Generátor nového chování🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-14.18
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Strategie a modelování
Druh	vzorec
Anglicky	New behaviour generator
Jiné názvy	new behavior generator
Obecnější heslo	Strategie
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Generátor nového chování je vzorec NLP pro představivou přípravu na situaci, v níž chce člověk jednat jinak než dosud. Spojuje dva způsoby, jak lze zažívat vlastní představu. V prvním se člověk vidí zvenčí, jako by sledoval film, v němž sám vystupuje a jedná novým způsobem. Ve druhém do představy „vstoupí“ a zažívá ji zevnitř, s pocity, které by v situaci měl. Rozdíl mezi oběma polohami NLP nazývá disociací a asociací (Bandler 1985). Jádrem vzorce je smyčka: představa se upravuje tak dlouho, dokud zevnitř nepůsobí přijatelně a přirozeně, a teprve potom se spojuje s budoucími situacemi, v nichž se má nové chování objevit. Vzorec vychází z modelu strategií, podle něhož je chování posloupnost vnitřních operací a testů, a v této podobě je jednou z jeho nejjednodušších aplikací (Dilts a kol. 1980). Kompendium ho zařazuje jako vzorec převážně terapeutický s nízkým rizikem. Je blízký mentálnímu nácviku, jak ho zná sportovní psychologie, a jeho problematické podoby nevznikají ze samotné techniky, ale z toho, kdo určuje, jaké nové chování se má nacvičovat.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec se v praktické literatuře NLP ustálil od konce sedmdesátých let jako ukázka toho, jak lze model strategií použít k vytvoření chování, které člověk dosud neměl. Model strategií navazuje na kybernetickou představu jednotky chování jako smyčky testu a operace, kterou Miller, Galanter a Pribram nazvali TOTE (Miller, Galanter a Pribram 1960); NLP ji převedlo do řeči smyslových reprezentací, takže test se odehrává jako pocit souhlasu nebo nesouhlasu a operace jako úprava představy (Dilts a kol. 1980). Rozlišení mezi zážitkem zvenčí a zevnitř se v NLP rozvinulo zejména v práci se submodalitami, kde se mu připisuje vliv na intenzitu prožitku (Bandler 1985). Myšlenka přípravy v představě je však mnohem starší a širší. Behaviorální terapie pracovala s nácvikem nových reakcí, například asertivních, nejprve v bezpečném prostředí a teprve potom v reálných situacích (Wolpe 1958). Sportovní psychologie zkoumala mentální nácvik, tedy opakované vybavování pohybu bez jeho fyzického provedení. NLP tyto prvky spojilo do jednoho formátu, jehož zvláštností je důraz na přechod mezi pohledem zvenčí a zevnitř a na pocitový test jako kritérium.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně generátor nového chování spojuje čtyři prvky, které na sebe navazují. Prvním je volba kontextu a záměru: situace, v níž chce člověk jednat jinak, a obecné vymezení toho, co by chtěl, aby se změnilo. Druhým je konstrukce představy zvenčí. Člověk si vytvoří obraz sebe sama, jak v situaci jedná novým způsobem; v některých podáních si pomáhá tím, že si nejprve představí někoho, kdo takové chování ovládá, a pak jeho místo zaujme sám. Třetím prvkem je zkouška zevnitř: vstup do představy a pozorování, jak se v ní člověk cítí, zda je chování přijatelné, zda odpovídá jeho hodnotám a zda by bylo účinné. Čtvrtým prvkem je smyčka úprav a přenos. Pokud zkouška zevnitř nevyzní přijatelně, představa se upraví a zkouší znovu, a když vyzní, spojí se s budoucími situacemi, což NLP nazývá budoucím přehráváním. Celá struktura je zřetelnou aplikací modelu TOTE: test, operace, nový test, výstup (Miller, Galanter a Pribram 1960). Pro pozorovatele je klíčová otázka, kdo provádí test. V legitimní podobě o přijatelnosti nového chování rozhoduje člověk sám podle svých hodnot. V problematické podobě rozhoduje někdo jiný, a vzorec se pak mění v nácvik přizpůsobení.

