Klam skládání🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-06.04
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy jazyka a dvojznačnosti
Druh	neformální klam
Anglicky	Fallacy of composition
Jiné názvy	klam složení, z částí na celek
Užití	převážně chyba uvažování
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Klam skládání je argument, který z toho, že každá část určitého celku má nějakou vlastnost, vyvozuje, že tuto vlastnost má i celek. Úsudek je chybný tehdy, když vlastnost není takové povahy, aby se z částí na celek přenášela. Učebnice jej uvádějí spolu s klamem dělení jako dvojici klamů dvojznačnosti, protože oba spočívají v záměně toho, zda se výraz vztahuje k jednotlivým prvkům, nebo k souboru jako celku (Copi, Cohen a McMahon 2014). Typickým příkladem z klinické praxe je úvaha, že kombinace léků musí být bezpečná, protože každý z nich je bezpečný samostatně; bezpečnost kombinace však závisí i na interakcích, které u žádného jednotlivého léku neexistují. Klam skládání je převážně chybou uvažování, nikoli taktikou: vychází z přirozené představy, že celek je jen součtem částí. Tato představa platí pro některé vlastnosti, například pro hmotnost nebo počet, ale selhává u vlastností, které vznikají uspořádáním a vzájemným působením částí.

Původ a souvislosti🔗

Aristotelés zařadil spojování a rozdělování mezi klamy závislé na jazyce, přičemž měl na mysli především to, že stejná slova lze v řeči spojit nebo rozdělit různě a získat tak jiný význam. Hamblin připomíná, že pozdější tradice obsah těchto kategorií přetvořila a že dnešní klam skládání ve smyslu přenosu vlastností z částí na celek je novější interpretací (Hamblin 1970). V devatenáctém století se o skládání vedla diskuse v etice: kritici vytýkali Johnu Stuartu Millovi, že v obhajobě utilitarismu z toho, že štěstí každého je dobrem pro něho, vyvozuje, že obecné štěstí je dobrem pro souhrn všech lidí. V ekonomii se jako učebnicový příklad uvádí takzvaný paradox šetrnosti: co je rozumné pro jednu domácnost, totiž více spořit, nemusí být příznivé pro celou ekonomiku, pokud tak jednají všichni současně. Statistika přinesla v polovině dvacátého století přesné doklady, že vztahy mezi proměnnými se při spojení dílčích souborů mohou změnit, a dokonce obrátit, což je jádro jevu, který katalog popisuje jako Simpsonův paradox (Simpson 1951). Dnešní teorie argumentace proto skládání neposuzuje podle tvaru, ale podle toho, zda zvolená vlastnost patří mezi přenosné.

Struktura argumentu🔗

Struktura má podobu: každá část P1 až Pn celku C má vlastnost V; tedy C má vlastnost V. Chybějící a obvykle nevyslovenou premisou je tvrzení, že vlastnost V se z částí na celek přenáší. Zda je tato premisa pravdivá, závisí na povaze vlastnosti. Aditivní vlastnosti, jako je hmotnost, délka nebo počet, se přenášejí spolehlivě, i když se mění jejich velikost. Vlastnosti, které popisují jednotlivý prvek ve vztahu k měřítku, jako je „malý“ nebo „levný“, se nepřenášejí: každá položka rozpočtu může být malá, a rozpočet přesto velký. Vlastnosti, které vznikají až uspořádáním, jako je stabilita stavby, funkčnost týmu nebo bezpečnost lékové kombinace, se nepřenášejí vůbec, protože o nich rozhoduje vztah mezi částmi, nikoli části samy (Copi, Cohen a McMahon 2014). Zvláštní skupinu tvoří vlastnosti rozhodnutí: co je racionální pro každého jednotlivce, nemusí být racionální pro skupinu, pokud se rozhodnutí vzájemně ovlivňují. Skládání je také příbuzné ukvapenému zobecnění, ale liší se směrem: zobecnění přechází od některých prvků k prvkům všem, kdežto skládání přechází od prvků k celku jako novému předmětu.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je změna gramatického podmětu mezi premisou a závěrem: premisa mluví o „každém“ nebo „všech“ jednotlivě, závěr o „celku“, „systému“, „týmu“ nebo „organizaci“. Druhým znakem je vlastnost, která popisuje kvalitu, funkci nebo hodnocení, nikoli množství: „bezpečný“, „efektivní“, „spravedlivý“, „rozumný“. Třetím znakem je přehlížení vztahů mezi částmi, tedy interakcí, závislostí, soutěže o tytéž zdroje nebo zpětných vazeb. Čtvrtým znakem je situace, kdy celek vzniká výběrem: soubor pravdivých zpráv může vytvářet nepravdivý obraz, pokud jsou zprávy vybrány jednostranně, takže pravdivost každé části nezaručuje pravdivost celku. V metodologii výzkumu se klam objevuje, když se z dobrých výsledků dílčích analýz usuzuje na spolehlivost celkového závěru bez ohledu na to, jak byly analýzy vybrány a spojeny; kniha k tomu podává obecné poznámky v kapitole o metodologii taxonomie. Copi a spoluautoři k rozpoznání nabízejí rozlišení distributivního užití výrazu, které se týká každého prvku zvlášť, od kolektivního užití, které se týká souboru jako celku (Copi, Cohen a McMahon 2014).

