Kongruence🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.25
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Congruence
Jiné názvy	souladnost, shoda sdělení
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kongruencí se v neurolingvistickém programování rozumí soulad mezi tím, co člověk říká, a tím, jak to říká: mezi obsahem slov, tónem a tempem hlasu, mimikou, držením těla a gesty. Kongruentní sdělení působí „z jednoho kusu“, všechny kanály vypovídají totéž. Protikladem je inkongruence, kdy si jednotlivé kanály odporují, například když člověk souhlasí slovy a přitom vrtí hlavou. NLP pojem používá ve dvou rovinách. Vnější kongruence je pozorovatelný soulad projevu. Vnitřní kongruence je stav, ve kterém člověk nemá vůči svému jednání výhrady, které by se v projevu prozrazovaly (Grinder a Bandler 1976). Pojem má solidní předchůdce v humanistické psychologii a teorii komunikace a sám o sobě není kontroverzní. Pro kompendium je důležitý proto, že souladný projev silně působí na posluchače, a lze ho proto vědomě předvádět. Kongruence pak přestává být informací o vnitřním souhlasu mluvčího a stává se prostředkem, jak dodat tvrzení přesvědčivost, kterou jeho obsah nemá.

Původ a souvislosti🔗

NLP převzalo pojem z rodinné terapie Virginie Satirové, jejíž práci Bandler a Grinder modelovali. Satirová popsala několik komunikačních postojů, které lidé zaujímají pod tlakem, a postavila proti nim postoj, ve kterém slova, hlas a tělo vyjadřují totéž a člověk mluví o tom, co skutečně prožívá (Satir 1972). Tomuto postoji se v NLP věnuje stránka o vyrovnaném stylu. Druhým zdrojem je humanistická psychologie Carla Rogerse, který popsal, jak napětí mezi sebepojetím člověka a jeho skutečnou zkušeností vytváří vnitřní nesoulad (Rogers 1951). Rogers později zařadil opravdovost terapeuta, kterou nazýval kongruencí, mezi podmínky terapeutické změny. Třetím zdrojem je teorie komunikace palo-altské školy, podle níž každé sdělení nese obsah i vztahovou rovinu a lidé komunikují současně slovy i neverbálně (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Grinder a Bandler z těchto zdrojů vytvořili pracovní pojem: terapeut má sledovat, zda si kanály klientova projevu odpovídají, a sám má komunikovat kongruentně (Grinder a Bandler 1976).

Struktura vzorce🔗

Kongruence se posuzuje jako vztah mezi kanály, nikoli jako vlastnost jednoho z nich. Pozorovatel srovnává obsah slov s prozodií, tedy s výškou, sílou a rytmem hlasu, s mimikou, s pohyby rukou a s držením těla, a také s tím, zda projev odpovídá kontextu. Souladný projev má typicky plynulé tempo, vyrovnaný hlas a gesta, která obsah podtrhují, ne mu protiřečí. NLP přidává tvrzení, že vnitřní kongruence se do projevu „propisuje“, takže kdo je si jistý, působí jistě, a kdo má výhrady, prozradí je v některém kanálu (Grinder a Bandler 1976). Tato úvaha má rozumné jádro, ale obsahuje i zkratku: projev odpovídá vnitřnímu stavu jen tehdy, když ho člověk nehraje. Komunikační výcviky, včetně kurzů NLP, učí, jak kongruentně působit, a tím ze vztahu mezi vnitřním stavem a projevem dělají dovednost. Pro analýzu vlivu z toho plyne rozlišení. Kongruence je informací o tom, jak člověk mluví, a s jistou pravděpodobností o tom, zda je přesvědčen o tom, co říká. Není informací o tom, zda je pravdivé to, o čem mluví. Přesvědčený člověk se může mýlit a zkušený mluvčí může přesvědčení předvést.

Kongruence, raport a důvěra🔗

V NLP se kongruence úzce váže na dva další pojmy. Prvním je raport, tedy vztah vzájemné důvěry a naladění. Podle NLP se raport snáze buduje s mluvčím, jehož projev je souladný, protože posluchač nemusí řešit rozpor mezi tím, co slyší a co vidí. Druhým je kalibrace, tedy pozorné sledování drobných změn v projevu druhého, které má prozradit jeho souhlas nebo nesouhlas (O'Connor a Seymour 1990). Spojením obou pojmů vzniká představa mluvčího, který sám působí souladně a zároveň čte nesoulad u druhých. V pomáhajících profesích je taková kombinace užitečná, pokud slouží porozumění. Ve vlivových kontextech vytváří asymetrii: jedna strana vědomě řídí svůj projev a sleduje projev druhé, zatímco druhá strana o tom neví a reaguje na dojem. Důvěra, která v takovém vztahu vzniká, se opírá o vystupování, ne o zkušenost s tím, zda mluvčí dodržuje, co slibuje. Proto je dobré rozlišovat důvěru získanou dojmem od důvěry ověřené časem a jednáním.

