazykové projevy zobecňování. Podle jejich výkladu taková věta neříká jen to, co se stalo, ale vytyčuje hranici modelu světa: oblast jednání, kterou mluvčí ze svých možností předem vyloučil (Bandler a Grinder 1975). Operátor možnosti tvoří dvojici s modálním operátorem nutnosti, který vyjadřuje pravidla typu „musím“ a „nesmím“. Zatímco nutnost popisuje tlak, možnost popisuje mez. Pro kompendium je kategorie důležitá ze dvou důvodů. Pomáhá rozpoznat, kdy člověk mluví o vlastní bezmoci jako o faktu, a pomáhá rozpoznat, kdy mu tuto bezmoc někdo jiný vkládá do úst nebo do přesvědčení. Samotný výskyt slova „nemohu“ přitom nic patologického neznamená: většina takových vět popisuje skutečné meze, například fyzické, právní nebo časové.

Původ a souvislosti🔗

Meta-model vznikl v polovině sedmdesátých let jako pokus popsat jazykové vzorce, kterými pracovali terapeuti, jež Bandler a Grinder považovali za mimořádně účinné, především Virginia Satirová a Fritz Perls (Bandler a Grinder 1975). Teoretický rámec převzali z transformační gramatiky: povrchová věta je zkrácenou podobou bohatší hloubkové reprezentace a ztráta informace mezi oběma úrovněmi se dá jazykově zachytit (Chomsky 1965). Modální operátory v tomto rámci zastupují místa, kde se v povrchové struktuře objevuje pravidlo bez svého zdůvodnění. Satirová ve své práci s rodinami opakovaně ukazovala, jak nevyslovená pravidla o tom, co se v rodině „nedá“, omezují komunikaci jejích členů (Satir 1972). Pozdější učebnice NLP kategorii převzaly v téměř nezměněné podobě a spojily ji se standardní otázkou po tom, co mluvčímu brání a co by se stalo, kdyby to přesto udělal (O'Connor a Seymour 1990). V příbuzné podobě se stejný jev objevuje v kognitivní terapii, která sleduje automatické myšlenky o vlastní neschopnosti a beznaději a pracuje s nimi jako s hypotézami, nikoli jako s fakty (Beck 1976). V Milton-modelu se týž gramatický prostředek používá opačným směrem, k navození zážitku, že něco „nejde“ nebo naopak „jde samo“; tomu se věnuje stránka o modálních operátorech v Milton-modelu.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má věta s operátorem možnosti tři složky: mluvčího nebo jinou osobu, jednání a tvrzení, že toto jednání je mimo dosah. Chybí v ní obvykle dvě informace, které by dovolily hranici posoudit: co konkrétně brání a co by následovalo, kdyby hranice padla (Bandler a Grinder 1975). V meta-modelu se proto rozlišuje mezi mezí, která je popsána, a mezí, která je jen vyhlášena. Popsaná mez obsahuje svůj důvod („nemohu přijít, protože ležím s horečkou“). Vyhlášená mez důvod postrádá a dává se za samozřejmost („s tím se nedá nic dělat“). Druhý typ je pro pozorovatele zajímavější, protože právě v něm se může skrývat přesvědčení, které nikdo neověřil.

Druhé rozlišení se týká toho, čí je mez. Věta „nemohu odejít“ může vyjadřovat přesvědčení mluvčího o sobě samém. Věta „nemůžeš odejít“ pronesená druhým člověkem je však jiným jevem: hranice možného se tu nepopisuje, ale přiděluje. Hassan popsal v uzavřených skupinách mechanismus, který nazval indoktrinací fobie: členům se systematicky vštěpuje, že mimo skupinu nemohou přežít, uspět ani být šťastní, a tato představa pak brání odchodu i tehdy, když člověk se skupinou vnitřně nesouhlasí (Hassan 1988). Z hlediska meta-modelu jde o vnějškově vložený operátor možnosti, který si adresát postupně přisvojí. Třetí rozlišení se týká rozsahu. Operátor se často pojí s univerzálním kvantifikátorem: „nikdy to nedokážu“, „nikdo to nezvládne“. Spojení obou kategorií rozšiřuje mez z jedné situace na všechny a vytváří obraz trvalé bezmoci.

