Nedovolený menší termín🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-01.06
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Formální klamy
Druh	formální klam
Anglicky	Illicit minor
Jiné názvy	nedovolené rozšíření menšího termínu, nedovolená distribuce menšího termínu
Obecnější heslo	Formální klam
Užití	převážně chyba uvažování
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Nedovolený menší termín je formální klam kategorického sylogismu, v němž je menší termín v závěru rozložen, tedy vztažen na všechny prvky své třídy, ačkoli v menší premise rozložen není. Menší termín je podmětem závěru a vyskytuje se v menší premise. Stejně jako u většího termínu platí pravidlo, že závěr nesmí mluvit o celé třídě, pokud o ní celé nemluvila premisa (Copi, Cohen a McMahon 2014). Typická podoba zní: všechna M jsou P, všechna M jsou S, tedy všechna S jsou P. Druhá premisa říká, že třída M leží uvnitř třídy S, ale nic neříká o těch S, která nejsou M. Závěr přesto vyslovuje soud o všech S. V běžném uvažování má klam velmi rozšířenou podobu: o skupině, kterou známe jen z určitého výběru, se vyvozuje závěr o celé skupině, přičemž výběr tvoří právě ti, kdo mají hledanou vlastnost. Pro kompendium je klam důležitý jako formální kostra stereotypu a ukvapeného zobecnění: soud o celé kategorii lidí se opírá o případy, které byly vybrány podle téže vlastnosti, jež se pak kategorii připisuje.

Původ a souvislosti🔗

Pravidlo, podle něhož žádný termín nesmí být rozložen v závěru, nebyl-li rozložen v premise, pochází z tradiční sylogistiky a tradiční výklad ho uváděl jako dvě chyby podle toho, o který krajní termín jde. Učebnicová logika devatenáctého století tyto chyby vykládala jako nedovolené rozšíření termínu a řadila je ke klamům, které jsou viditelné na samotné formě (Whately 1826). Mill se problému dotkl z jiné strany: v jeho pojetí stojí každá obecná premisa sylogismu na předchozím zobecnění ze zkušenosti, a sylogismus je proto jen tak dobrý, jak dobré je toto zobecnění (Mill 1843). Nedovolený menší termín je místem, kde se obě roviny setkávají: formálně jde o porušení pravidla rozložení, obsahově o zobecnění, které překročí výběr, z něhož vzniklo. Moderní teorie argumentace proto podobné úsudky posuzuje i podle kritérií dostatečnosti a reprezentativnosti dokladů, nejen podle formy (Johnson a Blair 1977). Pragma-dialektika připomíná, že úsudek předložený jako závazný musí být platný; pokud mluvčí zobecňuje induktivně, má to říct a nést za zobecnění důkazní břemeno (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Struktura argumentu🔗

Úsudek má tři části. První premisa konstatuje vlastnost u určité skupiny případů: všechny odhalené podvody, všechny oběti, všichni pacienti, kterým léčba pomohla. Druhá premisa uvádí, že všechny tyto případy patří do širší kategorie: týkaly se jednoho kraje, šlo o seniory, šlo o mladé lidi. Závěr tvrdí, že vlastnost má celá širší kategorie. Formálně se rozšiřuje menší termín: premisa mluví o seniorech, kteří byli oběťmi, závěr o všech seniorech. Obsahově se ztrácí otázka, jak byl výběr vytvořen. Pokud byly případy vybrány právě podle vlastnosti, kterou závěr kategorii připisuje, nemůže výběr o kategorii jako celku nic říct. Platný závěr z týchž premis je slabší: někteří S jsou P, za předpokladu, že nějaká M skutečně existují. Damer takové úsudky rozebírá i z hlediska dostatečnosti dokladů, protože tatáž chyba se v neformální podobě projevuje jako zobecnění z nedostatečného nebo nereprezentativního vzorku (Damer 2009). Formální rozbor má výhodu v tom, že chybu ukáže i bez znalosti čísel: stačí vidět, že závěr mluví o větší třídě, než o jaké mluvily premisy.

Detekční znaky🔗

Klam se ohlašuje přechodem od „ti, které jsme viděli“ k „všichni“. Mluvčí popíše skupinu případů, často s mnoha podrobnostmi, a závěr pak vysloví o kategorii, do níž případy patří. Typický je obrat „ukazuje se, že…“ nebo „je vidět, že…“ připojený k soudu o celé skupině lidí. Druhým znakem je chybějící informace o případech, které vlastnost nemají: senioři, kteří podvodníkům nenaletěli, žadatelé, u nichž kontrola nic nenašla, pacienti, kterým postup nepomohl. Třetím znakem je, že vzorek byl vytvořen procesem, který vlastnost předem zvýhodnil: policie kontroluje určité oblasti, média referují o nápadných případech, odborník vidí jen pacienty, kteří přišli. V jazyce se klam často opírá o slova, která z několika případů dělají zákon; heslo o univerzálních kvantifikátorech v katalogu NLP vzorců popisuje, jak slova „všichni“ a „vždycky“ mění jednotlivou zkušenost v pravidlo bez výjimek. Govier doporučuje u každého zobecnění ptát se, na jakém vzorku stojí a zda vzorek mohl být vybrán tak, že závěr předem zvýhodnil (Govier 2010).