Detekční znaky🔗

Vzorec se pozná podle typického střídání pokynů k představě zvenčí a zevnitř, podle opakovaných úprav představy a podle závěrečného přenosu do budoucích situací. V terapeutickém nebo koučovacím prostředí je to běžná a otevřeně popsaná technika. Varovné znaky se týkají vlastnictví kritérií. Prvním znakem je, že obsah nového chování navrhuje druhá osoba a představu „opravuje“, dokud neodpovídá jejímu přání. Druhým znakem je, že test není pocitem přijatelnosti pro člověka samého, ale představou schválení druhým: „představ si, jak bych s tím byl spokojený“. Třetím znakem je zaměření na potlačení vlastních reakcí: nové chování má spočívat v tom, že člověk klidně snáší něco, co mu škodí, například kritiku, ponižování nebo omezování. Takový nácvik se objevuje v kontrolujících vztazích a ve skupinách, kde se člen učí přijímat požadavky bez odporu; kompendium jeho rámec popisuje u vzorce guru a adept. Čtvrtým znakem je opakovaný nácvik bez možnosti ukončení, který je spojen s hodnocením člověka jako „nepřipraveného“, dokud nedosáhne žádoucí podoby. Stark popisuje, jak kontrolující partner postupně předepisuje drobnosti každodenního chování a jak se kontrola tím mění v rámec celého života oběti (Stark 2007); představivý nácvik může být jedním z nástrojů takového předepisování.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je široké a v zásadě neproblematické. Člověk, který se chystá na obtížný rozhovor, přednášku nebo zkoušku, si v představě projde, jak by chtěl jednat, vyzkouší si, jak by se přitom cítil, a připraví se na možné komplikace. V terapii se představivý nácvik používá při práci s úzkostí, asertivitou nebo při návratu do situací, kterým se klient vyhýbal, obvykle spolu s nácvikem v realitě. Kognitivní terapie podobně pracuje s předjímáním situací a s přípravou alternativních reakcí, ale vždy ve spolupráci s klientem a s ověřováním v praxi (Beck 1976). Legitimní užití má tři rysy: cíl patří člověku, test provádí on sám a představa se doplňuje skutečnou zkušeností. Manipulativní užití tyto rysy převrací. Cíl stanovuje druhá osoba, test se řídí jejím schválením a představa nahrazuje skutečné vyjednávání o tom, co je v situaci přijatelné. V takovém rámci se z přípravy stává nácvik poslušnosti, který může být o to účinnější, že ho člověk provádí sám ve své představě a prožívá ho jako vlastní rozhodnutí. Rozlišit obě podoby pomáhá otázka, komu nové chování slouží a zda by ho člověk zvolil i tehdy, kdyby druhá osoba nebyla přítomna.

Stav důkazů🔗

Pro generátor nového chování jako specifický formát NLP nejsou k dispozici kontrolované studie, které by prokázaly jeho účinek ve srovnání s jinými postupy. Obecné hodnocení výzkumu NLP vyznívá nepříznivě: Witkowski konstatuje, že kontrolované studie většinu tvrzení oboru nepodporují (Witkowski 2010), a systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky neshledal dostatek důkazů pro jeho doporučení (Sturt a kol. 2012). Na rozdíl od mnoha jiných vzorců NLP však generátor stojí na principu, který má samostatnou výzkumnou oporu. Hodnocení Národní rady pro výzkum USA, které NLP neshledalo podloženým, se zabývalo i mentálním nácvikem a dospělo k závěru, že nácvik v představě má u motorických dovedností mírný příznivý účinek, i když menší než skutečné cvičení (Druckman a Swets 1988). Behaviorální terapie navíc dlouhodobě pracuje s postupným nácvikem nových reakcí (Wolpe 1958). Lze tedy říci, že obecná myšlenka přípravy v představě je rozumná a částečně doložená, kdežto specifické prvky NLP, například tvrzení o zvláštním účinku přechodu mezi pohledem zvenčí a zevnitř, doloženy nejsou. Úspěch vzorce v praxi je pravděpodobně dán hlavně tím, co má společné s obecným mentálním nácvikem.

Obrana a zotavení🔗

Protože riziko samotného vzorce je nízké, obrana spočívá hlavně v udržení vlastnictví cíle a kritérií. Když někdo nabízí představivý nácvik nového chování, je užitečné si položit otázku, zda by si člověk takové chování zvolil sám a zda ho posuzuje podle svých hodnot, nebo podle toho, jak by reagoval druhý. Pokud nácvik vede k tomu, že má člověk snášet něco, co mu škodí, nejde o rozvoj, ale o přizpůsobení. Druhou obranou je ověřování v realitě. Představa může být užitečná jako příprava, ale nemá nahrazovat skutečný rozhovor o tom, co je ve vztahu nebo v práci přijatelné. Třetí obranou je možnost nácvik kdykoli ukončit; nekonečné opakování spojené s hodnocením „ještě nejsi připravená“ je varovným signálem. U lidí, kteří odešli z kontrolujícího vztahu, se často objevují naučené představy o tom, „jak se mají chovat“, aby se vyhnuli konfliktu. V péči o ně se představivá příprava může použít obráceně, k nácviku vlastních hranic a k přípravě na situace, v nichž budou hájit své zájmy, jak kompendium popisuje u identitní rekonstituce. Herman zdůrazňuje, že zotavení zahrnuje obnovu schopnosti jednat podle vlastních rozhodnutí a že se tato schopnost obnovuje postupně, v bezpečných vztazích (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Strategie a modelování – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Strategie – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Model TOTE – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, TOTE model)
• Asociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Association)
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Budoucí přehrávání – příbuzné heslo (Časová osa, Future pacing)
• Úroveň chování – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Behaviour level)
• Instalace strategie – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Strategy installation)
• Vytvoření nové části – příbuzné heslo (Práce s částmi, Creating a new part)

V kompendiu

• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.7 Identitní rekonstituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Využití strategie druhého – předchozí heslo rodiny
• Smyčkové strategie – další heslo rodiny