Strategie geniality🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-14.09
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Strategie a modelování
Druh	vzorec
Anglicky	Strategies of genius
Jiné názvy	strategie génia, modelování géniů
Obecnější heslo	Modelování excelence
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Strategie geniality je označení pro projekt Roberta Diltse, který se pokusil popsat myšlenkové postupy výjimečných osobností jazykem strategií neurolingvistického programování. První svazek řady se zabýval Aristotelem, postavou Sherlocka Holmese, Waltem Disneym a Wolfgangem Amadeem Mozartem; z jejich spisů, dopisů, záznamů o práci a v případě Holmese z literárních textů Dilts sestavil popisy kroků, testů a kritérií, kterými podle něj tyto postavy dospívaly ke svým výsledkům (Dilts 1994). Projekt je aplikací modelování excelence na osoby, které nelze pozorovat ani se jich ptát, a stojí na pojmu strategie jako sledu smyslových reprezentací (Dilts a kol. 1980). Kostrou rekonstrukcí je opět kognitivní model TOTE: u každé osobnosti se hledají cíle, operace, testy a kritéria ukončení (Miller, Galanter a Pribram 1960). Katalog vzorec řadí mezi vzorce s dvojím užitím a nízkým rizikem. Jako pracovní heuristika pro tvořivou práci může být neškodný a podnětný. Riziko vzniká tehdy, když se interpretace podává jako doložená mapa cizí mysli a když se k ní připojuje slib, že kdo strategii převezme, bude myslet jako génius.

Původ a souvislosti🔗

Projekt vychází z jednoho ze zakládajících nároků NLP, podle něhož lze excelenci popsat a předat, protože vynikající výkon má strukturu, kterou je možné zachytit (Dilts a kol. 1980). Rané NLP tento nárok uplatňovalo na žijící terapeuty, které jeho zakladatelé pozorovali přímo. Dilts jej rozšířil na historické osobnosti a nahradil přímé pozorování čtením pramenů. V jeho výkladu se u Aristotela hledal způsob kladení otázek po příčinách, u Holmese postup pozorování a usuzování, u Disneyho střídání tvůrčích rolí a u Mozarta vztah mezi vnitřním slyšením a kompozicí (Dilts 1994). Nejznámějším výsledkem je takzvaná Disneyova strategie, která rozlišuje role snílka, realisty a kritika; katalog ji popisuje samostatně v hesle Disneyova strategie. Dilts na první svazek navázal dalšími, věnovanými jiným vědcům a umělcům. Pro kritické čtení je důležitý jeden detail: mezi modelovanými postavami je i Sherlock Holmes, tedy literární postava. Jeho „strategie“ je rekonstrukcí toho, jak autor detektivek popsal myšlení svého hrdiny, a ukazuje, že metoda pracuje s texty a jejich výkladem, ne s myslí reálného člověka.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně se rekonstrukce strategie geniality skládá ze tří vrstev výkladu. První vrstvu tvoří výběr pramenů, v nichž osobnost popisuje vlastní práci nebo v nichž ji popisují jiní. Druhou vrstvu tvoří výběr výroků, které lze číst jako odkaz na smyslové reprezentace, například zmínky o vnitřním vidění, slyšení nebo pocitu. Třetí vrstvou je uspořádání těchto výroků do sledu s testy a výstupy podle modelu TOTE, jehož výsledek se pojmenuje jako strategie (Dilts 1994). Každý z těchto kroků zahrnuje výběr a výklad. Prameny bývají neúplné, psané s odstupem a s vlastními záměry; výroky o vnitřním prožívání jsou metaforické a jejich převod do smyslové notace je rozhodnutím vykladače.

Pozorovatel by měl vidět, kde v této stavbě vzniká autorita. Výsledná strategie vypadá jako přesný popis, protože je zapsaná v notaci a uspořádaná do smyček. Notace ale nepřidává žádnou informaci, kterou by prameny neobsahovaly; dává jen tvar výkladu. Gilovich popisuje, jak lidé snadno vidí smysluplné vzorce v neúplných a vybraných datech a jak vyprávění z druhé ruky postupně získává uhlazenost, kterou původní zkušenost neměla (Gilovich 1991). U rekonstrukce myšlení génia je toto riziko zvlášť vysoké, protože jeho výsledky známe předem a zpětně hledáme postup, který k nim „musel“ vést.

