Kladný závěr ze záporné premisy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-01.15
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Formální klamy
Druh	formální klam
Anglicky	Affirmative conclusion from a negative premise
Jiné názvy	klam kladného závěru, kladný závěr ze záporu
Obecnější heslo	Formální klam
Užití	převážně chyba uvažování
Riziko zneužití	nízké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kladný závěr ze záporné premisy je vada kategorického sylogismu, v němž je aspoň jedna premisa záporná, a závěr přesto něco kladně přisuzuje. Záporná premisa jen odděluje dvě třídy: říká, že určité věci k jiné skupině nepatří. Kladný závěr naopak tvrdí, že jedna třída je zcela nebo zčásti zahrnuta v druhé. Zahrnutí však může vzniknout jen ze dvou zahrnutí, nikoli z oddělení, a proto učebnice logiky uvádějí mezi pravidly platného sylogismu, že je-li jedna z premis záporná, musí být záporný i závěr; porušení tohoto pravidla nazývají klamem kladného závěru ze záporné premisy (Copi, Cohen a McMahon 2014).

Klam je sesterským protějškem vylučujících premis. Tam se ze dvou záporných premis vyvozuje jakýkoli závěr, zde se z jedné záporné premisy vyvozuje závěr nesprávného druhu. V obou případech chybí kladné spojení, které by krajní třídy propojilo, a v obou případech závěr říká víc, než premisy unesou. Učebnice proto obě pravidla uvádějí vedle sebe v kontrolním seznamu, podle něhož lze posoudit libovolný sylogismus (Copi, Cohen a McMahon 2014).

Původ a souvislosti🔗

Pravidla kvality v sylogismu, tedy pravidla o kladných a záporných premisách, vycházejí z Aristotelova rozboru platných modů v Prvních analytikách. Středověká logika je shrnula do krátkých pouček a novověké učebnice z nich udělaly pomůcku, s níž se dá platnost posoudit bez vypisování všech modů. Whately ve svých Základech logiky odlišil vady, při nichž závěr neplyne z formy premis, od vad, jejichž potíž leží v obsahu, a kladný závěr ze záporné premisy patří k prvnímu druhu (Whately 1826). Hamblin připomíná, že tradiční výklad klamů často stavěl takové formální vady vedle neformálních, ačkoli jde o odlišné druhy chyb, a že jejich společný seznam je spíš učebnicovou tradicí než teorií (Hamblin 1970).

Teorie argumentace dvacátého století upozornila, že formální platnost je jen jedním z měřítek praktického argumentu. Toulmin ukázal, že skutečné argumenty se opírají o podklady a oprávnění, jejichž váha závisí na oboru (Toulmin 1958). U tohoto klamu má jeho postřeh konkrétní dopad: v protokolu, posudku nebo zprávě nezazní úhledný sylogismus, ale věta typu „nebyla zjištěna žádná závada, výrobek je tedy v pořádku“, kde se záporné zjištění mění v kladné osvědčení.

Struktura argumentu🔗

Nejjednodušší podoba klamu zní: žádný M není P; všichni S jsou M; tedy všichni S jsou P. Protipříklad stejné stavby ukáže vadu bez sporu o obsah. Žádná ryba není savec; všichni kapři jsou ryby; tedy všichni kapři jsou savci. Premisy jsou pravdivé a závěr nepravdivý, a takové vyvrácení logickou analogií je běžnou učebnicovou metodou, jak prokázat neplatnost úsudku bez ohledu na dosazené termíny (Copi, Cohen a McMahon 2014). Platný úsudek z týchž premis by zněl „žádný S není P“: záporná premisa dovoluje jen záporný závěr.

V běžné řeči se záporná premisa skrývá do výsledku kontroly nebo vyšetření. „Žádný z testovaných vzorků nebyl kontaminovaný; tento vzorek byl testován; tento vzorek je tedy nezávadný.“ Mezi „nebyl kontaminovaný“ a „je nezávadný“ leží rozdíl, který kontrola neověřila: vzorek mohl mít jinou vadu, kterou test nesledoval. Pragma-dialektika by takový argument posuzovala podle pravidla platnosti a hledala by nevyslovenou premisu, kterou by mluvčí musel přidat, aby úsudek platil (van Eemeren a Grootendorst 1992). Tady by to byla premisa „co nemá tuto vadu, nemá žádnou“, a ta je zjevně nepravdivá. Klam tak modeluje mezeru, kterou kniha popisuje jako logickou diskontinuitu: krok, který v izolaci působí správně, ale spojení s předchozím krokem chybí.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je změna polarity mezi premisami a závěrem: zjištění jsou záporná („nebylo nalezeno“, „nepatří“, „nevykazuje“) a závěr kladný („je v pořádku“, „patří“, „splňuje“). Druhým znakem je, že závěr používá jiný, širší pojem, než jaký premisa popírá. Z nepřítomnosti jedné vady se stává přítomnost kvality, z nepříslušnosti k jedné skupině příslušnost k opačné. Třetím znakem je, že kladný závěr nese rozhodnutí, například schválení, osvobození nebo certifikát, a záporné zjištění se v něm ztratí. Odpovídá to požadavku teorie kritické diskuse, aby se nevyslovené premisy rekonstruovaly dřív, než se argument přijme (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Klam se objevuje i v posuzování lidí. „Nikdo z našich zaměstnanců nemá záznam v rejstříku; uchazeč je náš zaměstnanec; uchazeč je tedy bezúhonný.“ Bezúhonnost je víc než nepřítomnost jednoho záznamu, a premisa o rejstříku ji proto nemůže doložit; podle pravidel sylogismu plyne jen to, že uchazeč záznam nemá (Copi, Cohen a McMahon 2014). Příbuzná chyba, při níž se z nedostatku zjištění vyvozuje kladný závěr o vině nebo nevině, je v katalogu popsána jako odvolání na nevědomost.