Odlišení od platné argumentace🔗

Platnou podobou úsudku je závěr omezený na část kategorie: z toho, že všechny odhalené případy byly podvody a všechny se týkaly jednoho kraje, plyne, že někteří žadatelé z kraje podváděli. Tento závěr je pravdivý, pokud jsou pravdivé premisy, a nic víc netvrdí. Druhým odlišením je induktivní zobecnění z reprezentativního vzorku. Pokud byl vzorek vybrán náhodně z celé kategorie a je dostatečně velký, je závěr o kategorii rozumný, i když jen pravděpodobný; takový úsudek se však nehodnotí jako sylogismus, ale podle kritérií induktivní podpory (Walton 2008). Třetím odlišením je úsudek, v němž je menší termín rozložen už v premise: pokud druhá premisa zní „všechna S jsou M“, tedy že každý člen kategorie patří do zkoumané skupiny, pak závěr o všech S platně plyne. Rozdíl mezi „všechny oběti byly senioři“ a „všichni senioři byli oběťmi“ je přesně rozdílem mezi neplatným a platným úsudkem. Teorie argumentačních schémat k tomu přidává kritické otázky po reprezentativnosti, které by měl každý takový úsudek unést (Walton, Reed a Macagno 2008).

Stav poznání🔗

Formální chyba má dobře doložený psychologický protějšek. Tversky a Kahneman popsali víru v zákon malých čísel: lidé očekávají, že i malý vzorek bude věrně odpovídat celé populaci, a proto z něj vyvozují příliš silné závěry (Tversky a Kahneman 1971). V navazující práci ukázali, že úsudek podle reprezentativnosti vede k přehlížení velikosti vzorku i základních četností (Tversky a Kahneman 1974). Gilovich rozebral, jak lidé hodnotí souvislost dvou vlastností podle případů, kde se obě vyskytují spolu, a přehlížejí případy, kde se vyskytuje jen jedna nebo žádná (Gilovich 1991). Takový sklon může upevňovat přesvědčení o souvislostech, které ve skutečném rozložení případů nejsou. Stanovich a West doložili, že náchylnost k chybám v logických i pravděpodobnostních úlohách souvisí s rozdíly v kognitivních schopnostech a v myšlenkových dispozicích, takže tutéž chybu nelze odbýt jako vzácné selhání (Stanovich a West 2000). Heslo o heuristikách úsudku a kapitola o kognitivních biasech ukazují, jak se tyto sklony využívají v manipulaci veřejným míněním, kde se z vybraných případů vytvářejí soudy o celých skupinách lidí.

Obrana a odpověď🔗

Odpověď začíná otázkou po případech, které do výběru nespadly: kolik členů kategorie mělo vlastnost, kterou závěr připisuje všem, a kolik ji nemělo? Pokud mluvčí odpoví, že o ostatních nic neví, je závěr třeba omezit na „někteří“. Druhou odpovědí je otočit premisu a ukázat rozdíl: tvrdí mluvčí, že všechny oběti byly senioři, nebo že všichni senioři byli oběťmi? Jen druhé tvrzení by závěr unesl. Třetí odpovědí je ptát se, jak byl výběr vytvořen. Pokud se případy dostaly do výběru právě kvůli vlastnosti, kterou závěr zobecňuje, nemůže výběr o kategorii nic říct. Protipříklad stejné formy pomáhá ukázat vadu bez sporu o téma: všichni nositelé Nobelovy ceny za fyziku jsou vědci, všichni jsou zároveň lidé, tedy všichni lidé jsou vědci? Absurdní závěr ukáže, že forma nic nezaručuje (Copi, Cohen a McMahon 2014). U veřejných tvrzení o skupinách lidí je namístě žádat údaje o celé skupině a způsobu výběru dřív, než se závěr přijme. Výzkum inokulace naznačuje, že lidé, kteří předem poznali zavádějící techniky argumentace, jsou vůči nim odolnější i u témat, kde mají silné postoje (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). Příbuznými chybami rodiny jsou nedovolený větší termín a nerozložený střední termín.

Literatura🔗

• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Johnson, R. H., & Blair, J. A. (1977). Logical Self-Defense. Toronto: McGraw-Hill Ryerson.
• Mill, J. S. (1843). A System of Logic, Ratiocinative and Inductive. London: John W. Parker.
• Stanovich, K. E., & West, R. F. (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, 23(5), 645–665.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1971). Belief in the law of small numbers. Psychological Bulletin, 76(2), 105–110.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• Whately, R. (1826). Elements of Logic. London: J. Mawman.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Formální klamy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Formální klam – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Nerozložený střední termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Undistributed middle)
• Nedovolený větší termín – příbuzné heslo (Formální klamy, Illicit major)
• Existenční klam – příbuzné heslo (Formální klamy, Existential fallacy)
• Ukvapené zobecnění – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Hasty generalisation)
• Příliš široké zobecnění – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Sweeping generalisation)
• Univerzální kvantifikátor – příbuzné heslo (NLP vzorce: Meta-model, Universal quantifier)

V kompendiu

• EA-5.1.5 Logická diskontinuita – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.3.2 Tversky a Kahneman: Heuristiky – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Nedovolený větší termín – předchozí heslo rodiny
• Čtyři termíny – další heslo rodiny