Detekční znaky🔗

Kongruence se stává vlivovým prostředkem, když se projev nabízí místo argumentu. Mluvčí v takové situaci odkazuje na vlastní jistotu jako na důkaz, například slovy, že by „to na něm bylo poznat“, kdyby to nebyla pravda. Dalším znakem je kult projevu ve skupině, kde se o vedoucím mluví jako o člověku, který je „naprosto kongruentní“, a kde se pochybnosti posluchačů vykládají jako jejich vlastní nesoulad, který je třeba odstranit. Častým znakem je také výrazná, nacvičeně působící jistota v situacích, kde by byla na místě opatrnost, například při slibech léčby, výdělku nebo osobní proměny. Kompendium popisuje příbuzné mechanismy u prozodické dominance a ve vzorci guru a adepta, kde se autorita opírá o charisma a jistotu vystupování. U posluchače, na kterého předvedená kongruence působí, lze pozorovat, že si zapamatuje dojem a pocit jistoty, ale nedokáže zpětně říct, jaké důkazy zazněly. Cialdini popisuje, jak vnější znaky autority vyvolávají poslušnost i tehdy, když za nimi skutečná odbornost není (Cialdini 2009).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je dvojí. Ve vlastní komunikaci jde o opravdovost: terapeut, učitel nebo lékař, který mluví o tom, čemu skutečně rozumí, a nezastírá nejistotu, komunikuje kongruentně a tím usnadňuje porozumění. Satirová považovala takovou komunikaci za znak zdravého vztahu, ve kterém se lidé nemusejí bránit (Satir 1972). Při naslouchání druhým slouží pozornost k souladu kanálů jako upozornění, že něco zůstalo nevysloveno. Poradkyně, která si všimne, že se klientovi při slovech „je to v pořádku“ zlomil hlas, může nabídnout, aby se k tématu vrátil, a nechat mu volbu. Manipulativní užití nastává ve dvou podobách. První je předvádění kongruence, aby projev nahradil důkazy. Druhou je vykládání vlastní nejistoty posluchače jako jeho „nekongruence“, kterou má odstranit tím, že se přidá. Obě podoby přesouvají otázku pravdivosti do roviny projevu, kde rozhoduje ten, kdo se lépe ovládá. Rozhodující otázka zní: Odkazuje mluvčí na fakta, která lze ověřit nezávisle na něm, nebo na to, jak jistě působí?

Stav důkazů🔗

Pojem kongruence má pevné místo v humanistické psychologii, kde Rogers popsal nesoulad mezi sebepojetím a zkušeností jako zdroj potíží (Rogers 1951). Pozdější výzkum terapeutického vztahu se opravdovostí terapeuta zabývá dodnes, i když přesná váha jednotlivých vlastností vztahu je předmětem diskuse. Specifická tvrzení NLP jsou na tom hůř. Výzkum klamu opakovaně ukazuje, že lidé rozpoznávají lež podle projevu jen o málo lépe než náhodně, že neexistuje jediný spolehlivý neverbální znak klamu a že sebejistý projev zvyšuje důvěryhodnost bez ohledu na pravdivost výpovědi (Vrij 2008). Z toho plyne, že kongruentní projev není spolehlivým ukazatelem pravdivosti a že trénovaný mluvčí může působit kongruentně, aniž by říkal pravdu. Ekman popisuje, že emoce se mohou krátce projevit ve tváři i proti vůli člověka (Ekman 2003). Takový projev však sám o sobě ukazuje nanejvýš na emoci, ne na její příčinu, a už vůbec ne na lež. Kritické přehledy výzkumu NLP konstatují, že tvrzení oboru o čtení vnitřních stavů z projevu nemají kvalitní empirickou oporu (Witkowski 2010).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit dojem z mluvčího od hodnocení tvrzení. Užitečné je položit si po rozhovoru otázku, co přesně bylo řečeno a čím to bylo doloženo, a odpověď si zapsat bez ohledu na to, jak přesvědčivě mluvčí působil. Pokud jediným dokladem zůstává jeho jistota, tvrzení zůstává neověřené (Vrij 2008). Druhou obranou je nepřijímat výklad vlastní pochybnosti jako vady. Pochybnost před důležitým rozhodnutím je přiměřená reakce a její „vyřešení“ souhlasem není kongruence, ale podvolení. Třetí obranou, zejména ve skupinách s výraznou autoritou, je hledat názor lidí mimo skupinu, na které projev vedoucího nepůsobí. U lidí, kteří ve skupině dlouho poměřovali vlastní hodnotu tím, jak „kongruentně“ působí, se při zotavení objevuje stud za nejistotu a obava ji projevit. Pomáhá jim rozpoznat, že nejistota patří k poctivému myšlení a že právo pochybovat je součástí jejich epistemické samostatnosti. Odborník, který s pojmem pracuje, by měl vlastní kongruenci chápat jako opravdovost, nikoli jako techniku, jak působit přesvědčivěji (Satir 1972).

Literatura🔗

• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Mysl a tělo tvoří jeden systém – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Mind and body are one system)
• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Raport – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Rapport)
• Inkongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Incongruence)
• Zarovnání logických úrovní – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, Logical level alignment)
• První pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, First position)
• Sekvenční inkongruence – příbuzné heslo (Práce s částmi, Sequential incongruence)
• Simultánní inkongruence – příbuzné heslo (Práce s částmi, Simultaneous incongruence)
• Kalibrace souhlasu a nesouhlasu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Yes/no calibration)
• Čtení řeči těla v NLP – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Body-language reading in NLP)
• Komunikační kategorie Virginie Satirové – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Satir categories)
• Vyrovnaný – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Leveller)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.1 Prosodická dominance – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.5.2 Dominantní tělesné hieroglyfy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Disociace – předchozí heslo rodiny
• Inkongruence – další heslo rodiny