Odlišení od platné argumentace🔗

Platný sylogismus se zápornou premisou má vždy záporný závěr: „žádný z testovaných vzorků nebyl kontaminovaný; tento vzorek byl testován; tento vzorek tedy nebyl kontaminovaný“. Je to méně, než by si mluvčí často přál, ale přesně tolik, kolik premisy unesou, což odpovídá pravidlu kvality sylogismu (Copi, Cohen a McMahon 2014). Kladný závěr je oprávněný teprve tehdy, když se k záporným zjištěním přidá kladná premisa, například údaj o úplnosti kontroly: „vzorek prošel všemi předepsanými zkouškami a ve všech vyhověl“.

Rozlišení je důležité, protože záporná zjištění bývají v praxi to nejspolehlivější, co máme, a jejich poctivé užití není klamem. Neformální logika připomíná, že argument je třeba posuzovat podle přijatelnosti, relevance a dostatečnosti premis, nikoli jen podle formy (Johnson a Blair 1977). Kontrolor, který napíše „nebyla zjištěna závada v rozsahu provedených zkoušek“, uvažuje správně; chyba vzniká až ve chvíli, kdy se z jeho věty stane „výrobek je bez vad“.

Stav poznání🔗

Psychologie uvažování opakovaně ukazuje, že lidé posuzují sylogismy podle uvěřitelnosti závěru, nikoli jen podle jejich formy, a že přijímají neplatné závěry, které znějí věrohodně. Stanovich a West popsali, že schopnost oddělit logickou platnost od uvěřitelnosti závěru se mezi lidmi liší a souvisí s myšlenkovými dispozicemi (Stanovich a West 2000). Kahneman tento sklon připisuje rychlému intuitivnímu úsudku, který kontrolu platnosti přeskočí, je-li závěr přijatelný (Kahneman 2011). U kladného závěru ze záporné premisy hraje roli i to, že kladný závěr je obvykle žádoucí: osvědčení, schválení nebo uklidnění.

Mercier a Sperber přidávají, že lidé hodnotí argumenty lépe ve skupině než o samotě, protože ostatní mají motiv hledat v cizích argumentech slabiny (Mercier a Sperber 2011). Přesné míry výskytu tohoto klamu v protokolech, posudcích nebo rozhodnutích kniha neuvádí, protože je nezná; doložit lze jen to, že formálně jde o jednoduchou vadu, kterou zachytí každá kontrola podle pravidel sylogismu (Copi, Cohen a McMahon 2014).

Obrana a odpověď🔗

Odpovědí na klam je otázka po kladné premise: co přesně bylo ověřeno a co z toho plyne. Je-li jediným podkladem záporné zjištění, závěr se dá poctivě přeformulovat do záporné podoby, a ta obvykle ukáže, co zůstalo otevřené. V písemném posudku nebo rozhodnutí lze klam odhalit tak, že se závěr přepíše do podoby sylogismu a u každé premisy se ověří, zda je kladná, nebo záporná; je-li některá záporná a závěr kladný, úsudek je neplatný (Copi, Cohen a McMahon 2014). Ve sporu stačí uvést protipříklad stejné stavby s pravdivými premisami a nepravdivým závěrem, což je nejprůkaznější cesta, jak ukázat formální vadu bez útoku na mluvčího.

U kontrol a posudků, na nichž závisí bezpečnost lidí, se doporučuje, aby závěr o nezávadnosti posuzoval někdo, kdo k výsledku nemá vztah, protože cizí argumenty prověřujeme důkladněji než vlastní (Mercier a Sperber 2011). Pro čtenáře zprávy, která z nepřítomnosti jedné vady vyvozuje celkovou kvalitu, je užitečné vyhledat rozsah provedených zkoušek a závěr si pro sebe přepsat tak, aby tvrdil jen to, co zkoušky skutečně ověřily, jak doporučuje i obranný rámec knihy popsaný v jak používat kompendium.

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Johnson, R. H., & Blair, J. A. (1977). Logical Self-Defense. Toronto: McGraw-Hill Ryerson.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Stanovich, K. E., & West, R. F. (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, 23(5), 645–665.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Whately, R. (1826). Elements of Logic. London: J. Mawman.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Formální klamy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Formální klam – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Nerozložený střední termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Undistributed middle)
• Nedovolený větší termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Illicit major)
• Existenční klam – příbuzné heslo (Formální klamy, Existential fallacy)
• Vylučující premisy – příbuzné heslo (Formální klamy, Exclusive premises)
• Odvolání na nevědomost – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to ignorance)

V kompendiu

• Forenzní a právní rozměr EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.1.5 Logická diskontinuita – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 3.1 Akademické techniky intelektuální manipulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Klam klamu – předchozí heslo rodiny
• Nedovolená konverze – další heslo rodiny