Odlišení od platné argumentace🔗

Usuzování z částí na celek není samo o sobě chybou. Platí tam, kde vlastnost je aditivní nebo kde existuje dobrý důvod předpokládat, že se přenáší: pokud je každá cihla ze žáruvzdorného materiálu, je ze žáruvzdorného materiálu i zeď. Platný je i argument, který k premisám o částech přidá výslovnou premisu o vztazích mezi nimi, například doklad, že léky v dané kombinaci neinteragují. Rozhodující je tedy nevyslovená premisa o přenositelnosti vlastnosti, která musí být pravdivá a v nejasných případech doložená. Pragma-dialektika pro takové případy požaduje, aby se nevyslovená premisa vyjádřila a posoudila stejně jako premisy vyslovené (van Eemeren a Grootendorst 1992). Bayesovské pojetí neformálních klamů připomíná, že argumenty stejného tvaru se liší silou podle obsahu, takže nelze mechanicky prohlásit každý přechod od částí k celku za klam (Hahn a Oaksford 2007). Odlišit je třeba i opačnou chybu: odmítnout platné skládání jen proto, že má podobu, která se v učebnicích uvádí jako klamná. Kdo odmítne, že součet malých nákladů je konečný, protože „skládání je klam“, chybuje stejně jako ten, kdo skládání používá bez rozmyslu.

Vztah ke klamu dělení a k příbuzným heslům🔗

Skládání má zrcadlový protějšek v klamu dělení, který přenáší vlastnost opačným směrem, z celku na jeho části. Obě chyby spojuje tentýž nevyslovený předpoklad, že mezi úrovní prvků a úrovní souboru není rozdíl, a oba klamy se proto často vyskytují společně: kdo z výborných členů usoudí na výborný tým, snadno pak z neúspěchu týmu usoudí na selhání každého člena. Se statistickými hesly katalogu souvisí skládání tím, že agregace dat je formou skládání, a zkreslení, které při ní vzniká, je kvantitativní podobou téže chyby (Simpson 1951). V kontextu manipulace se skládání objevuje méně často než dělení, protože jeho typickým důsledkem není obvinění konkrétního člověka, ale přehnaná důvěra v systém nebo instituci. Právě tato důvěra však může být zneužita: kdo poukazuje na bezvadnost jednotlivých kroků procesu, může tím odvádět pozornost od toho, že výsledek procesu jako celku je nespravedlivý nebo škodlivý. Při posuzování institucí, například zdravotnických nebo soudních, je proto nutné hodnotit nejen jednotlivé úkony, ale i jejich souhru a výsledky (Damer 2009).

Stav poznání🔗

Empirický výzkum se klamu skládání jako takovému věnuje méně než příbuzným statistickým jevům, které ukazují, jak se vztahy mění při přechodu mezi úrovněmi. Robinson doložil, že korelace zjištěná mezi souhrnnými údaji za územní celky se může výrazně lišit od korelace mezi týmiž znaky u jednotlivců, a že tedy úrovně nelze zaměňovat (Robinson 1950). Simpson popsal, že spojení dílčích tabulek může změnit směr vztahu, který v každé z nich platí (Simpson 1951). Oba výsledky jsou matematickými doklady, že vlastnosti částí a celků se obecně nepřenášejí. Psychologický výzkum usuzování ukazuje, že intuitivní úsudek si vystačí s představou typického prvku a nedoplňuje si vztahy, které nejsou na první pohled vidět (Kahneman 2011). Pro posouzení konkrétního argumentu z toho plyne, že není rozhodující jeho tvar, ale znalost dané oblasti: farmakologie rozhodne o interakcích, ekonomie o vzájemném působení rozhodnutí, statistika o vlivu agregace (Hahn a Oaksford 2007).

Obrana a odpověď🔗

Odpovědí je vyslovit nevyslovenou premisu a zeptat se, zda je pravdivá. Pokud někdo z bezpečnosti jednotlivých léků vyvozuje bezpečnost kombinace, stačí ukázat, že bezpečnost kombinace závisí na interakcích, o nichž premisy nic neříkají, a požádat o údaje právě o nich (Copi, Cohen a McMahon 2014). Užitečné je rozlišit tři otázky: jakou vlastnost argument přenáší, zda je tato vlastnost aditivní, poměrná, nebo vznikající z uspořádání, a zda existuje přímý doklad o celku, který by úsudek z částí nahradil. U vlastních textů pomáhá kontrola, zda závěry o systému, instituci nebo celé studii nejsou jen souhrnem hodnocení jednotlivých částí bez posouzení vztahů mezi nimi (Damer 2009). Ve výzkumu a v analýze dat je prevencí výslovné rozlišení úrovní analýzy a vědomí, že výsledek platný na jedné úrovni se na jinou nepřenáší automaticky (Robinson 1950). Klam skládání se zpravidla nedá odhalit pouhou logikou, ale vyžaduje věcnou znalost toho, jak části v daném celku spolu souvisejí.

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Robinson, W. S. (1950). Ecological correlations and the behavior of individuals. American Sociological Review, 15(3), 351–357.
• Simpson, E. H. (1951). The interpretation of interaction in contingency tables. Journal of the Royal Statistical Society, Series B, 13(2), 238–241.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy jazyka a dvojznačnosti – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Záměna kvantifikátorů – příbuzné heslo (Formální klamy, Quantifier shift)
• Ukvapené zobecnění – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Hasty generalisation)
• Příliš široké zobecnění – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Sweeping generalisation)
• Ekologický klam – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Ecological fallacy)
• Simpsonův paradox – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Simpson's paradox)
• Klam dělení – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Fallacy of division)
• Pravidlo platnosti – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Validity rule)

V kompendiu

• 2.4 Metodologické poznámky k taxonomii – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Klam důrazu – předchozí heslo rodiny
• Klam dělení – další heslo rodiny