Detekční znaky🔗

Legitimní práce se strategiemi geniality se pozná podle skromnosti. Rekonstrukce se prezentuje jako interpretace, cituje prameny a nechává čtenáři prostor posoudit, zda výklad sedí. Varovné znaky se objevují, když se z interpretace stává produkt. Patří k nim tvrzení, že myšlení slavné osobnosti je „zmapované“ nebo „dekódované“, slib, že kdo strategii převezme, dosáhne podobných výsledků, a výběr jmen, jejichž prestiž má zaručit hodnotu kurzu. Dalším znakem je imunizace proti kritice: pochybnost o přenositelnosti geniality se předem označí za postoj lidí, „kteří to nezkusili“, a neúspěch účastníka za nedostatečné převzetí strategie. V prostředí osobního rozvoje se tento rámec často spojuje s kultem lektora, který se staví do role toho, kdo ke strategiím génia má zvláštní přístup; katalog tento jev rozebírá u efektu guru na seminářích a kompendium u vzorce guru a adept. Tosey a Mathison upozorňují, že přitažlivost NLP spočívá z velké části v příslibu a rétorice, a proto je třeba sledovat, co se v konkrétním užití skutečně tvrdí (Tosey a Mathison 2009).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití chápe rekonstrukci jako heuristiku. Tým, který si podle Disneyovy strategie rozdělí poradu na fázi nápadů, fázi plánování a fázi kritiky, používá užitečné pravidlo oddělení tvorby od hodnocení, které by šlo zdůvodnit i bez odkazu na Disneyho. Čtenář, kterého rozbor Holmesova pozorování přiměje všímat si detailů, získává podnět k vlastní práci. Taková užití nevyžadují víru, že rekonstrukce věrně popisuje mysl historické osoby; stačí, že je podnětná. Manipulativní užití staví na prestiži jmen a na slibu přenosu. Kurz, který prodává „myšlení Mozarta“ nebo „strategii Einsteina“, nabízí účastníkům identifikaci s géniem a ceněnou vlastnost, kterou si mohou koupit. V uzavřených skupinách může vedoucí stavět vlastní učení do řady s géniy a vlastní postupy vydávat za jejich pokračování; tím se kritika jeho metod stává kritikou geniality samé. Případová studie o kultu zakladatele startupu ukazuje, jak se srovnání s výjimečnými osobnostmi stává oporou nekritické loajality. Roderique-Davies označil NLP za kargokultovní psychologii, tedy za napodobování vnějších forem vědy bez jejího obsahu (Roderique-Davies 2009); u strategií geniality jde o napodobování forem geniality.

Stav důkazů🔗

Rekonstrukce strategií historických osobností, jak je Dilts publikoval (Dilts 1994), nejsou empirickým výzkumem, ale interpretací textů, a nelze je považovat za doklad, že tyto osobnosti skutečně postupovaly popsaným způsobem. V bibliografii katalogu nejsou k dispozici kontrolované studie, které by ověřily, že osvojení takové strategie zlepšuje tvořivý nebo intelektuální výkon ve srovnání s jinými postupy. Hodnocení Národní rady pro výzkum USA nenašlo doklady o tom, že by techniky NLP zvyšovaly lidský výkon (Druckman a Swets 1988), a pozdější přehled databáze výzkumu NLP dospěl k závěru, že většina kontrolovaných studií jeho tvrzení nepodporuje (Witkowski 2010). Kritický akademický přehled připouští, že modely NLP mohou sloužit jako pracovní heuristiky, ale zdůrazňuje, že jejich hodnota nebyla prokázána výzkumem (Tosey a Mathison 2009). Dílčí pravidla, která z rekonstrukcí vycházejí, například oddělení tvorby nápadů od jejich kritiky, mají blízko k obecně přijímaným doporučením pro tvořivou práci; jejich užitečnost však nedokládá správnost rekonstrukce, z níž byla odvozena.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je rozlišovat mezi interpretací a důkazem. Pokud kurz nebo kniha tvrdí, že „ví, jak myslel génius“, je rozumné ptát se, z jakých pramenů rekonstrukce vychází, kdo je vybíral a jak bylo ověřeno, že převzetí postupu přináší výsledky. Druhou obranou je oddělit užitečné pravidlo od jeho legendy. Rozdělení tvorby a kritiky může pomoci i bez Disneyho, pozorné vnímání detailů i bez Holmese; hodnota pravidla se posuzuje podle užitku v konkrétní práci. Třetí obranou je všímat si, kdy se prestiž jmen používá k umlčení pochybností. Kritika metody není kritikou geniality a pochybnost o slibu přenosu není nedostatkem odvahy. Myšlenka očkování proti přesvědčování ukazuje, že znalost typické podoby přesvědčovacího argumentu zvyšuje odolnost vůči němu (McGuire 1964). Lidé, kteří do kurzů slibujících genialitu investovali mnoho času a peněz a výsledky se nedostavily, mohou prožívat zklamání obrácené proti sobě. Zotavení zahrnuje pojmenování toho, že slib byl nesplnitelný, a návrat k vlastní práci s realistickými měřítky pokroku.

Literatura🔗

• Dilts, R. (1994). Strategies of Genius, Volume I: Aristotle, Sherlock Holmes, Walt Disney, Wolfgang Amadeus Mozart. Capitola: Meta Publications.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Strategie a modelování – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Modelování excelence – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem
• Disneyova strategie – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Co dokáže jeden, lze se naučit – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Excellence can be modelled)
• Strategie – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Strategy (concept))
• Model TOTE – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, TOTE model)
• Disneyova strategie – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Disney strategy)
• Strategie učení – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Learning strategy)
• Modelování excelence – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Modelling excellence)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Případ 62: Kult zakladatele startupu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Strategie lásky – předchozí heslo rodiny
• Modelování excelence – další heslo rodiny