Možnosti a postupy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.03
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Options and procedures
Jiné názvy	důvod volby
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Metaprogram „možnosti a postupy“ je v NLP kategorie, která popisuje, co člověka v daném kontextu motivuje k jednání a jak volí cestu. Na pólu možností stojí zájem o alternativy, o nové cesty, o rozšiřování výběru a často i o obcházení zavedených pravidel; dokončení rozjetého úkolu bývá podle praktické literatury méně přitažlivé než začátek nového. Na pólu postupů stojí zájem o správný způsob, jak věc udělat, o pořadí kroků a o jejich dokončení; nejasnost a chybějící návod působí nejistotu (Charvet 1997). Katalogy metaprogramů kategorii uvádějí pravidelně a zdůrazňují, že jde o tendenci závislou na kontextu, ne o rozdělení lidí do dvou skupin (O'Connor a Seymour 1990; Hall a Bodenhamer 1997). Pro kompendium je pojem důležitý proto, že popisuje dvě odlišné zranitelnosti. Člověk, kterého přitahují možnosti, může být oslněn nabídkou volby, která ve skutečnosti volbou není. Člověk, kterého uklidňuje postup, může přijmout „osvědčený systém“, jehož neúspěch se vždy přičte jemu.

Původ a souvislosti🔗

V profilu LAB je kategorie zařazena mezi motivační vzorce pod názvem „důvod“, protože se podle autorů ukazuje v tom, jak lidé vysvětlují, proč něco zvolili (Charvet 1997). Souvisí s pojmem strategie, se kterým NLP pracuje od počátku: strategie je posloupnost vnitřních a vnějších kroků, kterou člověk opakovaně uplatňuje při rozhodování, učení nebo motivaci (Dilts a kol. 1980). Metaprogram postupů lze v tomto rámci chápat jako zájem o explicitní posloupnost, metaprogram možností jako zájem o rozvětvení. Stránka o pojmu strategie tuto souvislost rozvádí. V psychologii osobnosti existují volně příbuzné konstrukty, například otevřenost vůči zkušenosti, svědomitost nebo potřeba struktury a uzavřenosti, které se zkoumají standardizovanými dotazníky. NLP se na ně neodvolává a jeho kategorie s nimi nelze ztotožnit: podobnost je jen v obecné intuici, že lidé se liší vztahem k pravidlům a k novosti. Rozdíl je i v tom, že metaprogram se určuje z jazykové struktury odpovědi, ne z měřených rysů.

Struktura vzorce🔗

Praktická literatura tvrdí, že se kategorie rozpozná z odpovědi na otázku, proč člověk zvolil svou současnou práci, bydliště nebo jiné rozhodnutí. Člověk orientovaný na možnosti prý odpovídá výčtem kritérií a hodnot, tedy tím, co mu volba umožňuje; člověk orientovaný na postupy prý vypráví příběh, jak se k volbě dostal, krok za krokem, jako by otázka zněla „jak“ a ne „proč“ (Charvet 1997). Z rozpoznání se odvozuje ladění sdělení: prvnímu se nabídka předkládá jako soubor příležitostí a voleb, druhému jako osvědčený a jasný postup. Analyticky je užitečné všimnout si, že obě formy sdělení mají známá přesvědčovací rizika. Nabídka voleb může být rámována tak, že všechny nabízené možnosti vedou k témuž výsledku, a otázka, zda volit vůbec, zmizí. Kompendium tento mechanismus popisuje jako iluzi volby. Nabídka postupu může být rámována jako uzavřený systém, který funguje vždy, pokud se dodrží. Výzkum bezmyšlenkovitého jednání ukazuje, že v zavedených a známých situacích lidé snadno vyhoví požadavku, který má podobu obvyklého skriptu, aniž by posoudili jeho obsah (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Postup, který vypadá jako známá rutina, tak může obejít úvahu.

Detekční znaky🔗

Zneužití pólu možností se pozná podle toho, že nabídka obsahuje mnoho voleb, ale žádná z nich nevede mimo nabízený rámec. Mluvčí se ptá, kterou variantu člověk chce, nikoli zda nějakou chce; nadšení z rozmanitosti zakrývá, že rozhodnutí o vstupu už bylo předpokládáno. V prodejní literatuře se tento obrat objevuje jako alternativní uzavření, v obecné rovině jako falešné dilema. Zneužití pólu postupů se pozná podle toho, že systém se představuje jako neomylný: funguje každému, kdo ho dodrží přesně, a kdo neuspěl, ten se odchýlil. Otázky po rizicích se odkazují na „důvěru v proces“. Kritika postupu se považuje za známku nedostatečné disciplíny. Podobné uspořádání popisují Singer a Lalich u skupin, které členům předepisují podrobná pravidla každodenního života a selhání vykládají jako osobní vinu (Singer a Lalich 1995). U ovlivňovaného člověka se objevuje sebeobviňování po neúspěchu, ochota zvyšovat úsilí místo přehodnocení cesty a neschopnost představit si, že by chyba mohla být v systému samotném.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vychází z toho, že lidé skutečně potřebují informace v různé podobě. Lékař, který pacientovi nabídne přesný postup přípravy na zákrok a zároveň výčet skutečných alternativ léčby, umožňuje, aby si každý vzal to, co potřebuje k rozhodnutí. V organizaci je legitimní, když se při zadávání práce počítá s tím, že někdo potřebuje jasný postup a někdo volnost hledat řešení, a obojí se nabízí otevřeně. Tosey a Mathison připomínají, že hodnota modelů NLP v řízení stojí a padá s tím, zda se používají jako pomůcky k reflexi, nebo jako pevné předpisy (Tosey a Mathison 2009). Manipulativní užití spočívá v tom, že se zjištěná orientace využije k obejití úsudku. Člověku orientovanému na možnosti se nabízí rozmanitost, která je jen zdánlivá. Člověku orientovanému na postupy se nabízí systém, který je imunizován proti selhání, takže každý neúspěch posiluje závislost na něm. Rozhodující otázky jsou: Zahrnuje nabídka i možnost odmítnout? Je postup ověřen na datech včetně neúspěšných případů? A připouští autor postupu, že by postup mohl být chybný?