Detekční znaky🔗

V řeči jednotlivce se problematické užití pozná podle toho, že se nemožnost vztahuje na oblasti, ve kterých člověk dříve jednal, nebo ve kterých jednají lidé v podobné situaci. Typický je chybějící důvod a nechuť ho hledat: otázka „co přesně brání?“ vyvolá spíš podráždění nebo opakování téže věty než popis překážky. Kognitivní terapie upozorňuje, že u depresivních stavů se takové věty hromadí kolem tří témat, vlastní osoby, světa a budoucnosti, a že jejich přesvědčivost pro mluvčího neodpovídá důkazům, které pro ně má (Beck 1976). V interakci dvou lidí je hlavním znakem asymetrie: jedna strana opakovaně vymezuje, co druhá „nemůže“, „nezvládne“ nebo „nemá šanci“, a tato vymezení se týkají právě těch kroků, které by oslabily vliv mluvčího, tedy odchodu, hledání pomoci, kontaktu s rodinou nebo samostatného rozhodnutí. Singerová a Lalichová popisují, že manipulativní skupiny u členů pěstují závislost a strach z vnějšího světa, které přetrvávají i po odchodu (Singer a Lalich 1995); v řeči se takový strach často ozývá právě jako řada vět o tom, co člověk „nemůže“. Dalším znakem je zpětné obrácení důkazu: pokud se člověk o něco pokusí a neuspěje, slouží neúspěch jako potvrzení, že to „nešlo“; pokud uspěje, úspěch se připíše skupině nebo vedoucímu.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je dvojí. Za prvé jde o přesný popis skutečné meze, který je pro rozhodování nezbytný; nikdo rozumný nezpochybňuje, že člověk po operaci nemůže zvedat těžká břemena. Za druhé jde o terapeutickou práci, ve které odborník zachytí vyhlášenou mez v řeči klienta a otevře ji k prozkoumání otázkou, co by se muselo změnit, aby se situace aspoň trochu posunula. Takový postup vychází z výzvy, kterou meta-model k této kategorii uvádí, tedy z otázky po tom, co brání, a blíží se tomu, co dělají běžné kognitivní a motivační přístupy, které podporují vnímání vlastní schopnosti jednat (Miller a Rollnick 2013). Podstatné je, že otázka nechává rozhodnutí na klientovi a respektuje, že některé meze jsou skutečné.

Manipulativní užití má dvě podoby. První je vkládání nemožnosti: mluvčí opakovaně tvrdí, že druhý něco nemůže, a tím mu zužuje prostor jednání. Kompendium tento mechanismus rozebírá v souvislosti s implantací existenciální bezmoci. Druhá podoba je opačná a vyskytuje se v prodeji a na motivačních seminářích: skutečné meze se znevažují jako „jen přesvědčení“, a člověk je tak tlačen k rozhodnutím, na která nemá prostředky, zdraví nebo čas. Výzva „kdo říká, že to nejde?“ zde neslouží k prozkoumání, ale ke zrušení oprávněné opatrnosti. Obě podoby spojuje to, že o hranici možného rozhoduje někdo jiný než ten, koho se týká. Tosey a Mathison upozorňují, že jazykové vzorce NLP jsou v praxi snadno přenositelné z terapeutického do obchodního a vlivového kontextu a že etika jejich užití stojí mimo samotnou techniku (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že lidé svými slovy vyjadřují a zároveň udržují přesvědčení o vlastních mezích, existuje nepřímá podpora z kognitivní psychologie a terapie: přesvědčení o neschopnosti a beznaději se dají měřit, souvisejí s depresí a mění se v kognitivní terapii (Beck 1976). Specifická tvrzení NLP však empiricky ověřena nejsou. Neexistuje kvalitní výzkum, který by ukázal, že otázky meta-modelu na operátory možnosti mají vlastní účinek odlišitelný od obecných faktorů terapeutického rozhovoru. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že kontrolovaných studií je málo, že jejich metodologická kvalita je nízká a že naprostá většina ověřitelných tvrzení oboru podporu nenašla (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek důkazů pro doporučení metody (Sturt a kol. 2012). Pro čtenáře z toho plyne rozlišení: kategorie je užitečná jako pozorovací nástroj, který pomáhá všimnout si vyhlášených mezí, ale z toho neplyne, že by určitý způsob dotazování spolehlivě měnil přesvědčení.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je převést vyhlášenou mez na popsanou. Kdo slyší „to nemůžeš“, může se zeptat, co konkrétně brání, odkud to mluvčí ví a kdo podobnou situaci zvládl. Stejnou otázku může člověk položit i sám sobě, když zjistí, že jeho vlastní „nemohu“ se týká oblasti, ve které kdysi jednal. Druhou obranou je ověření mimo vztah: lidé, kteří z podobné situace odešli, a nezávislí odborníci poskytnou informaci o skutečných mezích, kterou ten, kdo nemožnost vkládá, nemá zájem dát (Hassan 1988). Třetí obranou proti opačnému tlaku, tedy proti znevažování skutečných mezí, je trvat na tom, že opatrnost není slabost; kdo vás přesvědčuje, že vaše omezení jsou jen v hlavě, má doložit, proč by zrovna toto omezení neplatilo. Herman zdůrazňuje, že zotavení z dlouhodobé kontroly spočívá v postupném návratu pocitu vlastní účinnosti, který vzniká v bezpečném vztahu a na malých, skutečně zvládnutých krocích, ne na přesvědčování (Herman 1992). U lidí, kterým byla nemožnost dlouhodobě vkládána, se proto v klinické praxi nepracuje s rychlým „prolomením“ meze, ale s obnovou zkušenosti, že vlastní jednání má účinek.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Meta-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Meta-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Klam modálního rozsahu – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Formální klamy, Modal scope fallacy)
• Univerzální kvantifikátor – příbuzné heslo (Meta-model, Universal quantifier)
• Modální operátor nutnosti – příbuzné heslo (Meta-model, Modal operator of necessity)
• Modální operátory v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Modal operators (Milton Model))
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Beznaděj, bezmoc a pocit bezcennosti – příbuzné heslo (Přesvědčení, Hopelessness, helplessness, worthlessness)

V kompendiu

• EA-2.5.10 Implantace existenciální bezmoci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.1.11 Modální dezorientace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.4 Hassanova kritéria: autoritářská pyramida a kontinuum vlivu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Modální operátor nutnosti – předchozí heslo rodiny
• Čtení myšlenek – další heslo rodiny