Stav důkazů🔗

Pro metaprogram možností a postupů nejsou v literatuře, o kterou se kompendium opírá, doloženy studie spolehlivosti a platnosti. Kritické přehledy výzkumu NLP shrnují, že kontrolované studie tvrzení oboru většinou nepodporují, a metaprogramy v nich nevystupují jako ověřený konstrukt (Witkowski 2010). Přehled k použití NLP v koučinku upozorňuje na převahu nekontrolovaných zpráv z praxe (Passmore a Rowson 2019). Tvrzení, že struktura odpovědi na otázku „proč“ spolehlivě odhalí motivační vzorec, je dosud jen tvrzením praktiků. Doložené jsou naopak mechanismy, o které se zneužití opírá. Bezmyšlenkovité vyhovění známému skriptu je experimentálně prokázaný jev (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Systémy, které jakýkoli neúspěch vysvětlí odchylkou uživatele, mají znak, který literatura o pseudovědě v klinické psychologii uvádí jako varovný: jsou nastaveny tak, že je nelze vyvrátit (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Kompendium tento znak rozvádí jako imunizaci proti falsifikaci. Srovnání s validovaným výzkumem osobnosti je možné jen obecně: tamější konstrukty se měří ověřenými nástroji, metaprogram dojmem z rozhovoru.

K tomu přistupuje problém samotného rozpoznávání. Odpověď na otázku „proč“ ovlivňuje mnoho okolností, které s motivačním vzorcem nesouvisejí: zda se člověk cítí v rozhovoru bezpečně, jak dobře si danou volbu pamatuje, zda o ní už dříve někomu vyprávěl a jakou podobu odpovědi považuje v dané situaci za vhodnou. Vyprávění o tom, jak se k rozhodnutí dostal, může být prostě nejsnazší způsob, jak na nečekanou otázku odpovědět. Pozorovatel, který předem ví, jaké dvě kategorie hledá, navíc snadno zařadí nejednoznačnou odpověď tam, kam ji zařadit chce, a potvrzující příklady si pamatuje lépe než ty, které do schématu nezapadají (Gilovich 1991). Bez nezávislého ověření, že dva posuzovatelé zařadí tutéž odpověď stejně a že zařazení něco předpovídá, zůstává kategorie popisnou pomůckou.

Obrana a zotavení🔗

Obranou proti zdánlivé volbě je ptát se, jaké možnosti nabídka nezahrnuje, a výslovně do úvahy přidat možnost „nic z toho“. Pokud se rozhovor stáčí jen k tomu, kterou variantu chcete, je legitimní vrátit ho o krok zpět, k otázce, zda vůbec. Obranou proti neomylnému systému je žádat údaje o tom, kolik lidí postup dodrželo a kolik z nich uspělo, a posoudit, zda autor připouští, že systém může selhat. Systém, ve kterém je vina vždy na straně uživatele, nelze ověřit, a proto mu nelze ani rozumně důvěřovat. Druhou obranou je oddělit potřebu jistoty od důvěryhodnosti nabídky: to, že postup uklidňuje, neznamená, že funguje. V zotavení po pobytu v prostředí, které předepisovalo každý krok, bývá obtížné znovu rozhodovat bez návodu. Singer a Lalich popisují, že lidé po odchodu z kultovních skupin často zápasí s každodenním rozhodováním a se strachem z chyby (Singer a Lalich 1995). Pomáhá postupné obnovování vlastních voleb v malých věcech a podpora, která nenabízí nový neomylný systém. Příklad prostředí, kde se podobná dynamika rozvinula v podnikání, popisuje kazuistika kultu zakladatele startupu.

Literatura🔗

• Charvet, S. R. (1997). Words That Change Minds: Mastering the Language of Influence (2. vyd.). Dubuque: Kendall/Hunt.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• Langer, E. J., Blank, A., & Chanowitz, B. (1978). The mindlessness of ostensibly thoughtful action: The role of „placebic“ information in interpersonal interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 36(6), 635–642.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Strategie – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Strategy (concept))
• Iluze volby – příbuzné heslo (Milton-model, Illusion of choice)
• Struktura pravidel – příbuzné heslo (Metaprogramy, Rule structure)
• Proč a jak – příbuzné heslo (Metaprogramy, Philosophical direction)
• Usuzování a vnímání – příbuzné heslo (Metaprogramy, Adaptation (judging and perceiving))
• Alternativní uzavření – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Alternative close)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)

V kompendiu

• EA-1.2.1 Falešné dilema – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Případ 62: Kult zakladatele startupu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vnitřní a vnější referenční rámec – předchozí heslo rodiny
• Obecné a specifické – další heslo rodiny